Audrina komentáře u knih

Pokud si chcete přečíst výborně napsaný historický román, knihy Kena Folletta jsou tou správnou volbou. Pilíře země představují úžasný příběh z 12. století, který nabízí vše, co by dobrý příběh nabízet měl. Nějak zvlášť není třeba rozebírat děj, řekla bych, že v tomto případě funguje skvěle anotace, která knihu vystihuje naprosto perfektně.
Knize bych však vytkla dvě věci. Tou první je absence nějakého nákresu katedrály. Někteří mi dají za pravdu, že pro neznalce architektury je občas těžké si tu stavbu představit a aspoň malý nákresek by mi pomohl. Druhou věcí je pak až možná přílišná černobílost postav. Spousta postav je pouze zlých nebo pouze dobrých. Snad pouze Phillip je vykreslen více lidštěji s dobrými, ale i špatnými vlastnostmi.
Celkově se ale jedná o vynikající dílo. Nemusíte být milovníci nebo dokonce znalci historie, román vás okamžitě vtáhne do děje a nepustí. I přes svou úctyhodnou délku je nesmírně čtivý a vy ho prostě nemůžete pustit z ruky. Navíc se jako čtenář dozvíte spoustu věcí z anglické historie a také některé tehdejší zvyklosti.

6 01.01.2017

Další klasická Austenovka. Obecně nejsem zas takový fanda Austenové, ale čas od času si nějaký ten její příběh ráda přečtu. V Mansfieldském panství mi trochu lezla na nervy samotná Fanny. Nemastná, neslaná, občas bych ji nejradši profackovala aby se probrala z té své hloupé naivity. Vlastnosti typické pro hrdinky podobných románů, pro Austenovou však dost nezvyklá.

2 27.12.2016

Právě jsem dočetla další z klasických knížek americké povinné četby a upřímně pořádně nevím, co na ni říct. Na jednu stranu chápu, proč se zařadila mezi klasiku na druhou stranu však ničím extra výjimečná není.
Salinger vykreslil postavu Hauldena naprosto dokonale. Spratek, který se neustále nechává vyhazovat z internátních škol a už v brzkém věku je šíleně znuděný životem. Hauldena jsem měla ráda, sice mu máte občas chuť jednu střihnout, ale zároveň vás jeho příběh strašně fascinuje a prostě musíte pokračovat ve čtení. V knize je spousta postav, tím, že ji však vypráví Haulden se jejich příběhy dozvídá hodně povrchně, v centru dění je prostě Haulden.
Kniha je určitě vhodná pro náctileté čtenáře, protože podle mého názoru, pocity, které měl Haulden, si projde každý z nás :)

3 16.12.2016

Tento díl předlouhé ságy je celkem smutný. Je tu spoustu smrti, války a umírání, zvlášť některé osudy jsou opravdu tragické. Autorka stále dokazuje, že historické romány jsou její parketa, nesmírně ji obdivuji za bravurně zvládnutá historická fakta, navíc jako žena nesklouzává k přehnaně romantickým příběhům.
Jediné, co mi lehce vadí, je fakt, že už asi šestou knihu v kuse čteme pořád o těch samých hrdinech...už by to chtělo nějakou obměnu, ale chápu, že autorka 19. století miluje, takže s námi pár dílů vydrží. Naštěstí snad budou vystřídání mladší generací Morlandů.

13.12.2016

Dívka ve vlaku je úžasným příkladem dobrého marketingu. Protože, abych byla upřímná, je to ta jedná věc, která se na knížce opravdu povedla. Přirovnat Dívku ve vlaku ke Zmizelé je sice brilantní tah, ale jinak tyto dvě knihy mají pramálo společného. Zatímco Zmizelá je úžasný psychothriller, Dívka ve vlaku je taková průměrná detektivka.
V prvním řadě musím upozornit na nesnesitelnost Rachel. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem ji měla chuť dát pár facek, aby se probrala. Hrdinky alkoholičky opravdu nejsou nic pro mě. Celkem zajímavá mi přišla Megan, ale bohužel měla mnohem méně prostoru.
Příběh jako takový taky nijak nezaujme. Nemusíte být žádní znalci detektivek, abyste byli schopní viníka odhalit ve třetině knihy. Naprosto předvídatelné a nudné.
A hlavně! Celá kniha je postavená na tom, že Rachel při cestě vlakem vidí něco naprosto přelomového.... a přitom tam vlastně vidí úplný prd.
Chápu, proč je kniha tak populární. Z velké většiny po ní sáhnou čtenáři, kteří toho moc načteného nemají a těm se zřejmě bude líbit, či z ní budou dokonce nadšení. Pro ostatní je to ale jedna velká nuda.

3 11.12.2016

Abych se přiznala, tak jsem u této knihy na vážkách. Příběh byl dokonalá detektivka, kterou jsem četla skoro celou noc. Líbilo se mi, že příběh se nedal nijak odhadnout, takže nás udržoval v neustálém napětí.
Co mi ale vadilo byl zdlouhavý začátek. Dalo by se říct, že prvních 250 stran se v knize nic nedělo. Pořád se opakovala minulost hrdinů, co dělali apod. Neříkám, že mi tam ty informace vadily, ale pro děj knihy mi z nich tak polovina přišla zbytečná...
Takže za mě knihu určitě ano, ale být trpělivý a prokousat se začátkem

2 05.03.2013

Krásné verše, víc říkat nemusím. Přiznám se, že nemám ráda ani dramata ani poezii, ale Manon Lescaut je kombinací obojího a přesto je to kniha nádherná a ráda se k ní za čas zase vrátím :)

7 16.02.2013

Okamžitě po propuknutí horečky seriálu jsem sáhla po knížce, abych se přesvědřila, jestli je opravdu tak dobrá. Kniha mě nezklamala, je úžasná. Jedna z mála knih, kde umřou mnohé hlavní postavy, přesto ale víte, že to tam zapadá a nemáte dojem, že tam byla smrt násilím daná jako u spoustu jiných knih.... "V knížce vždycky musí někdo umřít, tak zabiju tohohle".....
Obduvuju Martina za jeho vykreslení charakterů postav. Nikdo tam není vyloženě dobrý, ani vyloženě špatný. Zkrátka i ten největší zloduch dokáže nastavit vlídnou tvář a i největší hrdina se občas ukáže jako pořádnej zmetek

3 11.02.2013

Román, který je jedinečný. V životě jsem nečetla něco podobného. A právě díky své jedinečnosti je kniha krásná. Každý příběh si mě k sobě připoutal odlišným způsobem a nedokážu ani říct, který se mi líbil nejvíce, protože na každém se našlo něco, co bylo krásné a zase něco, co bych možná vynechala. Nejvíc mě ale zřejmě dostal příběh o Sonmi 451. Jak stylem psaní (příběh je psán pomocí výslechu), tak konečnou pointou...
Moc se mi líbila myšlenka knihy, jak naše životy ovlivňují nás, lidi okolo nás, ale hlavně naše životy budoucí. A, že všechno, co uděláme se nám vrátí. Vrátí se nám to ale jiným způsobem. Jste vrah, v příštím životě budete hodní, abyste odčinili svoje hříchy ze života minulého.

2 11.02.2013