Beltrix komentáře u knih
Tahle kniha měla obrovský potenciál. Její název je skvělý a kdyby se opravdu zaměřila na osudy členů habsburského rodu po rozpadu monarchie, tak by byla skvělá. Místo toho se čtenáři dostane nesmyslně rozkouskovaného textu, v němž se autor často vrací do minulosti (smrt prince Rudolfa a další), případně se věnuje z největší části pouze Ottovi von Hasburg. Ostatní členové jsou zmíněni jen minimálně. A ani Ottův osud není podán uceleně, ale je opět rozdělen do celé řady témat. Nepříjemné jsou i překlepy a vynechaná slova.
Poměrně přínosná publikace, která nezastarala tak moc, jak by se mohlo zdát. Nevyhovovaly mi různé boxy a celkově poněkud roztříštěný obsah stránky, občas se objevily i rušivé chyby.
Kniha přináší poučení velmi čtivým způsobem. Některé poznatky se však dost opakovaly (chápu, že někteří čtou jen vybrané pasáže, proto to tam tak musí být), ale jinak dobrá kniha.
Tento díl plynule pokračuje v tom, co začal díl předchozí. Kvalitativně průměr, ačkoliv tentokrát se mi zdál příběh lepší (především proto, že jsem ho neznala ze seriálu). Stefan jako hlavní hrdina mě příliš nebavil, historická věrnost byla dost pofidérní, chyby trochu rušily. Celkově oddechové krátké čtení.
Na první pohled je tahle knížka jen dalšími dobrodružstvími z Narnie, kdy se nemusíte příliš bát o hlavní hrdiny, protože víte, že se jim nic špatného nestane, nicméně pro mě má pár zásadních problémů. Nutno tedy podotknout, že nejsem cílová skupina, takže trochu zohledňuju věkové a dobové stereotypy. Vadil mi v určitých místech vypravěč, který působil mnohem mravoučněji a výchovněji než v předchozích dílech. Více se tu také objevují narážky na křesťanství, posmrtný život a podobně, což je samozřejmě dobové a autorem podmíněné. Nejvýrazněji se to projevuje v závěru, který mi celkově přišel zbytečný. Znovusetkání s Kaspianem (přičemž si však s Eustacem v podstatě nic neřekli) a "napravení" školy včetně doost ironických narážek na ředitelku (a průběžně i na školu samotnou a její neužitečnost) se pro mě nehodilo ke zbytku příběhu, působilo to dost na sílu. Nejvíc jako pěst na oko na mě však působily řeči hlavních postav, ve stylu "buď to přežijí, nebo zahynou, což však není tak špatné, protože se v tom případě setkají s Aslanem" - pardon, ale hlavními hrdiny jsou děti (okolo 10 let myslím?), a ty takhle neuvažují a podle mě by ani neměly. Kromě tohohle ale byli hrdinové asi nejuvěřitelnější ze všech - když je trápilo dlouhé putování, tak si stěžovali a byli protivní, občas se báli a podobně.
V první půlce knihy se nic neděje, pak se chvíli něco děje a skončí to dobře, ačkoliv ne úplným happy-endem (za to taky ty dvě hvězdičky). Netuším, proč bych měla fandit hlavnímu hrdinovi Daveovi, o kterém vlastně nic nevím, ani proč je Rosa tak neodolatelná. Námět upírů v opravdu reálném světě, kde vládne kapitalismus, vůbec není špatný, ale provedení trochu jo.
Knížky psané z pohledu dítěte mě příliš neoslovují, především proto, že jsem ještě nenarazila na žádnou, která by byla uvěřitelná. Ani tady se to autorce nepodařilo, její hrdinka je místy velmi dětská a naivní (ať už v chování či ve vyjadřování), jindy působí velmi dospěle a nedětsky. Prostě nekonzistentně. A hlavně nevtipně.
Jako první jsem od této autorky četla až druhý díl této série a okamžitě jsem se do jejího stylu psaní zamilovala. Ani tahle knížka mě nezklamala. Jackson Brodie je velmi sympatický hlavní hrdina, jednotlivě nitky příběhů se splétají a utvářejí obrazce, což mě nesmírně baví a čtení ubíhá neskutečně rychle.
Mám ráda knížky, o kterých před čtením vůbec nic netuším, takže jsem si tuhle mimořádně užívala. Kniha je nesmírně čtivá, zvraty byly nečekané, bozi zajímaví, akorát motivaci hlavního hrdiny jsem ne vždy chápala.
Tato kniha pokrývá mnoho oblastí z života žen v 19. století. I zde Milena Lenderová dokazuje, že umí psát velmi poutavě, přičemž však faktická stránka věci nijak nezaostává.
Moje nejoblíbenější kniha od Michala Viewegha. Jeho "běžné" postavy jsou tentokrát zasazeny do skvělého tématu. Nápad "andělů všedního dne" mě opravdu nadchnul, příběhy, v nichž se dějové linie jednotlivých postav postupně spojují, mě baví odjakživa a autor i skvěle vychytal délku knihy. Skvělé, trošku melancholické, počtení.
Tahle tenká knížečka přináší pohled na vývoj novinařiny a na její současný stav. Za hlavní problém autor považuje otázku objektivity - na jednu stranu musí novináři vycházet ze zdrojů, na tu druhou však tvůrci PR toto vědí a je pro ně vcelku snadné určit, o čem budou média informovat, respektive o čem informovat nebudou. Zdánlivě to může vypadat jako americký problém, protože autor popisuje právě toto prostředí, ale nemyslím si, že by česká žurnalistika na tom byla o moc lépe.
Kniha stručně a srozumitelně vysvětluje základní demografické pojmy. Vzhledem k datu vydání je na dnešní poměry již v některých ohledech zastaralá a nesmírně ji kazí gramatické a jiné chyby.
Rádoby typický příběh heroické fantasy, který však obsahuje něco, co ho řadí o třídu výš. Možná styl psaní, možná atmosféra díla, rozhodně se podle mě k této knížce hodí slovo "staromódní", jak ho užila již moira2912. Těším se na další díla autorky.
V dětství se mi tato knížka docela líbila, obdivovala jsem Robinsonovu zručnost a schopnost přijít na to, jak leccos vyrobit a podobně (to ostatně obdivuji dodnes). Nejvíce se mi však líbily akčnější scény v druhé části knihy. S věkem se však většina kouzla ztratila, stále stejně se mi líbí pouze závěr.
Od tohoto díla jsem měla poměrně velká očekávání, ale bohužel se nenaplnila. Téma je zvráceně fascinující, ale forma ho sráží. Humbert mi připomínal hlavního "hrdinu" Sběratele od Fowlese. Na obou těchto knížkách jsou zajímavé, až podmanivé, úvahy těchto postav v době, kdy se ke svým činům teprve chystají, poté, co přejdou k realizaci se nezbytně mění tempo a styl vyprávění, což mi výsledný dojem notně zkazilo.
Poměrně mě děsí, kolik lidí "odsuzuje" Lolitu. Ano, nebyla sympatická a po čase dokázala situace i využívat, ale pořád byla zneužívaným dítětem, které přišlo o matku. A přesto spousta lidí píše a říká, že vlastně obě dvě hlavní postavy byly záporné a že je jim Humberta spíš líto.
Bobbi Morse znám ze seriálu Agents of S.H.I.E.L.D., takže jsem byla poměrně zvědavá na její komiksovou podobu. První komiks mě příliš neoslovil svou přílišnou barevností, ale takový byl prostě styl daného autora i doby, příběh také nevynikal originálností, ale zapojení Spidermana jsem ocenila (aneb premisa je zajímavá - co když superhrdina opravdu pomůže zločinci?). Ve druhém komiksu se mi líbilo, že se hrdinka vyrovnávala s traumatem, místo toho, aby byla za každé situace dokonalá. Vtipné mi přišlo i to, že v seriálu je exmanželkou Huntera a její kódové jméno bylo chvíli Hunteress. Komiksy čtu pouze výjimečně, ale tohle mě bavilo.
Ve své době to muselo být mimořádně působivé dílo, dnes už ta jeho naléhavost podle mě není taková, obzvláště pro někoho, kdo se o Němcovou alespoň trochu blíže zajímá a ví, že i ona měla své chyby. Samotné verše jsou však působivé ve své jednoduchosti až strohosti, hodí se k nim i jejich mírný patos. Podobně jednoduché a strohé jsou i ilustrace Vladimíra Tesaře, což sbírku skvěle doplňuje.
Antiutopií jsem už přečetla hodně, ale z málokteré jsem měla tak zvláštní pocit jako z této. Část popisující, jak ženy ztratily právo vlastnit majetek a pracovat byla úžasně děsivá. A ta společnost celkově byla děsivá, obzvláště když člověk vidí, jak se v našem světě opět dostává na přetřes právo žen na potrat. Líbilo se mi i to, že chyběly zběsilé honičky a přestřelky a ohromné hrdinství hlavních postav. Přišlo mi to tak mnohem uvěřitelnější. Otevřený konec se k tomu hodil. A historická poznámka v závěru člověka trochu uklidnila v tom, že nic není napořád a doby se mění.