bílárůže komentáře u knih

Šťastný princ a jiné pohádky byly mým prvním setkáním s panem Wildem. Musím říci, že od dob svého útlého dětství jsem lepší pohádky nečetla. Velmi se mi líbilo, jak přirozeně a realisticky autor popisoval situace, prostředí a postavy. Každá pohádka ve mně zanechala nějaký pocit, ale nejvíce si pamatuji pohádku Sobecký obr, jež mne zasáhla nejvíce. Konce pohádek, které byly ze života, se mi k Wildovu stylu psaní hodily a dotvářely celou atmosféru. Nejedna pohádka mne dohnala k slzám svou tragičností a pravdivostí. Jistě bych tuto útlou knížečku doporučila všem, jež se nebojí upřímnosti a pravdy v literatuře.

7 30.12.2020

Z tohoto díla jsem poněkud zmatená...nemohu říci, že se mi líbilo, ani že se mi nelíbilo. Divím se, že jsem byla schopna přečíst všechny čtyři díly, jelikož čtení to nebylo až tak záživné a mnoho lidí v mém okolí Švejka nedočetlo, nebo ho raději ani nechtěli číst. Samotná osoba Josefa Švejka je možná milá a komická, ale v kontextu války je vskutku absurdní. Většinu díla jsem jím byla znechucená, byť byl místy vtipný, spíše mi byl nesympatický. Myslím, že pan Hašek splnil na jedničku žánr, ve kterém je Švejk psán, ale nejedná se bohužel o žánr, který bych vyhledávala. Proč jsem tedy Švejka četla? Asi to bude hlavně tím, abych si na něj udělala vlastní názor a mohla hrdě říci, že toto dílo znám a četla jsem jej. Jakožto milovník jazyka německého si velmi cením germanismů a německých vět. Bohužel někdy jich bylo až příliš. Ze čtyř dílů se mi nejvíce líbil první, kde se vyskytuje postava feldkuráta Katze. Možná i protože znám filmovou adaptaci, ve které je scéna jeho kázání zahraná velmi humorným způsobem. Během četby jsem byla místy velmi zoufalá, jelikož najít většího idiota než je Švejk, by bylo velmi těžké. Myslím si, že k této knize se jen tak nevrátím, ale kdyby náhodou ano, jistě by to bylo hlavně k prvnímu dílu. Myslím, že by bylo nasnadě komentář zakončit citací snad nejznámější věty ze Švejka: "Tak nám zabili Ferdinanda." Paní Müllerová to hold vystihla.

4 04.11.2020

Zřejmě budu patřit k menšině, ale pro mne Pán prstenů nebyl ničím tak úžasným, jak mi tvrdilo mé okolí. Je mi to líto, ale plný počet hvězd si za mě prostě nezaslouží. Příběh nebyl zas tak špatný a postavy mi byly celkem sympatické, ale fantasy není zrovna můj oblíbený žánr, proto mi četba neubíhala a moc mne nebavila. Některé pasáže byly zdlouhavé, až ve druhé půlce měla četba spád a byla rychlejší. Frodo, jakožto hlavní hrdina, mi byl sympatický a oproti Peregrinovi Bralovi mi přišel i rozumný. Zpětně nemohu říct, že by na mne dílo udělalo nějaký zvláštní dojem. Vím, že se jedná o první díl ze tří, ale upřímně nemám chuť číst další dva díly. Možná časem změním názor a dočtu zbytek trilogie, teď po tom však netoužím. K četbě mě lákal design knihy a také pozitivní ohlasy ostatních čtenářů. Abych jen nekritizovala, tak musím napsat, že i když mne Pán prstenů nenadchl, nic to nemění na tom, že si pana Tolkiena jako autora velmi vážím.

1 25.10.2020

Jedná se o velmi hlubokou knihu plnou otázek a odpovědí. Četba tohoto díla mi netrvala tak dlouho a jistě bych si ho ráda v budoucnu znovu přečetla. Kniha mi přiblížila život svaté Marie Magdaleny a vedla mne k přemýšlení nad jejím životem. S většinou faktů a názorů autora jsem souhlasila a povzbudilo mne, že nejsem jediná, kdo má takový názor na osobnost Marie z Magdaly. Nemám moc ráda paperbook, ale v tomto případě mi k tématu sedl a kniha samotná mě lákala už jen obálkou a designem. Určitě doporučuji dalším čtenářům, jelikož pro mě byla četba této knihy něčím výjimečným, co mě posunulo zase o kousek dál v chápání dnešního světa a mého vlastního života. Marie Magdalena byla fascinující žena, která pro mě je a navždy bude vzorem ženy, jež na svou dobu dokázala mnoho dobrého a cnostného. Jsem velmi vděčná paní překladatelce, že mi zprostředkovala tento krásný zážitek.

25.10.2020

Avizovaný konec knihy se opravdu stal a na západní frontě zavládl klid, v což už jsem ani nedoufala. Knihu mi opět doporučil kamarád jako jedno z nejlepších děl, co zatím četl, ale každý jsme jiný a v mém žebříčku knih nezaujala nejvyšší příčku, i tak však stála za přečtení a jistojistě ji doporučuji dál. Bylo velmi dojemné číst, jakou mírou utrpení si během první světové války prošli mladí muži, kteří v dnešní době nevědí, co chtějí, často studují něco, co je nebaví a myslí si, jak moc jsou nezávislí. To ale neznamená, že ženy jsou v tomto ohledu jiné. Oproti době ne tak dávné je má generace jen generací rozmazlených děcek, co si neuvědomují, jak velkou cenu má náš vlastní život a to, čemu ho zasvětíme. Kniha mne naučila, že i dnes je čas žít pro to, co mě baví, naplňuje a třeba i pomáhá ostatním v mém okolí. Hrdinové této knihy to sice často nevěděli, ale oni ani neměli možnost něco změnit. Tímto komentářem bych chtěla poděkovat panu Remarquovi, že dokázal tak skvěle popsat věci, které mne, a jistě i mnohé ostatní, vedou k zamyšlení nad svým životem a sebou samým. Naši předkové za nás obětovali životy, abychom my mohli žít v blahobytu. Kéž si toho vážíme už jen kvůli tolika mrtvým.

17 20.08.2020

Višňový sad, mé druhé setkání s panem Čechovem dopadlo stejně dobře jako to první prostřednictvím Racka. Atmosféra, kterou autor dovedl prostřednictvím několika málo stránek nabudit, byla skvělá. Za mě se jedná o skvělou oddechovku na sychravé odpoledne. Oproti Rackovi jsem se během četby alespoň jednou zasmála, ale lidská hloupost je mi spíše k pláči než k smíchu. To už je ale ruský humor. I tak hodnotím vysokým počtem hvězd, jelikož Višňový sad je prostě srdcovka o nenaplněných snech a láskách, stejně jako spousta dalších ruských děl.

3 17.07.2020

I přes mé snahy rychlé četby mi tato kniha zabrala spoustu času na přečtení. Nejedná se sice o nijak známé a důležité dílo anglické literatury, ale i tak jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Mám ráda díla o obyčejných lidech a jejich osudech, jelikož dějiny se zaměřovaly spíše na vládnoucí vrstvu, což je mnohdy škoda. Jedna z věcí, která mi zvláště na začátku stěžovala četbu a ke konci už se skoro nevyskytovala, byly neustálé autorovy narážky na název knihy. Jarmark marnosti. Velmi mne zaujal dovětek, ve kterém je mnohé vysvětleno, například proč kniha nese dovětek "román bez hrdiny". Nejedná se sice o knihu, která by mne nějak ovlivnila, ani nic takového, ale její četba mne bavila, což je neméně důležité a o jiných knihách toto říci nemohu. Toto vydání s obálkou k filmu Jarmark marnosti se mi velmi líbilo a k četbě mi vyhovovalo, film mě však zklamal na plné čáře. Vím, že tak obsáhlé dílo nelze zpracovat do jednoho, byť dlouhého, filmu. Během sledování jsem však měla pocit, že scénárista si z knihy vybral jen něco a změn, které udělal, bylo tolik, že se nedaly přehlédnout. To ale nic nemění na mém dobrém názoru na knihu.

2 17.07.2020

Nesnáším, když mám číst knihy z donucení, ale u Farmy zvířat mne tato má zášť opustila asi po prvních deseti stranách. Tato poměrně krátká novela mě dovedla k přemýšlení o minulosti, současnosti, ale i budoucnosti. Pan autor skvělým způsobem čtenáři formou bajky ukázal univerzální formu vlády totalitních režimů. Jak už bylo nejednou řečeno, zvířata představují jednotlivé složky takovéhoto režimu více než výstižně. Asi to nebylo úplně příhodné, ale musela jsem se při četbě smát. Tak ironicky a přesto pravdivě napsaný text už jsem dlouho nečetla. Již teď jsem zvědavá, jak mne osloví další dílo pana Orwella, které mám v plánu, 1984. Dalším plusem knihy je nadčasovost, za kterou také dávám plný počet hvězd. Jistě doporučuji dalším čtenářům, snad se pobavíte tak jako já.

17 17.07.2020

Již je to nějakou dobu, co jsem tuto knihu dočetla a mé dojmy se trošku uležely. Bezprostředně po přečtení jsem byla naprosto unesena, ale bylo to hlavně díky posledním povídkám. Některé povídky se mi líbily více a některé mi přišly spíše nicneříkající a nezajímavé. Jak bych také mohla pochopit vybrané povídky od člověka, který žil v jiném světě, který neznal nikdo jiný kromě jej. Zpětně je těžké říci, která povídka se mi líbila nejvíce, ale obzvlášť povídky s názvem jmen hlavních hrdinek se mi velmi líbily. Tato kniha mi doma ležela nejméně čtyři roky a již jednou jsem se pokusila se do ní začíst, až letos se mi to však podařilo. Jistě se k Jámě a kyvadlu, plus k dalším povídkám, v budoucnu vrátím, jelikož některé byly vskutku fantastické! Pan Poe byl zvláštní a svým způsobem obdivuhodný člověk. Jeho kratičký životopis na začátku knihy mi při čtení povídek v mnohém vysvětlil jeho myšlenkové pochody a osudy postav. Obal knihy mne zaujal už v knihkupectví, a tak trochu vystihuje obsah knihy, což je skvělé a velmi důležité. Jistě doporučuji dalším čtenářům, ale upozorňuji, že ne všechny povídky jsou úplně pochopitelné.

3 14.07.2020

Tak jsem se po roce konečně dostala k očekávanému dílu pana Shakespeara. Upřímně na tomto díle neshledávám nic tak přelomového, jak mnozí říkají, ale třeba jsem jen nečetla dost pozorně, nebo to bude mým jiným pohledem na literaturu. V každém případě musím uznat, že se jedná o vydařenou divadelní hru, komedii, u které jsem se ke konci jsem se i zasmála. Jistě by na divadelních prknech vyzněla lépe než jen v mé fantasii, na to si však ještě chvíli počkám. Nejvíce mne na knize zaráží její konec, jelikož tomu jsem úplně neporozuměla, snad se mi to podaří příště, při další četbě. Z postav mi nebyl sympatický snad nikdo. Moc se mi ale líbily verše jako takové. Díky nim se mi kniha četla rychleji a více mě bavila. Již teď jsem zvědavá na další díla od pana Shakespeara, která mám v plánu přečíst.

4 09.06.2020

Byla jsem překvapena! Nečekala jsem, že mne "pokračování" mé milované Pýchy a předsudku tak moc vtáhne a zaujme. Tato kniha je balzámem na všechny uvzdychané a romantické dušičky. Trošku mi sice vadilo až příliš nápadné kopírování paní Austinové, ale i tak se mi kniha velmi líbila a s chutí si ji jistě přečtu ještě jednou i později. Členění knihy na odstavce mi vyhovovalo, celkový design je odpovídající žánru a něžnosti knihy. Jen těžko mohu popsat své pocity, abych nespoilerovala, ale kromě velké sympatie se dvěma sestrami, jsem cítila neskutečnou zášť vůči zbylým třem. Jejich hloupost neznala mezí a to mi bylo trošku líto. Možná tím byly podobny dnešním dívkám, na to však byly až moc slušné. Nechci se tu ale pouštět do sáhodlouhého filosofování ani spoilerování, třeba to byl jen můj pocit a ostatním budou všechny sestry připadat milé, chytré a přátelské. Mé zaujetí knihou bylo také poznat na rychlosti četby, jelikož jsem čtyř set stránkovou knihu přečetla za ani ne tři dny a to nejsem žádný rychločtenář. Myslím, že i kdybych již nečetla Pýchu a předsudek, Dcery pana Darcyho by se mi i tak líbily. Přeji hodně zdaru a uvzdychané nálady dalším čtenářkám. Či čtenářům?

2 09.06.2020

Quo vadis? Po přečtení této knihy asi znovu do Říma. Vzhledem k recenzím a doporučením kamarádů jsem od knihy raději nic nečekala, abych nebyla zklamaná. Teď jsem za to velmi ráda, jelikož mne kniha ohromně překvapila a zařadila se mezi nejlepší knihy, co jsem kdy přečetla. Pan Sienkiewicz mistrně dokázal zaujmout a popsat utrpení prvních křesťanů. Při četbě jsem doslova zírala na skvěle vybraná slova a hltala stránku za stránkou. Jsem vděčná, že jsem si knihu mohla přečíst až poté, co jsem navštívila Řím, jelikož jsem si dokázala lépe představit ten původní, Neronův. Nedovedu ani popsat, jak moc mne kniha zasáhla, byť mne Neronova hloupost a krutost drásala nervy. Upevnila mi mé znalosti a jako zázrakem rozpustila mou averzi k učivu dějepisu prvního ročníku gymnázia. Knize opravdu nemám co vytknout, jak po stránce obsahové, tak po té formální. Vřele doporučuji dalším čtenářům.

16 09.06.2020

Můj dojem z této knihy je poněkud zmatený. Hned po přečtení poslední stránky se mi dílo spíše nelíbilo, ale čím déle to je, tím více s Wertherem soucítím, je mi ho líto a více se mi tato kniha líbí. I tak ale doteď nechápu, jak mohl říct, že dobrovolně se zabít je hrdinství. Je pravda, že na jednu stranu potřebujete dost odvahy k tomu, abyste na sebe vztáhli ruku, ale na stranu druhou je to zbabělost. Obálka od Odeonu je jako vždy velmi vkusná a vydání velmi dobře zpracované v dělení na odstavce, kapitoly atd. Co se týče jazyka, je běžný, spisovný a jednoduše se četl. Je možné, že mé hodnocení knihy je dosti ovlivněné i náladou, kterou jsem měla při četbě, a která nebyla moc dobrá, ale pokud budu číst knihu ještě někdy v budoucnu, třeba ve mě zanechá lepší dojem. V každém případě pro mne zůstává nejlepším dílem pana Goetha Faust, ke kterému mám silný citový vztah i díky jeho recitaci Markétčiny světnice. I tak je Utrpení mladého Werthera velmi vydařený psychologický román. Tak snad někdy příště pane Werthere...

6 26.04.2020

K této knize bych se nikdy nedostala, nebýt mého nejlepšího kamaráda, od kterého jsem ji dostala a jsem za to ráda. Historické romány jsou mým oblíbeným žánrem a Lásky královské mne velmi zaujaly. Nejedná se o nijak hluboce historicky zpracované, ale spíše jednoduše a velmi mile vyprávěné příběhy tří královen doplněné autorovými myšlenkami, jak to asi tehdy mohlo vypadat a jak se postavy cítily. Přečíst tuto krátkou knihu mi netrvalo zas tak dlouho, ale abych pravdu řekla, na konci mi bylo líto, že je tak krátká. I když se příběh Elišky Přemyslovny a Elišky Rejčky dosti kryl a pan autor se musel opakovat, povedlo se mu udržet mou pozornost až do konce. Použitý jazyk mi vyhovoval, pokud jsem se setkala s nějakými archaismy, ani jsem to nepostřehla. Obálka knihy se mi též velmi líbí, jen pro někoho může být zavádějící, vzhledem k použité barvě. Doporučuji všem milovníkům historie, byť je kniha určena spíše pro ženy, mně osobně více upevnila kousek tohoto historického období.

5 26.04.2020

Ke knize mě přivedl snad její název, ale možná to byla jen náhoda, že jsem na ni narazila doma. Sice jsem od některých lidí slyšela, že Psohlavci nejsou až tak zábavní a vydání z roku 1936 není dobrý nápad, ale na to mne kniha až moc lákala, abych vzala varování v potaz. Četba to sice nebyla nijak moc zábavná, ale v každém případě jsem ráda, že jsem to nevzdala. Starší jazyk mi vyhovoval a občasně vysvětlivky doplňovaly nedostatky ve znalostech chodského nářečí a staršího jazyka. Po obsahové stránce je kniha velmi jednoduchá a vykresluje starosti i strasti na Chodsku. Z historického hlediska bych ději zcela nevěřila, ale knihu jsem nečetla jako historik, takže nemám co vytknout. Použitý jazyk se mi líbil a vyhovoval mi. Dýchl z něho na mě čas, kdy tutéž knihu četl můj děd nebo praděd. Jistě bych knihu doporučila dalším čtenářům, je však nutné počítat se zastaralostí textu a výrazů a obtížnější četbou, jelikož mnohým je tato kniha trnem v oku právě za onu archaičnost.

5 24.04.2020

Tuto knihu jsem již jednou před pár lety začala číst, ale z nějakého důvodu jsem ji odložila. Možná jsem jen potřebovala dozrát. Teď, když se mi podařilo ji přečíst, jsem velmi ráda, že jsem se se k ní znovu dostala. Za mě se jedná o velmi krásný příběh o ženě, která svůj život obětovala službě Bohu a svým bližním. I když to neměla vždy jednoduché, vytrvala a zemřela mučednickou smrtí. Příběh mne zasáhl a díky němu jsem zapřemýšlela i nad sebou samou. Velmi krásně napsáno, děkuji paní Holková.

4 12.04.2020

Smekám. Za mě velmi krásné drama napsané tak trochu v hádankách. Je mi líto, že díla pana Čechova nemáme v seznamu povinné četby, ale i tak jsem ráda, že jsem si ze svého vlastního zájmu knihu přečetla. Nemám moc v oblibě e-knihy, ale i když jsem Racka četla v elektronické verzi, moc se mi líbil. Ruská literatura má v sobě něco mystického, už jen kvůli častému motivu sebevražd. Doufám, že se mi v nejbližší době podaří shlédnout divadelní hru Višňový sad a Tři sestry, aby můj dojem z pana Čechova byl úplný, ale již teď mohu tvrdit, že mne minimálně zaujal stylem svého psaní. Mimo jiné mne zaujala jména postav, která byla jednou z věcí, kvůli kterým jsem si Racka chtěla přečíst. Obálka je jako vždy velmi vkusná. Zajisté doporučuji dalším čtenářům.

5 12.04.2020

Upřímně obdivuji pana Sapkowského, že se mu podařilo napsat něco tak poutavého, jako je Zaklínač, který dle mého názoru propojuje někdy i generace. Myslela jsem si, že když se mi líbil první díl původní ságy, druhý bude pokulhávat, ale není tomu tak. I druhý díl mne doslova pohltil a již se těším na další vypravování o mém milovaném Geraltovi a rostoucí Ciri. Stane se Ciri vládkyní země zděděné po babičce Calanthé? To je pro mne stále jedním velkým otazníkem. Těším se, až sama zjistím, jak to všechno podle pana autora dopadlo. Netuším sice, kdy se k dalšímu dílu Zaklínače dostanu, ale jistě to bude brzy. Jazyk, který je použit, je velmi dobře srozumitelný, občasné pasáže ve starší mluvě a elfštině knize dodávají ten správný "říz." Gradující napětí čtenáře udržuje u knihy, a i když někdy začne polevovat, stane se nenadálý zvrat, který situaci uvede do jiných otáček a čtenář je hned zase lačný po dalších stránkách. Jistě doporučuji dál. Jako jen občasný čtenář fantasy se až podivuji, jak mne knihy pana Sapkowského uchvacují a to už něco znamená. Alespoň u mě tedy.

9 12.04.2020

Když jsem přečetla knihu Strakonický dudák, již jsem neměla pražádnou chuť číst i knihu tuto, ale nakonec jsem se k tomu "dokopala" a jsem za to ráda. Naši furianti byla pro mne kniha více zajímavá a líbila se mi mnohem více než příběh dudáka Švandy. Jazyk, kterým je hra psaná, se mi líbil, četba utíkala a ani jsem se nenadála a byla jsem na konci. Za mě se jedná o jedno z povedenějších děl tohoto období v českých zemích. Jistě doporučuji dalším čtenářům. Je to krátké dílo a velmi hezky popisuje tehdejší poměry a zvyklosti.

3 12.04.2020

Wow...toto dílo bylo velmi strhující a chvílemi jsem se dokázala jen stěží odlepit od knihy a jít spát. Silný příběh Gervaisy mne velmi uchvátil, a i když jsem celou knihu čekala na předpokládaný konec, stejně jsem doufala, že se vše obrátí a kniha dopadne jinak. Pan autor mistrně zvládl udržet mě v napětí a nechal mě hltat řádky s touhou zjistit, jak to všechno vlastně skončí. Takovéto knihy mám nejraději a obdivuji jejich spisovatele, jelikož je to úkol velmi nelehký, aby čtenář v polovině, ne li i dříve, neodložil jeho knihu s odporem nebo nezájmem. Mám velkou touhu přečíst si i "pokračování" Zabijáka, Nanu, aby byl můj obrázek o ní samotné kompletnější. Je mi ale záhadou, jak to, že je zrovna Zabiják Zolovým snad nejslavnějším dílem, i když jde až o sedmý díl této ságy. Avšak nelze společnosti upřít, že se jedná o knihu velmi poutavou a strhující. Děj samotný byl zajímavý, občas se sice objevily delší popisné pasáže, ale to, alespoň v mém případě, neubíralo kvalitě a poutavosti příběhu. Jazyk byl srozumitelný, dobře čitelný a občasné vysvětlivky spíše ozvláštňovaly text, než aby unavovaly čtenáře. I když jsem knihu četla déle, než by tomu bylo jindy, myslím si, že to stálo za to. Naturalismus mne velmi zaujal. V každém případě doporučuji dalším čtenářům.

8 22.03.2020