bee88maja komentáře u knih
Když téma deprese otevře někdo, kdo sám trpí...lépe se pak derete skrze slova a ponoříte do pocitů...Hledání lepšího života, mamon všedních dní. Beznaděj proměňující se v naději. Tohle bylo velmi citlivě zarámováno, do světa knih... Co kdybychom měli možnost, žít jinou allternativu svého života, co bychom si vybrali? Kdo miluje život a ani jednou nepochyboval o smyslu svého bytí, knihu nejspíš nepochopí.... Za mne ale skvělý počin a vhled do filosofující mysli, která balancuje nad propastí bytí a nebytí....
Když chcete pohladit duši, zamyslet se, tak nějak se zahalit do mlhy, tak otevřete knihu. Poslední dobou, mi takovou příjemnou atmosféru a podněty k zamyšlení nabízejí knihy od japonských autorů. Tahle byla pohlazením. Vtipem, cestováním, otevřením komnat skrytých hluboko v duši. A ten název!!! Hovoří sám za sebe....
Generátor náhodných filmových hlášek- kvituju. Deníček a místopis, rovněž. Obohacení faktograficky i na duchu. K zasmání i k zamyšlení. Jsou to 2 roky. A Všichni pomalu zapomenuli... řeší se zase jiné globální velké i nevelké problémy. :) za mne příjemné čtení.
Po vážné četbě je občas potřeba literární mordor proložit něčím odlehčeným. Tohle bylo takové milé čtení pro děti. Vyprávění v ich formě z pozice kocoura a psa. Příběh bavil, pobavil. Splnil svůj účel. :)
Zvolejte hurá a tři dny se radujme!!! Dočetla jsem. To byl vážení porod!!!
Po úvodní kapitole jsem přémýšlela, jestli má vůbec smysl číst dál. Teď jen přemýšlím, z jakého důvodu je kniha bestsellerem a má tolik obdivovatelů a příznivců. Já jsem hlavní postavu chtěla hned několikrát minimálně zabít. A pak mi to došlo...Možná to je ten důvod, co se lidem na knize líbí. Připomíná jim vlastní Olive, v jejich životech... anebo jsem jen sebestředná bestie, která sdělení z knihy nepobrala ani jednou švestkou ve své dutohlavé hlavě :)
Dal by si někdo švestkový koláč? :))
Takové milé dobrodružství, u kterého jsme se nasmáli. S radostí u dětských knížek měním hlasy a když se přidá skoro zapomenutý dialekt, je to o to větší zábava. Ilustrace dokreslují atmosféru příběhu. Už se těším,až si pohraju s hlasem u nového příběhu Čivavy z Ostravy...
V přírodé se dá tak krásně ztrácet a najít mlhavé opary pravdy a spravedlnosti, pevně je držet v rukou...a pak pustit a prolétnout v myšlenkách vzpomínkami na život minulý...a hledat budoucnost v brázdách na polích...v očích vlka...podezření smyje...stránka za stránkou... uletělo napětí a ze setrvačnosti dočítám avšak nerozumím epilogu, zdál se mi zbytečný... jelikož neřekl víc, než co už bylo dávno řečeno...
Četla jsem tě dlouho, a to jen proto, že jsem věděla, že to bude opět "drsné". A když se člověk necítí na příval smutku a beznaděje, tak se do stránek neponoří s takovou chutí a vervou.
Přemýšlím pokaždé nad nesmyslnou krutostí páchanou lidským pokolením...
Tvrdost a síla a nezdolnost....
Slzy se valí jako hrachy...soucit...zmar...
Asi jsem to trošku víc prožívala, když jsem si uvědomila, že podobné příběhy zažívali i mí pokrevní příbuzní... Jako kdyby se sepnula nějaká geneticky daná vzpomínka...Mrazivé a zároveň milé...nostalgické...
Děkuji i za ilustrativní přílohu s fotografiemi...hezky se pak dokreslí kontext doby a místa...
Úplně se hrozím, co přinese třetí díl a poválečná doba...ale bezpochyby se do něj začtu, až budu mít sílu na další nálož vzpomínek a smutku... :)
Miluju koncept dětských knih... šikovné ilustrátory a roztomilý edukativní příběh k tomu. A komu by nebylo hej, ve světě zvířátek? Vnitřní dítě se tetelí radostí...
Ideální kniha k večerům ke krbu nebo na opuštěnou chatu, nebo do stanu... Plíží se za Tebou, před Tebou se mihotá. Kvílí a chichotá, příslib mrazivé reálnosti, která Ti zaleze pod kůži.
Bojovala jsem s knihou docela dlouho. Nějak jsem nezvládla přeskakování z jedné reality do druhé. Přitom tak zajímavý a silný příběh. Závěr mne trošku nakrájel na malé kousky... v něčem mi však kniha přišla nedotažená....
Strávit pár dní v knihkupectví, sen. Dotknout se okraje a nechat plynout představivost. Okouzlení japonskými autory se mě drží jako klíště. Ovšem zakončení mi nesedlo, bylo to takové "zvláštní".... eufemisticky řečeno.
Podobných knih jsem četla více, viz. Druhý život začíná ve chvíli, kdy pochopíš, že máš jen jeden. U této publikace mi ovšem trvalo, než jsem se začetla. Je to více jako snové povídání, než návodné kroky, jak změnit své myšlení. Ovšem to, že u mně tento způsob předání zkušeností nefunguje, neznamená, že pro jiné nebude kniha objevná a plná AHA momentů :).Třeba Vám to sedne více :) Kniha má krásné ilustrace, ty vyzdvihuji :).
Humor autorky mi sedl. Četla jsem i Annu. Musím uznat, že podobné knihy mě baví pro svoje koketování s filosofickými otázkami života a smrti. Jsem šťoura, taky schovávám "šneka" v šuplíku... a zapomínám, vztahy mezilidské, rodinné...občas i zdánlivý nesmysl Vás ponoukne k řešení zašmodrchaných situací.... Nemusí se Vám zastavit srdce, aby se z Vás stal guru....nebo mučedník, azkéta... Občas jsem měla pocit, že se příběh rozutekl a pak se ztrácel...vyvolávalo to ve mně pocit, takového se rozpouštění se...takový ten stav mysli, kdy se ztrácíte...Roztěkanost...a možná právě to, skvěle dokreslovalo atmosféru....
Tohle jsem musela číst na etapy. Z některých útržků se mi chtělo zvracet. A ptám se proč je lidský druh tak odporně bestiální, proč si hoví v krutosti? Proč? Sakra proč?
Záblesky vlastních vzpomínek v alkoholovém oparu členů rodiny... Byla to emocionální jízda....a touha každou trpící duši obejmout, zahnat všechny ty démony, které musí umlčet jedna,druhá a další sklenička....
Hon na čarodějnice ve 21.století (sexualni orientace, rasismus)...ok, nejsme pokrokoví ani zdaleka... kašlete na umělou inteligenci...lidstvo potřebuje empatii !!!
Proč každý chlap, do kterého se hlavní hrdinka zamiluje, musí mít modré oči a tělo jak z mramoru? 11krát? opravdu?
Ovšem pokud chcete vyloženě "oddychovku" tak je mise splněna. Na této sérii se mi líbí knižní obálky a pak kombinace cestování a jídla. Nebýt těchto 3 aspektů, už bych si další knihu od J. Caplin s největší pravděpodobností nekoupila.
Je peklo, když máte syndrom "musím mít celou sérii , jinak jsem břídil a nekompletní" :))
První kniha u které jsem si musela dělat poznámky.
Pokud jste poznamenáni normativy současné společnosti, pak se Vám kniha bude líbit. Společnost se snaží o stejnost. Různorodosti se děsí. Žij a nech žít. Utopistický nonsence :)
Minimálně jsem v knize sehnala inspiraci na další čtení (Barkley,Kinsey,Tompson, Foucault,Hughes,Arendt).
A věta, kterou plně chápu ve všech rovinách jejího významu, se mnou silně zarezonovala: " Protože když nezapadáme, mnoho z nás si myslí, že bychom neměli existovat a snažíme se zmizet."
Eugenika a přínos pro totalitáře všech zemí. Mrazivé, leč skutečné. Strach je motivátor a manipulátor jak prase...
Fotka knihy na mne blikala snad z každého bookstagramu. Ale nechávalo mě to chladnou. Nezjišťovala jsem si, o čem Šikmý kostel vůbec je. Pak mi kamarádka pěla chválu, že to musím přece přečíst, vždyť je to o "Tvém rodném kraji,přece!!". Ok, koupím si prví díl kroniky a uvídím.
Po otevření obálky a uzření mapky Horní Suchá, Orlová, Karviná, Fryštát... Kraj z kterého pocházím. Nostalgie zapracovala a tak jsem se nechala vtáhnout do historie nejen hornictva.
Když na straně 30 své slzy držíte silou vůle, říkám si: "Sakra!!!" Tahle kniha bude drsná. Každou další kapitolou jsou osudy hlavních postav srdceryvnější. Za mne je to masakr. Rozepře česko-polské pociťuje pohraničí do dnešních dnů... a já už více chápu tu polskou ukřivděnost. V hodinách dějepisu se k podobným materiálům nedostanete a je to škoda, když nejsou hodiny dějepisu více věnovány místní problematice...
Jedno vím jistě, další díly si s určitostí přečtu. Jelikož pamětníci z mé rodiny už bohužel nemohou vyprávět, abych se dozvěděla víc....
Děkuji Karin Lednické za možnost nahlédnout pod pavučinu historie, s kterou jsem spjatá....
Zábavnou formou náhled do psychologie vztahů. Občas jsem se musela smát, čemu vlastně díky domněnkám věříme a jaké nástrahy ve vztazích na nás číhají. Knihu je třeba brát s nadhledem a rezervou, není to manuál na život. A kdo to od knih čeká, bude nejspíš zklamán.
Středoškolská záležitost, řeknete si, ale v anglickém oparu v černém čaji s mlékem se toho odehrává docela dost. Bavilo. Mělo to tu správnou dávku napětí, která se proměňovala ve zvědavost. Zvládnuto za jeden večer. :)