andreamrs
komentáře u knih
Liliana
Anna Szafrańska
Liliana je jedna z těch knih, na které do konce života nezapomenete. Mám ráda, když příběhy nejsou jen bezduché a plné sexu a vášně, ale nacházíme v nich i nějaký příběh. I když se jedná o román pro ženy, romantická linka tady dost ustupuje obrovským a aktuálním problémům - předsudkům, autizmu, domácímu násilí. Nastíní důležitá témata a nechává čtenáři prostor k tomu, aby se nad problematikou zamyslel. Nabízí i prostor k odsouzení postav - taky jsem si místy říkala, že "mně by se to určitě stát nemohlo," nebo "takto bych se určitě nezachovala."
Ale především ukazuje tu náročnost a syrovost života, který může být krásný a strašně smutný zároveň. V období, kdy jsem knihu četla, mě nesmírně zasáhla. Emoce z příběhu byly tak reálné. Byla to velmi bolavá kniha, kdy bylo místy až utrpení pokračovat ve čtení. Zároveň se jedná ale o jeden fantastický počin, za který autorce nesmírně tleskám.
Stejně tak jako minulost Lilky mě zasáhla přítomnost, a to, že na své nelehké cestě životem potkala lidi, díky kterým měla sílu dál bojovat a snažit se. Představovala jsem si, jak každý z nás někdy potřebuje takového strážného anděla, jako přišel do cesty Lilce. Z knihy a z příběhu jsem sice chvilkama měla až depku, ale všude tou bolestí prosakovala naděje, a to se mi vysloveně až zapsalo do srdce.
Alex, léto a já
Emily Henry
Ve dvou časových rovinách sledujeme jak přítomnost přátel Poppy a Alexe, tak retrospektivně prožíváme jednotlivé dovolené, které společně strávili. Svým námětem je kniha ideálním společníkem, jak jinak, na letní dovolenou, protože obsahuje přiměřenou dávku odpočinku, romance a jak to tak bývá, i dramatu. Kromě toho má čtenář možnost navštívit s Poppy a Alexem hodně destinací a třeba se i inspirovat, kam příště vyrazí!
Od příběhu jsem měla velká očekávání, která se, i když jenom částečně, naplnila. Čekala jsem příběh osudového přátelství ve stylu S láskou, Rosie, co jsem i dostala. Kapitoly z minulosti se mi líbily víc, zejména začátky přátelství Alexe a Poppy. Počátky jejich tradičního letního dobrodružství za studentských let ve mně vykouzlily až sentimentální úsměv.
Alex byl vyspělý, pozorný, empatický muž, kterého by si téměř každá z nás přála mít za kamaráda. Poppy byla chaotičtější postavou, zejména tím, jak se jí v životě nevedlo špatně, ale stejně se cítila ztracená a nevěděla, co se životem dál. Téma znuděných mileniálů mi nevadí, ale nemám moc ráda zhýčkané postavy, k čemu měla Poppy častokrát sklony.
Co se příběhu týče, rozumím tomu, že se v takovém příběhu musí odehrát nějaké drama, ale záležitost ohledně Chorvatska mi přišla hodně nafouklá. K rozuzlení a prozrazení toho, co se tam tehdy stalo, přichází až na konci, myslím, že by šlo knihu zkrátit o 100 stran a vůbec nic by se nestalo.
Celkově knihu hodnotím jako povedenou oddechovku, jako stvořenou na pláž, k pobavení, zavzpomínání na studentská léta. Zároveň mě ale neuchvátila tak, jako možná jiné čtenářky, rozhodně ale další knize autorky dám šanci, doufejme, že brzy.
Nymfomanka
Sonia Rosa
Kniha popisuje život ženy s hypersexuální poruchou. Nymfomanie není žádná úsměvná záležitost a příběh to jen potvrzuje. Pro mě to místy bylo hodně náročné čtení, jednání hlavní postavy mi nedělalo úplně dobře, pro mě je téma promiskuity obecně velmi těžce stravitelné. Ale s takovou nemocí to asi jinak nešlo, proto nechci úplně kritizovat, protože v tom vidím celou tu pointu příběhu.
Celkově mi kniha ale přišla taková až bez děje, celý příběh se točil kolem snahy Anity zajistit si další rychlovku (nebo tak mi to aspoň přišlo), čekala jsem nějaký zvrat nebo snahu Anity konečně něco se svým životem udělat. Každá její snaha svůj život změnit skončila dřív, než vůbec stihla začít. Po čase to už začalo být hodně stejné a stereotypně únavné.
Kniha je zajímavou sondou světa sexuálních psychologických poruch. Ale aby kniha opravdu zaujala, mohla být zpracována jinak, zajímavěji, nebo s větším náhledem do života lidí, kteří takovou poruchou trpí. Mnohem víc než nymfomanie, o které kniha měla být, mě zaujala minulost Anity a její život. Díky kapitolám z minulosti nakonec knize zvýším hodnocení, přítomnost mě bohužel opravdu nebavila.
Panna, nebo orel
James Bailey
Panna, nebo Orel sleduje smolaře Joshe, který se zklamal v lásce a tak nějak se mu nic nedaří. Potkáváme ho v těch nejhorších okamžicích, kdy se rozhodne svěřit svůj osud minci, která vede jeho rozhodnutí.
Právě ten nápad s mincí mě zaujal už v anotaci a těšila jsem se na příběh z mužského pohledu. Nechci generalizovat, ale možná proto, že je to knížka od mužského autora, se v knize k romantické lince moc nedostaneme. Spíš se v první polovině s Joshem jen tak plácáme v různých, místy i hodně trapných (a bohužel ne vtipně trapných) situacích.
Já se těšila na milou romantiku, kterou jsem ve finále i dostala, ale cesta k ní byla lehce problematická. Josh jako postava mi vůbec nesedl (ale to je názor zcela subjektivní) a proto vás určitě nechci od čtení odradit! Ostatní postavy příběh hezky vyvážily tak, aby to bylo pořád příjemné čtení. A celý nápad se spontánností a svěření se osudu byl moc fajn!
Nad hodnocením jsem docela váhala, ale nakonec jsem knížku vyhodnotila jako čistý průměr, který mě neurazil, ale bohužel ani zdaleka nenadchnul.
Prekliatie menom láska
Karin Horváthová
Už nějakou dobu jsem si chtěla přečíst knihu, kde by byla hlavním tématem (nepovedená) svatba. A do ruky se mi dostala kniha Prekliatie menom láska.
Už na začátku jsem ji pro sebe nazvala “Bridget Jones s kočkou.” Hlavní hrdinku Táňu musíte milovat nebo ji totálně nesnášet. Já tady ty trhlé, tragicky komické postavy, kterým se sype na hlavu jeden trapas a průser za druhým, prostě miluju. Táňa byla místy úplný magor, posedlá Mariah Carey a schopna zabít pro balíček křupek.
Prostě boží, já se tak nasmála. Bála jsem se, že se třeba začnu nudit, když je kniha poměrně obsáhlá, ale na nudu nebyl čas. Kromě nádherně vtipného a oddechového děje moc chválím celé provedení knihy, zejména detaily kočky na zadní obálce, mě tady ty věci vždycky tak potěší!
Bentley
Melanie Moreland
Bentley je prvním dílem série Vested interest, na kterou jsem slyšela jen samou chválu, já se k nadšeným ohlasům také přidala, ale až později. Za mě byl kámen úrazu ten, že jsem četla Bentley hned po knize Vicious od L. J. Shen. Kdo knihu zná, ví, jak vášnivá a emotivní záležitost to je, ta mě úplně pohltila. Proto mi hned po ní přišla kniha Bentley místy chladná, strohá. Nebyla to prostě taková ta intenzivní záležitost.
Celé prostředí bylo ale moc sympatické, nechybělo ani napětí a (jak jinak) i trocha té vášně, ústřední trojice přátel byla sympatická a zábavná (tenhle koncept více mužských přátel opravdu miluju, a ještě když má každý vlastní příběh)! Takže za mě sice s výhradami, ale rozhodně jo!
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
Kniha Dvůr stříbrných plamenů byla pro mě snad tou nejočekávanější letošního roku. Nerada působím jako nějaká poblázněná fanynka, ale u Dvorů to jinak nejde. M I L U J U tu knihu. Miluju ji. Miluju všechny postavy, nekonečnou akci, miluju ten svět, chci se okamžitě přestěhovat do Velarisu a vzít si Azriela
Nechápu, jak “jenom” s pomocí slov dokázala autorka vytvořit tak reálný, promyšlený svět, do kterého chcete patřit. Kniha má přes 700 stránek a já se ani vteřinu nenudila. Stejně jako předešlé díly byla nabitá akcí, neskutečnými zápletkami, a taky dojemnými okamžiky. Strašně, opravdu moc se mi líbila i linka silných ženských hrdinek. No a co se týče #nessian chemie, tak tu jsem autorce sež*ala i s navijákem No, asi jste pochopili, že se mi kniha fakt líbila, chápu, že zejména pro ty, kteří nemají Nestu zrovna v lásce, může být tento díl lehce problematický, ale já si prostě užila každou vteřinu čtení na maximum.
Tajemství v nás
Anna Savas
(SPOILER) Obálka se svou jemností krásně hodí k příběhu, ten je opravdu takový jemný, neuspěchaný, autorka věnuje všem popisům hodně prostoru. Kniha má přes 400 stran a děj se docela táhne, klidně by mohla být o třetinu kratší a nic z děje by neztratila. Kromě toho tam bylo hodně věcí jen naznačených a rozuzlení vesměs žádné. Tolik dramatu kvůli jednomu článku, který se v knize nakonec ani neobjevil
Bezprostředně po dočtení jsem měla z knihy lepší pocit, ale teď už bohužel budu jen kritizovat. Hlavní dvojice Tessa a Cole je taková nemastná, neslaná. Žádná chemie, vesměs ani žádný vztah, až na posledních stránkách se dozvíme, jak to s nima vlastně dopadlo. Tady je #slowburnromance opravdu hodně slow. Od knih německých autorek už nečekám ani nic jiného, přijde mi, že se tam postupuje podle nějaké šablony. Budiž, nevadí mi to, s tím do čtení vlastně i jdu, vyhledávám ty knihy když si chci odpočinout, potěšit se krásnou obálkou, chci si užít něco vysloveně až nedramatického a poklidného.
Co ale nemůžu zkousnout, je to, jak strašně je kniha odfláknutá. Knihy ze zásady dočítám, i když mě nebaví. Tajemství v nás mě vlastně i docela bavilo, ale ta šílená korektura mě naprosto znechutila. Tyhle věci mi dokážou naprosto zkazit zážitek ze čtení, ale tady ještě musím dodat, že tak tragickou práci jsem snad ještě nikdy nečetla, a to už jsem si pěkně zanadávala u překladu trilogie "Zachraň..." kde se pořád opakovaly nelogické chyby a překlad slov "maminka" a "tatínek".
Tady máme zase opakující se slovo "perplex", až trapnou kombinaci českých a anglických slov, zejména "oh jo" mě teda pobavilo. Co mě ale nejvíc dostalo, byly opravdu základní chyby, záměna mě/mně je teda za mě v knize tristní, o dalších radši ani nemluvím.
Psí štěstí
Petra Schier
Takovou pohodovou, miloučkou romanci jsem opravdu potřebovala číst. Jako psí máma a milovnice všech psích příběhu jsem po knížce okamžitě sáhla. A s blížícím se létem mám dojem, že tohle je ta pravá knížka pro mnohé z vás.
Mel je docela workoholička a neumí si moc užívat života, možná ze začátku není čtenáři úplně sympatická. Po smrti pratety odjíždí do malého městečka, kde zdědí dům a fenku Čoko. Ostatně Čoko je snad tou nejlepší součástí příběhu; autorka popisuje věci z pohledu fenečky a její myšlenky jsou tak božské.
Mel potkává Alexe, pohledného právníka... A ten zbytek snad ani psát nemusím :D neskutečně pohodová, krásná knížka na dovolenou u moře, u které zapomenete na všechny starosti. Miluju takové feelgood knihy, malou komunitu v městečku, kde člověk potká nové přátele a cítí se hned jako doma. Moc se mi líbilo, jako proměnou prošla hlavní postava Mel, jak roztála ta její ledová krusta :D a dokázala se otevřít světu a lásce. Vzhledem k minulosti to bylo pochopitelné, ale zasloužila si taky trochu toho štěstí. Bylo krásné sledovat, jak přichází na to jak studený a vesměs prázdný její život byl a jak je krásné žít jednodušší a přitom šťastnější život.
Konec byl takový sladší a méně uvěřitelný, nicméně tohle byla opravdu nádhera a doporučuji všem milovníkům psů a pohodových romancí. Kniha mi byla poskytnuta jako recenzní výtisk z nakladatelství Grada, za co touto cestou moc děkuji!
Dvakrát za uherský rok
Christina Lauren
V hlavě mi zůstalo tolik otazníků. Po přečtení první části, ve které poznáváme Tate v období, kdy dokončila střední školu, jsem jako posedlá musela pokračovat dál. Závěr první části mi regulérně na chvilku zastavil srdce.
Později Tate potkáváme jako mladou ženu, která žije diametrálně odlišný život, než předtím. Sama ale neví, co si s takovým životem počít. Bylo mi jí místy až líto, protože její život byl větší chaos, než ten v osmnácti, i když naoko byla se svým životem spokojená. Charakter jejího otce byl vykreslený tak realisticky, ačkoliv jsem měla velký problém uvěřit tomu, že by se někdo takhle choval k vlastnímu dítěti. A co se Sama týče, jeho postava je popsaná naprosto dokonale!
Ze všeho nejvíc se mi opravdu líbily ta morální dilemata příběhu. To, jak autorky vykreslily charaktery jednotlivých postav, a zároveň příběh nese důležitou myšlenku toho, že i velmi dobří lidé občas dělají špatné věci.
Velmi oceňuji filmové prostředí, které zde hraje velkou roli, ocenila jsem i zajímavosti ze života herců, natáčení a PR. Moc se mi líbil i způsob, jakým autorky zakomponovaly do příběhu osud prarodičů Sama - Luthera a Roberty, který se odkrývá po kouskách.
Další kniha, která mě vzala za srdce. Prožívala jsem příběh Tate a Sama od začátku až do konce. Byla to prostě nádherná oddechovka s poselstvím, a takové já ráda!
Hygge a polibky
Clara Christensen
Číst tuhle knihu je jako zabalit se do teplé deky s čajem v ruce. Zahřeje vás u srdce a přinese s sebou tu správnou atmosféru. Pokud se vám líbila Kavárna v Kodani, je to ta pravá kniha pro vás! Přišla mi v určitých místech docela podobná, to ale nebylo vůbec na škodu. Koncept hygge, příjemní obyvatelé Dánska, opisy přírody, dobrého jídla a krásných chvil s přáteli - to vás prostě musí bavit.
S láskou tvůj Santa
S.A. Domingo
Kniha je ze středoškolského prostředí a postavy v ní řeší svoje “problémy,” s kterými jsem se už nemohla ztotožnit. Celá kniha byla taková milá a naivní, já už si na ni přišla stará -ale věřím, že věkovou kategorii 13-17 by mohla oslovit. Postavy se chovaly jako děti (pochopitelně, když jim bylo 16) a jejich triviální problémy mě bohužel neoslovily. Na náladě mi nepřidalo ani to, že se na každé straně postavy zmiňují o rodičích jako o mamince a tatínkovi, co mi drásalo nervy.
Neříkám, že se jednalo o nějak tragickou knihu, ale je určena pro mladší čtenáře a protože není napsaná kvalitněji a zajímavě, tak u čtení musí starší čtenář spíš trpět. Jako milý dárek pro mladší sestru by ale mohla potěšit.
Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
Přízraky noci vyprávějí příběh spojený se slovanskou mytologií. Nikdy jsem nic takového nečetla a o to víc jsem si to užila - setkáváme se s nadpřirozenými bytostmi naší mytologie, ale především se čtyřmi hlavními a zajímavými postavami. Zejména dívčí postavy jsem si moc oblíbila a naprosto si zamilovala napínavý děj a svět příběhu. Příběh mě často zvedal ze židle a místy jsem ani nedýchala a doufala, že vše dobře dopadne :D nejvíc jsem se po některých recenzích bála konce, byl to pro mě docela emotivní zážitek a musím říct, že to autorka vymyslela geniálně!
Uvítala bych, kdyby kniha byla o trochu delší a vše ještě podrobněji popsané, nicméně mám neskutečnou radost, že máme možnost číst kvalitní české fantasy.
Iba s tebou
Simona Kutišová
Postavy jsou tak sympatické a skutečné, prostředí na rozdíl od jiných knih tak realistické, jak ho všichni známe, hrozně se mi líbí, jak se každá z nás dokáže ztotožnit s hlavní hrdinkou, protože jsme každá zažila letní brigádu, první lásku, přísné rodiče nebo ránu od falešné kamarádky. Prožívala jsem s Nikou všechny bolesti i štěstí, a milovala příběh na každé straně. Jako správná romantička jsem hlavní dvojici tak fandila a doufala, že všechno dopadne dobře.
Žena z čísla 24
Juliet Ashton
Žena z čísla 24 je moc milá oddechovka. Nemá nijak zásadní děj, ale sleduje osudy obyvatel jednoho domu v londýnské čtvrti Notting hill, jejich štěstí i dramata a vzájemně propletené osudy. Víc než hlavní postava mi byly sympatické ty vedlejší, zejména dějová linka s malou holčičkou a starou nepříjemnou sousedkou s tajemstvím.
Přiznám se, že někde v polovině knihy mě to trochu přestalo bavit, ale jsem moc ráda, že jsem knížku dočetla. Nicméně druhá polovina a konec byly plné zvratů přesně tak, jak to mám ráda. Knížka je příjemným pohlazením pro duši a strávila jsem u ní několik hezkých odpoledních chvilek. V rámci žánru najdete určitě i lepší (a poněkud kratší) záležitosti, ale pokud knížku doma už máte, nebojte se do ní začíst
Čokoládový klub
Carole Matthews
Zapomeňte na kytky, teď je v kurzu čokoláda, a připravte si pořádnou zásobu mlsání, budete ho potřebovat. Čokoládový klub tvoří čtyři kamarádky, každá z nich má vlastní problémy i radosti, se kterými se naštěstí mají komu svěřit. Kamarádky si pomáhají v častokrát bláznivých situacích a jejich zázemím je kavárna plná úžasných dobrot, s vtipnými cukráři jako příjemným bonusem.
Kdo by nechtěl přítelkyně, které vás vytáhnou z každé šlamastyky? V případě nesnází vám přispěchají na pomoc i se zásobou dobrot a udělají z každého dramatu dobrou historku. Věřte mi, že chcete být součástí Čokoládového klubu! Na 336 stranách příběhu se zasmějete a rozmlsáte, a po dočtení se vám usadí v srdci takový krásný pocit pohody (a čokoláda v něm hraje jen malou roli, slibuji!). Příjemným bonusem úžasné knihy je nádherná obálka.
Cizinec z papíru
Ivica Ďuricová
Na Cizince z papíru jsem byla moc natěšená. Ono se taky nestává každý den, aby si vás vybrala k recenzi samotná autorka. Cizinec z papíru je útlá knížečka, ve které je schovaný silný příběh. Máme tady silnou, vzdělanou Liu, kterou jsem si zamilovala. Autorka vytvořila úžasnou postavu! Prosila bych v literatuře víc podobně inteligentních hrdinek Lia snad ani neumí fňukat, ale taky je osamělá a měla k zlomené srdce. K jejímu srdci se ale začne propisovat v dopisech tajemný Cizinec, který bydlí v jejím bytě v době, kdy tam Lia není.
Možná to zní jako typická zápletka, ale věřte, že vás překvapí. Závěrečné rozuzlení mě nesmírně překvapilo a o to víc jsem si to užila! Hrozně se mi líbí, že je v české verzi pokračování příběhu, které se ke slovenským čtenářům dostalo prostřednictvím Wattpadu (kniha teda měla jiný konec a ten úžasný zbytek v podobě bonusové kapitoly si museli počkat ).
Malibu v plamenech
Taylor Jenkins Reid
(SPOILER) Malibu v plamenech nesleduje milostné vztahy a už vůbec ne vztahy jednoho člověka. Jedná se o rodinné drama, a o to drama tam opravdu nouze nebyla. Poznáváme sourozence Rivovi, kteří to v životě moc lehké neměli. V knize se střídají kapitoly z minulosti s maminkou pěti sourozenců June, s přítomností a současným životem pětice, a my postupně odhalujeme celý příběh.
Musím říct, že dějová linka z minulosti mě bavila mnohem. Příběh June mě bolel a jejího manžela jsem hodně brzy začala nesnášet. Tak hroznou postavu jsem už dlouho nepotkala, ale zároveň vím, že takoví lidé mezi námi opravdu chodí. Autorčin styl psaní miluju právě pro tu uvěřitelnost. Člověk má pocit, že se těch postav může až fyzicky dotknout, a že sourozenci Rivovi někdy v 80. letech opravdu prožívali vše, co se na stránkách knihy dočtete.
Co se dějové linky z přítomnosti týče, mám bohužel až dvě výtky. Za prvé byla dějová linka hodně roztahaná, autorka se snažila nacpat do dění na večírku co nejvíc postav, které ve finále pro příběh nic neznamenaly. Jména mi brzy začala splývat. Druhou výtku mám ke konci, který jsem si představovala opravdu dramatičtější (plameny a opětovné shledání po letech, víc nechci spoilerovat). Přišlo mi, že to celé proběhlo nějak moc v klidu. Také chování všech sourozenců mi nepřišlo úplně vhodné a já se přistihla, že mikrodramata s Ninou a Hudem mám chuť až přeskakovat.
Zůstane to mezi námi
Christina Lauren
Před několika dny se mi do rukou dostala nová knížka dua Christina Lauren, a touto cestou chci moc poděkovat Jotě za recenzní výtisk.
Kniha mě od začátku naprosto pohltila. Všechny knihy autorského dua patří mezi mé oblíbené a novinky pokaždé netrpělivě vyhlížím. Tato novinka byla naprosto famózní. Opakuju to často, ale autorky mě pokaždé dokážou překvapit. Jejich knihy jsou plné lásky, vtipu, ale i životních zkoušek a častokrát vážnějších témat, a vy jen musíte doufat, že hrdinům dopřejí ten happy end.
Kniha byla tak skvěle napsaná, že se mi před očima odehrávala jako film. Ostatně tato konkrétní kniha je pro filmové zpracování jako dělaná! Potkáváme zde mladou asistentku Carey, která si moc nedůvěřuje, a proto dělá takového poskoka, i když by měla navíc. Ve své častokrát nesnesitelné práci potkává mladého a ambiciózního Jamese, který by ji snad mohl v lecčem inspirovat. Hlavně aby si šla za svými sny a přestala být takovou "podržtaškou" úspěšné a slavné dvojicy - Melly a Rustymu Trippovým. Manželská dvojice designérů, kteří žijí dva životy - ten reálný a ten před médii, je někdy opravdu na zabití. Všechny čtyři postavy jsou zajímavými charaktery a jejich vzájemná dynamika je opravdu skvělá. Carey je součástí jejich života tak dlouho, že si neumí představit nic jiného.
Autorky vykreslily povahy postav realisticky, protože v každodenním životě se s podobnými náturami setkáváme všichni. Všechny jsem si opravdu oblíbila, a moc se mi líbilo, že ani jedna z postav nebyla vykreslená jako čistě pozitivní nebo naopak jako záporák. Byli to prostě lidé se svými chybami a je na čtenářích, na kterou stranu se vlastně postavit.
Za mě je každá další kniha autorek povedenější a ze Zůstane to mezi námi jsem tak nadšená! Laurenky jsou prostě jedny z nejlepších. A ty krásné obálky a provedení, prostě skvost v knihovně :).