andrii24 komentáře u knih

Zaostři. Ty, co máš hlad jako herec. Ty, co máš apetit. Vidlička si tyká s nožem, tak prostři. Pro tři, čtyři...

17 24.08.2020

Jen pro vaše oči. Leporelo póz. Herecký Olymp. Vybraný ročník múz, země cikád a oliv.

25 19.08.2020

Mrtvá a živá v jednom stavení. To nebude bezpečné, ani dělat dobrotu. Vrací dech duchu první paní domu. Žahavá metrnice s ohnivou loučí. Její věčně oddaná, co plamenně se loučí. Také však nenaleť náletu zazobaných pánů, pavích ptáčků, kteří ráčí štěbetat, škubat pírka, upíjet z fontány hrdliček.

37 06.08.2020

Bujará, hravá, česká Josephine Bakerová, která měla za lubem. Společnice bohémy. Slunečnice z večerního kabaretu, kde zavoněla nálada v rytmu Coco Chanel. Bohemia. Svět.

Tenkrát v Americe. Bác. Tumáš. Pac. Budu tvůj mentor, mecenáš. Boss, co býval bos, ale potom, na beton, vyznával bonton stejné krve, stejné kreace, már tance, jako duce, Don Corleone. Zvyšovala se zakalenost ruměnného ohnivce, "opilce," když se zvrhlo, svrhlo společné šampaňské, trhlo se oponou. Její železné ostří otřáslo mou hlavou.

Ten, který si pro nás/za nás troufnul "pitvat" vypulírované pointy hitů technika temnoty. Nad šálky černých káv. S havranem na rameni, u ucha.

21 15.07.2020

..., co rozplývá se v uších. Grande Ennio. "Eňo ňůňo." Delikatesní. Ale dnes dirigentský pultík osaměl, smuteční flóra zdobí jej. Na Maestrovu taktovku černý flór, ikonická slza padá.

... na oko obsadil "teplé místečko." Rozviklal železnou oponu, sebevědomou mocenskou hru na katy a oběti. Zdvižený prst, kterým hrozil na jevišti, zpozoroval někdo z druhé strany a usekl v zákulisí. Povolávám třetí stupeň výstrahy nad uniklou informací.

Piš, šípe Amorův. Políčeno máš na dvůr, tvory pozemské. Líce citu, s rubem i lícem.

22 01.07.2020

Pletky pilné víly, vilné, mylné víry. Až po kotníčky. Pod paraplíčky. Portrét práva na výjimky. Milé kouzlo "carpe diem" korzuje po svém. Nadzvedává korzety vlivných nóbl vrstev. Přetvářku za vějířem. Otevřená dívka v bílém. Společenská dávka v moudroslovném.

Uhranut linkami, které se faustovsky rozpily. "Ivan Hlinka" z profese múz. Český Christopher Reeve.

Ví, co se nosí. Práce jí jde od ruky. S jehlou, nůžkami v mysli. Šmik, šmik. Odstřihne se, ať ji nezanítí, duše podšité. Nepáře se s nikým.

24 24.06.2020

Korunu leští ON. Don "dolce" Vito Corleone. Brando Marlon. Značkový motor. Zatím, než předá činorodou živnost, z níž /neu/teče, synovi.

Uhelný vlas. Otevřený hlas. Řízná míza. Vřelé magma orfické divy, Růže z Říma.

Exkluzivní výkladní skříň intimity. Z dáli viditelný, vně majestátný, neskloněný postoj. Třpytivý nevěstin závoj. Pod ním vnitřní střepy, chladný hadí gen času, jenž zaklínil křídla, odfoukl Amora, ne však ohnivý /a/pel touhy saténových košilek, perleťových těl dědiček Sapfó.

Členové reality, kterou bolavé slzy skrápí. City trápí. Situace, které nehladí. Smutek, který rozladil. /V/ hloubi duše. Hledače slunečních hodin.

19 11.05.2020

Byla dcerou Chalupáře. První z rodu Elišky Rabasové. Zahrála si v nejednom díle Bakaláře. Na přední divadelní scéně, po boku svého muže. Přihlížela, když na flám táh´, nikdo menší než..., pádu Ikarově. Obývala jeden Dům, v ulici Bagounově. Kantorka, teta Urbanová z Pana Tau. Žena, která místo pultu opanovala aristokratický pléd, kult královen a hraběnek. Česká Romy Schneider.

Ivan Luťanský: Princ na neděli, který nevrátil se z cest po cizích krajích. Odešel, ale ještě neměl. S romantickým tajem. Do dáli modrých oblaků, za září červánků. Navždy. Mladý, silný, talentovaný. Syn stověžaté matičky. Stříbro Zlaté kapličky. Robert Redford vltavských vod, čtvrti žižkovské. Medových vlasů majitel.

Petr Svojtka: Český James Dean s vlasem delonovským, havraním, hlasem intonačně ryzím, znělým. Sůl prken, co svět znamenají. Měla bych sto chutí na stroji času nechat se /pře/nést a usednout hned, v hledišti, když on na jevišti Romeem… Příliš brzy byl anděly povolán do útrob nebeských bran. Snad tam na něho vytoužený kralevic dánský čekal…

... spustil závoj zdrženlivosti. Památník módního vkusu vysoké elegance pyšných citů. Majestátní rety, co na šatech kavalírů zanechaly ornamentu. Přál si být tím nejdražším kamenem, vsazeným do jejího prstenu. Být v loďce, která pluje jejím směrem. Polibkem na špičce střevíčku. Rád by sroloval podvazkový pás až ke kotníčku, a zašel mnohem dál. Jste ten nejnedostupnější vonný, zralý květ, který opíjí můj dech. Nikdy nepřistoupím na tu roli se scénou loučení, nepřijmu ji. Rajské je milovati, srdce naplniti, však netrhat, nepleniti.

... odpálili snobové davu. Obřadní, zdobní zobani. Pravý, paví výkvět. Dravá, drahá falza. Pozlátkový sněm, když se střep tragiky středem, střelivem orgií všeho druhu, nenasytných mechanismů, sebejistých manýr orgánů doby stal.