bee88maja komentáře u knih

Tato kniha mi byla doporučována velmi dlouho, zejména pro pochopení, že láska není jen romantické gesta, ujišťování o bezmezné lásce a doteky (jak vidíte v romantických filmech, nebo čtete v červené knihovně). Co to tedy jazyk lásky je? Umět německy/francouzsky/italsky/španělsky/anglicky ? Ne, to je pošetilé, dřív jsem si i myslela, že čím víc jazyků budu umět, tím víc budu lidem rozumět. Ale v tom to není.

Naplňte své Nádrže, říká Chapman. Fajn, tohle slovní spojení mi nebylo vůbec sympatické. Možná špatný překlad? Čím tu nádrž natankovat?
Naftou nebo benzínem? Láskou, prosím pěkně. Akorát každý tankuje lásku z jiného "materiálu".

Fyzický kontakt - Služby - Dary - Slovní hodnocení - Pozornost

Napadla mne otázka, co když Vám chybí primární jazyk? A tak nějak byste rádi do nádrže načerpali všechny typy lásky ? Je v tom citová deprivace? Nebo jen nenažranost? :)
Problém jakýchkoliv vztahů, je za mne především komunikace obecně. V téhle knize najdete alespoň částečně nastínění, jak může někdo ve vašem okolí fungovat a když hezky vykomunikujete, co Vám od něj chybí, třeba budete mít štěstí a dotyčný Vám milé rád dočepuje lásku až po okraj. Hodně štěstí :)))

7 06.08.2023

Chcete-li uchopit neuchopitelné, pak Vám tato kniha rozšíří zřítelnice. Je hmatatelným pulsem na zápěstí, srdce vyskakuje z hrudi.

Drama, rutina a peripetie. Mám pocit, že v mnohém se může kterýkoliv jedinec spatřovat. Možná proto se mnou tato kniha zacloumala jako poryv větru na okraji rybníka/jezera.

Smutek čpí z jednotlivých slov, slzy kanou po tváři a vpíjí se do papíru. Slova se rozmazávají a přesto uvnitř srdce zanechávají stopu, vzpomínku.

Stručněji: Pokud se s některou z postav identifikujete, čeká Vás bolestivé čtení :). Za mne Američanka s čínskými kořeny zabrnkala na tu správnou strunu a nejspíš se mrknu i na ostatní její tvorbu :)

8 04.08.2023

Davida Attenborougha si většina z nás pamatuje z dokumentárních seriálů o přírodě z dílny BBC, které často vysílala ČT. Mne jeho přístup fascinoval a i díky jeho dokumentární práci jsem se nadchla do biologie a přírody obecně.

Pokud nejste fanoušci filmové dokumentaristiky, ale zajímá Vás, jak to s tou planetou vlastně je, tak tohle je kniha, která by se Vám mohla líbit. Knihou Vás doprovází fotografie, kresby i grafy. Oproti filmovému zpracování můžete tu nálož děsivých fakt vstřebávat pomalejším tempem. To ovšem neznamená, že i přes pomalejší tempo nebudete šokovaní a "vyděšeni". Jak ve filmu, tak v knize nám přináší David možná řešení, která z hlediska mamonu naučené lidské "přirozenosti" nebude tak snadno zrealizovatelná. Ale kdo ví, třeba bych neměla ztrácet důvěru v lidské pokolení? :)

Politický boj, média, lidé, čemu chtějí a nechtějí věřit. Rozpětí nůžek mezi chudým a bohatým. Neomarxistické myšlenky? Ekolog je dnes nazýván novodobým komunistou či fašistou. Zákazy příkazy, omezení... Bubáci o konci a ten výsměch konspiračních teoretiků. Boj o to, kdo má a nemá pravdu.

Jsem relativně klidná. Příroda si poradí, i když my tady nebudeme, a z toho co jsem mohla vidět, mám pocit, že přírodě bez nás bude líp.... Otázkou je, zda se s přírodou chceme sžít nebo s ní budeme bojovat do posledního dechu, a asi všichni tušíme, kdo tenhle boj vyhraje...

6 24.07.2023

Moje milované jednohubky ke kávě nebo čaji. Cestování časem, vyrovnat se se ztrátou a palčivostí pocitů uvnitř v srdci schovaných. Mne buší pokaždé srdce, a slzy se derou do očí. Nejvíce mnou pohnul příběh s otcem a dcerou, to uvědomění, že v nás rezonují příběhy, které jsme sami v nějaké podobě sami prožili. Je to jako okvětní plátek sakury, který zvolna poletuje a snáší se dolů poryvem větru. Jako kávová sedlina dotkne se letmo alabastru porcelánu či ledově chladného srdce. Je to jako cinknutí, které rozezvučí gong, a zvukové vibrace utichají po malých frekvencích, jako když kapka vody rozvíří hladinu vody rybníka po vyplutí a nadechnutí ryby....

Arigato Kawaguči, Arigato Funiculi Funicula... :)

5 21.07.2023

Knihy od Gabora Matého mne vždy zasáhnou. A u této knihy musím konstatovat, že je to opět skvělé čtení. Průlomové. Zamysleli jste se někdy, co je vlastně pro společnost "normální", a co je normální pro Vás? Ve většině případů to bývá propastný rozdíl. Jak moc nás hlášky typu: "Tohle není normální, tohle nedělej, jinak tě nebude mít nikdo rád" odzbrojuji?

Stránku za stránkou si říkám pomyslné AHA, tak takhle na věc nahlížet je mysl otevírající. Téma školství, mateřství, vliv hry na rozvoj myšlení, vliv traumat na vznik závislostí, vliv konzumu a individualismu na rozpad společnosti, to vše v knize nacházím.

Empatie a soucit, láska - to vše by mohlo normalitu vrátit do "správných" kolejí. Ale to, co vidíme a cítíme, že je správné, je v rozporu se světem, do kterého se rodíme. Tento svět potřebuje "nemocné","závislé"...Tohle jsme společnost naučili, že je normální... Smutné.

Knihy Gabora Matého mi stoprocentně změnily pohled na svět a některé nepochopitelné věci, jsem začala více chápat a najednou mi dávají větší smysl. Použít empatii tam, kde většina (a mnohokrát i já) používá naučené soudy/domněnky/absolutní pravdy, je za mne krok k laskavějšímu světu. Asi trochu utopie..ale proč to aspoň nezkusit?

1 20.07.2023

Knihu jsem objevila náhodou v prodejně BO v Holešovicích. Při listování mě zaujal nápad, vysvětlit dětem slovní spojení, která se běžně v češtině používají (např. ušít boudu, sníst vtipnou kaši, levou zadní apod.). Ilustrace jsou milé a "vysvětlivky" idiomů obzvlášť vtipné.
Nemáme vyzkoušeno na dětech, ale naše vnitřní děti se nasmáli dost :) a proto bude králíček Lancelot patřit mezi perly naší knihovny...

1 19.06.2023

Když jsem dočetla #luciferuvefekt , pochopila jsem, že jen u jedné knížky zabývající se sociologii a psychologii nezůstanu.

Sáhla jsem tedy po další knize od autora, s kterým sdílím nejen myšlenku, že zlo je v každém z nás.

Kniha Nesmělost je vhledem do světa lidí, kteří jsou, cítí se nebo někdy v minulosti byli označování za nesmělé. Prostředí mnohým knihomolům známé, nebo vlastní. Kniha obsahuje i "navod" jak trochu zabojovat se svou nesmělostí a stát se více smělými. + Jaké jsou výhody a nevýhody nesmělosti, atd.

V druhé části knihy si sami svou smělost/nesmělost můžete otestovat, což je bonus, který oceníte :).

V určité rovině autor předjímá epidemii nesmělosti s přicházející dobou technologií. Originál vyšel poprvé v roce 1977. Takže zajisté chápete, že se v mnohém nemýlil a v něčem Vám kniha bude připadat přehnaná. Ovšem intimita mezilidských vztahů se nám (nejen díky pandemii) trošinku z pohledu sociologického vytrácí, a nesmělých jedinců skutečně přibývá...

Za mne kniha, která stojí za přečtení ať už pro vlastní potřebu, nebo pro pochopení na první pohled zdrženlivějších jedinců :).

1 08.06.2023

Pro člověka, který zažil a zažívá konflikty nejen ve své mateřské linii, je tohle kniha, která mi v mnohém otevřela oči. Uvědomění si vlastní hodnoty, v momentě kdy naivně následujete přání svých rodičů a teprve když narazíte několikrát do zdi tzv. reálného života, pak možná akceptujete fakt, že je potřeba si tu hodnotu najít. Tohle byla za mne kniha, při které jsem měla pocit, že autorka ví o čem mluví, jelikož si sama něčím podobným prošla.(asi jsem dost naivní a infantilní na to, abych podlehla svodům těch omračujících slov útěchy a hledání cesty ven ze začarovaného kruhu sebezapření).

A jak to většinou bývá, raději budeme číst knihy, od autorů kteří mají podobné zážitky či pocity, než od těch, kteří se jen něco doslechli, něco naučili a o něčem chtějí druhé poučovat. Je tam ta přidaná hodnota vlastního prožitku, kterou jinak než prožitím i sebevíc empaticky psycholog nezíská...

08.06.2023

V dobách dávno minulých, v dobách hodin literatury, jsem si říkala, že tento svazek jednou uchopím a prokousám se 10 dny a 100 příběhy. Dobou morovou, dobou mravních závazků i úpadku.

Před 670 lety se pár lidí sešlo u ohýnku a vyprávělo si příběhy, odlehčení těžké doby, únik od smrti a smutku. Téma lásky, erotika skoro v každém příběhu, vtip a humor rovněž nechybí.

Staré, směšné, archaické, přesto v mnohém aktuální, respektive lidské pohnutky, choutky, chtíče se k obrození za několik stovek let moc neposunuli... ani vidina zmaru, trestu v nás nevykřeše dobromily a lidumily.... docela k zamyšlení :)

6 08.06.2023

Kniha, která mě namotivovala začít jezdit více vlakem. V některých místech mě mrazilo, v některých jsem se nahlas smála, až jsem pobuřovala spolucestující v MHD. Winterbergova poslední cesta mě donutila snít a představit si tu křehkost bytí mezi životem a smrtí. Jelikož nikdo neví, kdy ta poslední cesta nastane, kdy budete chtít něco stihnout a už bude třeba pozdě...Bylo by fajn mít na poslední cestě spolucestujícího a sdílet historii, hysterii, vzpomínky, frky... komu z nás to bude umožněno?

V hodnocení jsem ovlivněna pravidelnou návštěvou literárních kabaretů EKG, konaných v divadle Archa. Přece jen pokud autora znáte i z jiných perspektiv, než z jedné knihy či audioknihy, tak jste zmanipulovaní :). Byla mi prokázána vina ve všech bodech obžaloby.

Na konci jakékoliv cesty si představuji TMU, kterou protagonisté EKG vysvětlují takto:
Těžké Magické Absolutno. Igor Malijevský.
Nejlepší prostředí k zahlédnutí světla. Jaroslav Rudiš.

10 22.05.2023

Miluji knihy, při kterých mám z šoku pootevřenou pusu a kulím oči. Tohle je jedna z těch knih, kdy nasávám atmosféru stránku za stránkou. Rudo před očima a nejen díky mimořádným ilustracím, ale z té tachykardie, kterou text místy může vyvolat. Fascinovaná jak tohle může být možné, a věru, když neznáte jiný svět, s kterým byste mohli porovnávat, pak věřte, že si asi zvyknete. Narodila jsem se do "svobodného" světa, a tak tyto texty ve mně budí hrůzu, ale zároveň začínám mít více pochopení pro lidi, kteří nespatřují v takovémto světě zlo. Svět je plný manipulace a přesvědčovacích taktik, a prohlédnout, zda se naše přesvědčení mýlí, když v něm žijeme desítky let, není tak jednoduché, jak se pro člověka žijícího ve "svobodném" státě může jevit.

Za mne každopádně knížka, kterou si budu připomínat, kam až to může zajít, pokud se necháme unést kouzlem ideologie a kultu osobnosti.

14 09.05.2023

Chceš-li najít Boha, tak nehledej. On si Tě sám najde. Filosofické drama na pozadí hledání a popírání nejen Ega, neboť čím vším můžeme být, když jsoucno rozptýlené do miliontých hvězd, buněk, atomů, kvarků a menších částic - jednoduše popřeme?

In nomine Patris et Filli et Spiritus sancti. Amen.

Duch, duše, jsoucno, pestrobarevnost myšlení, myšlenky, vzduchoprázdno. Teď a tady. Kouzla, mystika. Čaroděj. Dobroděj. Přijetí.

1 03.05.2023

Po prvních stránkách jsem si říkala: "Panebože, zase další spisovatel, který fanaticky strká falus do všeho a všude, jen aby pobouřil společnost, píše se rok 1939 !!!Ok, chápu." Tuhle knížku asi nedočtu :) To prostě nedám.

V půlce jsem se už zamýšlela nad absurditou lidstva, respektive - jak moc se dnes lišíme od lidí z roku 1939, jak moc jsme se v sociálních otázkách posunuli? Systém bohatý a chudý nepřekonal doby středověké, i když se chlácholíme, že o dnešní chudé je dobře postaráno, je to opravdu pravda? Není to jen bublina, ze které neumíme vystoupit? Je rozdíl, když na položené otázky odpovídá chudý a bohatý.

S poslední stranou jsem už chápala, proč je John Steinbeck nositel NC za literaturu a proč si tato kniha vysloužila Pulitzera.

Hrozny hněvu budou pro mne dílo nadčasové, připomínající mi, že se dnes vděčností šetří, laskavostí jakbysmet. Vnímám aroganci na každém rohu, místo všeobjímající hojnosti pro každého, kdo si požádá, kdo bojuje, kdo pracuje. Sociální kritika společnosti, levicové smýšlení. Říkejte tomu, jak chcete. Být uprchlíkem/chudákem nebylo a není jednoduché, ať se píše rok 1939 nebo 2023...Tečka.

9 17.04.2023

Když tělo říká NE, poznáte to? Au, tohle mě bolí, dáme Ibalgínek, Ibuprofének. A tramtadádá je vyřešeno. Je po bolesti a to je hlavní, no ne? Ale proč k té bolesti došlo, nad tím už se valná většina nezamyslí. Každé tělo je individuální, každý reaguje jinak. Každý má jinou minulost, jiná traumata, jinou životosprávu. Přesto nemocí trpí i ten, který tzv. žije zdravě, tak co dělá špatně? A těm, co svou životosprávu neřeší, to jen přihazuje polínko pro argumentaci: "nač se snažit, když i ti co sekají latinu umírají na "rakovinu" !!!

Líbí se mi, že bychom na nemoc měli pohlížet více komplexněji, ne jen z úhlu metabolického, ale i psychologického. Ovšem se vzrůstajícím množstvím pacientů, je tohle nelehký úkol. Byl by to ideální svět, a ne že ne :) kdyby se nás doktoři ptali, a jak se máte? Co v práci? Není "stresíček"? A v dětství nebylo nějaké to "násilíčko"?

Jedna věc je se zeptat, druhá, zda by pacient byl ochoten o svém traumatu mluvit, a zda vůbec o svém traumatu ví, pakliže se naučil mechanismy, které mu brání si zvědomit své utrpení v rámci pudu sebezáchovy.

Je to složitější než se na první pohled jeví. Chceme jednoduchá řešení, ale k tomu máme ještě hodně daleko.

Za mne kniha, která určitě stojí za přečtení. :)

7 03.04.2023

Na svou první oficiální pouť za hledáním své Duše světa, jsem si do batohu přibalila Alchymistu. S myšlenkou: " Držím přece doporučovaný manuál na život, to se bude hledat samo."
Každým krokem, každým přečteným slovem, každým vstupem do zdroje myšlenek se vše změnilo na: "Hledat neznamená jen usednout a pochopit, objevovat a čelit strachu. Otevírat brány životu, hlubším smyslům. Neexistuje standardizovaný manuál pro všechny. Hledání je nikdy nekončící pouť."

Tohle ilustrované vydání bude jistě šperkem každé knihovny. Co mne upřímně dostalo, bylo zjištění, že kniha putuje světem stejně dlouho, jako po světě putuji já :). Znamení?

4 29.03.2023

Jak hodnotit knihu od nositelky Nobelovy ceny za literaturu? Dost těžké, nejsem literární kritik, ani správný bibliofil. Lyrika srdceryvná, obrazotvornost nespoutaná. Nevyhnete se ani vulgarismům, které místy vyráží dech. Některé obraty silně zarezonovaly, ponurý vztah s vlastní matkou. Okvětní plátek růže, na kterém třese se jinovatka, ze slz srdce bestie....Moruše i švestky, ovce a melouny.... :)

20.03.2023

Bonjour !!! a zároveň Au revoir !!! Poslední cukrkandl zpracován. Děkuji za oddych, za touhu cestovat, touhu ochutnat vše, co uvidím.

Naposledy do říše chlapů bez pupíčků, žen s ultradlouhýma nohama, bez vady na kráse. Ale za to ta hlava !!! :D :))) to by chtělo lehce pofackovat. Ovšem přiznejme si to, ani v reálném světě moc nefunguje přímost, že?

Dostala jsem chuť vykrást cukrárnu, zahřešit lehce noblesně, žádný punčák nebo bábovka... hezky po francouzku, eclair - paris brest- macaron... Mon Dieus !!!!
Hladina glykemického indexu prudce stoupá, a boom jackpot diabetes jako hlavní výhra zaručen !!!! :)

4 15.03.2023

Mozek jak ten si s námi neustále hraje. A my mu tu hru věříme...

Za mne zajímavé čtení, uvědomění si, jak to nejspíš funguje, ovšem třeba je pravda úplně jinde. A je to ještě běh na dlouhou trať. Třeba jsme ještě ve fázi "planeta je deska". "Mozek nevytváří realitu". Trochu mi to navozuje paranoidní představy. Je to co vnímám fakt nebo je to jinak? A nebo nám tento vhled do krajin hrbolů mozkové krajiny pomůže lépe pochopit ty druhé mozkové krajiny, které vrásnily jiné zážitky a jiná prostředí.... :) ?

Relativismus je v tomto případě velmi na místě. Mrazivé.

11.03.2023

Statečné srdce alá Mel Gibson, a jeho modré oči, modrá tvář, svalovec co unese "claymore". Nesmí chybět kilt, hrad a pohoří zaváté sněhem.

Trochu toho cukru, whiskey, teplo z krbu. Krásně se u toho odpočívá. Zasnění se, a chuť cestovat a ihned koupit letenku, sbalit batůžek a vydat se na daná místa, ochutnat co ochutnat lze, respektive zjistit zda je britská kuchyně opravdu tak mdlá a "kekeloidní" nebo jsou to jen předsudky? a hlavně Skotsko není Anglie, že jo Aye ? :D

Jasně, je to pořád (8x) same story, never mind. Milostné zápletky identické, ale proč takové knihy mají takový úspěch? Je to tím steskem, že fantazie nemůže být realitou? V knihách hledáme, co nám chybí? Who knows.

Pro mne, to znamená jediné, že mi ze série chybí už jen cukrárna v Paříži. Mám trochu obavy, aby se mi z toho cukrování nezvýšila hladina krevního cukru. Hyperglykémie je nebezpečná a může u citlivých jedinců vyvolat dávivý reflex.

Tak Au revoir !!! Mon amour. :D

11 10.03.2023

Polární záře, ryby, humři, krevety, gejzír, koně, oheň, svíčky, ledovec a v neposlední řadě dvě srdce.

Vtipná příhoda z knihy mi připomněla vlastní zážitek z cesty po kanálech v Holandsku. Když Vám taková obyčejná ovce může takměř způsobit infarkt, srdce buší o závod, jsou to vteřiny, minuty a pak uslyšíte šťastné Beeee Beee a neslyšné žuchnutí kamene ze srdce to celé dokresluje.

Napada mne otázka: Jsou Islanďané opravdu tak živelní a nespoutaní, jak se o nich píše? Nebo si to pro jistotu budu muset zajet ověřit, a poznat na vlastní kůži? :)))

13 05.03.2023