Andi
komentáře u knih
U štěstí dam
Émile Zola
Zhruba před 10 lety jsem četla Zabijáka v rámci povinné četby ve škole, pamatuji se jak mě velmi překvapila čtivost dílka, dokonce jsem se i začetla. Nana už tak zajímavá nebyla, každopádně styl psaní autora je mi sympatický, U štěstí dam jsem četla společně se svou sestřenkou, děj byl zajímavý a poutavý. Ale trpěla jsem tím jak málo dobrých postav tam bylo.
Stíny mých otců
Helena Šmahelová
Pomalejší start, klidnější vyprávění, jakoby si pak autorka vzpomněla, že má (asi) omezený počet stran a tak příběh nabral rychlejší spád. Najednou se generace střídaly jedna za druhou, to pomalejší tempo mi více vyhovovalo. Přečtu si i další díl, už na mě čeká na komodě.
Křest svatého Vladimíra / Král Lávra / Tyrolské elegie / Epigramy
Karel Havlíček Borovský
Škoda, že Křest není dokončen, líbil se mi nejvíce. Elegie jsou na můj vkus moc smutné, husina. Epigramy jsem prosvištěla, Lávra byl fajn. Pěkné čtení ke kávičce.
Závoje mlhy
Izumi Šikibu
Milostná psaníčka, po smrti jejího milého smutné básně a mezi tím vším izuminy výmysly a představy. Ale z toho se zase nadělalo povyku, vždyť 1000 let není přece vůbec tak dávno.
Tolkienovy říše - Obrazy Středozemě
J. R. R. Tolkien
Obrázková knížka, zajímalo mě, jak si umělci a fanoušci představovali Tolkienovu Středozem před vznikem filmů, a víte co? Tvůrci filmu minimálně čtvrtinu odkoukali od těchto starších obrázků - třeba Hobitín a Galadriel (podle mě). Vtipné ale bylo, že snad každý obrázek zobrazující trpaslíky byl alá Sněhurka a trpaslíci měli na hlavě špičaté čepičky ...
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Žil byl jeden ZEDNÁŘ, který napsal sérii knih na objednávku. O koho jde? No přece o Dana Browna, který ví více než běžný občan či jinak - běžný spisovatel. Odkud informace vzal? Žeby z první ruky, ano přesně tak. Knihu jsem si přečetla proto, že se mi líbil film, něco je v knize jinak, každopádně málokdy hodnotím film jakožto lepší verzi, v tomto případě kniha za filmem tristně zaostává. První půlka knihy je fakt super, jenže pak to začne. Vlastně od té chvíle kdy Langdon vypráví o TEMPLÁŘÍCH se mi kniha přestala líbit. A kdo že je ta pokrevní linie, o které se v knize pořád hovoří? Já vám to povím: Přece MEROVEJCI - potomci ŠALAMOUNA po současnost, jedna z Iluminátských rodin. Nic, co by normálně uvažujícího člověka chytilo za srdce, pač i kdyby se "ukázali" lidstvu, bánbíčkáři by jim stejně nevěřili a pro ty ostatní by to bylo jen z bláta do louže.
Podivuhodné příběhy z čínských tržišť a bazarů
Jaroslav Průšek
Některé povídky se mi líbily, zejména ty detektivní. Ale mnohé z nich byly nudné, některé až strašidelné - nadpřirozené děje ... příčilo se mi číst o prodeji žen a otroků, o ženinách a hárémech, celkově o diskriminaci žen jak prase. To mají z toho, že se nechali zlákat Konfuciovými kecy. Zajímavý doslov o vzniku profesionálního vypravěčství ve středověké Číně.
Manželovo tajemství
Liane Moriarty
Spletenec, který se pomalu rozplétá. Ale třeba linie Tess se mi zdála nadbytečná - několikrát jsem měla pocit, že je děj uměle natahován, jen aby se něco dělo. Pěkný závěr, boží mlejny melou. Epilog byla zajímavá perlička.
Tajná zahrada
Frances Hodgson Burnett
Pěkná kniha o dětech, které se samy dokázaly vyhrabat ze *****, protože ti, kteří by se o ně měli starat nejvíce, na ně kašlali. Taky se mi líbilo, že autorka se zmínila o tom, že to jaký máme a nemáme život - to jsme si vytvořili každý sám tím jak myslíme, všechno je v hlavě. Knížka by se dětem asi nelíbila, nebo spíše až větším dětem - zejména děvčatům.
Děvčata z Rijádu
Rajaa Alsanea
Jak tak čítám, ty holky tam mají úplně stejný problém s chlapama, jako my tady - je jich jako šafránu. Knížka mi přišla do ruky vhod, protože mě opravdu zajímalo, jak to s těmi vztahy v Saudi je. Koukla jsem na autorku, je krásná, ale je škoda, že má tolik plastik - nejspíš nos, botox ve rtu určitě. Proč to ty ženské dělají?
Sedm démonů
Barbara Wood
Mnó. Když tak nemáte co číst a dáte na radu knihovnice. Bylo deštivo, ven se jít moc nedalo, hrozilo, že se potok i přehrada přelije, tak jsem si četla. Moc nadpřirozené, to knize ubralo na věrohodnosti, začátek zajímavý, prostředek se číst dal - to jo, ale ten konec, marjá, to jsem se chytala za hlavu. Jsem ráda, že už mám to čtení za sebou.
Běh času
Anne Tyler
Jsem trochu mimo z toho závěru, já bych se rozhodla jinak. Kniha ze života. Líbilo se mi, že autorka v situacích, kde bylo přítomno více lidí vypisuje co si jednotlivé postavy myslí.
Julie mezi slovy
Petra Dvořáková
Tohle je kniha pro dospělé, díte by to nikdo nečetlo. Nebo spíš takhle, kniha pro předčítání, pokud chcete svého caparta v některých věcech poučit. Jaká je ale pravděpodobnost, že zrovna vy máte doma to zvídavé mrně, které zajímají dluhy a dentální hygiena?
Nad nefritovou tůní jasný svit
Chan-šan
Tohle si tak vysoké hodnocení nezaslouží, protože se mi pánové nezdáli nijak zvlášť osvícení jak bylo uvedeno v předmluvě či co a jakže se na pány prý pohlíží. Dokonce je nazývají mudrci? Proč? Šlo o dílo, kterých je v čínské klasice jako pampelišek - jsou všude. Nic zajímavého. Pěkných básní bylo jen pár. Hvězdičky jsou za práci ostatních, kteří básně shromáždili.
Láska, vztahy a přátelství
Don Miguel Ruiz (p)
Tohle se dá přelouskat za pár hodin, protože je to stručné. Jakoby nedodělané, člověk sice čte zajímavé věci, každý tam najde to své, jenže už se nedovíte co dál - rada, měli byste tohle a tohle, ale už neříká jak na to. Jestli je to cíleně napsáno tak, aby si na to každý přišel sám? Uvedu příklad, namátkově teď knížku někde otevřu: "Vaše cena závisí na tom, jak milujete sami sebe, a Život tuto cenu respektuje. Milujete-li se hodně, vaše cena je vysoká." Čtete dále a čekáte, jak vám napíše o tom, jak se tedy milovat, jak milovat sám sebe ... a ono nic. Takhle to bylo mnohokrát, prostě mi to nějak nesedlo. Taková: "Domysli si sám já už musím napsat další věci a pak ještě musím jít vařit polívku" ...
Čtyři pilíře smyslu života
Dan Millman
Přijela mi ze skladu v knihovně úplně omylem, páč jsem chtěla autorovu prvotinu, a jak to tak bývá, nevěřím na náhody, prostě jsem napsala špatně signaturu. A co? Přečteno za pár hodin, to když jsem čekala u lékaře až se otevře ordinace, protože jsem přijela dříve a knihu jsem doklepala potom doma. Matně si vybavuji o čem knížka byla, přestože jsem to četla předevčírem. Vím, že tam byly i fajn pasáže nebo trefná moudra, ale stejně tak jako většina autorů, nejdříve přijdou s něčím extra, co lidem mnoho dá (netvrdím, že tahle knížka nedá ostatním, ale za mě nic), ale pak už autoři píšou snad jen proto, aby si vydělali. Cesta pokojného bojovníka vyšla v roce 1995, tahle v roce 2011. Zdá se mi to, nebo píše pořád dokola o tom samém?
Ďábel nosí Pradu
Lauren Weisberger
Snad všichni nejdříve viděli film. A pak v postavách viděli všechny ty herečky a herce stále před sebou. Měla jsem to stejně, srovnávala jsem, líbilo se mi, že ve filmu je vesměs všechno co v knize - jen úplně jinak! Doslova si s tím pohráli. V knize se něco někomu stane, ale ve filmu se to stane postavě jiné. Film si i možná trochu věci přibarvoval, ale zastoupení je trefné. Kniha čtivá, většina postav hrozně nesympatických, třeba Christian. Ta kamarádka alkoholička, vlastně všichni. I ta kráva Miranda. Vlastně všichni tam byli hrozní. Ale byla to sranda.
Edda
neznámý - neuveden
Kravina. Jen samá pýcha, zloba, smilstvo, závist a další hnusy. Toto tu nazýváte "kulturní zlato", tak se chovají ti takzvaní bohové a hrdinové té jejich mytologie. Vražda ze žárlivosti sem, pomsta vraždou tam. Proč ne, že. Nádhera. Dočteno zhruba do necelých 2/3, pak už jsem na to neměla náladu ani žaludek, opravdu ne. Bez některých titulů by se svět obešel, tohle je jeden z nich.
Překlad musel zabrat spoustu času. Někomu někdy někde. Za pěkné a čtivé verše tedy děkuji, obsah ale - to už je jiné kafe.
Carpe Diem - Reedice
Robert Fabian
Přečetla jsem půlku, s tím, že nakonec dočtu, ale už se na to nedostalo. A ani nedostane. Chtěla jsem si přečíst něco nového, byl to pro mě nový žánr, čtivé to taky bylo, ale nedělo se tam nic, co bych neviděla už v tisíce filmech, kde jsou vojáci. Třeba by to ještě nabralo na obrátkách, ale už jsem na to neměla nervy, ani ty prvky sci-fi to nezachránily.
Cesta do Itálie
Matěj Milota Zdirad Polák
Dobrá, křivdila bych panu Polákovi, kdybych hodnotila hůř, protože mám ráda cestopisy - a i Itálie je mi blízká.
Putoval a putoval. Celé ty části, kdy popisoval kdejaký kostel a co v něm bylo, jsem přeskakovala, pač mě křesťanství nezajímá. Tedy i celou kapitolu o těch římských a celou o Vatikánu. Kniha mi ledacos dala, spíše jde o zajímavosti - líbila se mi část o Pompejích a tak různě cestování po Amalfi. Neapol mě nijak nepřekvapila. Mám jistou nechuť k pánbíčkářům - což Neapolitáni jsou. A jsou dodnes. Ani autorovi se jejich životní styl moc nezamlouval. Pořád křičí jeden přes druhého, mlátí ženy. A jsou bordelářští. Mlátí je i dnes? (v knize Geniální přítelkyně, kde se děj odehrává v 60. letech - ano, mlátí je stále) V těch ulicích se mimo centrum nedá chodit, všude se válí odpadky. Tedy, věřím, že nejsou takoví všichni, a je tam taky spousta imigrantů. Tedy jak by řekl pan autor - cizozemců.
Normální to pán, nelíbilo se mi, že v každé jedné části neopomněl napsat co si myslí o půvabech místních žen a dívek, já bych mu to takhle určitě nevydala. Naštěstí tam toho nebylo tolik. Spíše zajímavá knížka.
Pěkný český jazyk. Latinu v knize by mohl někdo dopřeložit a uff, jsem ráda, že už to mám zasebou.