bílárůže komentáře u knih

(SPOILER) Když jsem si Mistra a Markétku půjčila v knihovně, netušila jsem, že se bude jednat o knihu, která v mém žebříčku nejoblíbenějších knih bude soupeřit s Annou Kareninou. Ze začátku jsem moc nechápala, co je autorův záměr a o čem vlastně čtu, ale po zhruba dvou sté straně jsem najednou pochopila, že vše do sebe skvěle zapadá a dává smysl. Mám ráda knihy, nad kterými se člověk musí zamyslet, aby pochopil, jaké nesou poselství, nebo dokonce děj. Musím přiznat, že zvlášť posledních sto stránek jsem se od knihy téměř nemohla odlepit a toužila jsem ji hned dočíst, protože sebemenší pauza oddalovala vysvětlení mnoha otázek, které jsem během četby nasbírala. Na některé otázky se mi dostalo odpovědi, na některé ne, ale to je, myslím si, známka dobré knihy. Po dočtení jsem své dojmy z knihy umocnila poslechem rozboru této knihy, který jsem náhodou objevila. Samotný autor byl s knihou spjat více, než jsem si při četbě mohla uvědomit, což jen podpořilo můj celkový dojem z knihy. Spojitost a podobnost s Goethovým Faustem je do očí bijící, avšak i přes to Bulgakov dokázal napsat knihu, jež nemá obdoby. Jistě bylo mnoho dalších autorů, kteří se snažili napodobit styl, jakým je Mistr a Markétka napsán, avšak pro mne se bude vždy jednat o průkopnické dílo nesrovnatelné s čímkoli, co jsem četla dříve. Kdyby se tak dalo hodnotit, jistě bych této knize dala hodnocení 12/10. V každém případě doporučuji dalším čtenářům. Snad i vy budete mít to štěstí a pohltí vás svou pozoruhodností "Ples u satana" tak, jako mě.

20 08.01.2021

Pýcha a předsudek je milovanou knihou mnoha žen a i já se do této skupiny řadím. Lehkost, s jakou je napsána, mě stále fascinuje i po druhém přečtení. Nejsem zvyklá číst knihy vícekrát, jen když se mi kniha nějakým způsobem zalíbila, nebo k ní mám z jiného důvodu blízko. Téma popisované v tomto díle je pro mne inspirativní a oddechové. Je příjemné si čas od času přečíst o opravdové lásce, jež nalezla naplnění tím nejjednodušším způsobem. S Elizabeth Bennet jsme si, myslím, podobné, obě jsme stejně tvrdohlavé, proto mi byla jako hrdinka nejsympatičtější, zato její matku a sestry, kromě Jane, jsem nemohla vystát. Pan Darcy je pro mne stále idolem pravého muže, kterého není rovno. Všem dalším odhodlaným čtenářům a čtenářkám přeji, aby i pro ně byla Pýcha a předsudek nezapomenutelnou knihou, která nese mnoho morálního ponaučení a realistického pohledu na svět, jako pro mne.

Avizovaný konec knihy se opravdu stal a na západní frontě zavládl klid, v což už jsem ani nedoufala. Knihu mi opět doporučil kamarád jako jedno z nejlepších děl, co zatím četl, ale každý jsme jiný a v mém žebříčku knih nezaujala nejvyšší příčku, i tak však stála za přečtení a jistojistě ji doporučuji dál. Bylo velmi dojemné číst, jakou mírou utrpení si během první světové války prošli mladí muži, kteří v dnešní době nevědí, co chtějí, často studují něco, co je nebaví a myslí si, jak moc jsou nezávislí. To ale neznamená, že ženy jsou v tomto ohledu jiné. Oproti době ne tak dávné je má generace jen generací rozmazlených děcek, co si neuvědomují, jak velkou cenu má náš vlastní život a to, čemu ho zasvětíme. Kniha mne naučila, že i dnes je čas žít pro to, co mě baví, naplňuje a třeba i pomáhá ostatním v mém okolí. Hrdinové této knihy to sice často nevěděli, ale oni ani neměli možnost něco změnit. Tímto komentářem bych chtěla poděkovat panu Remarquovi, že dokázal tak skvěle popsat věci, které mne, a jistě i mnohé ostatní, vedou k zamyšlení nad svým životem a sebou samým. Naši předkové za nás obětovali životy, abychom my mohli žít v blahobytu. Kéž si toho vážíme už jen kvůli tolika mrtvým.

17 20.08.2020

Nesnáším, když mám číst knihy z donucení, ale u Farmy zvířat mne tato má zášť opustila asi po prvních deseti stranách. Tato poměrně krátká novela mě dovedla k přemýšlení o minulosti, současnosti, ale i budoucnosti. Pan autor skvělým způsobem čtenáři formou bajky ukázal univerzální formu vlády totalitních režimů. Jak už bylo nejednou řečeno, zvířata představují jednotlivé složky takovéhoto režimu více než výstižně. Asi to nebylo úplně příhodné, ale musela jsem se při četbě smát. Tak ironicky a přesto pravdivě napsaný text už jsem dlouho nečetla. Již teď jsem zvědavá, jak mne osloví další dílo pana Orwella, které mám v plánu, 1984. Dalším plusem knihy je nadčasovost, za kterou také dávám plný počet hvězd. Jistě doporučuji dalším čtenářům, snad se pobavíte tak jako já.

17 17.07.2020

Můj dojem po přečtení této knihy byl prazvláštní. Byla jsem šokována zakončením a přitom pohlcena knihou jako takovou. Styl jakým byla Anna Karenina napsána mne uchvátil a naplnil touhou číst i další knihy od ruských spisovatelů. Za mne je Anna Karenina mistrovské dílo, které by nemělo být skryto dalším generacím.

17 21.11.2018

Quo vadis? Po přečtení této knihy asi znovu do Říma. Vzhledem k recenzím a doporučením kamarádů jsem od knihy raději nic nečekala, abych nebyla zklamaná. Teď jsem za to velmi ráda, jelikož mne kniha ohromně překvapila a zařadila se mezi nejlepší knihy, co jsem kdy přečetla. Pan Sienkiewicz mistrně dokázal zaujmout a popsat utrpení prvních křesťanů. Při četbě jsem doslova zírala na skvěle vybraná slova a hltala stránku za stránkou. Jsem vděčná, že jsem si knihu mohla přečíst až poté, co jsem navštívila Řím, jelikož jsem si dokázala lépe představit ten původní, Neronův. Nedovedu ani popsat, jak moc mne kniha zasáhla, byť mne Neronova hloupost a krutost drásala nervy. Upevnila mi mé znalosti a jako zázrakem rozpustila mou averzi k učivu dějepisu prvního ročníku gymnázia. Knize opravdu nemám co vytknout, jak po stránce obsahové, tak po té formální. Vřele doporučuji dalším čtenářům.

16 09.06.2020

Samotnou mne to překvapilo, ale tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Po celkem rozpačitém setkání se se žánrem utopie/antiutopie jsem velmi překvapená, jak moc mne toto dílo zasáhlo. Zřejmě to je tím, že jsem již dříve viděla stejnojmenný seriál, jenž se mi líbil a také jistá podobnost s dnešním světem, co se týče vzrůstající neplodnosti. Co se týče stylu psaní, nemohu si stěžovat. Řazení do kapitol bylo čtenářsky příjemné a styl psaní více než uspokojivý. Jistě si tuto knihu v budoucnu ještě přečtu, jelikož mi dala mnoho námětů k přemýšlení. Dovedu si představit, že něco podobného, co se odehrávalo v Gileádu, by mohlo nastat i ve skutečném světě. Ta představa mě děsí. A i to je na této knize znepokojující a zároveň tak lákavé. V každém případě Příběh služebnice doporučuji dalším čtenářům toužícím po zamyšlení se nad dnešním světem, tím, jaký by mohl být a tím, jaký byl.

15 18.08.2021

Tak toto byla síla. Za mě se jedná o jeden z nejkrutějších příběhů, co jsem kdy četla. Jak již bylo napsáno v jiných komentářích, nic čtenáře tak moc nedojme a nerozpláče, jako utrpění dítěte. V této knize bylo vše popsáno tak neskutečně reálně, až mi z jistých pasáží bylo i zle, zvlášť ke konci, kdy utrpení chlapce nabralo na intenzitě. Obdivuji pana autora, já sama bych asi neměla chuť, natož tak sílu, napsat takovouto knihu. Je pro mě zajímavý také název knihy, který je velmi poutavý a zaujal mne již v seznamu povinné četby. Obálka knihy jest poměrně vkusná a vystihuje i děj, protože přesně takto bych si představila ono kuře. Jazyk byl vyhovující, nenacházela se zde žádná nářečí a řádky mi rychle ubíhaly. I přes krátkost této povídky je příběh velmi silný. Jen málokterá kniha mě tak dojala, jako Kuře melancholik, proto mu musím dát plný počet hvězd v hodnocení.

14 11.02.2020

Jednoznačně srdcovka! Nejedná se sice o nijak lehkou četbu, vzhledem k častým lyrickým popisům Evženových pocitů a nudného života, ale i tyto pasáže stály za to. Často bylo složité se vyznat v tom, o kom vypravěč zrovna píše, zda o Oněginovi, či Lenském, avšak verše mají své kouzlo i po takové době. Od A.S.Puškina jsem četla již Pikovou dámu a ani tentokrát nezklamal. Verše byly poskládány logicky, na čemž se ukazují dlouhá léta práce. Všude přítomný popis ruské společnosti byl též velmi zajímavý a hezký. Kromě všeobecně známého Taťjanina dopisu se mi líbil konečný monolog Taťjany k Evženovi. Přišel mi možná i hezčí než samotný, tak moc opěvovaný, dopis. Po stránce jazykové velmi obdivuji překladatele, že se mu podařilo tak umně přeložit básně z ruštiny. Vydání od Levných knih mne zaujalo a velmi dobře se mi četlo. Knize dávám nejvyšší hodnocení a velmi doporučuji. Evžen Oněgin mě opět navnadil na další knihy ruské literatury.
"...viděl jste v lásce, v její touze, jen bláhovost mých dívčích let..."

14 19.01.2020

Četba této knihy mi trvala déle, než jsem myslela, že bude trvat, ale ve zkratce, opravdu to stálo za to! Některé příběhy mne velmi zaujaly, některé méně, a tak jsem je četla déle, ale celkově jsem byla uchvácena množstvím autorových námětů. Při četbě jsem se setkala se zlými komentáři od svého okolí, což mne velmi mrzelo, protože dle mého názoru to není pravda. Každý, kdo má špatné mínění o Dekameronu by si ho měl nejprve přečíst a teprve potom něco říkat. Zvláště autorův závěr vše skvěle objasňuje. Nejvíce mne uchvátil odstavec: "Které knihy, která slova, které listy jsou světější, důstojnější a úctyhodnější než Písmo svaté? A přece bylo mnoho takových, kteří je chápali falešně, čímž přivodili záhubu sobě i jiným. Každá věc sama o sobě je k něčemu dobrá, ale je-li jí nesprávně použito, může tuze uškodit. To tvrdím i o svých příbězích." To dle mého názoru mluví za vše.

12 19.07.2019

Tato kniha je velmi pochmurná, ale dodala mi odvahy, abych bojovala dál za to, na čem mi záleží. Zamilovala jsem si ji již od prvních řádek.

11 17.03.2019

(SPOILER) Je to s podivem ale i přes doporučování známých a kamarádů, mne Obraz Doriana Graye nezaujal tak, jak bych si myslela. Dlouhé popisy Dorianových sbírek a cenností byly únavné a jinak zajímavý a poutavý děj zpomalovaly. Samotný děj se mi líbil a hlavní hrdina byl fascinující. Starší vydání, jež jsem četla, dodávalo příběhu atmosféru staré Anglie. Z celé knihy mi sympatický nebyl asi nikdo, protože Dorian mi až příliš připomínal dnešní společnost, která, stejně jako on, okolí ukazuje svou krásnou tvář, ale žije zkaženým životem plným neřestí a lží a ostatní postavy mi nepřišly příliš výrazné. Myslím si, že toto dílo je velmi nadčasové a zaujme i mladé čtenáře svou přímostí. Obraz Doriana Graye bylo již mé třetí setkání s panem Wildem a musím smeknout před různorodostí jeho děl. Toto dílo se bohužel nezařadilo mezi mé nejoblíbenější kusy, ale jistě si je ještě v budoucnu přečtu a třeba později více docením popisy uměleckých děl a sbírek. Hodnotím poměrně vysokým počtem hvězd, protože konec románu si mne naprosto získal.

9 31.12.2020

Upřímně obdivuji pana Sapkowského, že se mu podařilo napsat něco tak poutavého, jako je Zaklínač, který dle mého názoru propojuje někdy i generace. Myslela jsem si, že když se mi líbil první díl původní ságy, druhý bude pokulhávat, ale není tomu tak. I druhý díl mne doslova pohltil a již se těším na další vypravování o mém milovaném Geraltovi a rostoucí Ciri. Stane se Ciri vládkyní země zděděné po babičce Calanthé? To je pro mne stále jedním velkým otazníkem. Těším se, až sama zjistím, jak to všechno podle pana autora dopadlo. Netuším sice, kdy se k dalšímu dílu Zaklínače dostanu, ale jistě to bude brzy. Jazyk, který je použit, je velmi dobře srozumitelný, občasné pasáže ve starší mluvě a elfštině knize dodávají ten správný "říz." Gradující napětí čtenáře udržuje u knihy, a i když někdy začne polevovat, stane se nenadálý zvrat, který situaci uvede do jiných otáček a čtenář je hned zase lačný po dalších stránkách. Jistě doporučuji dál. Jako jen občasný čtenář fantasy se až podivuji, jak mne knihy pana Sapkowského uchvacují a to už něco znamená. Alespoň u mě tedy.

9 12.04.2020

Tak toto pro mě bylo překvapení. Již dlouho jsem nečetla fantasy a upřímně mu ani moc neholduji, ale tato kniha se mi velmi líbila a hodlám pokračovat ve čtení celé ságy. Krev elfů jsem začala číst díky kamarádovi, který mi knihu doporučil a jsem mu teď velmi vděčná. Příběh byl zajímavý a měl rychlý spád. Jazyk byl velmi srozumitelný a věty či slova v cizím jazyce jen příjemně oživovaly text. Napětí bylo přiměřené a od knihy jsem se nemohla odtrhnout tak, že jsem ji četla až do noci, což se moc často nestává. Už teď jsem zvědavá na pokračování, protože příběh zůstal otevřen. Kdybych začala ságu číst při jejím vzniku, asi bych byla dosti otrávena, vzhledem k onomu otevřenému konci, takto mohu jen čekat, až si zapůjčím další díl, což jistě nebude trvat tak dlouho. Velmi ráda dávám knihám vysoký počet hvězd a tentokrát jej mohu s klidnou duší dát.

9 31.12.2019

Byť je tento příběh fiktivní, zdá se mi velmi reálným a možná právě proto se mi kniha líbila. Film jsem zatím schválně neviděla, protože knihy bývají zpravidla lepší a je pravdou, že jsem ji přečetla jedním dechem. Po přečtení takovýchto knih by si lidé měli ještě více uvědomovat, jaké mají štěstí, že toho tolik mají. I já jsem si to více uvědomila a jsem za to velmi ráda. Díky Johne Greene.!

9 17.03.2019

Myslím si, že lepší první setkání s panem Čapkem jsem si nemohla přát, když tedy nepočítám Dášeňku čili Život štěněte. Matka je jakousi zpovědí každé ženy, která přichází o své nejbližší, o své děti. K čemu je válka, když po ní zůstane jen smutek, prázdno a uplakané matky? Karel Čapek v této kraťoulinké hře dokázal skvěle popsat bolest a utrpení při ztrátě nejbližších a také nesmyslnost války, která je vedená kvůli hrdinství. Již teď se těším na některou z dalších divadelních her pana autora, ale Matka pro mě zůstane navždy jakýmsi srdcovým dílem, tím prvním, co jsem od něj četla. Už jen těch pět písmen: MATKA mi navždy zůstane v paměti. Být matkou je radost, ale i utrpení a obětování. Nemohu jinak, než tuto divadelní hru doporučit s nejvyšším hodnocením 5/5.

8 04.05.2021

Půlku knihy mi trvalo, než jsem vůbec pochopila, jakým způsobem je mně jako čtenáři podáván pohled na popisovaný svět. I přes složitost a horší chápání textu jako takového z mé strany musím říct, že se jedná o velmi zajímavou četbu. Orwellovo 1984 jsem zatím nečetla, ale vzhledem k jeho návaznosti na Zamjatinovo My jsem za to ráda. Již dříve jsem se chtěla pustit do četby tohoto románu, ale nebyla jsem toho schopna. Utopická a antiutopická četba je pro mne zatím jednou velkou neznámou, proto si s jejím poznáváním dávám načas. Jedná o náročnou četbu, která vyžaduje notnou dávku pozornosti, předvídání a také znalosti některých souvislostí z roviny politické. Pro lepší pochopení díla bych si jej asi potřebovala s odstupem ještě jednou přečíst, jelikož po jeho přečtení mám pocit jakéhosi nedostatečného pochopení. Jediné, co mi na četbě vadilo, byla absence uvozovek, která akorát napomáhala mému zmatení z některých pasáží My. I přes to hodnotím 4/5 za nadčasovost, která se tomuto dílu, stejně jako Farmě zvířat, nedá upřít.

8 04.05.2021

Obdivuji styl psaní pana de Wohla. Zvlášť ke konci jsem nemohla přestat hltat každý následující řádek. Touha zjistit, jak vše skončí, byla silnější než únava. Knihu jsem četla během doby velikonoční, takže atmosféra příběhu byla ještě umocněna "aktuálním" děním. Oceňuji perfektní zakomponování příběhu vojáka Cassia Longina do Kristova umučení. Myslím si, že pan autor nadmíru dobře vystihl smýšlení lidí starověkého Říma a také Judska. Longinovo kopí mi připomnělo četbu knihy Quo vadis, kteroužto jsem četla přesně před rokem. Škoda, že tuto knihu nezná více lidí. Za mne se jedná o jednu z mých oblíbených knih, kterou bych jistě doporučila dalším čtenářům. Není důležité, zdali je člověk věřící, či nevěřící, tento příběh, byť částečně smyšlený, si může přečíst každý bez ohledu na víru. Doba, lidé, události, vše je podáno velmi příjemným jazykem, jenž se dobře čte. Četba této knihy mne povzbudila k další intenzivní četbě. Je toho tolik, co jsem ještě neobjevila, stejně jako Longin na počátku svého příběhu. Plný počet hvězd si tato kniha jistě zaslouží.

8 09.04.2021

Wow...toto dílo bylo velmi strhující a chvílemi jsem se dokázala jen stěží odlepit od knihy a jít spát. Silný příběh Gervaisy mne velmi uchvátil, a i když jsem celou knihu čekala na předpokládaný konec, stejně jsem doufala, že se vše obrátí a kniha dopadne jinak. Pan autor mistrně zvládl udržet mě v napětí a nechal mě hltat řádky s touhou zjistit, jak to všechno vlastně skončí. Takovéto knihy mám nejraději a obdivuji jejich spisovatele, jelikož je to úkol velmi nelehký, aby čtenář v polovině, ne li i dříve, neodložil jeho knihu s odporem nebo nezájmem. Mám velkou touhu přečíst si i "pokračování" Zabijáka, Nanu, aby byl můj obrázek o ní samotné kompletnější. Je mi ale záhadou, jak to, že je zrovna Zabiják Zolovým snad nejslavnějším dílem, i když jde až o sedmý díl této ságy. Avšak nelze společnosti upřít, že se jedná o knihu velmi poutavou a strhující. Děj samotný byl zajímavý, občas se sice objevily delší popisné pasáže, ale to, alespoň v mém případě, neubíralo kvalitě a poutavosti příběhu. Jazyk byl srozumitelný, dobře čitelný a občasné vysvětlivky spíše ozvláštňovaly text, než aby unavovaly čtenáře. I když jsem knihu četla déle, než by tomu bylo jindy, myslím si, že to stálo za to. Naturalismus mne velmi zaujal. V každém případě doporučuji dalším čtenářům.

8 22.03.2020

Krátká, ale přesto velmi hluboká novela. Myslím, že panu autorovi se povedlo jednoduchým způsobem uchopit náročné téma jako je dospívání chlapce v muže. Klidný a čtenářsky nadmíru příjemný způsob, jímž je novela napsána, mne zcela pohltil. Bylo skvělé zakončit náročný pracovní týden tímto příjemným příběhem Tracyho a Laury.

7 01.10.2021