belerofontes komentáře u knih

Tato kniha rozhodně přesahuje žánr scifi svým poselstvím.Stala se fenoménem jakousi dělící čarou scifi literatury.Scifi je zde totiž sekundární. Je to kniha která vyzve čtenáře..Co bychom dělali my,kdybychom byli hlavním hrdinou?Jak bychom se zachovali.?Je to určitě Lemovo nejlepší a nejcitovanější dílo...
Původně jsem viděl film Solaris natočený podle této povídky od režiséra Tarkovského.S odstupem času jsem viděl film Solaris i od Soderbergha.Pořád to ale nestačilo a toužil jsem znát více a více detailů proto jsem si nakonec přeci jenom koupil knižní předlohu přečetl ji a nelituji...
Je málo uměleckých děl schopných rozhodit člověka tak jako tento román.Je to scifi, ale po přečtení nemáte pocit že jste přečetli pohádku.Není to deprese co se dostaví pouze pocit osamění.Ale jak tady už někdo napsal i po letech vyvolává ve mně kniha pocity k zamyšlení.

15 30.03.2016

Perfektní kniha o období,kdy britské impérium bylo na vrcholu moci a zaplňovalo poslední bílá neobjevená místa na mapě zeměkoule.Očekával jsem něco nového o Johnovi Franklinovi,ale minimálně první polovina je o megahvězdě britského námořnictva Jamesu Rossovi a jeho 4 dlouhých letech strávených s touto lodí v Antarktidě a na jižní polokouli.
Palin je TV dokumentarista a když ji psal,navštívil prakticky všechna ta podivná divoká a krásná místa která Erebus kdysi před 170 lety (hezký koniček) ...
Dobře jsem se bavil informacemi o vztazích a postavách tehdejší britské admirality,a okolnostmi vzniku některých geografických názvů v Arktidě či Antarktidě.(Třeba poloostrov Boothia v kanadské arktidě,kde ležel v 19.století sev.magnetický pól byl pojmenován po značce GINu)…

Ve dvanácté kapitole začíná konečně i Franklinova plavba s vysvětlením proč byla výprava vystrojena.Někde jsem četl,že každý kilometr zmapování Severozápadního průplavu stál jeden lidský život...Lodě Erebus a Terror drží smutný rekord-129 životů... Povídání o poslední tříleté plavbě mužů posádky Johna Franklina je,i když o ní zas toho tolik nevíme, velmi napínavé.Dobře se čte s přiloženou mapkou,jakobyste sledovali Tv dokument:-)...Dojemně působí citáty z dopisů Franklinovy manželky Jane, která se významně zasloužila o pozdější hledání výpravy.Je zajímavé,že když se po dlouhém přesvědčování Ross vydal pátrat po Franklinovi,tak většina posádky byla pravděpodobně ještě naživu.Škoda,že při přezimování nevyslal výpravu po zmrzlém ledu jižním směrem.Stačilo snad 300km a možná by je nalezli...

Erebus a Terror byly minimálně stejně významné jako Amundsenova loď Fram, jenž má v Oslo samostatné muzeum.Tyto dvě nakonec neměly tolik štěstí a dnes leží na dně Severního ledového oceánu.Ross se nikdy nedostal přes ledovou barieru (která v současnosti nese jeho jméno) k Jižnímu magnetickému pólu a Franklin nikdy neproplul Severozápadní cestou i když byl velmi blízko...Nicméně už samotný fakt,že byly nedávno objeveny oba vraky nabízí další možnost pokračování tohoto ponurého ale fascinujícího příběhu.

14 13.04.2020

Proces jsem si opatřil krátce poté,co jsem s námahou přečetl nedokončený Kafkův román Zámek a chtěl jsem zoufale zjistit jak to spisovatel vlastně myslel.Říkal jsem si,že mi tato jeho(dokončená) kniha pomůže lépe Zámek pochopit...

Později,po asi deseti letech jsem přesídlil do Prahy a Kafka mě oslovil podruhé.Vyřizování na úřadech,bezmoc před úředníky,čekání na někoho kdo nepřichází, odkládá vaši věc ,čeká na úplatek a nemůžete se domoci své záležitosti...Ty ohromné stavby... (každý městský obvod má minimálně jednu) plné úředníků tajemných chodeb a dveří s nápisy neklepat...Cítil jsem se osamělý a zcela bezvýznamný a pouze díky jeho románovým popisům jsem nebyl úplně ztracen.Naopak s úžasem jsem zjištoval jak jsou ty situace analogické dnešku a jak se lidé chovají pořád stejně.Kafka geniálně a prorocky popsal nejenom pocity člověka dvacátého století ale předznamenal i osudy milionů lidí zavražděných bez jakéhokoliv soudu. Proto jsem mu začal trochu víc rozumět a věřit. A možná je to také tím, že ho mám rád i jako nedokonalého člověka pořád pochybujícího a hledajícího a přitom neuvěřitelně skromného…

Ještě jednou díky, Franzi!

tento román jsem četl poprvé ve svých17 letech .Musel jsem se do něj nutit a četl jsem ho dlouhé měsíce, protože jsem to nechápal. Až teprve když jsem dočetl jsem si uvědomil,že i já jsem hlavní postavou- zeměměřičem K.Od té doby Zámek (a Proces) nekriticky obdivuji...

Druhý objev přišel, asi za deset let poté,co jsem se přestěhoval do Prahy a Kafka se opět stal aktuálním.Ty úřady a úředníci (stačí zajít na obecní úřad kdekoliv v Praze a zažít ten kolos s mnoha dveřmi,chodbami,kanceláři a vztahy...) je to totiž úplně stejné jako v době kdy Kafka psal román.
Jeho genialita tkví mimo jiné také v tom,že je nedokončený.Každého nutí k zamyšlení jak to vlastně Kafka myslel? Dosáhl by zeměměřič K. svého cíle?Dnešníma očima si ale myslím,že to není podstatné. Důležitá je cesta zeměměřiče K.Je to cesta člověka dvacátého a jednadvacátého století.
Kdo přečte román až do konce, nikdy už se nebude rozčilovat nad byrokracií a úřednickou zvůlí,ale bude tzv. "nad věcí"
Toto mnohovrstevné dílo,mluví o osamění člověka dvacátého století o pocitech židovského vykořenění,o marnosti a pošetilosti snažení...
Díky Franzi!

12 22.03.2016

Greelyho cesta (u nás je jí poprvé věnována samostatná publikace) se cituje především v souvislosti s údajným kanibalismem některých členů výpravy v závěru tříleté mise,kdy čekali na pomoc,strádali a hladověli.Přitom když čtu čím si prošli,vůbec bych se tomu nedivil.Je zajímavé,že i když samotný Greely po záchraně žil ještě 50 let,nikdy o tom nepodal zcela objasňující vysvětlení a veškeré jejich snažení a utrpení bylo zastíněno touto domněnkou a výčitkou.
Buddy Levy archivní materiály zpracoval moc hezky.Knihu jsem přečetl za tři dny i když má skoro pětset stránek.Poslední měsíce zachycené v denníkových záznamech předčí kdejaký horor a přitom tohle byla skutečnost a ne výmysl!
Z dnešního pohledu ale víc než vědecká práce polárníků a jejich rekord v dosažené severní zeměpisné šířce zaujme jak se chová člověk v mezní životní situaci,kdy nemá na výběr,čeká odevzdaně na smrt,ale přitom stále tam někde v koutku duše doufá v záchranu.

11 17.10.2020

Nejúžasnější je číst Draculu a pak navštívit Rumunsko...
Draculu totiž nenaleznete ani v nádherně zrekonstruovaném hradě Bran u Brasova,kam jezdí davy turistů,ani v strmých skalách Cetatea Poenari ruině hradu,kde žil předobraz Draculu-Vlad Napichovač a který je jakousi branou k transfagarašské serpentínové magistrále...
Draculu najdete nejlépe v pustině některého z údolí severního Sedmihradska směřujícího od města Bistrita (údolí Bargau ale i jiné).
Tato hluboká divoká lesní údolí prakticky bez lidí s rozbitými silnicemi jsou oblastmi kam Stoker situoval svůj román aniž tam kdy byl.Ale vymyslel to dobře.Opravdu teprve tam má člověk ten správný strašidelný a stísněný pocit umocněn případnou nepřízní počasí,nebo když má auto poruchu či defekt za večerního stmívání.:-))

11 17.10.2018

Woodyho Allena mám rád především jako herce.Málo lidí dokáže parodovat nerozhodného a pochybujícího intelektuála tak jako on.Kdybych žil v New Yorku na Manhattanu v 50-tých letech,zřejmě bych si knihu daleko víc užil,protože jména umělců,komiků a hudebníků,které zmiňuje mi mnoho neříkají.Nekterým pasážím jsem se ale hlasitě smál,je to perfektně napsáno se spoustou vložených vět a odbočujících poznámek aniž by se čtenář ztrácel.Trochu mu dojde dech až ve chvíli,kdy začne mluvit o Mii Farrow a celé té mediálně propírané kauze kolem nařčení ze sexuálního obtěžování dcery Dylan. Teprve tam jsem si uvědomíl,že celé tyhle vzpomínky byly napsány právě kvůli tomu,aby podal svoji verzi příběhu.To ostatní je jenom křoví. Musel bych však znát pohled i z druhé strany,abych si udělal názor jak to ve skutečnosti bylo…
Zajimavé je,i jak hodnotí svůj vztah s poslední o mnoho let mladší manželkou Soon–Yi,která předtím byla jeho adoptovanou dcerou.No,budiž jim přáno! Věřím,že Soon –Yi měla těžké dětství.Obtížně se však zbavuji pocitu,že je to podobné manželství jako bylo Salvatora a Galy Dalíových kdy muž v tom vztahu je jenom jakési přerostlé dítě,racionálně smýšlející ženy.
Vyprávění končí velmi pateticky a i přes Woodyho specifický a charakteristický humor ve mně zanechalo spíše melancholický pocit.Stojí však za přečtení už jenom kvůli těm jeho neuvěřitelně vtipným a trefným sebeironickým bonmotům neurotika,který si uvědomuje svoje slabosti,ale nedokáže je překonat.

10 06.04.2021

Bestseller souvislostí.O významu prapodivného vynálezu zbrojíře Samuela Colta. O tom,proč byla prérie velikou překážkou při dobývání severoamerického kontinentu,a proč musela 4tisíce let zaostávající indiánská civilizace lovců a sběračů ustoupit té moderní evropské. V neposlední řadě je to i tak trochu políček románům Karla Maye. (Apači totiž nikdy nejezdili na koních)
Vyprávěním se prolíná životní příběh Cynthie Ann Parkerové a jejího syna Quanaha (to je ten muž na obálce knihy).Tragické a především skutečné osudy této rodiny daleko předčí v emocích příběh Winnetoua, Old Shatterhanda,či jiných hrdinů ,které známe z filmů o indiánech
Konečně,trochu se mi zde nabízí srovnání s knihou Svatavy Rakové:"Dobrodruzi puritáni a Indiáni",která je o osídlování východního pobřeží USA,zatímco tohle je o místech kde se dnes nachází Texas,Nevada nebo Arizona
Gwynneho kniha byla označena v USA za bestseller a podle mého názoru je to skutečně bestseller!

10 04.09.2020

Škoda že v češtině nevyšly nikdy Shackletonovy původní práce a poznámky.Takhle máme k dispozici pouze zprostředkované a filtrované deníkové záznamy.Nicméně Lansingovo zpracování se čte dobře takzvaně jedním dechem.Nechybí mapka či fotografie.
Shackletonovi někdy bývalo vytýkáno,že ač byl v roce 1908 jenom 200km od Jižního pólu vzdal a vrátil se(aby přežil). Měl totiž prý přinést oběť jako později Scott a umřít,aby prvenství na pólu navždy patřilo Britům...
Tato jeho druhá výprava (v plánu byl přechod napříč Antarktidou) skončila úplným nezdarem a nebylo dosaženo jediného cíle expedice.Přesto příběh který napsala by lidská fantazie nevymyslela.

Už jenom pomyšlení, že dvacet lidí žije 5 měsíců někde na skále bez vegetace (Sloní ostrov) obklopené jižním polárním oceánem,živí se pouze tulením masem a čeká na pomoc která může a nemusí dorazit mi nahání husí kůži...
Legendární třítýdenní plavba 6 mužů dlouhá 800 mořských mil za záchranou v člunu potaženém tulení kůží s jedinou plachtou v nejbouřlivějším moři světa ze Sloního ostrova na Jižní Georgii by jistě nebyla možná bez fenomenálního navigátora Franka Worsleyho jehož vzdálený příbuzný Henry Worsley zahynul před několika měsíci právě v Antarktidě,když se snažil o uskutečnění původně plánované trasy svého slavného předchůdce...
Často se uvádí,že touto expedicí skončilo období zlaté éry objevování Antarktidy.

10 11.09.2016

Nedá mi než souhlasit se všemi předchozími co knihu velebí. Především„cérka“ to vystihla velmi dobře a sice že pět hvězd je málo…
Džuniči Saga je vzácný člověk.Tím,jak odhalil a uchoval hodnotu vzpomínek starých Japonců - konkrétně generace narozené na přelomu 20.století, která jakoby prožila několik životů.Tak dramaticky se totiž za posledních sto let změnila japonská společnost…
Jediné co zamrzí je, že kniha neobsahuje všechny původně sebrané příběhy. Prý vybrány byly pro českého čtenáře jenom ty nejzajímavější, nikoli ty nejdrastičtější. Všechny příběhy dokonce neobsahuje ani jedno z japonských vydání knihy, ani anglický překlad.
Nejúplnější verze vyšla pouze v limitované edici v Japonsku.

9 15.01.2022

Velmi dobrým způsobem napsány dějiny Ruska.Knihy o dějinách tohoto impéria u nás chyběly a hlavně v minulosti byly hodně ideologizovány.Proto každý pokus o objektivitu je důležitý.Kdysi jsem Rusko podceňoval i zatracoval,nyní jsem však lépe pochopil některé příčiny a následky nejenom ruského,ale i evropského historického pohybu a to i díky této knize...
Kniha ve mně podnítila další zájem o studium dějin států.

9 30.03.2016

Výběr dopisů vojáků německého wehrmachtu odkazující převážně na bitvu u Stalingradu. Dopisy jsou seřazeny chronologicky a kopírují průběh celé ofenzivy.Většinou jsou i s dovětkem zdali voják přežil nebo je nezvěstný...

Co může lépe vystihnout utrpení a nesmyslnost války než dopisy prostých vojáků? Většina z nich prý prošla cenzurou,ale i tak je cítit tu strašlivou tesknotu,bolest z odloučení a nejistotu.Archivy a nejenom německé jistě ukrývají spousty podobných svědectví doby,kterou lze dnešníma očima pochopit pouze obtížně.

Svým obsahem připomíná podobnou nedávno vydanou knihu:"Dopisy z wehrmachtu" .Tato se však více vztahuje k jedné konkrétní bitvě.

8 17.05.2018

Žijeme v epoše technické revoluce,která nemá obdoby ve světových dějinách. A v jedné jediné generaci jsme svědky změn o kterých se naším předkům ani nezdálo.Žánr scifi je nyní jaksi v defenzivě,protože dnešnímu člověku nemá příliš so nabídnout a dnes se tomu říká spíše fantasy..
Toto Lemovo dílo však přetrvalo a fascinuje dodnes, protože je víc než o tom co asi budou dělat a jak budou vypadat lidé budoucnosti...Klade otázky jak bychom se zachovali,kdybychom byli v kůži hlavního hrdiny? A na to není jednoznačná odpověď.Každý jsme jiný a každý by to udělal nějak jinak...

8 24.11.2017

Stručné a čtivé dějny jedné z nejstarších civilizací od amerického historika,který celý život zasvětil Číně a před smrtí svoji rozsáhlou knihovnu věnoval orientálnímu ústavu AV ČR......

Kniha je napsána stylem který nenudí a umožňuje ji číst jako román pěkně postupně na pokračování. Je dobrá pro každého,kdo se potřebuje zorientovat ve složitých čínských mnoha tisíciletých dějinách.V edici LN-Dějiny států je to jeden z nejzdařilejších svazků.

7 30.03.2016

Moje třetí knížka od Svatavy Rakové. Je fakt,že její styl je poněkud akademický,plný neznámých slov a možná až zbytečných detailů,ale vždy se od ní dozvídám něco nového o různých aspektech kolonizace ameriky.
Tato studie objasňuje alespoň částečně,proč evropané začali být úspěšní v osídlování severoamerického kontinentu až po téměř 150 letech od jeho objevení.Část knihy je vědecká studie o Winthropovi,jeho kořenech a povaze. Druhá patří jeho deníku .
Nejčtenější jsou asi poznámky z"černé kroniky",ale i jiné,které dobře ilustrují myšlení člověka 17 století.Třeba odsouzení k prostému výprasku holí či bičem od společenství puritánú jako trest pro člena komunity,jenž se dopustil nevěry,(O tempora, o mores!) což v dnešních dobách působí poměrně úsměvně. Winthropův deník ilustruje snažení prvních osadníků ameriky stokrát lépe než sebevýpravnější film.

6 26.01.2022

Reformace je klíčem k dějinám novověku.Až díky této knize jsem porozuměl podstatě některých historických událostí,které jsem předtím bral pouze jako fakt.

Soupeření katolíků,luteránů i protestantů stálo u začátku moderních dějin,dokonce bylo podmínkou vzniku některých států,jako například Nizozemsko nebo skandinavie a vedlo ke kolonizaci amerického kontinentu.
Kaufman skvěle přibližuje tento pohyb především v evropském kontextu.A nebyla to válka co člověku hned napadne,když se řekne reformace a protireformace...
Pro mně osobně zajímavé například bylo zjištění,jaký vliv (i když nepřímý) měla reformace na vznik národního socializmu v Německu 20 století.
Četl jsem spolu s recentně vydaným Atlasem evropské reformace od T.Dowleyho obsahujícím asi 50 barevných map,které umožní lépe pochopit někdy velmi členitý text této knihy.

6 25.04.2021

(SPOILER) Druhý díl je dramatičtější a má lepší spád vyprávění než ten první. Hned na začátku zaujme seznam věcí,které sebou táhli na saních cestou k sev.pólu.Nansen uvádí dokonce jména všech těch nešťastných psů,kteří to sdíleli spolu s nimi.Přitom dává dokonale nahlédnout do zákulisí expedičního putování před sto lety.Například jak si šili a nebo v noci jak sušili promočenou obuv,jak vařili a jaké jídlo,jak stříleli (z dnešního poledu nemyslitelné!) lední medvědy, mrože atd…
Kdysi jsem četl beletrizovaný životopis o druhém muži tohoto pochodu-Hjalmaru Johansenovi od R.Messnera.(Johansen svůj život později ukončil sebevraždou).A tak jsem očekával,že se konečně dozvím něco víc i o tomto člověku z úst nejpovolanějšího. Bohužel Nansen o něm nepíše skoro nic a nebo jenom nepodstatné skutečnosti,například že občas ve stanu chrápal:-)…A to s ním Johansen sdílel v ledových pláních společné bydlení a společný spacák dlouhých 15 měsíců!!! Bylo to tak (a v polárních výpravách časté pravidlo),že Johansem byl pouze jeho psovodem a posluhovačem.Občas Nansena vytáhl ze ledové tříště,uvařil jídlo,obstaral psy a to bylo vše.Nestál mu ani za to,aby víc ocenil či popsal jeho osobnost...

Cestou zpátky přezimovali na jednom z tenkrát neznámých ostrovů Země Františka Josefa.Obdivuji tyto muže jak ve studené a malé kamenné chýši o rozměrech 2x3m byli schopni přežít dlouhou osmiměsíční polární zimu.Tvrdost tehdejších lidí dále dobře ilustruje norská expediční specialita (kterou později napodobil R.Amundsen) a sice drakonické zabíjení psů cestou zpátky,kteří sloužili jako potrava přeživším,než se objevili lední medvědi vhodní k lovu…
Zajimavá mi přišla,byť okrajová zmínka i o setkání se členy zmizelé polární výpravy A.Andréeho,která se chystala zrovna v tom čase k přeletu Severní točny balonem.(jejich ostatky byly nalezeny poté po třiceti letech na Špicberkách a zabývá se jí nedávno vydaná publikace od Bea Uusma:Expedice)

Knihu tedy mohu doporučit hlavně opravdovým „tundrofilům“ ,nicméně ale i těm,co chtějí sice s trochou námahy oživit pocity jaké měl jeden muž z konce 19.století v zajetí Severního ledového oceánu.

6 04.12.2019

(SPOILER) Neznám nic útěšnějšího,než otevřít si osamotě ve světle lampy starou knihu a stát se tak na chvíli společníkem těch,které dávno odvál čas.

JOŠIDA KENKÓ (Citát z knihy: Vějíř a Meč)


Tuto knížku z antikvariátu asi mnoho lidí číst už nebude (proto ten spoiler).
Je to totiž neobvyklý pocit vzít do ruky 120 let starou publikaci,jejíž první majitel určitě už nežije a možná ani ten druhý.Představuji si,že jí četl někde při světle petrolejové lampy,protože tenkrát ještě elektřina v domácnostech běžná nebyla.Téměř dvacet let před první sv.válkou čas lidé vnímali jinak než my v dnešní době

Nansen se plavil spolu s 12 muži a 17 tunami zásob.Bez civilizace a spojení s okolním světem strávil tři roky...
První díl je zajimavý vysvětlením jak to všechno vzniklo- od nálezu zbytků věcí tragické výpravy De Longa,které putovaly s ledem ze Sibiře ke Gronsku, až po obhajobu expedice před vědeckou akademií.Dále se rozepisuje o strastech plavby Karským a Novosibiřským mořem.
Nansen však byl především vědec,takže stylizace knihy tomu odpovídá.Dramatických zážitků zde najdete poskrovnu.Na druhou stranu jednotvárnost každodennosti je prý charakteristická pro podobné výpravy.Opakující se popisy polární záře,emotivní výlevy nad smyslem života či tesknoty za domovem se periodicky opakovaly. Šlo o to udržet si dobrou náladu a pozitivní myšlení při teplotách kolem -30C během 8 měsíců trvajícího období polární zimy,kdy nešlo cestovat v nekonečně bílé ledové poušti po celé dlouhé tři roky.Co dělat? Zpívali písně,osekávali led z lodi,psali příspěvky do virtuálního časopisu či hráli karty.Zkrátka obrazy jako z Járy Cimrmana.:-)
Přesto však mě pořád něco nutilo číst dál a dál.Uvědomil jsem si to ale až později.Bylo to z úžasného pocitu klidu a až jakoby zastavení času čišícího z lidí předminulého století,který byl velmi nakažlivý.Jakobych ten čas trávil spou s nimi.Vystačili si s málem a pořád věřili,že jednou vše skončí a oni se zdárně navrátí domů.Čas neřešili.

Po roce a půl na lodi Fram vmrzlé do driftujícího ledu,se Nansen rozhodl,že se pokusí dosáhnout severní točny pomocí psího spřežení. Nachystal zásoby a 28 psů.Z posádky si vybral houževnatého a pracovitého muže Hjalmara Johansena za společníka.
Zde první díl končí

6 04.12.2019

Brilantní až kafkovský popis a částečně i analýza společenských vztahů v Sovětském svazu v 30-tých letech minulého století.Autorka nepolitizuje nehodnotí,nemoralizuje,pouze popisuje životy a snažení obyčejných lidí .

O tom jak se žilo v zemi,kde "zítra již znamená včera" se napovídaly spousty vtípků a ze začátku jsem měl opravdu pocit,že kniha je právě o všech těch směšných a až neuvěřitelně paradoxních věcech.
Ale to pouze do chvíle než jsem si uvědomil,že tady ve střední evropě to bylo vlastně taky a co je ovšem horší,že mnohé z toho zůstalo,nebo se vrátilo a to máme na rozdíl od tehdejších lidí všeho dostatek.Intriky,známosti,protekce a touha získat výhody před jinými jsou vztahy tak vlastní dnešnímu světu. Pozorný čtenář jstě najde paralely s přítomností .Kniha se dobře čte protože je rozdělena do velkého množství krátkých kapitol a je zde hodně odkazů nejenom na ruskou či americkou ale i na českou literaturu k tomuto tematu.

str. 149
"...nejjednodušším způsobem,jak dostat od někoho něco bylo donést mu láhev vodky.Vodka však nebyla pouhý dar,bylo potřeba ji vypít společně na znamení,že dohoda platí.Proto se o účastnících této alkoholové vzájemnosti mluvilo jako o těch,kdo spolu sdíleli lahev (sobutylniki)..."

6 01.10.2018

Rašomona jsem viděl nejdříve jako filmovou adaptaci od Akiry Kurosawy.Myslím že právě především díky tomuto filmu je Rjunosukeho výběr povídek známý. Když jsem pak četl knihu s úžasem jsem si uvědomil,že Kurosawa to poskládal a z více zdrojů a konkrétní povídce Rašomon film dějově vůbec neodpovídá.Nicméně geniální nápad popsat zločin z mnoha úhlů pohledu (zločinec,policajt,soudce,oběť) udělal z těchto povídek nestárnoucí a poučné čtení.

6 11.04.2018