Acamar komentáře u knih

Psychoterapeut odpočítává počty sezení před plánovaným odchodem do penze, potýká se s tělesným chátráním, nezájmem o pacienty, jejichž potíže mu připadají malicherné i se svou bezmocí jim opravdu pomoct, stejně jako s prázdnotou svého soukromého života...dokud se mu nevnutí poslední pacientka, coby katalyzátor drobných a postupných změn. Těžko posoudit, proč právě ona prorazí tu zeď apatie, proč sama neústupně trvá zrovna na tomto lékaři... čtenáři nezbývá než přijmout to jako ruku osudu :) což o to, i takové věci se nepochybně stávají.
Nenáročně návodný, ale sympaticky komorní příběh bez dramatických efektů, kterak nikdy není pozdě něco změnit... vkusná, celkem typická feel-good drobnost ideální pro chvíli, kdy ji někdo bude potřebovat.

6 04.09.2022

Klidná, až minimalisticky neokázalá kniha. Prolínání ústředních motivů domova/odchodu z něj, víry, umění...přiblížení k druhému člověku - cizinci, který na různě dlouhou chvíli protne cestu. Vypravěčem je člověk naprosto nehledající a neambiciózní, napevno ukotvený ve svém životě a názorech, a jen díky nucenému odchodu a neobvyklé sochařské zakázce tak nějak pokojně konfrontován s věcmi dosud zcela mimo jeho obvyklý rámec života a přesvědčení. Vše na sebe nechává působit, s otevřenou myslí a srdcem člověka pokoušejícího se o vhled skrze ztotožnění se s pocity a pohledy těch "vně", nechá sebou proplouvat dojmy a nové poznatky...aniž by jej to však sebeméně změnilo či vychýlilo.
Rozjímavé a zvláštně letmé v odstupu vypravěče jako nezaujatého pozorovatele okolního světa, úspornosti až náznakovitosti jeho pocitů a myšlenek až k lehce nedořečenému závěru, kdy to hlavní - jeho práce na soše - vyvrcholí poslední tečkou, ale jako by autor nenechal vlnu příběhu přirozeně doběhnout, takže něco se už, jako nepodstatné, čtenář nedozví.

7 03.09.2022

Pátý díl houbičkového koktejlu mystiky, (která nabírá čím dál pragmatičtější pozadí), supermanské psychotroniky, sci-fi a mezi/planetárních mocenských intrik. Tentokrát v hlavní roli psychotronický výcvik a odhalování minulosti, postavy minulých dílů odsunuty více či méně jako křoví pro Lusovy vzrůstající schopnosti a výjimečnost...až do tradičně dramatického finále. Osobně bych se obešla bez těch zombie a autogenů, přišly mi už trochu jako implantát ze zcela jiného žánru, než přece jen sofistikovanější hvězdné války psychotronických es, sice o nic reálnějších, ale tak nějak lépe ladících s duchem Mycelia.
Série se rozrůstá (zatím) na sedm dílů, pátý na mne působil jako nejméně "posunující", ale stále držící úroveň i atmosféru. Jen ty pauzy...po roce člověk docela zapomene

11 26.08.2022

Nebezpečná kniha...love story až za hrob, že by scénáristé romantických snímků mohli mít mindrák ze své chabé fantazie, čtenářky vzdychat závistí a čtenáři se křižovat, aby je žádné podobné prokletí nikdy nepotrefilo. A přitom má k idealistické a sentimentální romantice hodně daleko. Drsný příběh o slepotě citu, co nemá nic společného se zasloužeností, neohlíží se na rány a oběti, zoufalství a bezmoc vůle...a taky o metamorfózách lásky v čase, hloubce a vyzrávání.
Rozhodně však nejde o prvoplánový milostný příběh, Llosa je vynikající vypravěč, který naprosto nenásilně a jaksi mimochodem, spíše umně a vysoce čtivě vkomponovává Ricardova trable s tvrdou a ambiciózní unikavou láskou mezi příběhy svých blízkých přátel, práci překladatele i dějiny Peru i pozadí měst, kudy prochází.

11 13.08.2022

Nápad předat svůj duševní odkaz malému synovi sepsáním svých nejjasnějších vzpomínek a věkem nadobytých poznatků pro doby, kdy i syn bude v patřičném věku tuto osobní rodovou kroniku vstřebat a pochopit, je vskutku inspirativní a bohulibý...a postava pastora, člověka jenž by měl být přímo předurčen k soucitnému a neodsuzujícímu poznání lidských slabostí, nedokonalostí a síly dobra v nich v jednom balení, je tedy ideální. Přestože pastor, není to ani tak kniha o víře, ač pokorná víra a služba jí je prostoupena jejími řádky jako neviditelná základní ingredience, sytící hlubokou úctu a vděk především k zázraku samotné existence tohoto pozemského života a lásky.
Bohatství knihy není ani v dějové lince, která je na pestré životní zážitky spíš chudá, ani v jazykové formě, která je v souladu s postavou vypravěče jednoduše čistá svou stařeckou oproštěností od všeho nadbytečného, a vlastně ani v objevných myšlenkách... Je spíše v hloubce citu a vnímání bytí, hloubání o něm s empatií, pokorou, otevřeností i vědomím, že jednoznačné odpovědi neexistují.

16 07.08.2022

Vzpomínky na dětství a dospívání v panelákové socrealitě je tak nějak podobné v paměti všech, co to zažili. Zde ozvláštněné jejich středobodem, originální postavou nekonvenční, bohémský rozevláté matky a Dědka jako jejího opaku. A nejsou to žádné sentimentální a zidealizované vybledlé závany zasuté v dávné paměti, ale nesmírně živé obrazy, ze kterých je silně cítit blízký vztah a spiklenectvi s matkou i dětská hrůza z Dědka. Poetické a přitom naprosto autenticky klučičí. Tak přirozeně a lehce plynoucí, bez ozdob a obvyklých básnických vzletností či obrazných metafor, jejichž smysl umí rozklíčovat jen sám autor, až to působí dojmem zápisků přepsaných z paměti na jeden zátah...a stejně tak tu necelou stovku stran může vdechnout i čtenář.

12 29.07.2022

Kapela jako projekt, čtyři talenty uměle, ale funkčně spojené rukou hudebního manažera. Povede se a cesta za snem se otevírá... Konec šedesátých let, kdy se toho v hudbě dělo tolik, že z toho lze čerpat dodnes, kluby a turné, hitparády, dekadentní muzikantské večírky, kde ten co nic nebere je za bílou vránu, nechybí ani Amerika, Vietnam a hippies... Cesta do Tramtárie je do známých reálií napasována tak zručně a přirozeně, že ji čtenář úplně vidí na starých záznamech z Woodstocku.
Členové kapely se poznávají a nacházejí k sobě cestu pomalu a postupně, tak jako ke čtenáři. Každý má v knize svůj hlas, i na bubeníka a manažera se dostane po jedné kapitole (u manažera bych uvítala i větší prostor, zrovna ta jeho se mi hodně líbila), hlas nezaměnitelný odlišným slangem i pohledem. A v čem je poznatelná ruka D. Mitchella? Hudební svět je nepochybně jedním z jeho témat, ale ani v Utopia Avenue nechybí odkazy na jeho ostatní díla a fikční teorie. Možná je to manýra, ale pro mne milá, vyvolá takový příjemně domácký dojem návratu k něčemu důvěrně známému.

9 27.07.2022

Zajímavé téma, kombinující nerovnoprávné postavení žen, psychiatrickou praxi, spiritismus a odvahu vymknout se z přijatelného společenského předurčení Francie 19. století. Pojaté však dost z rychlíku, předvídatelně a černobíle, až polopaticky, vnucující představu zlo = racionalitou omezení, všemocní muži a konformní poddajné ženy, dobro ženy co se vymykají jejich područí. Možná to bylo moc i na samotnou autorku, tak přidala aspoň bratra, který prozře. Trochu širší prostor i hlubší ponor pro pestrost a nejednoznačnost charakterů by z mého pohledu tomuto tématu určitě neuškodila, přiblížila by informační hodnotu jednoduchého příběhu, který určitě stojí za přečtení, víc literatuře.

8 06.07.2022

Naprosto nečekaný "zážitek"... V první části jsem převážně nevěřícně kroutila hlavou (jak nad otcem, tak nad matkou, že k tomu vůbec svolila), obrat mi vyrazil dech a pak mi po zbytek pro změnu bylo skoro nevolno. Doslov osvětlil, jak se takový nápad vůbec někomu vylíhne v hlavě, co je naopak zřejmé i bez doslovu, je autorův obdiv ke stylu McCartyho, i když ho pojímá po svém. Jako rodič mám problém skoro se vším, co v knize je, přestože rozhodně není ani špatně napsaná, ani nezajímavá, ani bohužel v lecčems neuvěřitelná. Jen svým obsahem pro mne poněkud drtivá až nestravitelná. Ale jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní...

Snaha ducha o ovládnutí hmoty...Bianco, muž obdařen parapsychologickým nadáním, narazí na svou neschopnost ovládnout hmotu živou, svou mladou ženu. Zmítán žárlivými představami, pokouší se proniknout pod povrch vnější slupky její i svého přítele a zmocnit se "pravdy"...ale tajemství zůstává tajemstvím, nečitelné stejně nečitelným a nevyřčené navždy nevyřčeným... Komorní příběh navenek společensky úspěšného, cílevědomého muže, kde hlavní dění obstarává blouznivý vnitřní boj s vidinou, jíž je posedlý, se spíš než láskou magnetickou ženskou silou vymykající se jeho mužsky volně-morálním kategoriím, v oscilovani mezi přitažlivostí a odporem být touto silou přemožen. Psychologický portrét všeho horce a temně živočišného, úspěšně vzdorujícího jakékoli kontrole.

5 02.07.2022

Mysteriózní horory leží dost stranou mých literárních zálib, ani vyděšení paranormalitou není mou čtenářskou emocionální metou...ale když už vědomě vybočit mimo zajeté koleje, nemá smysl brblat, že je to něco jiného než obvykle. Po literární stránce mne Karika nenavnadil přečíst si od něj něco dalšího, ani postavy mne nedokázaly vtáhnout tak, abych se o ně bála, na to to byly jen vcelku nezajímavé, ploché typy, odlišené hlavně svým postojem k záhadě a různě a/sociálním jednáním v krizové situaci. Vystavění příběhu z jedné (typuji do té doby nepříliš známé) záhady nebylo špatné, propojení minulosti, přítomnosti a soudobých technologií i fyzikálních teorií jakbysmet (pravda, zničení veškerých existujících i pořízených záznamů je také pech fakt začarovaný), a z nějaké nabídky svého vysvětlení Karika vybruslil také šikovně tím, že tváří v tvář logicky nevysvětlitelným, nepochopitelným jevům mimo naši běžnou "desítkovou soustavu" je naše mysl krátká, nespolehlivá a rozbitná. Sice tím Tribečskou záhadu neposunul vlastně nikam ani v rovině spekulativních teorií, ale je to literární příběh, takže ani nemusí, jde o děj, tajemnost, spád a napětí, což i přes otravné Igorovo avízování a odstup od postav, kniha naplnila.

12 28.06.2022

Městečko Winesburg jako album momentek že života jeho napohled ničím jedinečných a zajímavých obyvatel. Ale každá z nich pod tou všedností koncentruje možná tragikomický, pro zachyceného však zlomový okamžik příběhu jeho života. Album, které si sebou jako vzpomínku na dospívání v obyčejném americkém maloměstě odváží mladík a budoucí spisovatel...jako jakýsi nepřiznaný vypravěč, nebo spíš nesebestředný zaznamenávatel banálnosti a pomíjivosti lidského života, za níž se vždy skrývá spousta velkých snů a malých dobrodružství. Prosté, čisté, s velkým citem a porozuměním, nesentimentálně a nepateticky dojemné.

12 26.06.2022

Nesnadno popsatelná, ale velmi originální kniha, co do obsahu i formy. Leitmotivem je sice vztah žena - muž (dokonce hned dva), šířeji ženský svět po/citů , iracionality, chaosu versus ten mužský, přehledný, ujasněný, racionální (samozřejmě vnímáním autorky)...a ještě šířeji o slabosti a závislosti, síle a soběstačnosti. Tři odlišné bloky - v první části, vedle atmosféry naprostého opojení milencem a horečnaté naděje, pod povrchem sílí nepojmenovaná tíseň, druhá část je strmým propadem do snově metaforického (či symbolického) prolínání minulosti a současnosti v jedné nekonečné noční můře, a ta nejkratší závěrečná to úplným úskokem stranou dorazí... přestože vlastně nic není řečeno přímo a čtenář má v této knize spoustu prostoru k domýšlení a interpretacím. Takto psáno to vypadá na pěkné zoufalství (či jak to okomentoval Morrighan "psycho"), a ta tíseň je opravdu silná, ale zároveň i jakýsi lehce ironizující odstup, skrytý humor a pobavenost. A ta pestrost formy...nedořečené dialogy, sny, autorčiny reflexe nacismu a "malosti" Rakouska, rozhovory, odkazy na jiná díla, vyhraněný intelekt nepředvídatelně poskakující od jedné břitké myšlenky ke druhé, od jednoho tématu k jinému, a přesto naprosto hladce sklouben s přecitlivělým, ženským vnímáním slabosti, přemožené vlastní nepotřebností v mužském světě.

8 24.06.2022

Městečko Quinnipak s nejkratší železniční tratí na světě ... a s neobvyklou kumulací bariccovsky milých podivínů, s jejich rituály i snílkovsky nadšeneckým přístupem k životu. Co na tom, že jejich sny troskotají v praktickém světě, cesta za jejich naplněním je pro ně tou podstatnou esencí bytí. Poetické, hravé, svítící radostí ze života i potemnělé smutkem z jeho neúprosných proher. Prvotina, už s atmosférou jeho pozdějších knih, byť působí ve srovnání jako trochu naivnější nebo povrchnější, verze, ve smyslu jakési rafinovanější drobnokresby bizarnosti jeho dalšího díla.

5 12.06.2022

Zajímavý námět na román, popis případu muže, jemuž násilně vtrhne do poklidného a idylického života člověk trpící utkvělým bludem, pohledem oběti...všechny ty nečekané přidružené dopady na do té doby pohádkově romantický vztah.
Charakteristický McEwanův rukopis. Kumulace událostí osudového dne, tentokrát hned v první kapitole, odkud se jako lepkavá pavučina vinou ze středu nitky tragických následků. Analyticky psychologická drobnokresba všech subjektivních pocitů do nejmenších nuancí. Nejen vyšinutost mysli postižené psychickou nemocí, ale i znepokojující otazník nad naším nezvratným přesvědčením o vlastní pravdě a zatvrzelá ukřivděnost, nedostane-li se jí pochopení, důvěry a podpory. Vztahy a jejich snadná rozbitnost. Sugestivní... určitě nejeden čtenář začne pátrat v zákrutech vlastní mysli, zda jeho interpretace reality není třeba podobně zakřivená.

8 07.06.2022

Kafkovská absurdita boje jedince s Institucí (ať už byrokratickou nebo mocenskou) s nejasným a neobjasněným smyslem... neboť jde právě jen o tu úzkost, tíseň a marnost, s níž jí postižený čelí. Akorát mnohem humornější, místy jsem si připadala jako v povídkách Šimka a Grosmanna. Nebýt egyptských reálií, působila by novela jako ryze evropská literatura.

5 02.06.2022

Tři křesťanské legendy o zázraku. První dvě poněkud krvežíznivé, s lehce hororovým nádechem, ale mne nejvíce oslovila poslední slovenská ... jímavé vyprávění, na kterém čtenář pochopí, co symbolizoval Kristus všem těm masám nejubožejších, smysl utíkání se právě ke křesťanské víře... a možná i to, proč dnes tomu už tak není.

Mám ráda romány, kdy si čtenář musí z nechronologicky rozházenych střípků příběh zrekonstruovat sám, a ani nevadí, jsou-li některé události naznačeny předem, zde to spíš působí jako ochranné změkčení dopadu... Kolibřík je v tomto ohledu ideální koláží klasického vyprávění a dialogů (nebo monologů), ať už v dopisech, nebo soudobých mailech, telefonátech a SMS.
Příběh nejen o vztazích, nesouladech, míjení se i rozhodnutích být tu pro potřebné blízké, o ztrátách opakovaně rozmetavajicich starý život ... ale v základním plánu o životních přístupech k pohybu v proudu událostí, který se na člověka valí z vnějšku. A Sandro Veronesi ve své postavě Kolibříka (takového novodobého Joba) nepokrytě obhajuje - v kontrapunktu moderní doby změn jako úniku a změn pro změnu samotnou - sílu nudné a nedoceněné stálosti.
Taky by se mi asi více líbilo, kdyby autor své "sdělení" místo do utopicky horečnaté kapitoly o člověku budoucnosti nějak nenásilně rozesel mezi řádky ostatního vyprávění...ale jinak je to jemná a citlivá (a občas i snesitelně sentimentální) kniha, která snadno dokáže jak vtáhnout, tak přimět se zastavit a zapřemýšlet nebo zapolemizovat.

8 26.05.2022

Šestnáctiletý mladík vypadlý z rodného hnízda do prostředí chlapeckého internátu, které, se všemi spolužáky a profesory, slouží jako obří projekční plátno pro náhle propuknuvší intenzivní introspekci... jakoby poprvé otevřel oči do světa, který se bez daných, pevně definovaných hranic rozmývá v cosi naprosto nejednoznačného, nestabilního a stále unikajícího uchopení. Smysly a pocity, psychologie, filozofie a morálka v pohybu hledání a zpochybňování, fascinace mnohoznačností a subjektivitou vnímání.
Musilova prvotina nebudí žádné velké emoce ani nedočkavé obrácení stránek, nato je příliš odtažitě analytická, a přitom zároveň expresivní dost abstraktním způsobem, ale některé pasáže stály opravdu zato.
"Vnímal vášnivost melodií jako údery křídel velkých temných ptáků, jako by dokázal vycítit křivky, jež zanechával jejich let v jeho duši. To už nebyly lidské vášně, jimž naslouchal, ne, to byly vášně, které prchly z lidí jako z příliš těsných a všedních klecí."

8 23.05.2022

Mozaika impresionistických střípků o člověku svými skutky dobrém i špatném v jednom, vztazích rozpadajících i rodících se, paměti a (ne)komunikaci...plná hravých postřehů o věcech lemujících běžný život, natolik drobných a všedních, že málokomu stojí za pozornost či úvahu. 3,5*

7 19.05.2022