Bess.h komentáře u knih

(SPOILER) Tak tohle bylo tááák pitomoučký. Tuhle autorku mám sice ráda, hlavně pro její styl psaní a hlavně pro poklidný děj, kdy jen sledujeme hezký vývoj lásky bez přehnaných dramat. Ale tady to bylo moc. Tohle bylo tak moc sluníčkový a přeslazený až mě boleli zuby a k tomu se tam ani nic nedělo. Hlavní hrdinové se jen mihnou na koních a hned chtějí na sebe jen skočit. Gideon jen běhá po městě, hasí otcovi průšvihy a do toho se jen rozmýšlí jestli se Louise dvořit nebo ne. Pak je změna a po defacto dotlačení do sňatku běhá Gideon po městě hasí otcovi průsery a přemýšlí kde na Luisu skočit.
Navíc mě rozčilovalo, jak všichni okolo věděli, co Gideonův otec dělal, s kým se tahal, a Louise to nikdo neřekne? TVL jako proč. Jak ta kniha mohla být hned zajímavější kdyby už někde v půlce věděla o milence bývalého vévody a šla s ní do konfrontace. Furt jí vykreslovali jak se do všeho montuje, jak chce všechno řešit a pomoct a jediné její počínání je že předělá z vlastních peněz kuchyň? Sorry jako, ale tohle bylo promarněný. To už by bylo zajímavější číst o Orioně a Gideonově bratranci.
Závěrem: snad bude další kniha lepší, ještě se mi to s autorkou nechce vzdát.

19.02.2024

(SPOILER) Téda to byl hukot. Byl to tanec ve Vortexu.

Ale bylo to dobré? Chvilka napětí Jednoznačně ANO! A to to měl autor tentokrát u mě o dost těžší. Už jsem jeho postavy znala, měla ráda a nehorázně se na pokračování jejich příběhu těšila. Což může být malér, pokud autor nedokáže navázat anebo udržet styl. Prostě prostor na zklamání je diametrálně větší. Ale neboj Petře, za mě si to zvládnul a možná ještě líp.

A teď pojmy a dojmy: zkusím se držet posloupnosti, ale nic neručím.
Kniha nám začíná opět smrtí Mrtvoly, trochu jsem se zarazila, že autor zkouší ten samý trik a do teď jsem se nerozhodla, jestli se mi to líbí jako dobrý podpis či reference na první díl, nebo je to otřepaný. Pak skočíme do přítomnosti a začínáme příjemnou akcičkou mezi bezďákama. Mrtvola čapl jednoho probuzeného v těle malého kluka a pak, a tady se raději přiznám, že jsem při čtení první části byla nějaká nesoustředěná a asi mi něco uteklo, kluk se neřeší a někam se ztratil. Z toho, kdo je Irena jsem jen pochopila že je probuzená a později v knize, že měla kluka u sebe a že ho pustila. No nic, jdeme dál, protože se mi konečně dostalo toho, co mi v první knize chybělo, uceleného případu. Krok za krokem sledujeme sběr informací, hledání padoucha a přípravu na jeho dopadení. No a ta akce? Palec hore. Fakt se mi líbilo, jak to začalo profesionálně a pak se díky debilnímu mobilu posralo. Protože nic nikdy není tak hladký, jak zásahy v amerických kriminálkách, kde se jen řve čistý, čistý, ale nikdo už nezařve špinavý (nebo alespoň špinavý nádobí ve dřezu). Což mi připomíná bitku v kuchyni. Jako jo byla dobrá, dobře jsem se orientovala v tom, co se děje, ale ty hlášky u toho? Některé fakt dobré, jiné meh trochu trapné. Ale celkový dojem pak zachránila bitka v pojízdném bufetu. A teď ke konci první části. Po setkání Abigeuse se Sněhurkou mi bylo jasné, že to zkusí i na Mrtvolu, a fakt jsem se těšila, co uvidíme v jeho hlavě, a Mrtvola nezklamal!

Druhou část vezmu trochu hopem. Nejdříve juchů, Doktor žije. Hodně bizarní a lehce zvrácený sex? Odvážný, ale dobrý, zapadlo to tam. A stejně to mezi nimi už v první knize jiskřilo. A když jsme se dostali na konec druhé části, kde byl připravený pro nás čtenáře super vau efekt, tak... tak nepřišel. Fakt díky Martine Bečváři, že si to vyzradil ve článku v PEVNOSTI. To už se mi stalo po druhý. Poprvé mi ukradl vau efekt sám šéfredaktor Martin Fajkus ve článku na Falešnou hodnotu od Bena Aaronovitche.

A je tu třetí část! Mrtvola si vyzkoušel pár historických období a asi jak se cítila Kristýna, než si mohla coby probuzená obstarat to správné tělo. Tenhle nápad kvituju.
Otázka přímo na autora, to s tím biomonitorem byla náhoda, nebo sis to už v první knize takhle naplánoval?
No víc už prozrazovat nebudu, myslím že jsem se tu už rozvášnila dost. Už takhle to je delší něž všechny moje slohovky ze střední.

Závěrem: roční těšení se vyplatilo. Druhý díl byl ještě lepší jak první. Plynulost děje se zlepšila a některé nelogičnosti se odstranili, jiné hodně dobře schovali. Protože po přečtení doslovu od autora jsem zjistila, že jsem si ani jednu otázku nekladla. Včetně té, co je to vortex. Ale to jen díky autorce Amandě Quick, která s tématem parapsychologie jiného smyslové vnímání hodně ve svých knihách pracuje a Vortex taky několikrát zmínila (ale stejně jsem si to raději vygooglila).
Takže Vortex místo s fyzikální anomálií, kde se čas, prostor, gravitace nechová tak, jak nás to učil strýček Newton.
A tahle kniha ve Vortexu přímo tancuje.

2 03.05.2023

(SPOILER) Tak to byla dobrá oddychová jednohubka. Úplně mě to vrátilo na střední, kdy jsem sjížděla Hannah Howell. Annabel byla na začátku roztomile nemotorná a mimo mísu, ale pak se hezky posunula no a některé situace, do kterých se dostala... ? Roztomile vtipné, úplně jsem si představila jak běží po lese s rukama hore a uvízla v šatech, i jak sestřelila ten strom. Zápletka nakonec zajímavá a docela mě překvapilo to vyústění, kdy se osudy otočily. Takže závěrem docela spokojenost.

2 30.04.2023

Opravdu zajímavý náhled do mysli 13-leté holky, která je až moc chytrá a zvídavá. Klidně bych ji uvítala jako další hlavní postavu s vlastní sérii až se bude učit kouzlit a zároveň zvládat život na střední (vejšce).
Jinak kniha dobrá, ale není to prostě plnohodnotný příběh ze světa řek a ten bych už vážně chtěla.

5 15.04.2023

(SPOILER) Je to jasný. Jsem beznadějná romantička, která při dobře napsané interakci mezi hrdiny odpustí snad úplně vše. A to se stalo u téhle knížky. Protože Nestoudná zvědavost není zrovna z nejlepších knížek.

Knížka je pokus o eleganci a břitký humor Jane Austenové (viz označení vévody za ideální materiál na ženění jak vytržený z Pýchy a Předsudku) s detektivní zápletkou jak od Agathy Christie s jejím Hercule Poirotem, nebo slečnou Marplovou (ale to nemohu posoudit, protože jsem knihy s touto postavou od A. Christie nečetla). Minimálně závěrečné shromáždění všech postav jednom pokoji a vysvětlení celého procesu vyšetřování a myšlenkových pochodů je pěkně obšlehnuté, ale nechme být, ono to závěrečné vysvětlení má své kouzlo (hlavně pro mě, co by ignoranta na indicie - ne, prostě je v detektivkách nevidím :-D). Jenže v čem byla Agatha Christie geniální, to zde nefunguje. Hlavní postava je tak moc svázaná konvencemi “té doby“ že se prakticky nemůže svobodně nikam rozejít a pátrat, nebo šikovně vše vydedukovat z rozhovorů. K rozhovorům ji navíc brání její zakřiknutost, kterou si částečně zavinila sama. Takže tu máme zakřiknutou poslušnou hlavní hrdinku, kterou všichni vesměs ignorují. Autorka jí alespoň udělala zajímavou v její hlavě, i když to málem zabila na prvních 50 stránkách, kdy se hrdinka neustále opakovala a stále nás utvrzovala, jaká to je vlastně chudinka. Taky mě nehorázně iritovalo její dlouhé myšlenkové pochody. Jako když se jí vévoda na něco zeptal a jí trvalo stránku a půl než si to promyslela a odpověděla. Divím se, že věděla, na co se jí to vlastně vévoda ptal, protože já to už zapomněla.
Přes výčet těchto nedostatků (a že bych mohla směle pokračovat) jsem se stejně na konci knihy usmívala. Knížka se i přes nedostatky lehce četla a hrdinka se nám cestou posunula. A pak tu máme interakce s vévodou, které byli fakt dobré, ne boží, ale hodně hodně dobré. To, jak s ním dokázala uvolněně mluvit a navzájem se špičkovali, bylo dobře napsané a dobře se to četlo. A tohle byli ty části, které zasáhli tu mou beznadějnou romantičku, která mě přiměla dát 4 hvězdy a díky ní už vyhlížím další díl. A jako část, kdy vévoda prohlásil: „Budu křičet.“, mě definitivně dostala. Jen doufám, že nejsem jediná, která v tom prohlášení viděla skrytý význam, kdy si vévoda uvědomil, jak je Beatrice vlastně úžasná, inteligentní a zajímavá, a že si jí chce vzít.
Závěrem tedy promiňte mé romantičce, která mě přinutila dát 4 hvězdy a zvednout skóre u jinak průměrné knihy. Teď jdu čekat do jiných příběhů na duben, kdy se nám Beatrice s vévodou vrátí.

4 26.01.2023

(SPOILER) Mnohem lepší než předešlé dva díly a jestli můžu doporučit tak při čtení erotické pasáže se svazováním si pusťte písničku Unholy od Sama Smitha. Náhodou hrála v rádiu, když jsem si četla a úpalně mě zaskočilo, jak dobře zněla jako podkres.

4 16.01.2023

Na internetu se milují, ve skutečném životě se nesnášejí.

Tahle věta nás hnedka na obálce knihy láká na romantické drama. Ale než o pomalém sbližování dvou lidí, co se nemůžou vystát, je tato kniha spíš o životní změně, vydání se na novou dráhu, a přesto zůstat zasněně svůj.
Gracie je sympatická hrdinka, které fandíme, která je zdravě obezřetná k Sebastianovi, coby „zlému“ korporátnímu týpkovi a která by hrozně moc chtěla Sebastiana nesnášet, ale vůbec jí to nejde. A ani nemá proč. Náš hlavní hrdina Sebastian není padouch ani se za něj na začátku nevydává.
Celá tahle kniha je spíš o vydávání se na jinou dráhu, a žití svých snů, ne jiných.
A přesto jsme dostali i pohádku o princovi na bílém koni, který hrdinsky, ale ne přes sílu naší Gracie postrčí k jejímu snu. Být tam víc interakcí mezi hrdiny byla bych naprosto spokojená. Ale jinak jsem dostala přesně to, co jsem potřebovala: milý, oddechový příběh. Tak akorát na jeden, dva teplé dny. Na naprosté vypnutí po práci dobrou knížkou.

7 19.05.2022

(SPOILER) Paradox je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek.

A tohle ta knížka přesně je, jeden velký paradox. Tanec papírový draků nám začíná dvojitou smrtí hlavní postavy, kdy se ještě musí prát o své tělo s cizáckým duchem. Fajn, pomyslela jsem si, je to fantasy. Ale pak nás autor na to, že je to fantasy, nechá zapomenout a mi hned skočíme do Kanady kde český tým ve stylu Suicide Squad chytá “zloducha“. Hned na začátku rychle přeskakujeme mezi odstavci ve stylu
z: teď jsme přiletěli a dostali tyhle informace, abychom jsme se postarali o tohohle týpka,
do: teď běžím po lese a týpka mám na mušce.
Pro začátek dobrý, rychle jsme uvedeni tak nějak do děje a do fungování jak asi tenhle tým funguje. Hlášku je se, umírá, prostě super začátek. Ale pak, to když se vracíme v minulosti a tenhle styl pokračuje, to jsem si říkala kruci, tady už mi to nesedí. Tady by tomu slušelo více jednolitosti. To jsem se už začala ztrácet a to přesto, že autor alespoň řekl, teď jsme nyní a tohle bylo předtím. A pak jsme byli najednou zpátky v Čechách a řešili případy, a já pořád nevěděla, co chce knížka vlastně sdělit. Úplně jsem zapomněla na fantasy předehru a pořád čekala na nějaký případ, který by byl ucelený a komplexní. Nejdřív jsem myslela, že to bude případ s tím Vietnamce, ale pak zas skok a Vietnamec byl pod zámkem. A to už jsme byli v půlce knížky!!!
Strana 200. Tady se to zlomilo a přišel ten velký případ! Tedy... brutální řežba mezi Mrtvolou a Tamtěmi. Mrtvola nevěděl co se děje, já jsem nevěděla co se děje, ale četla jsem dál, to se prostě nedalo odložit. (tady je ten paradox) A konečně se ukázalo i to Fantasy. Teda pokud by se i nějak řešilo.

„Ty nic nevíš, Mrtvolo.“

On se setká s chlápkem, co po něm telekinezí hází věci a prostě po tom nepátrá?! Áááá!
V hlavě řvu a trhám si vlasy na nelogičnostmi. Tak jak...? Jak se kruci stalo, že závěrečné vysvětlení a zapojení nadpřirozena tak nějak krásně zapadlo?

Závěrem: Příběh měl spoustu much, ale styl psaní autora, který vás přiková knížce to vyvažoval. Při čtení jsem si hnedka vzpomněla na Sebevražedný oddíl a na Lovce monster s.r.o. a vyšla z toho zdařilá česká verze nám vlastní. :-D
Teď jen udržet vypravěčský styl a eliminovat nelogičnosti a máme tu novou hvězdu. Jsem zvědavá na další autorův počin.

7 14.05.2022

Jsem stále nadšená!
Hlavní téma (tedy operace puštík) se nám jen pomalými krůčky posouvá, ale komu to jako va? Mě tedy ne. Vždyť jsme stále na začátku. Tahle manga je prostě skvělá oddechovka která si střílí ze špionských témat. Navíc téhle rodince nejde nefandit. Obzvlášť když se naší trojici, teď čtveřici, pořád něco děje, a kdy máme tolik témat a tolik možností, která je cestou k cíli může ještě potkat!!!

2 09.05.2022

Skvělé pokračování prvního dílu i když tentokrát to byl pro mě oříšek. Jako číst první díl pár dnů po tom, co Putin napadne Ukrajinu, už to je lehce masochistycký, ale v prvním díle jsme měli alespoň na vrh a velkého ruského medvěda jsme převálcovávali. Proto jsem se neudržela a krátce po přečtení prvního dílu jsem se vrhla na druhý a náhle ouha. Po dvou měsících masírování médii o válce za humny číst jak česko-slovenské království dostává na prdel, to se prostě místy nedalo a musela jsem chvilkami knížku odložit. Ale jakmile jsem se dostala na posledních sto padesát stránek, když se to začalo otáčet, tak mě to zase vtáhlo a rychle jsem zbytek knížky zhltla. Taky mám ještě výtku k tomu, že prostředek knížky byl nekonečné čekání na to až se začneme bořit Domino, to mě trochu nebavilo.
Závěrem: kniha stejně dobrá jako první díl, ale lepší nečíst pokud nejste v dobrém rozpoložení. Pak jsem si docela oblíbila postavu Nikitina. Jemu docela fandím i když je na druhé straně, ale jako... mohl by pracovat pro nás, jen ho zlanařit. A pak ta pí-- Kozlova. Normálně bych inteligentní ženksý, která se prosadila v patriarchálním Rusku fandila, ale jí fakt ne. Jí nejlépe svázat a taky ji nutit počítat, jen ať si to užije, kráva jedna nebeská... no musela jsem si postěžovat. Tady je prostě vidět že autor umí. Donutil mě svoje postavy milovat i nenávidět.

3 01.05.2022

(SPOILER) Jsem okouzlena, jsem nadšená, jsem prostě unešená.
Tohle bylo parádní a stejně parádní jako první díl. A i když byli druhý a třetí díl trochu slabší, jako celek s tímto příběhem to nabralo úplně jiný rozměr. To, jak se autorka poprala s rozdílnými poměry hlavních aktérů, klobouk dolů. Nejen že hlavní hrdina je z prostších poměrů, ale ke všemu mladší a rozhodně nezkušený v jisté oblasti, oproti hlavní hrdince. Přesto autorka naprosto skvěle vystavěla jeho charakter a dala Wintrovi dostatek sebedůvěry, aby se nebál zeptat a naučit jak má svoji partnerku správně uspokojit. Tahle část mě fakt dostala, protože vždycky v tomhle typu literatury je muž ten zkušený a mladá nezkušená pana musí jen doufat v jeho um (který je samozřejmě ten nejlepší). Ale zpět k hlavním postavám. Líbilo se mi jak oba nosili na venek masky a nic ze sebe nepustili, dokud si to nedovolili sami před sebou. Isabela skrývala svůj žal nad potraty a nevěrou prvního manžela, který ji ke všemu po sobě nechal dítě, kterému ona dát nemohla. Winter zas žil s temnotou, která do něj pronikla v St. Giles, když mu vmetla do tváře jeho bezmoc. Bezmoc se kterou se potýkal i pod maskou harlekýna kdy už nebyl tak bezmocný a přesto St. Giles stále vyhrávalo. A pak i to, že si myslel že dostatečně neobdivoval svého otce když měl. I nad tím podle mě cítil lítost a proto si pak charakter svého otce oblékl jako převlek, jako masku pro veřejnost a vystupoval jako on, odměřený ale laskavý vedoucí sirotčince. Ale ten konec, ten mě dostal. Byl krásně ukončený s příjemným náznakem, jak budou hlavní postavy žít dál. No prostě super! Jsem hotová... uf. A teď jen čekat na další díl.

3 12.04.2022

(SPOILER) Rovnou z vostra - větší blbost jsem nečetla, ale... a to ALE je důležité abych náhodou někoho neodradila od čtení, byla to blbost co mě pobavila, skvěle se četla a přelítla jsem jí za míň jak 24 hodin. Jo a jsou tam recepty.
Tak a teď rychle shrňme nedostatky: Jackson je nic nedělající povaleč žijící z peněz rodičů, co se tváří jako „Já jsem vedoucí.“ a pouští na všechny hrůzu. Tohle jednání protivného ale přesto v jádru dobrého chlapíka jsem mu věřila jen, když byl popisován z pohledu Biancky. Ale když to bylo z jeho pohledu, musela jsem se smát nad tím troubou. Pro příklad: „Vstal jsem a odťapkal do koupelny,“ nebo „Představil jsem si, jak se můj výkřik při orgasmu nese celým domem, a zrudl jsem.“ (Jen pro upřesnění-byl to mokrý sen). Taky pár nelogičností typu: o rodinný podnik se nezajímám, ale přesto jdu zjistit jestli jedna restaurace nedělá z jídla s rodinným burbonem blivajz, a nebo jen chtěl pouštět hrůzu, pro zábavu, jinak nevím.
Naštěstí je v příběhu ještě Bianca. Správná holčina do nepohody, která skvěle vaří a je ztělesněním New Orleans. Ta naštěstí všechno vylepšuje, zachraňuje a usmiřuje.
Proč mám pocit, že autorka vyměnila role běžné pro tenhle žánr...? A to je právě to kouzlo téhle blbůstky! Jo a taky to, že když už nic, tak má autorka slabost pro velké, hodně velké, obří chlápky. Což je i můj vkus. Proto se tak ráda koukám na mistroství světa v ragby i když hře vůbec nerozumím. :-D a autorka zřejmě taky, protože další hrdina z její další knížky je skotský profi hráč ragby.
Závěrem: potkat chlápka jako Jackson v reálu, tak ho někde prohodím výlohou, ale tady se autorce podařilo, abych si “hrdinu“ docela oblíbila a fandila mu.

6 16.02.2022

(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem pode mnou od Alaudae. Pokud tahle dualogie měla být konečným uzavřením příběhu Vélina, tak já bych si to představovala jinak než putováním za nejasným cílem. Vélin by si zasloužil rodinu, ať svojí nebo alespoň adoptovanou a vedle sebe rozhodně někoho jiného než Šerin. Chápu, byla to jeho první láska, ale on vedle sebe potřebuje někoho, kdo ho podpoří a nebude se na něj dívat s výčitkami. A se svojí inteligencí a zkušenostmi by měl vychovat svého nástupce. A ne, Ellesa to fakt není.
Taky souhlasím s těmi “NPC“, autor si protivníka hrozně zjednodušil. Oproti první knize s Vélinem: Píseň krve, kde každý protivník měl své důvody, cíle i minulost, mi tohle přišlo hrozně povrchní.
Nemůžu si pomoct ale nejlepší části byli, když se Vélin zastavil a učil něčemu novému. Pamatuju si, že část v šestém řádu byla moje oblíbená a tady se mi to vybavilo když byl v Chrámu kopí. A pak to věčné utíkání, to bylo snad horší než ve Volání vlka osmdesáti stránková bitva.
Taky se mi líbila část s Odvarem, tedy než jsem přečetla jeho poslední zápisky. Po tak skvělém vývoji se z něj stal zase pes.
Jediný co bylo konečně jakž tak dotažený byl odvěký souboj mezi vlkem a tygrem. Tohle podle mě autor neměl v původní trilogii ještě vymyšlené.
Ach jo... co říct závěrem? Původní trilogie je moje srdcová záležitost, která mě přivedla k temnější fantasy. Pak přišlo Volání vlka a mé srdce znovu zaplesalo nad fakt dobrým pokračováním. Ale tady? Trochu zklamání, trochu ztráta iluzí, a rozhodně neuspokojivé loučení. Původně jsem dala 4 hvězdy, ale po rozležení v hlavě musím snížit. Je prostě špatné, když u příběhu oblíbeného hrdiny posledních 150 stránek čtení myslím na další knížku v knihovně, kterou si chci přečíst a rychle spěchám, abych tuhle měla už za sebou.

4 13.02.2022

(SPOILER) OMG. Kde je další díl? musím ho mít teď hned střelhbitě.

Když jsem začal číst druhé dobrodružství UTSS Salamis byla jsem mile potěšena, jak to hladce navázalo na předešlí díl. Klidný začátek na Šanghaji, kdy se dořešovali předešlé informace a taky se ukázal trochu uvolněný život posádky, když nebyla ve zběsilém smrtelném nasazení. Viz nelegální zápas. A pak to nabralo na obrátkách. Nové informace, okamžité poslání za novým úkolem. Fakt jsem se těšila na jiný spád oproti knize první a na metodické prozkoumávání. Jo, jenže to bych naše Salamis zase nesměla být napadena a těžce poškozená. To jsem si říkala co to kruci... přece to nebude jako přes kopírák s knihou první? No naštěstí nebylo. A i na to metodické prozkoumávání se dostalo i když samozřejmě s potížemi od místní fauny se zombie mozky. Kniha se nám rozdělila do několika příběhů, které byli v nepoměru, takže míň Salamis a Comoda-1, více Gelua a nejvíce asi Marhoula. A ani se nedivým, co tedy u něj se všechno dělo?!
Závěrem: při čtení jsem byla jak na houpačce. Byli tam horší momenty, dobré momenty a SKVĚLÉ momenty. No a epilog? Plot Twist Asgardi hadr. Prostě jsem celku musela dát pět hvězd a... kde je kruci další kniha?!!!!

5 05.02.2022

Rozhodně příjemné čtení, které se nebojí řešit problémy dnešní doby... ale pro mě už tak trochu není. Byť jsem si čtení užila, už jsem se nedokázala vcítit do problémů hlavní hrdinky a jejich přátel. Ale to jen proto, že už je to nějaký ten pátek, co mi bylo patnáct. Ale zpět ke knize: fakt se mi líbil vývoj Tabby. Její první setkání s milovníky knih, její nejistota, lehce panický stav a to, jak jí to začalo opouštět čím víc byla s nimi. A že se její problém dal snadno vyřešit upřímný rozhovorem? Po jejích zkušeností se jí ani nedivým, že se zdráhala svěřit lidem, které tak dlouho neznala. I když čím víc nahlížela do jejich vnitřních potíží, příležitost měla, ale to by se zachovala rozumně jako dospělí a ne jako puberťák s pochroumaným sebevědomím. Takže konec knížky předvídatelný, ale na druhou stranu na teenagera uvěřitelný. Jen proč tam bylo na konec to osobní rodinný drama? Vážně to nešlo jinak?
Závěrem: doporučuju všem nesebevědomým středoškolákům. Pro ně by to mohla být zpráva, že to jde. Jen najít ty správný lidi.

3 30.01.2022

Fakt jsem ráda, že si předplácím časopis PEVNOST+. Díky jejich přílohám jsem už po několikátý narazila na zajímavé skvosty ze žánrů, který jsem doposavad nečetla. A tentokrát to padlo na české sci-fi. A rovnou jsem s ním otevřela rok 2022.
Tahle knížka vás chytne hnedka od začátku a to přesto že začínáme útěkem z vesmírné bitvy. Naše UTSS Salamis rychle zmizí, schová se u slunce a myslí si že si teď může oddychnout a lízat si rány. Jenže... objeví se tělo na kterém byl odejit život cizí rukou a najednou se všechno začne nabalovat a mi jen sedíme přikovaný a hltáme každou další stránkou, kde marně posádka dohání a rozklíčuje vše, co se posírá. A mě to bavilo. Bavilo tak, že si jdu koupit další díl.

8 02.01.2022

(SPOILER) Já jsem nadšená. Tentokrát více Elánia a méně Karotky. A překvapivě více Vetinariho?!

Terry Pratchett tady opět skvěle po Zeměplošsky ilustruje běžné problémy lidstva a dovádí je do absurdity, ale úžasně absurdně. Až tak, že se člověk přes to skvělé humorné čtení najednou zastaví a zamyslí se jestli se taky nechová jako serža Tračník a místo toho by se měl víc chovat jako desátník Noby/Běta a víc se ptát. Naštěstí pak serža prohlédl, tedy alespoň tak, že mu dřevěná hlava Klačana jako vývěsní štít hospody nepřijde tak dobrá.
Terry prostě trefně ukazuje dvě rozdílné kultury, které jsi jsou ve výsledku podobné jako vejce vejci. Koukají na sebe s nedůvěrou, předsudky a označují se blbými stereotypy aby se pak stejně hádali o kus plovoucí pemzy na paty. A do toho nám ukazuje mále mikro příběhy, viz serža tračník a jeho nedůvěra v Klačany, desátník Noby a jeho nepochopení žen. A rozhodně stojí za zmínku Leonardo a jeho problém s plnou hlavou nápadů, nápadů které bohužel se mohou použít jako zbraně a jeho nechuť něco takového vymýšlet, až se sám dobrovolně zavřel a izoloval od světa.
No prostě jsem unešená a tahle kniha mě bavila asi nejvíc po prvním díle s hlídkou.
P.S.: zatím čtu od Pratchetta jen hlídku a to postupně.

7 17.12.2021

(SPOILER) Ach díky bohu, tedy díky paní Bloom, že je tahle kniha lepší než předešlá. Fakt jsem se pobavila a sledovat sarkastickou Lilith jak pomalu roztává a naopak Liam začíná pomalu žít, mě bavilo. A postava sociopatické nevlastní sestry docela neotřele míchala dějem. Za mě dobrý, rozhodně lepší než jeho zákusek, prostě nesložitá pohádka pro nás upracované ženy.

4 15.11.2021

(SPOILER) Je to sladký, je to zábavný, chvilkama mě to nutilo se přičtení culit, ale... Mohlo to být lepší? Ano.
Tři týdny do svatby je klasická červená knihovna, možná trochu zajímavější tématem dvou velkých rodin, které se spojí. Jenže se z toho dalo vytřískat víc, víc vtipu, víc trapných situací, víc bojůtek. Chápu že hlavní myšlenka byla, že se děti spojili a skoro až dospělácky chtěli dopřát sestře v životě štěstí. Ale i tak, pořád to jsou děti. Vlastně všichni kdo se v knize ukázali ústřednímu páru jen přáli a všelijak jim to ulehčovali. Proto trošku zklamání, jakým do knížky autorka dala záporáka. Přišel pozdě, jakoby odnikud, s trapně plochými důvody škodit a závěrečné drama? To bylo vyloženě navíc. Ale abych nebyla jen negativní. Jiskření mezi hlavními postavami bylo krásně uvěřitelné. A jejich interakce, když byli sami a tempo knihy se na chvilku zklidnilo, no to jsem se při čtení vyloženě tetelila. Grace byla rozumná a všechno promýšlela velice prakticky. Místy sice při čtení to vypadá jako by byla lehce nestálá, nebo labilní, ale tenhle její rys je tam pak dál krásně vysvětlen. Protože se takhle chová jen v přesně definovaných situací. No a Matt? Matt má sakra koule, když šel dobrovolně do tohohle spojení. Autorka mu dala prostor na pochyby a zvažovaní situace, do které se chce vrhnout. Ale jako správný chlap nad tím nedumal moc dlouho a pak to jednoduše rozsekl.
Závěrem: autorka mě určitě zaujala. Kvalitou bych jí přirovnala mezi její jmenovkyni Julii Quinn a Stephanie Laurens. A snad se můžeme těšit na další knihy téhle autorky. Už jen proto, že chci vědět, jak tenhle rozsáhlí klan dopadne.

5 08.11.2021

(SPOILER) Tak krásně rozjetý a tak kolosálně nedotažený až odfláknutý. Zkrátka třetí díl jen kopíroval nedotaženou vlnu celé série o bratřích MacTaggertech. Chápu snahu dát nejstaršímu z bratrů, při jeho “komplikované“ povaze, netradiční partnerku. A i by to vyšlo, kdyby se něco dělo. Děj pomalejší, bez budování emocí, zvratů, nějakého napětí. Vzájemná chemie skoro žádná. Jako scéna z piknikem a pak šup na valník? Kde je kruci nějaké to napětí a erotické jiskření? A kde je kruci nějaký pořádný epilog? Kde je vyřešení sedmnáct let staré křivdy matky a otce?
Ne. Prostě tahle série zas tak dobrá nebyla, hlavně o proti sérii předešlé, kde jsme měli také hrdiny ze Skotska. Sice jo, odpočinula jsem si při čtení, což je i tohohle žánru účel. Ale to neznamená, že to autorka bude takhle flákat. Je to škoda, a přitom se z toho dalo vytřískat mnohem víc.

3 26.09.2021