Alma-Nacida komentáře u knih
Básně pro děti nemusí být jen říkačky "Naše Kačka, ta je skoupá..." a pod. Tohle je skutečná poezie a děti si ji oblíbí - aspoň moje si ji oblíbily, a vy budete číst s radostí. Náš rodinný "hit" je Uspávanka s bývalými anděly a modrým ptáčkem, bez ní nelze jít večer do pelíšků :-).
Já bych neřekla, že se humor vytratil. Spíš je to takový úsměv skrz slzy. Moc pěkná, takový únik z reality jako Babička, ale kratší a vtipnější.
Pěkná knížka, která mě přiměla zkusit "koníčkování" :-) a irský guláš taky. :-)
Místo mých plků citát:
"Zde aspoň budeme volni,
odtud nás nevyžene již Všemohoucí.
Zde přec nic nevzdělal,
co by nám závidět mohl.
Zde můžeme bezpečně vládnout
a ,po mém soudu, vládnout vždy stojí za to,
třeba jen v Pekle.
Raději vládnout v Pekle
nežli otročit v Nebi."
Další krásná Waltariho kniha, budete plakat, budete doufat, budete vtaženi do děje. Těšte se!
"Ve svém stáří jsem nicméně zjistil, že všechny národy jsou koneckonců stejné..." Nezapomenutelná "bible" mého mládí, k níž se stále vracím. (Mimochodem AHOJ MOJDO!)
Ze všech Doktorowých knih se mě tahle nejvíc dotýká, nevím ani proč, snad že je tak mírně autobiografická a tím autetičtější, než jiné.
Moje oblíbená kniha hlavně pro velkou imaginaci, hodně moudrosti a silných, nenápadně vkomponovaných míst. A jak to, že se do Egypta prchá přes České království? Že by kvůli zasněženým českým betlémům?
Zaslouženě slavná kniha, kde se děti smějí a dospělí taky, ačkoli každý něčemu jinému. V současnosti vycházejí zpotvořené Disneyovské variace, za které bych vraždila. Ovšem originál od Milnea je krásný a nadčasový.
Čtete dětem? A nechcete se nudit u mašinek Tomášů a zprzněného Dysneyovského médi Pú? Tady se pobavíte a děti jistě taky.
Pro mě je tahle tenká knížka dokladem Čapkova slovního mistrovství. A ty archetypy! Třeba pračlověk Janeček... A pro mě nezapomenutelný apokryf Pseudo Lot, čili o vlastenectví, který je jedním z nejmíň sentimentálních a přece nejúčinnějších textů o národu a domovině.
Je to dívčí románek, ale inteligetní a vtipný a dojemný tak akorát. Tuhle knížku mého raného mládí si občas přečtu i teď, bezva lék na blbou náladu :-).
Verše jsou tak živé, emotivní, silné, že se mi zdá, jako bych Emily znala osobně. Promlouvá ke mně skrze hradbu času i prostoru.
Poezie Emily Dickinson je opravdu těžko přeložitelná a o to větší hold skládám překladateli. Verše jsou tak živé, emotivní, silné, že se mi zdá, jako bych Emily znala osobně. Promlouvá ke mně skrze hradbu času i prostoru.
Márinko, 100% souhlas. Kniha je hlavně důkazem o snahu pozitivní diskriminace při hodnocení literárních děl všemožnými porotami. Víc se o ní říct nedá. Nuda, nuda, šeď, šeď.
Krásná kniha. Ještě než jsem ji dočetla - půjčenou z knihovny, šla jsem si pro vlastní do knihkupectví, a to vzhledem k pokročilému věku (svému) a narvané knihovně téměř nikdy nedělám.
Zajímavá kniha s dobrým příběhem pro stoupence menšinové literatury. Bez fotek by to byl ale poloviční zážitek (tak na 3 hvězdy). ;-)
Děs. Nedoporučuji nikomu a zejména ne ženám, které překračují čtyřicítku. Autorka sice vždy na začátku kapitolky předloží celkem rozumnou tezi, proti níž nemám námitek, např. že dnes vládne kult mládí a že stárnout je normální, načež na konci kapitolky čtenářky ujistí, že ony si nemají nic dělat z vrásek, ale ona ani ženy v její rodině žádné nemají až do 98 let. Po třech kapitolách bych byla schopná při osobním kontaktu autorku inzultovat nejen slovně.
Zařadila bych knihu jako povinnou četbu pro všechny, kdo si idealizují každodenní život v muslimských zemích. A nakonec i pro ty, kdo si jej démonizují. Mám jen výtku k délce, ke konci už autorce docházel dech.
Pochoutka mě "chytla" víc, než S elegancí ježka. Cesta proti proudu (nejen) času prostřednictvím chutí je dobrý nápad.