Arsi007 komentáře u knih
Oproti Rudé galerii jsou erotické scény mnohem mírnější, méně zvrácené a vše stojí v podstatě na všeobecné znalosti řecké mytologie, která věřím, že dokáže být pro někoho dostatečně sexy. U mě se to ale s úspěchem neshledalo a měla jsem mnohem raději scény odehrávající se v přítomnosti.
Narozdíl od Rudé Galerie byl ale v Růží celkový příběh a jeho pointa lépe promyšlená, víc citově zabarvená a romantičtější. Což bylo určitě pro fanoušky prvního dílu zklamáním. Já byla naopak ráda.
Co ale naprosto zabíjelo jakoukoliv atmosféru byly hlášky při sexu, u kterých se vám kroutily prsty na nohou. Ne vzrušením. Trapností. Osmá kapitola je klenot a bizár v jednom. Nevím jestli si u ní šlehla autorka nebo překladatelka, ale byl to děs Kdo se do knihy vrhnete tak ale vydržte. Pak je to už jen lepší a lepší.
IG: @hanybooks
Tentokrát se vracíme k Chloe a Bennettovi. Děj navazuje chvíli poté, kde Božský bastard končí. Bohužel je kniha velmi krátká a erotických scén je tam zoufale málo, což vzhledem k tomu, že ony jsou právě to, proč to čteme (že dámy? :D ) ubírá knize pár hvězdiček, protože pak kniha pozbývá celý smysl. Do Provence, jak slibuje anotace se navíc dostanete asi na poslednich 5 stranách.
Tenhle díl podle mě autorce moc nevyšel a byl to jen zoufalý pokus o to něco vydat. Cokoliv. Asi jí hořel termín..
IG: @hanybooks
Oddychový thriller s překvapivým, ale ne zrovna šokujícím koncem. U takových survival knih jsem ráda, když autor čtenáři nechává indicie vedoucí ke správnému určení pachatele. To se tady nestalo takže kdo je vrah byla v podstatě sázka do loterie. Taky musím přiznat, že těch mrtvol tam na můj vkus bylo zbytečně moc.
IG: @hanybooks
Nejvíce mě asi zaujal první příběh z koncentračního tábora, ale i zbylé dva dokonale doplňují celý příběh, jehož spojovacím článkem je hudba.
Nemám ráda rozvleklé popisy, tady místy jsou, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak. Autor dokáže perfektně pracovat se slovy a popsat do detailu emoce, atmosféru a pocity samotných postav.
Doporučuji všem a pokud tento komentář náhodou čte nějaký učitel/učitelka českého jazyka tak tohle je podle mě ideální kandidát pro povinnou četbu pro druhý stupeň :-)
IG: @hanybooks
Námět dokonalého protějšku na zakázku je velice originální a při správném uchopení má určitě našlápnuto hodně vysoko.
Přiznám se ale, že jsem se v první třetině knihy docela ztrácela. Častá retrospekce bez jakéhokoliv naznačení byla mnohdy velmi obtížná pro správnou orientaci v ději.
Kdo je Laila, respektive koho má představovat ovšem bylo jasné téměř od začátku. A to je podle mě trochu chyba. Kdyby hlavní zápletkou bylo právě postupné odhalování její identity bylo by to napínavější a troufám si říct, že pro průměrného čtenáře i lákavější.
Poslední část zato byla napsána neuvěřitelně čtivě a šlo o thriller s velkým T. Stránku napětí má autor opravdu zmáknutou na jedničku a doufám, že jeho další počin bude celý v podobném nervy drásajícím duchu.
IG: @hanybooks
Svižný thriller bez zbytečných odboček a zápletek.
Samotné rozuzlení bylo lehce šokující a přiznám se, že samotného špiona uvnitř CIA jsem neodhadla. Epilog mě ale nijak nedostal. Naopak to bylo vcelku očividné až klišoidní.
IG: @hanybooks
Milá fantasy pro 12+ ale starším, například 18+ nedoporučuji.
Dialogy jsou mnohdy až moc toporné, formální a bez uvěřitelných emocí. A myslím, že to aby postavy nezněly tak strojeně se dalo vcelku jednoduše vypilovat. Ale je možné, že to byl záměr. Za mě ovšem ne moc šťastný. Díky tomu jsem si s hlavními hrdiny nevytvořila téměř žádný vztah.
Vše také plyne na můj vkus až moc rychle. Ať jde o akci nebo zamilováni se, veškeré důležité momenty a rozhodnutí postav jsou tak náhlé, že jim lze jen těžko uvěřit. O pohnutkách, které vedou hlavní hrdiny tak nemáte téměř žádné povědomí. Ale možná to bylo způsobeno převážně tím, že jsem nečetla předchozí sérii, na kterou Mágové navazují.
Ať nejsem jen kritická, musím vyzdvihnout právě popisy světa, ve kterém se příběh odehrává. Jakmile autorka popisuje okolí, historii rodů nebo nám dává objektivně nahlédnout na to, co se v dané situaci děje je to jako kdyby tyto řádky psal někdo jiný. Možná by se mi i zamlouvalo, kdyby byl příběh vyprávěn z pohledu někoho zvenčí. Někoho, kdo ho nezažil, ale pouze ho převypráví. Tak by se dalo vyhnout emocím v první osobě a zmíněná odtažitost postav by byla na místě. Ale to už je zas jen moje osobní úvaha ????
IG: @hanybooks
K ději nic moc netřeba. Jen snad to, že tady je hlavní hřebec :D hodně nezkušený a nesmělý. Co se týče žhavých scén tak těch tu bylo na poměry celé série málo. Hodně málo. Tuším, že pět. Kupodivu mi to ale zas tak nevadilo. Alespoň to bylo něco trochu jiného.
IG: @hanybooks
Ja nadseni bohuzel nesdilim. Dala jsem tomu 100 stran a knizku zavrela. Pro me nuda, hlavni hrdinka neslana nemastna.. no proste cele to bylo takove o nicem. A desne mi vadila ta ruska jmena. Je to asi divny, ale zrovna tahle jmena na me pusobila desne socialisticky :-D Myslim, ze si mohla dat autorka na jejich vyberu vice zalezet. Ale to je asi jen ciste muj problem. Nejsem proste zvykla cist ruskou literaruru :-)
Stejně jako u prvního dílu byl i tady začátek poněkud zmatečný. Vše ale nabralo po pár kapitolách neuvěřitelný spád, který se s dalšími stránkami stupňoval až k samotnému závěru. Jen škoda, že zde nebyl víc připomenut interní případ táhnoucí se přes oba díly. Už si ho totiž moc nepamatuju takže mi úplný konec zase tak šokující nepřišel. Už se ale stejně nemůžu dočkat dalšího dílu. Snad bude série dál překládána.
Docela zajimave psychologicke drama o tom, kam az muze zajit touha po dokonalem manzelstvi. Cetlo se to velmi dobre, bohuzel me hodne zklamal zaver, protoze nevidim jediny duvod, proc zrovna Alice a Jake meli z receneho duvodu vstoupit do Paktu. Ona byla vykreslena jako naivni, hloupoucka holka, ktera nema po psychicke strance doresenou minulost a on zase jako take celkem naivni, do Alice az moc zahledeny paranoik bez spetky logickeho uvazovani. Proste mouchy snezte si me. Navic sebevetsi kravinu, kterou Alice vymyslela on odsouhlasil. Pritom byla kolikrat na facku :D I vzhledem k podle meho nestastne resenemu konci knihu doporucuji jako prumernou oddychovku na podzimni vecery.
Začátek mě vůbec nenadchl. Měla jsem dokonce chuť to nedočíst. Bylo zde spousta jmen, hodně násilí a celkově mi to přišlo trochu zmatené. Četla jsem ale dál a jsem za to ráda. První půlku bych ale rozhodně o pár desítek stránek zkrátila. Druhá půlka už ubíhala svižně a byla napínavá. Rozhodně před přečtením doporučuji zjistit si něco o kauze Snowden, Xkeyscore apod. Já si o tom přečetla až po dočtení, což mě trochu ochudilo o zážitek z četby.
Žádná sláva. Od autorky miluju sérii o válce růží, ale tohle byl trochu její přehmat. Děj byl podle mě zbytečně přeplácaný. V seriálu by vydal tak na 4 díly minimálně. Neuvěřitelně mě iritovalo, ač to tak tenkrát asi bylo, jak bylo dívkám neustále předhazováno, že jsou ženy, že jsou k ničemu a nemůžou si dovolit si bez muže ani uprdnout, natož se samy nějak rozhodovat.
Velice příjemná oddechovka o rodinných a milostných vztazích. Žádnou záhadu jako je u autorky zvykem tu ale nečekejte. Vše plyne postupně, mile a bez jakýchkoliv překvapení.
Knihu jsem si naštěstí půjčila jen v knihovně. Jaké překvapení bylo, když jsem našla uvnitř recepty, do kterých patří několik lžic kečupu, sójové omáčky, worcestru, vinného octa a chilli omáčky - a to v jednom jídle. Také je tam spousta na oleji smažených (v oleji utopených) jídel. Já vám nevím, ale recepty pro batolata si tedy představuji trochu jinak. Navíc pyré z platýze a s batáty nebo spoustu variací tresky nejsou podle mě vzhledem ke špatné dostupnosti (čerstvosti) pro české vaření vhodné. Abych ale jen knížku nehanila tak se mi moc líbí předmluva a úvod, kde jsou informace o tom, jak začít s příkrmy, která jídla jsou nevhodná atd.
Pět skutečných příběhů z psychoanalytické praxe R.M.Lindnera. První se zabývá vrahem, druhý zaníceným komunistou s poruchou erekce, třetí ženou s problémem sebepřijetí a občasného chronického přejídání, čtvrtý samozvaným fašistickým vůdcem a pátý Kirkem. Mužem, který si vysnil svůj svět mimo naší galaxii, kterému vládne. Příběhy jsou psány velmi čtivě a po seznámení s každým případem sledujeme psychoanalytický postup, kterým dojdeme až k jádru problému každé postavy. Není těžké odhadnout, co za tím vším může být. Většinou (jak jinak) je začátkem problematické nebo traumatické dětství a vztah s rodiči, který formuje skoro celý náš budoucí život. Zajímavé je ale sledovat samotný proces léčby a měnící se osobnost hlavních protagonistů. Kniha byla vydána sice už v 50.letech minulého století (zajímavé je, že to bylo rok před autorovou smrtí), ale i tak byl Lindner pokrokovým a uznávaným psychoanalytikem, který se mnohdy do problémů svých pacientů vžíval až moc (viz poslední příběh) a snažil se jim tak porozumět. Díky tomu, že je kniha napsaná povídkově doporučuji jí jak pro laickou veřejnost tak i pro čtenáře s hlubším zájmem o psychoanalýzu.
POZNÁMKA: Kniha je v měkké vazbě a i při normálním zacházení se vazba jednoduše vytrhne a vypadají z ní stránky takže doporučuji zacházet s ní s větší opatrností a vazbu nepřehýbat. Mám jí z knihovny tak doufám, že bude mít knihovnice stejný názor a nebudu to muset platit :-/ :D
Začátek byl hodně rozvleklý a poměrně mě nudil. Od poloviny se děj ale rozjel a byl i docela napínavý. I přesto se nejedná o bůh ví jaký bestseller, ale o klasickou young adult spíše pro mladší čtenáře. Navíc mi to až nápadně připomínalo Dech a Vzdor od S.Crossan. A na to, že hlavní hrdince bylo 18 tak se chovala spíše jako patnáctiletá. Dávám *** z pěti a od autorky zatím nic dalšího neplánuji.
Výborná malá cestovní kniha s jednoduchými radami o tom, jak předcházet různým onemocněním a jak je léčit pomocí bylinek a jiných potravin. Také je zde seznam potravin, u kterých je popsáno k čemu jsou vhodné a k čemu naopak ne, plus recepty.
Doporučuji těm, kteří mají rádi, resp. nevadí jim příliš zdlouhavé vyšetřování. Mě to chvílemi otravovalo a to hlavně proto, že rozhovory mezi policisty byly stále dokola o tom, co se doposud stalo, což pokud nečtete pět stránek za den zde bylo pro běžného čtenáře opakováno zbytečně mockrát. Závěr byl ale velmi dobrý. Škoda, že takový spád neměla celá knížka. I tak vůbec nelituji, že jsem si jí přečetla. Na dlouhé večery myslím ideální volba. A co se týče té záhady čísel? No musím říct, že způsob, jak to vrah dělal mě nenapadl. Přitom je to tak prosté :D
Z knihy mám rozpolcené pocity. Moc se mi líbil popis života Dürera a jeho manželky. Současný příběh ovšem poněkud pokulhával. Hodně mě zklamal konec, u kterého jsem čekala nějaké vyvrcholení, které nám historicky více osvětlí, jak to tehdy s magickými čtverci bylo a ne jen pouhé konstatování, co znamenali, které jsme v knize měli možnost si už několikrát přečíst. Velmi mi zde chyběl buď nějaký epilog nebo kapitola navíc, kde bychom se dozvěděli, co se dělo po Dürerově smrti z pohledu Pirckheimera, při jehož čtení bychom padli do kolen z překvapivých událostí spojujících magické čtverce s členy řádu.