Blondebookdevil komentáře u knih

Nesnáším tě - 4⭐️/5
Romanticko-erotické oddechovky od Vi Keeland i Penelope Ward je něco, čímž jsem zvyklá si prokládat svou “normální” četbu. V tomhle díle se setkáváme s nešťastnou Charlotte, které po rozchodu se snoubencem a nespokojenosti v práci spadne štěstí přímo do klína. Po trapném a ponižujícím setkání s majitelem luxusního bytu se hlavní hrdinka potká na záchodcích se zajímavou ženou, které povypráví všechny své životní strasti. Ukáže se, že ona žena je velmi úspěšná a čistě z hlediska sympatičnosti se rozhodne Charlotte najmout do své firmy. Jenže s kým se to hned první den v nové práci Lot nesetká? Ano, s tím arogantním mizerou Reedem, který ji zesměšnil na prohlídce bytu. A čistě náhodou je vnukem ženy, která dala Lot a jejímu životu nový směr. Napětí mezi nimi jiskří už od začátku, budou schopni spolu Lot a Reed vyjít a nelézt si vzájemně na nervy?
Příběh mě bavil a obě hlavní postavy byly sympatické. Střídání vyprávění z obou pohledů to také samozřejmě vylepšilo. U této dvojice autorek prostě vím, že nešlápnu vedle.

5 28.12.2020

Napsáno krví - 5⭐️/5
Jedenáctý díl ze série, jedenácté setkání s hlavními hrdiny Robertem s Carlosem, jedenácté čtení knihy od mého nejoblíbenějšího spisovatele. Vy, kdo také Chrise Cartera zbožňujete víte, jak je těžké si jeho novinku šetřit a pak při čtení popadat dech.
Tentokrát má dvojice detektivů co do činění s vychytralým vrahem, na nějž se dojde až po neplánované krádeži deníku, v němž jsou detaily vražd skoro desítky lidí. Tento deník chce vrah zpět a jak zlodějku jeho zápisků, Angelu, tak samotného Roberta Huntera, čekají nepříjemné chvilky...
Tento díl je však něčím jiný. Jako by Chris brutalit mírně nechal a po deseti knihách ubral. Celou knihou prostupuje řada ženských postav, emocionálně text praská pod prsty. Pravděpodobně to přičítám neštěstí, které Chrise postihlo, a i když se z toho dokázal vypsat, samozřejmě dal teď do knihy něco víc ze sebe. Prostě to tak cítím.
Děkuji mu za to, že je a budu doufat, že bude psát pořád tak napínavě a skvěle, abych ho mohla všude a všem doporučovat, protože Chris je víc než pět hvězdiček a víc než srdcová záležitost.

11 22.12.2020

Útočiště - 5⭐️/5
Hned na úvod nebudu přehánět a na rovinu vám řeknu, že tohle byla jedna z nejlepších knih tohoto roku.
Jsem tak moc ráda, že jsem se k ní dostala! Jsou knížky, které se nám neskutečně líbí, protože jsou napínavé, nápadité, mají zajímavou zápletku..., ale po čase jejich obsah zapomeneme a můžeme je číst za pár let znovu. Útočiště je však ten druhý případ - jsou to všechno, co jsem zmínila v předchozí větě ještě dvakrát tolik, a do toho mají nečekané rozuzlení, které budete rozdýchávat ještě dlouho a jen tak na něj nezapomenete. Zároveň je složité o takovém příběhu komukoli říct, protože těžko něco nevyzradit tak, abyste dotyčnému nepokazili zážitek z překvapení. (Něco jako filmy Klub rváčů nebo Prvotní strach. Už to nikdy nebude jako při prvním koukání.)
A proto vám chci oznámit, že tenhle spisovatel mě dostal, donutil mě přemýšlet a uvažovat a tím jsem se vlastně stala součástí jeho hry, a nestála jen opodál čekajíc na finále. Dejte tomu šanci, zaručuji vám, že nebudete litovat! Kéž by bylo více takových skvělých knih. Jednoduše velké YES!

12 05.12.2020

(SPOILER) Zrcadlový muž - 4,25⭐️
Jaké to je, těšit se dva roky na vydání nové knihy od vašeho oblíbeného autora? Dlouhé, ale taky plné očekávání. Což byl v mém případě kámen úrazu.
Příběh je z celé série asi nejdrsnější, jedná se zde o psychicky vyšinutého sériového vraha, který několik let unáší mladé dívky na farmu a jakmile se mu něčím znelíbí, chladnokrevně se jich zbaví. S touto ohavnou prací mu pomáhá jeho matka.
Kapitoly z farmy s unesenými dívkami se střídají s aktuálním vyšetřováním vraždy Jenny Lindové, která je nalezena oběšená na dětském hřišti. Případu se samozřejmě ujímá Joona Linna, kterému se hned něco nezdá a rychle se objevují nové důkazy a svědci.
V knize jsou však i “hluchá” místa, pro mě nudná, na což u Keplera nejsem moc zvyklá. Mám na mysli dlouhou scénu z boxerských zápasů, kde Joona a jeho kolegové hledají možného spolupachatele. Konec byl pro mě překvapivý, hodně akční, až bych řekla hollywoodský, ale v rámci možností to dopadlo tak, jak jsem chtěla. Také poslední řádky obsahují nápink na další díl.
Pokud máte rádi manžele Ahndorilovy a jejich styl psaní, zvládnete Zrcadlového muže za pár dní. I když má kniha 500 stran, děj ubíhá poměrně rychle. V mém případě proběhlo opravdu mírné zklamání z malé dávky napětí, ale jinak se mi nový Joona líbil a určitě se už teď těším na dalšího!
“A to platí pro každého z nás: pokud nevydržíme pohled do zrcadla svých vlastních vzpomínek, pak nemůžeme ani prožít smutek nad tím, co se stalo, a jít dál. Může to znít jako paradox, ale čím víc se snažíme ignorovat to, co je v našem životě bolestivé, tím víc to nad námi přebírá moc.”

4 27.11.2020

Tato kniha samozřejmě je v něčem podobná Haně, ale přitom je tolik odlišná. Nedokážu zvolit správná slova, abych nenarušila křehkost tohoto díla. Tiché roky autorka podává něžně, ale zároveň se spoustou bolesti. Zaměřuje se na období socialismu a hodnoty, které tehdy něco znamenaly. Neznamená ale rodina nejvíc?

24 05.11.2020

(SPOILER) Tohle bylo takové rychločtení, že jsem toho až zalitovala. Jenže to ani jinak nešlo. Stránky mi ubývaly pod rukama a já postupně nabývala dojmu, že čtu nejnapínavější a nejlepší díl z této série. Opět se setkáváme s hlavní postavou Matthewem, který stále rozklíčovává informace o Tupilaku a tajné misi. Jak je do toho zapojen jeho otec, obyvatelé Nuuku a kam zmizela Tupaarnaq, na kterou nemůže přestat myslet? Nepomáhá mu ani to, že krajinou obchází tajemný quivittoq, který děsí město nejen svým vzhledem a údajným stářím, ale i vraždami, jež jsou mu přičítány. Matt tomu začíná přicházet na kloub, jenže jeho známé quivittoq také likviduje a on nemá k ruce Tupaarnaq. Pak ho policie obviní právě z děsivých vražd...
Také si myslím, že je nemožné pochopit souvislosti a vynechat některý díl, i když jsem četla všechny postupně, bylo třeba vzpomínat, co zmíněná postava kdysi udělala apod. Všema deseti doporučuji tuto sérii z Grónska, musím říct, že jsem se do jeho prostředí naprosto zamilovala. Dejte tomuto spisovateli také šanci, snad napíše brzy něco dalšího.

2 05.11.2020

Ve 3. díle ze série HH jsem měla problém se začíst, množství postav ani pasáže z války mé dezorientovanosti vůbec nepomáhaly. Po půlce se to ale zlepšilo - poprvé se na scéně objevila tajemná kráska Ráchel a Harry zde až na pár piv zůstával překvapivě střízlivý a jemný. Jeho parťačku Ellen si myslím všichni za tu krátkou dobu oblíbili. Jako vždy v tom trochu hrála politika a prohřešky z minulosti, nicméně finální rozuzlení s falešnými identitami mě dostalo a bavilo.

4 02.11.2020

Eh bien, jak by řekl Poirot, asi je zbytečné rozebírat Agathiny metody, jimiž mě namotá a pak přesvědčí o opaku. Na palubě letadla se stane vražda, může za ni vosa nebo snad jedový šíp? A kdo by byl schopen jej bez všimnutí vystřelit? Nemohu vám říct víc, snad jen to, abyste dali této detektivce šanci!

7 26.10.2020

(SPOILER) Přiznání: Tuto klasiku jsem rozečetla letos na jaro a po 100 stranách to jednoduše vzdala a odložila. Nevyhovoval mi styl, jakým je psána - a to deníky a v dopisech.
Pak přišel podzim, s ním výzva na instagramu a já se do ní hecla. Je to klasika a chci ji prostě dočíst! Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem to udělala.
Po těch nezáživných pasážích, a to korespondenci mezi Minou a Lucy, nastal zvrat, jaký jsem nečekala. Došlo na Lucyinu náměsíčnost, náhlou únavu a chudokrevnost. Na scéně se objevuje slavný Van Helsing, kterému vše nějak rychle dochází, a musí s nepříjemnou skutečností obeznámit i své přátele. Při některých scénách mi bylo mírně šoufl (transfuze), a to mi krev vůbec nevadí! Zkrátka zjistila jsem, že všechny dopisy a deníkové záznamy mají nějaký smysl a postupně do sebe vše zapadne.
Bavilo mě: položení základu "upírománie" se všemi symboly, které k tomu patří - česnek, svaté symboly, dřevěný kůl atd.
Výtka: mrzelo mě, že se děj víc neodehrává na tajemném hradě v Transylvánii. Začátek knihy totiž stál za to! A taky - zabití Draculy bylo jaksi urychlené, čekala jsem nějakou děsivou rvačku nebo tak něco. :D
Každopádně do podzimní nálady jak dělané, jsem moc ráda, že jsem ji přečetla a uvažuji o její koupi do mé knihovny.

10 26.10.2020

Po Houbařce přišlo mírné zklamání. Na sebevražedné povídky sice člověk není naladěn asi nikdy, každopádně jsem čekala asi něco lepšího. Něco tomu chybělo. U dvou povídek mně vadil ten otevřený konec, nešlo mi si ani nějak domýšlet, co a jak se stalo.

6 25.10.2020

Je těžké napsat pár slov k příběhu, o němž už předem tušíte, že bude dobrý, protože víte, že je v něm Kim Stoneová a to vám stačí. Humor, ironie, sarkasmus - to přesně zbožňuju na stylu psaní autorky.
Opět dokázala na pochopitelné rovině vystavit dva zamotané případy a pak nám je překvapivě rozlousknout. Tentokrát se vyšetřuje na zvláštním utajeném místě, kde jsou zkoumána mrtvá těla. Ale co když ke vzorkům přibyde neplánovaná mrtvola?...
Můj tip na vraha zde byl špatný, což samozřejmě neznamená, že na něj nešlo přijít nebo si to nějak odvodit. Spokojeně píšu 5 hvězd a také mě těší představa řady knih, co mě s Kim ještě čekají.

13 20.10.2020

Na tuto novou knihu byly nedávno všude skvělé ohlasy, její název mě zaujal a přemýšlela nad její koupí. Když jsem si pak ale spojila, že se jedná o dílo od Červené propisky, kterou sleduju na Instagramu, bylo to jasné. Co bych určitě vyzdvihla, je grafické zpracování. Věřím tomu, co autorky předesílají již v předmluvě - má to být příručka jak pro milovníky, tak pro nemilovníky. Jak pro dospělé, tak pro děti. 100 příkladů se jim určitě podařilo a já se snažila vštípit si každou novou informaci. Kupříkladu část o číslovkách a procentech. Musím uznat, že po dočtení jsem byla spokojená, že jsem po ní v knihkupectví sáhla a určitě mě bude doprovázet i ve studiu českého jazyka a literatury...

3 19.10.2020

U této série z nemocnice z Nightingale ani nemůžu jinak, než plným počtem hvězd. Pamatuju si, že než jsem se pustila do prvního dílu, bála jsem se, že to bude ženský románek a spíš budu zklamaná. Opak je pravdou, není to červená knihovna a jsem nadšená. Ve druhém díle se znovu setkáváme se sestřičkami z 1. části - starostlivou Dorou, ztřeštěnou Millie, puntičkářskou Helen. Objevují se i nové postavy jako Violet Tannerová se svým malým synkem a tajemstvím, které se zdráhá komukoli prozradit. Celkově jsou jejich osudy a příběh zajímavě vystaveny a pro mě je to příjemná oddychovka. Jsem si jistá, že ani další díly mě nezklamou.

5 16.10.2020

(SPOILER) Výborný thriller na jedno až dvě podzimní odpoledne pod dekou. Patriciiny knihy mají zlepšující se tendenci, což je samozřejmě skvělé.
Když už si oblíbíte určité postavy, je velice lehké se k nim zase vrátit a sledovat jejich příběhy. Pro mě je to mírně závislá workolička Lottie Parkerová a Boyd. Pořád jsem si říkala, že už by se k němu sakryš měla chovat slušně, on by pro ni udělal první poslední!
Lottie se snaží se lépe starat o rodinu, ale jde to těžko, když je na tři děti a vnoučka sama a do toho má zapletený případ, který má cosi společného i s její minulostí. Rose Fitzpatricková je víc odtažitější, tajemnější a nepříjemnější na dceru; a autorka tak nechává na čtenáři aspoň něco, aby si sám domyslel. Již v předchozích dílech bylo naznačeno, že je k podivu, že je Rose Lottiina matka. Což jsem v tomhle případě rozlouskla správně. Nevadil mi propletenec případu s inspektorčinou minulostí, alespoň se vyjasnily její obavy o smrti otce. Autorka umí zapracovat na detailech a to mám na ní ráda, píše skvělé detektivky a já už se těším na další.

9 03.10.2020

Konečně jsem se dostala k něčemu, co nazývám moderní klasikou - anebo alespoň klasikou co se týče Kinga samotného.
Všichni známe obrázky Jacka Nicholsona ze stejnojmenného filmu, (ačkoliv já sama jsem jej ještě neviděla), je známý i ten námět a je docela nenápaditý - hotel, jeho duchové a rodina s určitými problémy, která se o něj musí v zimě starat a samozřejmě je odříznutá od okolního světa.
A jaká je samotná knížka? Dobrý, kvalitní, klasický (nedokážu se vyhnout tomuto slovu:D) King. Postavy jsou tím hlavním, a někdy i tím nejvíc děsivým. Neschopný a nenapravitelný alkoholik Jack Torrance, jeho vytrvalá manželka Wendy a jejich osvícený syn Danny jsou trojicí, která si zažívala těžkých časů už před přestěhováním se do děsivého hotelu Overlook. Jack je šíleně realistický - agresivní, abstinující a těžce sebekontrolující se otec. Nemohu se ubránit dojmu, že právě King vycházel z nějakých vlastních poznatků.
Kinga známe v některých dílech jako vleklého, nestručného, vyšinutého vypravěče, což spoustu čtenářů odrazuje. Ale pro mě osobně je to mistr hororů, ačkoliv do dnešních škatulek (vymítání, duchové, mučení) nezapadá. V tom spatřuji jeho nápaditost. Umí uchopit dobrý motiv a rozpracovat jej. Dokáže udělat něco děsivého z jakékoli věci. Klauni, lunaparky, psi, les... V tomto případě i z vystříhaných keřů, vos a hasícího přístroje. Musela jsem ji dočítat za větrné noci, což rozhodně dodávalo na atmosféře. Výborné, precizní a rozhodně zasluhující si 90% hodnocení.

12 03.10.2020

(SPOILER) Tak tohle byla jasná pětihvězdičková četba, troufám si říct, už od začátku. Čtivost, napětí a tajemství je něco, co této knize opravdu nechybí.
Bylo zajímavé číst "knihu v knize", a to když Lowen četla Verityinu autobiografii. Potěšilo mě i téma o dvou spisovatelkách, vždycky je fajn nahlédnout do prostředí psaní. Čímž se dostáváme k tomu jedinému, co mně na knížce vadilo - a to že Lowen nepsala! Byla zažraná do zápisků, Jeremyho a do toho, jak se schovat před psychopatkou Verity. Asi jako jediné z mála mě neobtěžovaly vulgarity, které používala Verity ve svých zápiscích. Brala jsem to jako součást vyšinuté mysli. Nebo geniálního spisovatelského talentu?...
Z některých momentů opravdu mrazilo, to se musí nechat. A po tom, co jsem byla zklamaná na mě přílišnou slaďárnou To nejlepší v nás, tohle si nemůžu vynachválit. Colleen by měla psát víc thrillerů, jde jí to skvěle!

8 25.09.2020

Zase jsem narazila na něco, co si všichni nemohou vynachválit, ale já jsem po přečtení se svým názorem zase jen černá ovce. Prostě se mi tahle youngadultovka nelíbila. Kdybych se vrátila do doby před 5, 7 lety, kdy jsem žila blogy, wattpadem a fanfikcemi, do toho začala podporovat komunitu LGBT... Ano, pravděpodobně bych byla nadšená. V čem tkví tedy problém?
1) Zdlouhavost. S tím související se nuda při čtení. Kdyby měl román o sto stran méně, vůbec by mu to neuškodilo, ba naopak.
2) Snaha zalíbit se všem a vyplnit všechny pomyslné škatulky o korektnosti. (Což mi trochu připomíná podmínky pro nominaci na Oscara.) Rozumějte, nejsem proti menšinám ani rasistka, nicméně to co mi nejvíc vadí je to, jak to bije do očí. Tzv. tam dát "všechno." Gaye, bisexuály, lesbičku, míšence; v klubu zmínit drag queens a já nevím co.... Mehh.
3) Pasáže či vtípky, při kterých bych se měla popadat za břicho? No, při těch je mi tak trochu trapně.
Nakonec jsme pozorovali příběh dvou mladíků, kteří jsou pro UK a US šíleně důležitými postavami, a tak nemohou jen tak vyrukovat s coming outem. Musím uznat, že vedlejší postavy byly dobře propracované a měly zajímavý příběh (Bea, Nora, Pez, Zahra). Také se mi líbila představa toho, že v roce 2016 a znovu v tomto roce zvítězí v amerických volbách Alexova máma, drsňačka a zároveň skvělá prezidentka. Tím si mě příběh asi získal úplně nejvíc - zápletkou s Lunou a již zmíněnými volbami a fiktivním světem, v němž nefiguruje příšerný Trump. A teď jdu zas číst nějaký pořádný thriller.

3 21.09.2020

Výborná kniha nejen pro milovníky tajemna, ale i pro zvědavce, kteří znají duchy jen z kina.
Démonologové, o nichž je tu řeč, jsou Ed a Lorraine Warrenovi, manželé, kteří celý svůj život zasvětili výzkumu paranormálních jevů. Kapitoly jsou delší a věnují se jak případům této dvojice, tak i vysvětlení různých pojmů jako infestace a oprese.
Musím se přiznat, že jsem měla při čtení mírně nahnáno. Warrenovy obdivuji a jejich práce mi přijde neskutečně zajímavá. Některé kapitoly se občas zdály zdlouhavé nebo se v nich přeskakovalo od jednoho tématu ke druhému. Nesedělo mi ani vyprávění, čili přímá řeč obou manželů, protože byla často chybně značená a i ve jménech se vyskytly překlepy, ale to je nejspíš problém překladu.
Celkově knihu hodnotím na výbornou, ačkoliv jsem od knihy čekala větší množství informací o životě těchto vyšetřovatelů, nejsem zklamána, protože se v knize dovíte plno detailů a rozdílů, co se týče pojmů z démonologie, parapsychologie i exorcismu.

5 16.09.2020

Souhlasím s komentáři níže, bylo to neobvyklé čtení. Stane se vražda nebo se už stala? Jakmile je Hercule na scéně, není třeba se ničeho obávat a jen se už nechat vést do konce až k rozuzlení...

4 23.08.2020

Příjemný román z nemocničního prostředí, kde si hned oblíbíte hlavní hrdinky a vžijete se do jejich strastí a problémů. Já se před přečtením mylně domnívala, že to je červená knihovna a rozhodně mě to nebude bavit - avšak opak je pravdou, čtivá a oddechová je tahle série od Donny Douglas. Už se těším na další.

7 23.08.2020