Acamar komentáře u knih

Jako u K.I. obvykle, mnohovrstevnatý a znepokojivě "zpytující" román. Pohybovat se jen po rozvážně pomalé a poklidné hladince děje příliš nemá smysl, protože jeho knihy jsou pěkně kalné rybníčky, kde skutečné gró se skrývá v těch nepřehledných, temných a zapáchajících usazeninách u dna. Ještě hlouběji za alegorií osobní a kolektivní pamětí...za iluzí zapomnění, kde to co se už jednou událo, dále žije, bolí a tak nedá skutečně zapomenout. Působí poněkud bezútěšně, že Ishiguro neslibuje happy endy a lásku/odpuštění, co přes hoře přenáší...a je taky pěkně záludný, když nikoho nezbaví zodpovědnosti... koneckonců úkolem archetypálního převozníka není rozdělovat, jen klást otázky...kdo rozhoduje jsme bohužel my.

21 07.01.2023

Milovníci Kusturicy v této knize najdou odraz obdobného "balkánského" vypravěčství....žádné hořekování nad nedostatkem a ranami osudu, ale bizarně groteskní vidění a chaoticky živelný a tvořivý přístupu k realitě (či jí navzdory)... Zdravotnická mise v občanskou válkou rozdělené krajině, spojená s nečekanou cestou za zemřelým dědečkem...směsice vzpomínek na společné rituály, jeho dětství a dospívání v chudé vsi, i to vlastní, v hlavním městě v dobách války...trocha dojemného sentimentu, humor a (sebe)ironie, rodina, komunita a kontinuita, ale hlavně síla předávaných tajemných (ať už lidovou tvořivostí přifouklých či nevysvětlitelných) příběhů.

7 02.01.2023

Skladba plynoucí jako volný tok fragmentů nejrůznějších aluzí... I bez rozklíčování poznámkovým aparátem lze vnímat jimi nesený pocit prázdnoty, jako hlasy těch co byli a nejsou, obrazy pominulého existující v paměti země, čekání na něco co nepřichází...

R.D. ve svém opusu maluje štětcem na hladině mozaiky světa, (jehož mnohost témat v širokém záběru už zde opisuje dostatek komentářů), kritickým ostřím odkopává svět pod hladinou. Obraznými metaforami, viděním k kontextech i kontinuitě, odkazy k historii, filozofii i literatuře. Mnohému nejde než přitakat, ale pevně doufám, že se i mýlí...že současný svět neutváří jako v její knize jen tři statečné, několik prohlédnuvších, ale opatrných nebo zbabělých a zbytek tupých, slepých, prodejných konzumentů jednoduchého bytí... zbytek primitivně manipulativních misogynů a tyransky necitelných slepic.
Hodiny z olova jako zklamaná obžaloba, text probolený vraždící zvůlí totalit, sobeckou lhostejností a strachem, ale také prodchnutý nejhlubší nadějí...
"Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tato naděje je. Naděje není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu na to, jak to dopadne."
"Naděje je svět ducha, nikoliv stav světa... není to prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující svět bezprostředně žitého a zakotvená kdesi dál, za jeho hranicemi."
"Bylo by vůbec dnes těchto maličkých nadějí venku, kdyby nebylo té velké naděje uvnitř, bez níž nelze důstojně a smysluplně žít a tím méně se pouštět vždy znovu do toho "beznadějného podnikání", kterým obvykle dobré věci začínají?"

16 24.12.2022

Poválečná Paříž a New York, bohémský svět, jazz, a v jeho centru výstřední, průkopnický saxofonista, svištící životem jako neřízená sebedestruktivní střela...pohledem jeho přítele, hudebního kritika a životopisce. Iniciační setkání s tvorbou J.C. ...a hned má o příznivce více. Lehký, pro mne vysoce čtivý a přitažlivý jazyk, přestože obsahem je stísňující osud jedné (ať už vlastní "genialitou" či drogami postižené) osobností s naprosto originálním nazíráním světa a zoufalou touhou vyjádřit neuchopitelné. Než příběh tragického konce muzikanta (koneckonců podobných obětí a jejich příběhů je mnoho), bavil mne cynismus Bruna vůči vlastní osobě, a fascinovaly Johnnyho vize.. nevím, kolik se toho skrývá pod nálepkou "inspirováno životem CH.P.", a kolik vlastní autorská invence, ani to není důležité...ale každopádně mne to vybudilo poslechnout si nějaké jeho skladby a taky přečíst básně Dylana Thomase.

6 18.12.2022

Postapo z dob hrozeb zničujícího jaderného konfliktu. Téma ani pohled na lidstvo nejsou v tomto žánru ničím ojedinělým, ale zajímavý je jako celek díky členění do tří částí, vždy cca v odstupech šestiset let, jako cyklická smyčka temna, vzestupu a vrcholu technického rozvoje, který však nekráčí ruku v ruce s tím etickým. Víra autora se odráží, v pohledech na mnišský řád coby uchovatele a nositele hodnot a vzdělanosti, náboženství coby morální autoritu, ale nijak fanatický postoj to není, v úvahách mnichů není odsudek, spíš rozjímání, snažící se vidět věci z obou protichůdných úhlů, pochopení že prostředek samotný není zlo, to je jen ve způsobu jeho využití ... Příjemné, kultivované čtení.

10 02.12.2022

Sci-fi, kde nehraje prim literární stránka, jako hrátky s formou, psychologií a charaktery postav, dramatičností nebo akčností děje, brnkání na čtenářovy emoce...v tomhle ohledu je kniha poněkud suchopárně bezbarvá. Působí spíše jako popularizace současných vědeckých teorií vestavěná do sci-fi příběhu, propojující reálie (pod čínskou optikou) s abstraktní imaginací, kterak by mohly být tyto poznatky aplikovány v hypotetických podmínkách kontaktu či střetu dvou planetárních civilizací. Protože astro/fyzika mne laicky docela zajímá a autor ji uměl podat (aspoň pro mne) srozumitelně, bavilo mne to. Nakolik byl kde "mimo" posoudit nedokážu, co mi přišlo v knize nelogické, se týkalo spíše věcí, které naopak autor bez vysvětlení postavil jako danost (schopnost komunikace s Trisolarany), věci kde si z praktického hlediska neumím představit, že by určité události jaksi unikly pozornosti veřejnosti (jako rozřezání lodi) nebo nevíra vědců ve vlastní civilizací spojená s naivní adorací neznámé civilizace apod. Slouží zápletce, aby dílky skládanky mohly zapadnout do celku, ale kniha díky nim působí nedotaženě. Nejsou to však tak zásadní vady na kráse, které by mi čtení zkazily nebo odradily od zájmu o pokračování.

20 10.11.2022

Tomu se říká obětovat se pro spravedlnost...nebo Pyrrhovo vítězství? Krátký, ale vydatný příběh boje za prosazení spravedlnosti a potrestání bezpráví je spletitější než by člověk čekal, svými nečekanými zvraty a vstupy nových zainteresovaných a jejich kolidujících zájmů se nabaluje jako sněhová koule gigantických rozměrů, až začne připomínat frašku...a také nečernobílý a kontroverzní, neboť Kolhaase musí člověk pro jeho vyhraněný boj za ideu ochrany práva občana obdivovat, tak i nechápat ten extremismus, kdy kvůli své zarputilosti zaplatí (a bohužel nejen on), při zohlednění prapříčiny sporu, vskutku neúměrnou cenu... o čemž však nemohl mít tušení.
Zajímavá kniha, zdánlivě pouhý popis jednoho právního sporu hnaného do krajnosti, bez jakýchkoliv osobních stanovisek autora k němu, názor na ni, či otázky, které si čtenář položí, nejsou však vůbec snadno zodpověditelné či jednoznačné.

8 01.11.2022

Bujná představivost, jíž (nejen) středověcí umělci věnují zobrazení rafinovaných muk pekelných, odstíněných hierarchií spáchaných hříchů, je doslova fascinující. Dantovo peklo neodráží jen pohled křesťanství, reflektuje v sobě italskou politickou současnost, stejně jako odkaz antické kultury a mytologie. Jeho alegorická interpretace, o nezbytnosti na cestě poznání projíti vnitřním peklem, výstižně podaná v závěru autorem překladu, je však bezesporu nadčasová. Poznámky i ladící ilustrace knihu výborně doplňují.
Pokračování cesty očistcem k ráji je teprve přede mnou, přesto že po Dantově Pekle v sobě představu ráje, obývaného i nějakými pozemskými bytostmi, v sobě doluji jen stěží.

Metaforická novela, plující někde ve vodách surrealistického ponoru do obsahů podvědomí a vnitřního konfliktu mezi tělesností pudů a duše (či morálního povědomí). Snové obrazy...noc a temnota bez konce, prchavost veškeré touhy, citu i usilování, bloudění, osamělost, fyzická bolest, utrpení, beznaděj neodvratného zmaru...v něčem evokující Hessova díla, jen s opačným vyzněním. Autorův pohled na člověka mi opravdu blízký není, ale symboliku jeho obrazů nitra lze cítit i bez tohoto sdílení, jako animálně krutou součást lidské přirozenosti.

5 22.10.2022

Přidávám se ke komentářům, které vyzdvihují zvolenou "kostru" knihy. Jakoby autorka rozlouskla problém jedné ze svých koncových postav, Marcuse, jak předat historii všeho možného, co se Afričanům dělo. Průlet dějinami, tradice původní i nově zrozené, vliv a odkaz předků coby nepominutelných kořenů, z nichž se rozvětvují další a další generace, prostřednictvím příběhu rodové ságy, propojující Afriku (Ghanu) a Ameriku. Každá kapitola/potomek je další větvičkou se zapamatovatelným osudem, osobitým střípkem kaleidoskopu nesčetných podob, jaké na sebe životy černochů v původním či novém prostředí nabíraly. Úspornost, kterou autorka věnuje jednotlivým postavám, se soustřeďuje na zachycení konkrétního prostředí a situace, kde se zrovna ocitají, jakému problému momentálně čelí, a přes jejich vztahy navazuje nit k pokračování o generaci dále, kde časový posun ukazuje proměny životních podmínek a situace nové. Ta úspornost nutně vede k tomu, že jednotlivé postavy nemají příliš velký prostor jít jak do hloubky problému, tak osobní psychologické drobnokresby, zůstanou jen kamínky mezi ostatními v mozaice, to však nijak nevadí, protože záměrem autorky byla patrně právě ona mozaika, která se neustále rozvinuje a pozměňuje. Spojnice konce byla docela předvídatelná, ale logická...Návrat domů ve vícevrstevnatém smyslu.

12 19.10.2022

Žena na prahu nového života. Jedna jeho etapa skončila a druhá se teprve začíná rodit. Klidná, minimalistická a zemitě pocitová kniha, ve které se toho moc neuděje, nenamluví ani nenahloubá... hlavní postava k sobě nechává jen samovolně připlouvat vlny vzpomínek nebo zřídkavých nitek spojujících ji s minulostí a stejně pasivně a neuspěchaně přijímá i nové prostředí a lidí v něm. A pod tím vším nenápadně, nenásilně a civilně prostírá jakousi existenciální vrstvu smíření s všedním životem...jeho prohrami a zvraty i odvahou jim čelit, odpoutání se od minulosti a utváření vlastních kořenů.

7 13.10.2022

Povídková antologie fiktivních autorů. Povídky psané v různém ladění, jako převyprávěné historické pověstí, magicko-mystické, filosoficky existenciální, i ryze (post) moderní, včetně využití různých soudobých platforem psaní; v pestrém geografickém i časovém záběru. Přesto mají něco tak základně společného, že být to autorovým záměrem, asi by čtenáře nepřesvědčil o různosti autorů. Stejný pohled vypravěče na čas a realitu, kde se paralelně prolíná skutečnost s její paranormální, snovou nebo imaginativní rovinou...lehkost a hravost psaní, která se odráží na snadnosti, příjemnosti a zábavnosti čtení...svižný spád povídek zacílený na vesměs nečekanou, vtipnou či absurdní pointu. A ten nápad přiznaně smyšlených autorů včetně jejich životů, díla a známých výroků... prostě fikce na druhou! Autor se zjevně bavil a já také.

6 09.10.2022

Modelová situace moci jedněch nad osudy druhých, kteří něco potřebují. Morální dilemata s tím spojené - zneužití moci a korupce na jedné straně, ohnutí vlastních zásad pro získání toho vytouženého na druhé...v konkrétním zasazení do rumunského Ceausescuova venkova. Autorka jen s odstupem popisuje situaci a nevynáší žádné soudy, úsudky ponechává zcela na představivosti a (hypotetickém) zvážení čtenáře. Její jazyk kombinuje úsečnost a holé, slabikářově skládané věty s občasnou, až krvavě drsnou poetickou metaforou, připomínající hlazení drátěným rýžákem proti srsti. Nakolik její specifický projev bude přijat, bude záviset na vkusu čtenáře. U mne prozatím zůstalo na ocenění osobitosti a smyslu, případně souladu formy se syrově neúprosnou realitou obsahu.

I poslední novela V.W. staví na jednodenním výřezu všedního života svých několika postav, na vnitřním světě jejich neustále se vlnících myšlenek a pocitů, na napětí vzájemného střetávání se těchto jednotlivých vnitřních světů, na marnosti, s jakou se, až na prchavé okamžiky problesklého souznění, zase míjejí a uzavírají do sebe...ať už jde o sevřený svět pár obyvatel staré usedlosti, nebo autorku výročního divadelního představení, co se snaží něco vyjádřit a diváky, co se snaží to pochopit... a zůstává pachuť neurčité nespokojenosti nenaplněných představ a prázdnoty neměnně všedních dnů.
Mám ráda knihy V.W., ale tato na mne zapůsobila obzvlášť depresivně, a druhá část s vkládanými ukázkami představení byla, i přes krátký rozsah, skoro k neučtení. Jsem ráda, že to nebyla má první přečtená kniha této autorky, protože by pak dost dobře mohla být i poslední.

4 29.09.2022

Křehká, něžná Auri, celou svou energií pečující o spokojenost světa malých věcí kolem sebe, vracejíc je tam kam správně patří...No, tohle opravdu nepůsobí jako klasická fantasy povídka...ale mně naopak, pane Rothfussi, vůbec nepřekvapuje, že spousta čtenářů právě té úzkostně citlivé dívce, jejíž snaha kdykoli může vyjít nazmar, protože celý svět se může v kterémkoli okamžiku zhroutit, rozumí.

11 25.09.2022

Pod povídkami L.B. se skrývají nechronologicky uspořádané vzpomínky a postřehy, inspirované vlastním pestrým životem...na lidi, místa i povolání. Některé se jen mihnou, k jiným se vrací opakovaně, jako k dětství, alkoholismu, umírání sestry...a přidává jim postupně na intenzitě i hloubce.
Kouzlo povídek není v ději, pointách, nebo v neobvyklosti či originalitě formy, jako spíše v dokonalé autenticitě, s níž autorce věříte úplně všechno, humoru, schopnosti přenést do popisovaného prostředí, situace či pocitu. V osobité směsici jejího vypravěčského nadhledu, nesentimentálního soucitu i pobavení nad zákruty obyčejného lidství a života, kde neplatí žádná co kdyby.

13 23.09.2022

Velmi pečlivá a podrobná biografie idealistického i nesmiřitelného bojovníka, než jen proti politice, spíše proti všemu, co jej ve věcech veřejných trápilo svou nespravedlností, nepořádností či lhostejností...a taky jednoho z vynikajících českých textařů/básníků minulého století. Jejím autorem je předseda Klubu Karla Kryla, takže nepřekvapí jeho jednoznačně uctivý postoj, který se však nepromítá do podoby fanaticky slepé obhajoby, ale do zasazení Krylových textů a činů do kontextu doby a jejich neoddělitelné provázanosti s osobností KK, vysvětlující tak zejména jeho polistopadové zdánlivé kontroverze. A to se mu myslím povedlo výborně.
Výčet jeho aktivit je opravdu detailní (i když téměř diářové záznamy jeho koncertů jsem už přeskakovala), a mne tak svým záběrem KK v lecčems překvapil, nechybí ukázky a fotografie, ani rozsáhlé dodatky. Je to rozsáhlá odborná práce, takže o literární zážitek čtenáře této biografie se nejlépe postarají samotné ukázky Krylových textů.

"Nebe je růžové
Po cestě křížové
snad konečně spočinem
jak pšenice v klásku
Spočinem bez hněvu
přirostlí ke dřevu
Vždyť největším zločinem
je hlásati lásku.."

Po šestý zpěv by se skladba mohla jmenovat klidně Znamení bezmoci... Vizionářsky (či v případě katolického básníka snad příhodněji prorocky) pronikavý a nesmiřitelný pohled na poúnorové dění, tupost a bezobsažnost nové doby, uťaté od všech minulých hodnot, jejich devastaci a všudypřítomnou atmosféru strachu, přitakajicímu tím zločinu. Symbolicky v alegorii Ukřižování i konečného Vzkříšení.
Volný verš, naplno nechávající vyznít sílu syrově nesmlouvavých metafor coby obrazu doby temna, slepoty a zkázy... stejně jako neslyšitelné, ale stále přítomné apokalyptické hřímání té jediné skutečné moci nad světem ve zpěvu posledním. Víra autora je dílu neodpáratelná, ale její metaforiku jistě lze pojmout abstraktněji, aniž by ztratila na síle výpovědi - kruté obžaloby.

"Mysleli si, že myslí, mysleli že mluví, mysleli že jdou
Cokoli a kamkoli se jim uráčí
A zatím se smekali po hladké stěně nálevky malstromu
V kruzích stále menších
S jedinou svobodou zrn obilných, jež mají být rozdrcená pro potravu obrů tak nelidských
Že kameni nad tím naříkalo"

"Nebyli studení a nebyli horcí
Odporná příchuť vlažnosti nutila boží ústa
S hněvem je vyplivovat
Do stále větší opuštěnosti"

Okouzlující a osvěžující kratinké texty, na způsob fejetonů, básní nebo jen představ, působící svou lehkostí a neposedností, jako by autor jen spontánně zaznamenával, jaké rozbíhavé asociace mu právě plují myslí. Neočekávejte žádná vážná zamýšlení nad ožehavými společenskými tématy,
zato přehršel originálních přemetů fantazie, vskutku osobitý úhel pohledu a nepředvídatelný humor v podobě kultivovaně zjemnělé ironie, satiry nebo roztomilého cynismu.

6 07.09.2022