bob0795 komentáře u knih

Zhruba před rokem a půl jsem objevil svět Warhammeru 40.000 skrze modely, které mě doslova uchvátily a dostal se díky nim k příběhovému loru, který je svým neuvěřitelně maniakálním rozsahem v podstatě neuchopitelný, a tak jsem se rozhodl, že se k pozadí tohoto fenomenálního světa dostanu skrze knihy.
Pro začátečníky měla být podle různých doporučení nejlepší právě série Eisenhorn, takže jsem jí tedy začal a... a nic moc.
Ale snad abych se rozepsal trochu konkrétněji.
Asi chápu, proč se tato série doporučuje čtenářům světem W40k nepolíbeným. Plnohodnotně si jí totiž užijete i bez jakékoliv znalosti tohoto světa, děj navíc vypráví příběh (ne)obyčejného inkvizitora, kterých je ve vesmíru mraky. Jeho příběh ani nesouvisí s hlavní dějovou linkou, tvořící tvář celého světa, tj. s Primarchy, jejich frakcemi, představiteli Chaosu a hlavními Xenos, takže se nemusíte bát, že byste se hned na začátku v něčem ztratili.
Životní příběh inkvizitora Eisenhorna se odehrává kdesi na pozadí velkých věcí, kterých si celkem sympaticky příliš nevšímá a jde si svou vlastní cestou.
Bohužel ale ne příliš originálně, ani nijak zvlášť dobře.
Příběh jako takový je velmi tuctový a plný klasických klišé a nemít tato kniha na přebalu logo Warhammer 40.000, bude to opravdu jen průměrné sci-fi dílo, na které se rychle zapomene. Nicméně značka prodává, obzvlášť tahle - a vzhledem k tomu, že svět W40K velkými literárními eposy zrovna nepřekypuje, je tenhle snadno přístupný příběh tolik oblíbený.
Konečně bych se mohl dostat k jádru orka a být trochu konkrétnější... Příběh je v první řadě velmi špatně přeložen. Samotné překlady notoricky známých jmen a názvosloví jsou v tomto případě zvoleny mnohdy velmi nešťastně (dva nejčastější příklady za všechny - Spare Marines -> vesmírní pěšáci; Chaos Space Marines -> pěšáci chaosu) a v kontextu celých vět zní nepatřičně a zkrátka divně. Ovšem najdou se i mnohem větší perličky, jako názvy lodí a některých zbraní. Pokud ale o značce opravdu nevíte ani ťuk, nejspíš vám to bude fuk... Bohužel počeštělá jména jsou tou nejmenší skvrnou na kráse tohoto překladu, který navíc obsahuje takové množství gramatických chyb, jako průměrný diktát žáků na blbšulce. A samotná skladba vět je mnohdy na úrovni dnešních AI překladačů, spíš ale horší...
Ale on ani samotný autor není žádný Frank Herbert, to musí být všem jasné.
Nejvíce textu zabírají vágní popisy cestování vesmírem, popisy měst a jiných lokací a další, absolutně nezajímavým způsobem podané obecné informace. Když už dojde na nějaké ty rádoby drsné rozhovory, jsou všechny na jedno brdo. To popis akce je už zajímavější, ale bohužel ne o moc. Když k tomu přidáme to nejdůležitější, a to zcela průměrný příběh, který vůbec nepracoval s tak dobrým potenciálem (právě ti už zmínění mariňáci vs. chaos, xenos, kteří se mihnou až v závěru knihy, a další...) po dočtení jsem měl velmi smíšené pocity.
Nechápejte mě špatně, ona to rozhodně není blbá kniha. Autor vás nejspíš, stejně jako mě, naláká spoustou nevyřčeného k tomu, abyste hned po dočtení sáhli po druhém svazku, ale... Čekal jsem prostě po všech stránkách o trochu víc.
Přesto mě ten pacholek Abnett docela zaujal a já teď potřebuju vědět, kam to bude celé směřovat...

17.04.2024

Když jsem po strašlivě dlouhé době narazil na partu lidí, kteří by si chtěli zahrát nějakou tu klasickou offline RPG hru, hledal jsem, kde se momentálně scéna nachází a narazil přitom na DrD II.
Byl jsem nadšený, protože kdysi ještě na základce jsme s kamarády strávili stovky hodin hraním prvního dračího doupěte, dokonce jsem doma našel ještě svoje původní pravidla pro začátečníky.
Nicméně rozhodl jsem se udělat si radost a koupit sběratelskou bednu s druhým Dračákem, protože měl být víc intuitivní, vhodnější pro začátečníky (nikdo z mé družiny až na jednu výjimku neměl vlastní zkušenost s hraním těchto her) a neměl být postavený na nesmylném "přetabulkování" každého prdnutí... Vždy jsem upřednostňoval spíš kvalitní a svižný příběh vedený Pánem Jeskyně, než nekonečné házení si kostkami a luštění statistik, což mi vzhledem k atmosféře přišlo vždy spíš kontraproduktivní.
Bohužel, všechno výše zmíněné, čemu jsem se chtěl vyhnout, by bylo lepší a hlavně hratelnější než abstraktní DrD II. Vše se řídí hodem dvou šestistěnek vs. číslo 9 + připočítání úrovní, což je opravdu hodně minimalistické a často bohužel nefunkční. Pravidla jsem si musel hodně upravit podle sebe, něco jsem si předělal, něco přidal, dost věcí naopak úplně vypustil, aby to bylo lépe hratelné. Například celý systém záchrany při prohraném hodu a spousta dalších věcí je ve výsledku špatně uchopitelná, nebo nesmyslná.
Držím tu před sebou 350 stran textu, v kterém je 80% vaty a nesmyslů a opravdu uchopitelná, dobře zpracovaná pravidla třeba pro něco tak zásadního, jako je boj, prakticky chybí. Respektive ony tu jsou, asi na pěti stranách a ještě dost špatně vysvětlených.
Chtěli byste nějaké statistiky předmětů? Vysvětlit hráči, proč má investovat do lepší kuše, když obyčejný luk je 10x levnější? Na to úplně zapomeňte. Pokud se chcete soustředit na systém "itemování", případně to vaše družina vyžaduje, protože co si budeme povídat, on je to taky docela podstatný prvek RPG her, musíte si ho vymyslet sami.
350 stran o ničem, zakončených znechucením a vytvořením spousty oslích můstků a vlastních pravidel pro lepší hratelnost... Za mě ohromný krok zpátky i oproti dnes již zastaralému a pokulhávajícímu DrD I.x.
No, objednal jsem druhé vydání Jeskyní a Draků a nemůžu se dočkat, až na to časem přejdeme. Jsem přesvědčený, že horší to nebude...
Hvězdu dávám striktně za fyzické zpracování dárkové krabice a jejího obsahu v poměru k velmi nízké ceně - celé jsem to koupil za 699,- Kč, což je na takto specifický projekt a výslednou kvalitu zpracování (nikoli samotné hry) fakt zadarmo.
Fakt mě to mrzí, Dračí Doupě I je pro mě extrémně nostalgická záležitost, ale tohle bude fajn tak na vystavení do knihovny, kde to nechám už navždycky ležet...

1 20.09.2022

Na knihu jsem si brousil zuby už delší čas, protože jednak miluju Burnse a jednak mě velmi zaujala samotná anotace na přebalu.
Komiks jsem poprvé četl v nepříliš dobrém rozpoložení, naplněn určitými osobními obavami a nejistotou, což se ve výsledku ukázalo jako naprosto perfektní podhoubí pro projekci celého, z velké části nevyřčeného, příběhu.
Vůbec nevím, kde vlastně začít. V zásadě je to klasický Burns, plný divných, až bizarních obrazů a příběhových kliček. Těžko uchopitelný a nejednoznačný, přesto velmi naléhavý a deprimující.
Občas mám u jeho věcí pocit, že mi něco velmi důležitého uniká, že se to naléhavě snažím rychle dohledat a že čtu ty stejné stránky třeba třikrát po sobě, koukám se do významných pohledů kreslených tváří a stejně se mi to nedaří plně pochopit. A taky moc dobře vím, že mi to ten starej lišák dělá naschvál a že přesně takhle se jeho komiksy čtou.
Myslím si, že téma mladého, ztraceného muže, žijícího někde na pomezí touhy a strachu je aktuálnější, než kdy dřív. Jasně, postava je v tomto směru vykreslena možná až příliš slabošsky. Doug není týpek, kterého budete mít rádi, ale dost možná ho budete chápat. Trochu. Do určité míry. Do určité míry vlastního pochopení celého příběhu. Ono vlastně ani nebude cílem, aby se s ním čtenář ztotožňoval, ale spíš pohlédl za určité hranice, kam se nikdo z nás nechce dostat.
Představivosti se meze nekladou a v tomto komiksu je takové množství různých metafor a nevyřčených myšlenek, že jsem se v něm nejednou ztratil. I proto jsem začal ihned po dočtení číst knihu znovu od začátku a - světe div se - i tohle byl autorův plán.
Na druhé čtení do sebe zapadne mnohem více dílů skládačky, byť zkompletovat si jí musí každý sám dle svého.
Miluju Burnse a děkuju Trysteru, že tu vůbec tyhle komiksy vydává. Navíc v tak kvalitním zpracování.
Byla to docela depka, ale krásná.

3 16.03.2022

Budu za totálního heretika, když řeknu, že kvalita Jodorowskyho tvorby je značně kolísavá a Moebius je pro mě nejpřeceňovanější evropský komiksový tvůrce, takže moje hodnocení neberte vůbec vážně, ale...
Chápu, že jde především o vizuální "příběh", vyprávěný pomocí obrazů prakticky bez textu. Nemám problém s metaforami, nejsem ani člověk, který potřebuje v příběhu vést za ručičku a všechno dostat naservírované na stříbrném podnosu, ale...
Tahle kniha je dle mého především onanií dvou komiksových velikánů, kteří stvořili něco, co z ne úplně spravedlivých důvodů část světa považuje za poklad. Onanií je i české vydání, které se nevejde do žádné normální knihovny a tak nějak podtrhuje vtíravý pocit, že před touhle knihou byste si měli sednout na zadek.
No, u mě se tak nestalo, nicméně záležitost je to svým způsobem zajímavá.

1 20.09.2021

Bohužel tak, jak moc se mi líbila první část příběhu (první 3-4 knihy), tak mě zbytek více méně zklamal.
Z ponurého příběhu o putování za pomstou, který mohl být krásně uzavřený po pár knihách, se uvařila tahle nastavovaná kaše, která se už několik booků točí v kruhu a stylem vyprávění začíná připomínat superhrdinský komiks (brr). Původní, takřka neporazitelný hrdina si přizval do party další ostré hochy (a slečnu) a neustále někam cestují, aby tam snad porazili dalšího záporáka, silnějšího, než toho předtím, a tak pořád dál a dál. Sem tam někteří z nich odjedou na druhou stranu země, aby tam získali doplňující informace k dalšímu "bossovi", pak se něco zvrtne... no znáte to.
Pro mě série ztratila už veškeré kouzlo a s každým dalším pokračováním sípe víc a víc po dechu. Vyčpělí hrdinové, kteří se prostě jednoho dne objevili vedle Baltimora mi vůbec nepřirostli k srdci, no bodejť, když jsou v příběhu buďto do počtu, nebo se na ně snaží nalepit nějaká dějová odbočka. A to na můj vkus až příliš uměle a vágně.
Poslední díl koupím už jenom z principu, navíc nesnáším rozdělané a nikdy nedokončené věci. Proto se na finále vlastně těším ze všeho nejvíc... že už to budu mít za sebou.
Rozčarování, dá-li se to tak vůbec říct, pociťuju hlavně proto, že jsem si od Baltimore sliboval fakt hodně a rozjezd série byl po všech směrech perfektní. No, i to se stává.
A abych jen nehanil - kresba je jako vždy skvělá. A dá se to přečíst bez nějaké mentální újmy. Takže je to vlastně pořád lepší, než ten superhrdinskej komiks ;)

1 22.01.2021

Tak tohle bylo vážně skvělý... Rozhodně jsem tolik nečekal od "parodie" na klasické superhrdiny zlaté a stříbrné éry... Tohle bude ještě velký..!

1 08.11.2018

Uff... Co na tohle vlastně říct... Jsem velký fanda původních anime filmů a upřímně řečeno, čekal jsem od mangy větší podobnost ve stylu vyprávění.
V knize je spousta kýčovitých vtípků a kreseb, které se za každou cenu snaží čtenáře pobavit, ale Major má být v mých očích všechno, jen ne humorná postava. To vlastně platí i o celém GITS. Navíc ty všudypřítomné poznámky pod obrázky mě dost rušily a i když vysvětlovaly zpravidla nějaké technické či politické informace objevující se v příběhu, působilo to na mě extrémně nudně a zbytečně (hard sci-fi z budoucnosti dle mého názoru nepotřebuje odstavec textu, snažící se po technické stránce vysvětlit funkčnost zásobníku u fiktivní pistole...).
Dále jsem se jen těžko prolouskával prvními dvěma třetinami knihy, kde jsou prakticky vzato pouze samostatné, ne příliš zábavné povídky. Poslední část je o třídu lepší a dost tím všechno zachraňuje, ale stále mám dost rozporuplné pocity. Anime adaptace mi je obecně mnohem, mnohem bližší a uvidím, jestli si vůbec někdy přečtu pokračování.

4 06.01.2018

Tady se sluší hodnotit asi především zpracování téhle obří knihy a to je jednoduše fenomenální! Jediné negativum je to, že už nikdy nebudete chtít číst komiksy jinak... Samotný příběh mi zatím perfektně sedne, cítím zde velikou inspiraci H.P.Lovecraftem a Poem, přitom se nejedná o čistokrevný horor a příběhy rozhodně nejsou nějakým vykrádáním starých klasiků. Hellboy je sympaťák, kresba ve své zdánlivé jednoduchosti perfektní a příběhy povětšinou správně ulítlé. Už se těším, až se dám do dvojky.

05.10.2017

První dvě třetiny knihy byly naprosto skvělé, příběh mi zatím asi nejvíc korespondoval s mojí nejoblíbenější autorovou knihou, s Temným obrazem. Hlavní hrdina je v určité fázi zaměstnancem dvou protichůdných organizací, více méně práskající sám na sebe. To ale bohužel nevydrží dlouho, respektive ani to pořádně nezačne, přesto je děj velice zajímavý a originální.
Jak to ale u některých autorových děl z první poloviny kariéry bývá, i tady postupem času děj ztrácí a končí tak nějak divně a zanechává spíše rozpačitý dojem. Přesto se nedá říct, že by byla poslední třetina knihy nějak špatná, jen to už není úplně ono. Škoda, prvotní nadšení, které jsem při čtení cítil opravdu intenzivně, vyšumělo, a v závěru jsem se už celkem těšil, až to budu mít za sebou. Přece jen ale nemohu jít pod 4 hvězdy, lepší (a delší) část knihy ve mně rezonovala moc dlouho na to, abych knihu srazil někam k průměru.

05.09.2017

Jedna z nejčtivějších dickovek, se kterými jsem měl prozatím tu čest a zároveň žánrově asi nejvíc sci-fi. Zatímco ve většině jeho děl se nacházíme v jakési alternativní současnosti, kde je "něco" jinak, čímž si autor pomáhá vytvářet ideální prostředí pro svoje psychologické hry, zde se příběh přímo točí ohledně cesty kosmickou lodí z přelidněné Země na vzdálenou, sotva kolonizovanou planetu na druhém konci galaxie. Ovšem to neznamená, že právě tohle by bylo tím jediným, či dokonce hlavním tématem. Jako obvykle si autor hraje s konspiracemi vládních organizací ve světě, který není tak úplně tím, jak je prezentován běžným lidem prostřednictvím médií a vysoce postavenými lidmi s vlastními zájmy.

Snažím se všechna Dikova díla chápat jako metafory k hlubším tématům - a jako obvykle i v Neteleportovaném muži to tak funguje na jedničku. Budeme-li ale k příběhu přistupovat čistě technicky, je pravda, co tu napsali již někteří přede mnou: příběh je velmi krátký a bohužel končí ve chvíli, kdy se konečně začne lámat chleba. Dokonce ani děj točící se kolem hlavní postavy tu není nijak ukončený a celkově závěr působí, podobně jako například ve Sluneční loterii nebo v Oku na nebi, tak nějak odfláknutě a nedokončeně. I celý zvrat, který nastane v poslední čtvrtině knihy, je dost chabě vyřešený a vzhledem ke své jednoduchosti neuvěřitelný. V postmoderním světě plným navzájem soupeřících nadnárodních organizací není nikdo schopen dojít k zásadnímu a přitom tak snadno dosažitelnému zdroji informací, o kterých se tu točí celý příběh. No... čistě příběhově dvě hvězdy, třetí za dějový přesah a zajímavou první polovinu.

1 17.07.2017

Nápad velice zajímavý, opravdu jsem se těšil, co se dozvím na další stránce, ale zpracování není ještě tak kvalitní, jako autorovy pozdější práce. Závěr mě vyloženě zklamal.

28.06.2017

Tady je to už onen PKD v podobě, v které ho známe z jeho pozdějších děl. Příběh plný schizofrenie, kde si ani sám čtenář nemůže být jistý tím, co je skutečnost a co iluze. Tohle téma je jednoduše řečeno prostě Dickova doména. Na rozdíl od jeho pozdějších děl je Marsovský skluz v čase dobře stravitelný a čte se velmi lehce. Na druhou stranu stále ještě postrádá hloubku jeho (minimálně pro mě) vrcholných děl. Přesto, nebo možná právě proto, velmi zábavné a čtivé!

2 28.06.2017

Rozhodl jsem se přečíst celou Dickovu bibliografii postupně tak, jak ji napsal a s Hráči z Titanu to pro mě konečně začíná! Zde se začíná projevovat autorův tolik typický a mnou tak moc milovaný styl vyprávění, plný prvky schizofrenie, drogových výjevů, spiknutí a celkové neschopnosti hrdiny určit, co je realita a co ne. Navíc stejně jako v Temném Obrazu a v některých dalších pozdějších Dickových dílech je hlavní hrdina sice inteligentní a schopný, na druhou stranu ale i psychicky nevyrovnaný, melancholický a v mnoha ohledech slabý. V předchozích dílech jsem měl pocit, že jsou všechny jeho postavy tak nějak nesympatické, obzvlášť ty hlavní. Působily silně a neohroženě, sami o sobě byly dost ploché a jejich konání občas jakoby nedávalo žádný smysl. Tady to je už konečně ten PKD, kterého jsem si před časem tolik zamiloval.
Pár šrámů na kráse to má, to ano. Ve výsledku kniha není tak kulervoucí, jako jeho pozdější díla. Přece jen Dick byl v této době pořád ještě začínající autor.

1 07.03.2017

Tohle je zatím má třetí kniha od Dicka a oproti Temnému Obrazu a Valisu i nejslabší. To ale rozhodně neznamená, že je špatná nebo průměrná, jen v porovnání s jeho mistrovskými díly poněkud zapadá. Na druhou stranu, Oko na nebi je jeden z jeho úplně prvních románů, který vydal v roce 1957 a každý autor se nějak vyvíjí. Příběh je velice zajímavý, celkově má však zápletka dost sestupnou tendenci co se kvality týče. Zatímco první polovina knihy je výborná, ta druhá má co dohánět. Někdy jsem měl trochu pocit, jako by si už autor nevěděl rady, tak aktuální dějovou linku rychle usekl a jelo se dál. Taky mi příliš nesedla nesympatická hlavní postava. Jako celek ale určitě zajímavá a dobře čtivá kniha.

29.10.2016

Nelíbil se mi film, nelíbil se mi ani komiks. Tedy on není vyloženě zlý, kresba je dobrá, ale celé to na mě působilo jen jako vata a reklamní trik směrem k filmové sérii. Děj vyloženě parazituje na filmech (nebo jak bych měl asi správně říci "rozvíjí je") a v ničem moc nenadchne. Vůbec nepočítejte s tím, že by jste si snad na věci mohli udělat i názor, vše je vám servírováno s absolutní samozřejmostí a bez jakýchkoliv odboček, takže prostě armáda USA v čele s prezidentem jsou ti zlí, ubozí vesničané ti středně zlí a až fyziologicky nemožně zmutování potomci lidí ti ne sice úplně hodní, ale přesto ti nejférovější týpci široko daleko - a to i přesto, že běžně znásilňují holky a sekají hlavy turistům. No a co, může za to USA!

13.04.2016

Tak nějak jsem od toho čekal trochu něco jiného, hlavně ale mnohem víc. Děj je dost tuctový, přímočará cesta za pomstou s trochou poezie na rtech. Ty retrospektivní, srdceryvné části mě moc nebraly, bylo to takové ploché, neznat autorův osud, skoro bych si i troufnul říct prvoplánové. Naopak cesta za vendetou zase tak špatná nebyla, ale popravdě, jakoby se autor nakonec vždy, když se jeho postava dostane k nejbližšímu padouchovi (a že jich tu je víc než dost), najednou zalekl a dal zpátečku. Žádná z vražd není skutečnou pomstou, spíš paradoxním vysvobozením pro ty "špatné", nikde neuvidíte víc násilí, než je nezbytně nutné, žádný pocit zadostiučinění přenesený do černobílých panelů zde nenaleznete. Některým nepřátelům tu dokonce hlavní hrdina vychází vstříc a soucítí s nimi, je to na můj vkus až přehnaně patetické. Možná něžnější pohlaví, toužící spíše po romantice, tohle ocení, já ne. Je to zvláštní, protože popis zvěrstev, kterých se na Vráně i jeho milé pomatení feťáci dopustili, je víc než drsný, takže Vás to na jednu stranu navnadí a trošku i na**re, obzvlášť když víte, že tohle se bohužel všude po světě děje dnes a denně, ale po dočtení se k srovnaným účtům prostě nedopočítáte... Aspoň tak mi to přišlo.
Kresba mi taky moc nesedla, obzvlášť v těch "něžnějších" pasážích je až přehnaně jemná a zženštilá, přitom ale ne moc dobrá a celé to na mě působilo dost lacině.
Nebýt to O'Barr a já nevědět co stálo za zrodem tohoto příběhu, tak.... bych si ho nikdy nepřečetl... Ne, ale vážně, v takovém případě bych dal solidní dvě hvězdy za nepříliš povedený kousek, který se ale čte docela dobře a vyloženě nenudí. Z úcty k autorovi a s přihlédnutím k tomu, že tohle dílo rozhodně nikdy nebylo zamýšleno jako komiks pro masy (vlastně pro nikoho) a že to byl určitým způsobem lék na jeho bolest, přidávám ještě jednu.

3 13.04.2016

Kresba je opravdu povedená. Ano, není to supermanovská kresba, není to ani marvel, není to líbivá všední záležitost. Naopak. Je to propracované a skvěle to sedí k danému příběhu, době, i autorovi předlohy. A některé detaily, například krev, ty jsou vyvedeny opravdu perfektně.

Co se příběhu týká, není bůhvíjaký, jde o typickou žánrovku ze staré školy, což jde samozřejmě ruku v ruce s Howardem, to musí být všem jasné. Ale příběh sám o sobě je celkem pěkný a temný. Bohužel postavy jsou asi to nejslabší z celého díla, ani jedna se mi nijak zvlášť nelíbila, včetně hlavního hrdiny.

2 22.03.2016

Musím říct, že vzhledem k hodnocením a názorům napříč internetem jsem do tohoto komiksu šel takřka bez jakéhokoliv většího očekávání - a jsem naprosto nadšen! Pokud jste fanoušky Silent Hillu - ať už toho herního, filmového nebo máte jen rádi jeho atmosféru - je toto přesně pro Vás. Příběh dokonale sedí do tohoto světa a i když scénář není vždy stoprocentní, najde se zde jedno nebo dvě hluchá místa, jako celek je ale naprosto uspokojující, s kvalitním, "silent-hillovským" závěrem. Dokážu si představit, že by komiks dostal třeba trojnásobný rozsah, který by poskytl prostor k zaplnění oněch hluchý míst, respektive k odvyprávění komplexního příběhu a dokreslení pozadí, což zde bohužel trochu chybí. Na druhou stranu, toto není u komiksu nic tak zvláštního, nepočítáme-li nekonečné superhrdinské ságy.

Co se týče kresby, tak ta je naprosto perfektní. Jak Templesmith, tak Salman odvedli výbornou práci, která k danému příběhu dokonale sedí a pomáhá budovat jeho atmosféru. Templesmith tento žánr umí, to je známá věc, a má takřka perfektní vizuál, ale ty postavy občas nejsou úplně to pravé (jindy naopak dokonalé). Na druhé straně Salman zde vykouzlil velmi zajímavý přechod, má naprosto perfektní figury a místy záměrná nepřehlednost není nic tak hrozného - dle mého to naopak dobře koresponduje s povahou příběhu. Po pár stranách si vlastně ani neuvědomíte, že se kreslíři vyměnili, a to i přesto, že každý z nich je v mnoha ohledech úplně jiný, až tak jsem se začetl.

Celkově je hodnocení zde velmi poddimenzované, obzvlášť v porovnání s jinými komiksy. Co zde například dostává batmanovská edice new 52, kterou řadím do naprostého braku a drzé komerce, v porovnání s některými jinými díly - byť ne tak známými - to je k smíchu. Pokud máte rádi atmosférické horory, Silent Hill, nebo jen hledáte temné odreagování na dobrou noc, tady nešlápnete vedle :)

1 22.03.2016

Oproti prvnímu dílu docela zklamání. Příběh je plytký a předvídatelný + šťastný a pěkně hloupý závěr. Navíc mě děsně rozčiluje, jak do toho Crew nacpalo reklamu na zcela nesouvisející knihy a rozhovor s tvůrci počítačové hry + její koncept arty sem podle mě taky nepatří. Aby toho nebylo málo, tak jako skoro vše, co od tohoto vydavatelství mám (v paperbacku), se i toto po jednom čtení začalo rozlepovat. Za ty prachy opravdu nevalný komiks.

2 09.03.2016

H.P. Lovecraftova sbírka úplně prvních povídek. Musím se přiznat, že jsem od ní ze začátku čekal víc, ale na druhou stranu máme díky této sérii unikátní možnost sledovat vývoj otce hororu, od jeho krkolomných počátků, až po fenomenální vrchol jeho kariéry. A 'Spisy I' to vše opravdu jen začíná...

2 29.02.2016