Beltrix komentáře u knih
Tenhle díl mám ráda především díky třem věcem. První je množství informací z každodenního života v kouzelnickém světě: povolání, ministerstvo a podobně. Druhou je postava správně šílené Bellatrix Lestrange, která mě opravdu baví. Třetí je humor - baví mě profesorka McGonagallová, jak bez použití hrubšího výrazu dokazuje, že má milou Dolores u zadní části těla, dvojčata Weasleyova nezklamou nikdy a perlí i ostatní. Myslím, že v tomhle díle se plně ukazuje, že díla Rowlingové nejsou jen pohádky, ale obsahují i mnohá poselství. Postava Dolores Umbridgeové (a režim, který se snaží v Bradavicích nastolit) v sobě nese mnohé prvky z našeho světa a života. Harryho pocity a zmatky mi byly blízké, stejně tak ztráta ideálů o rodičích.
Oproti předchozím dílům poněkud změna. Liší se tempo knihy, zatímco předchozí byly nabity akcí, Žár krve je více o pletichách, ale i o plkání o boji a pomstě, místo opravdového boje. Od Loty se pozornost (hlavně v druhé půlce knihy) přesunuje k Aino a Silke, což je příjemné oživení, hlavně proto, že Lota působí přesně tak, jak říká, že se cítí - unaveně, vyprchale. Bitva se Silke mi přišla poněkud antiklimatická, přestože se k ní celou knihu schylovalo, tak byla nesmírně rychle odbytá. Více než v předchozích dílech mi tu vadilo nadužívání sprostých slov. Ani přes tyto nedostatky se to nečetlo špatně, proto tři hvězdičky.
První část "Jak se co dělá" mě opravdu bavila, Čapek bravurně popisuje lidi a jejich chování. V druhé části tohoto umění také využívá, popisuje lidi a věci, občas i kritizuje, ale v některých jeho "soudech" jsem s ním souhlasit prostě nemohla.
Magor, respektive jeho poezie, pro mě představuje srdcovou záležitost, proto jsem si nemohla ujít ani tuto knihu, která podává autentický obraz undergroundu.
Tato kniha přímo navazuje na Barvu kouzel a svým spádem a množstvím informací první knihu připomíná. Originální humor, bravurní vystižení lidské podstaty a věrohodné postavy, to je Terry Pratchett. Závěr mě částečně potěšil, ale i trochu rozesmutnil.
Moje první setkání s tvorbou Jane Austenové dopadlo víc než dobře. Dobu, v níž se román odehrává, mám ráda, baví mě číst o společenských konvencích a problémech toho období. Jediné, co mi zde vadilo, byl ten takřka zázrakem vyřešený konec.
K tomuto skvělému dílu mě přivedlo stejnojmenné představení divadla Anfas, během něhož jsem se do Evžena zamilovala. Od té doby jsem četla již několikrát a pořád stejně mě baví a uchvacuje nejen příběh, ale také forma, protože Puškinovy verše jsou prostě nádherné (a české překlady za tím rozhodně nezaostávají).
Autorce se ani v tomto dílu nepodařilo vystihnout postavy tak, aby mě nějak více zaujaly jejich eskapády, nebo abych se o ně bála, po stylové stránce to také není žádná sláva. Na druhou stranu jsem dostala přesně to, co jsem očekávala - romantiku pro puberťáky, což je opravdu skvělý "průplach mozku" mezi odbornou literaturou. Jediné, na co si opravdu stěžuji, je množství chyb a překlepů.
Stejně jako v Povídkách malostranských Jan Neruda, tak i Karel Čapek v Povídkách z jedné kapsy dokázal skvěle postihnout typické české postavičky a figurky. Mistrovsky zvládl na pár stránkách čtenáře vtáhnout a pak zase naprosto přirozeně z povídky "propustit".
Skvělý přehled české literatury od nejstarších dob po 20. století. Informace zde obsažené jsou věrohodné, ale zároveň podané velmi srozumitelnou a jasnou formou. Některé čtenáře může však množstvím údajů až zavalit.
Poeovo básnické dílo je mi mnohem bližší než jeho povídky.
Na rozdíl od mnohých dalších básnických sbírek jsem u Slezských písní měla pocit, že vím, co autor chtěl říct, že mu rozumím. Celkově ve mně sbírka zanechala silný dojem.
Tím, že je Pratchett tak známý autor, přichází i jistá očekávání. I já jsem očekávala humornou fantasy knihu, u které se zasměji. Místo toho jsem dostala opravdu skvělou karikaturu našeho současného světa, která je lehce zahalena do fantasy hávu, a u které jsem se v některých částech smála, u jiných přemýšlela, jak dokonale to či ono přirovnání sedí. Dvoukvítek mě místy rozčiloval (což byl možná záměr), v Mrakoplaši jsem se poznávala a Smrtě se Zavazadlem prostě nelze nemít rád.
Rozhodně zajímavý a různorodý výběr naší beatové poezie.
Od této knihy jsem asi měla přehnaná očekávání, která příliš nenaplnila. Nečetlo se to špatně, ale musela jsem to číst opravdu po těch kapitolkách, jinak to bylo "milé" až příliš. Občas jsem tam našla nějaké moudro, ale jinak šlo o knihu, kterou jsem sice přečetla, ale moc mi toho nedala.
Prostředí ruských káznic a pracovních táborů už jsem četla v mnoha zpracováních, tohle se řadí k těm nejlepším. Velmi autentické, vede k zamyšlení.
Ohnivý pohár patří k mým méně oblíbeným knížkám ze ságy, ale i zde se najdou zajímavé scény. Obzvláště se mi líbil začátek, který nám zase poodhalil více z fungování kouzelnické společnosti, která mě osobně zajímá čím dál více (příběh totiž znám, takže mám čas všímat si takovýchto detailů). A na rozdíl od mnohých, scéna na hřbitově mi přišla málo strašidelná a především málo "zásadní". Přeci jen, jeden z nejmocnějších černokněžníků znovu povstal a se mnou to moc nehlo (filmovému zpracování se to povedlo ještě méně). Celkově to ale bylo napínavé a poutavé čtení, ostatně jako vždycky u paní Rowlingové.
První polovina knihy podává vcelku zajímavý přehled dějin filozofie, druhá polovina překypuje marxismem-leninismem.
Nový náhled na otázky vyvstávající ohledně Babičky a Boženy Němcové od osobnosti nejpovolanější - profesorky Janáčkové.