AnjuBlackCat komentáře u knih

"Primitívna a slepá vôľa, čo núti človeka žiť napriek jeho ozajstným záujmom, vyniká neobyčajnou silou. Nečudo, veď keby nebola taká silná, keby nás príroda nevybavila desom zo smrti a ďalšími falošnými zábranami, nikto by dobrovoľne nezostal uviaznutý v živote. Vecný súčet životných bolestí a životných slastí hovorí jasne. Len doň netreba miešať emócie - zbrane génov, ktoré sa ťa kvôli ich vlastnej evolúcii snažia čo najdlhšie udržať pri živote v najhoršom z možných svetov. Súčet všetkých potenciálnych životných slastí sa nikdy ani len nepriblíži súčtu všetkých potenciálnych utrpení. Celá hra je sfalšovaná v tvoj neprospech. Úspech, slasť aj radosť sú iba dočasné, utrpenie však trvalé. Každé pozemské šťastie je skôr či neskôr zmarené alebo demaskované ako ilúzia, neexistuje žiadna výnimka. Život je podvod, sklame ťa nenaplnená nádej, no časom aj každý vydretý cieľ. Na dosiahnuté si rýchlo zvykneš, už ti to neprináša žiadnu radosť, sladké ovocie sa ti v ústach premení na piesok. Ale ak to znova stratíš, čo sa skôr či neskôr stane, veľmi to bolí. Preto bolesť vždy zvíťazí, samotný život ju rozmnožuje, zatiaľ čo radosti a pôžitky rad-radom osekáva. Veď aj čas ti pri všetkom pozitívnom uletí, ani nevieš ako, zatiaľ čo pri negatívnom sa pomaličky vlečie.
Dokonale šťastným ťa neučiní nič na svete. Ale dokonale nešťastným ťa spraví aj tá najhlúpejšia náhoda. Na dosiahnutie čohokoľvek dobrého musíš drieť, snažiť sa, vynakladať energiu, neraz aj po celé roky či dekády. Zlé sa ti však prihodí behom sekundy, bez tvojho pričinenia, iba tak, z ničoho nič. Je len otázkou času, kedy zasiahne aj teba. Na to sa môžeš spoľahnúť, zatiaľ čo všetky dobré výsledky tvojich snažení sú
veľmi neisté.Tak prečo odďaľovať návrat do večnosti, prečo sa vyhýbať sladkému objatiu? Nikdy ti nebolo tak dobre ako pred narodením, a rovnako dobre ti bude aj po smrti. Večnosť ako večnosť, prerušená rýchlo pominuteľným, bezvýznamným
snom.
L’appel du vide - volanie prázdnoty.
Keď prekonáš nízke pudy, vidíš realitu jasne - život je niečo, čo by radšej vôbec nemalo byť. Blížim sa k zlomu plošiny. Dúfam, že tentoraz sa ovládnem až do konca, že ma to najtupšie vo mne, vôľa k životu, už neprinúti k ďalšiemu zbytočnému pachteniu."

Lépe bych to neřekla...

5 23.03.2022

Byla mi čtená když jsem byla malá a vždycky jsem ji měla ráda. Už z dětství si pamatuji moji nejoblíbenější větu: „Tady platí: marmeláda zítra a marmeláda včera – ale žádná marmeláda dnes.“

Teď jsem měla příležitost přečíst si ji sama, s odstupem a novým pohledem po přečetní "Ztracených dívek" a ne - názor na ni jsem nezměnila. Je božská!

2 09.02.2022

Jsem na rozpacích... Příběh jako takový byl hezký, promyšlený, obvykle zbožňuji kriminální příběhy, ale přiznám se, asi už jsem zhýčkaná svými milovanými literárně perfektními autory a tento "filmový" přístup k příběhu mě neočaroval. Možná je to překladem, ale jistá si tím nejsem. Ale nejvíce mi chybělo důkladnější vykreslení postav. Jsem zvyklá se jedné z postav tzv. chytit za ruku a pomalu a s rozvahou projít celým příběhem, některé z postav mě takto doprovází i dlouho po tom, co jsem už knihu dočetla...Tady mi to chybělo, nebyla tu žádná z postav, které bych se mohla chytit a nechat se dovést na konec příběhu. Za mě jen 3 hvězdy.

7 09.02.2022

Ne náhodou je tato báseň prvním dílem ruského romantismu. Nádherná báseň. Každý máme svého démona, a kdyby jen jednoho...

"Démon lehce pak,
odvětiv slovy vábivými
ke zbožným jejím povzdechům
se žhavě přimkl ústy svými
k dívčiným třesoucím se rtům."

Nicméně, jedno je a bude věčné - smrt.

"Žárlivě svoji kořist střeží
zde temná žula Kazbeku
a hroby v klidu věčna leží
přes věčný neklid v člověku."

7 17.11.2020

"Někdy se člověku daří, na co sáhne. A někdy mu nezbude nic než temnota. Jenže jak s tím má potom žít?"

Tuhle knihu jsem četla v jednom z nejtěžších období mého života a bez nadsázky jí vděčím za to, že jsem toto období překonala. Byť příběhem, přestože i ten je jako každý od Kinga skvělý, to ani tak není. V této knize mi byly terapií myšlenky, pocity, citáty...

"Sny stárnou rychleji než snílci. Úplně poslední sny navíc často umírají překvapivě těžko, zuby nehty se drží života a tichými, ztrápenými hlásky piští vzadu v mozku."

"Když se prach usadí, nezůstane až příliš často nikdo, komu by bylo možné dávat vinu. A i když někdo takový zůstane, tak co z toho? Člověk se stejně musí naučit žít s tím, co mu zbylo, a - jak mu všichni denně kladli na srdce ( i když jen do té doby, než na celou záležitost zapomněli) - utěšovat se tím, že to mohlo být horší."

A mnoho dalších myšlenek, které si právem zaslouží své útulné místečko v mém "lapači" oblíbených vět z knih.

"Dny, které mají změnit náš život, nikdy nepoznáme předem. Možná je to tak dobře."

1 17.11.2020

"Nepřijde vám život někdy k neunesení těžký?"

S některými postavami, byť vedlejšími, jste si až nebezpečně blízcí. Až tak, že si říkáte jestli náhodou někdo nesledoval váš život pod mikroskopem a pak napsal knihu tomu takzvanému životu podobnou, kde měnil pouze detaily. Ale spíš ne, jen má asi spousta lidí podobné životy jako vy...

5 17.11.2020

Autora jsem do teď neznala, což je velká škoda, teď už ho znám a nezapomenu. Každopádně, mě takové příběhy vždycky baví a já si velmi ráda přečtu i o tom jak kniha vznikala, protože si pak nepřipadám tak sama ve svých zmatených myšlenkových pochodech při psaní. Pomalém skluzu do vězení vlastního myšlení...
"Život není, co chceme, ale to, co máme a vydržíme."

Co se příběhu týče - já osobně, bych byla stejná jako autor, taky bych se do toho pustila a hledala a psala dokud bych na to na všechno nepřišla. Nicméně, právě tento příběh, celá tahle kniha vypovídá o tom, že honit se za "duchy" je chůze po velmi tenkém ledě. A člověku pak nezbude nic, než prázdnota.

"Prázdnota ale přece nemůže křičet."

2 05.11.2020

Můj oblíbenec v rámci Shakespearových knih a bohužel ani ne tak kvůli Shakespearovi samotnému nebo příběhu, přestože i příběh jako takový se mi líbil...
Nicméně, mě konkrétně Hamlet nejvíce oslovil jako divadelní představení na mé domovské divadelní lodi Komorní scéna aréna, kde ho tak úžasně přesvědčivě zahrál pan Michal Čapka. Hltala jsem každé jeho slovo a teprve v jeho podání mě toto dílo skutečně nadchlo.

02.11.2020

Shakespeare... Nu, co dodat? Já osobně mám tedy raději překlady p. Hilského, to tedy pro úvod. Nicméně, toto dílo je prostě klasika - byť tedy dějem připomíná spíše aktuální dobu a vztahy dnešních teenagerů, jen bez smartphonů a sociálních sítí. A možná právě v tom je jeho nadčasovost...

5 02.11.2020

"Kdyby teď někdo vrazil do mého okna hlavu a zařval na mě, že můj život stojí úplně za hovno - nezbylo by mi, než s ním tiše souhlasit."

U mě nastejno. :D Přesto, tato je zatím má nejoblíbenější od Harukiho Murakamiho, uvidíme, zda ji trumfne některá z těch co jsem ještě nečetla.

6 31.10.2020

Ruští autoři mi byli vždy blízcí, jejich styl psaní mě nepřestává udivovat a ráda se k nim vracím. Evžen Oněgin je jedno z mých nejoblíbenějších ruských děl. Nějak jsme si, tuším, padli do oka...

"Jen klidně pijte zatím,
jiskřivý nektar života,
mě s vědomím, že ho jednou ztratím,
smiřuje jeho nicota."

10 31.10.2020

Za mě je pan Tolkien králem mezi spisovateli, spisovatel s velkým "S". Pokud bych si měla vybrat jen jediného autora, kterého budu číst znovu a znovu až do smrti - byl by to právě Sir J. R. R. Tolkien. Četla jsem jeho knihy jak v češtině, tak v angličtině a protože byl lingvista, jeho angličtina je dokonalá. Jednou bych chtěla umět psát, tak jako to uměl ON.

9 28.10.2020