1871 komentáře u knih
Tak nevím jestli je ta kniha tak zmatená, nebo je to špatným překladem, ale je tam pár protichůdných tvrzení. Například: "Neměla o mně zájem..." a pak na téměř celé stránce popisuje, jak spolu strávili večer. Takových věcí je tam více. Pak také ten titul ...jak mít všechno u pr**le. Dobře, část knihy je o tom, jak to tam mít, ale většina je o tom, jak to tam nemít a co tam nemít a tím tam mít něco jiného.
Je to dobré pro uvědomění si růzností pohledů na svět, ale určitě to není návod, jak to udělat úplně správně.
Když napíše knihu psychiatr, děj je sci-fi, nebo popis zážitku potenciálního pacienta, který sám váhá jestli je to skutečnost, nebo jen jeho vize... Dočetl jsem to do konce a celkem bez problémů, doufám že to nesvědčí nic o mém psychickém stavu.
Není to mainstream. Nedivím se, že má vedle nadšených čtenářů i hodně takových, kteří to zcela nechápou, protože je jim to tak cizí až nepochopitelné. Nikde se tam nepíše o tom, že si má člověk užít, co může. A jako syn vládce by mohl. Stále se tam naopak opakuje motiv, že se má člověk směňovat za svůj cíl. Rozuměj usilovat o něj, snažit se, obětovat mu svůj čas a svou námahu... Nepopírá ale, že je mnoho takových, kteří to neřeší a nežijí tak. Nijak je neodsuzuje, jen je lituje. Trochu tam cítím vliv východu, povinnost je tam nadsazena právu, práva společenství jednotlivci.
Jazykově skvělé, pro mě i stylisticky. Četl jsem ji podruhé a to hlavně pro náladu a pocit, který to ve mně vyvolává. Hodně mi to připomíná Krylovu Děkuji.
Opravdu výběr pro českou duši. I když je původem Maďar a žil v Izraeli. Nejvíc úctyhodné je to, že velká část povídek je o něm samotném a o jeho rodině. Není to ta hloupá kousavá satira namířená všude kolem. Má to hlubší myšlenku a je to i sebekritické.
Děj to vlastně skoro nemá, nebo spíš je velmi těžké sledovat ho. Propojení těch náznaků dějových linií je až úplně na konci. Když ale člověk nechá vyprávění plynout a nechá se jen unášet tou náladou a jazykem tak je to velmi dobré.
Některé povídky mají příliš zdlouhavý úvod. Hodně mi to připomnělo vědeckopopulární články té doby. Dnes se podobný styl objevuje v novinách typu Hrom.
Je potřeba poznat chování (myšlení) nepřítele. Tak jsem to četl, abych je uměl lépe přečíst.
...právnost.
V tomto případě právo ženy (dívky) být čarodějem, ne jen čarodějnicí. Nakonec se jí to povede, vlastně proti tomu nikdo nic tak smrtelně vážně nemá, kromě toho že je to proti tradici a také je to nepřirozené...
Knížka plná stereotypů a předsudků, všechny jsou ale tak lidové a popravdě u absolutní většiny populace platné. Takže pro tuto většinu je to vlastně empirická zkušenost, dokud se nesetkají s někým novým, kdo se tomu vymyká a toto setkání vytvoří zkušenost novou. Není to tedy tak, že téměř všichni rasisté, xenofobové, homofobové, mačové a všichni ti ostatní prostě ještě nepotkali někoho, kdo by je přesvědčil svým vlastním životem, jako správným příkladem? Pravda, nesměli by to být úplní ignorantští pařezové.
Na konci knihy jsou výklady od pana Sokola. Našel jsem tam několik postřehů, které jsem nikdy neslyšel. Obohatilo to můj pohled na věc a mám opět o čem přemýšlet.
nevím jestli to byl dobrý nápad číst si to před volbami: "Desetitisíce bláznů léta studujou kvůli svému povolání a pak ho celý život vykonávají, jen aby nakonec přišel ctihodný pan politik a sklidil veškerou chválu - poněvadž umí něco, čeho se jim, chudákům odborníkům , na jejich univerzitách a odborných školách nedostalo: umí mluvit o tom, co oni, ti druzí, dělají! Ano, to je to, v čem jste odborník, Dulnikkere! Umíte mluvit, mluvit, mluvit jako dlouhohrající deska, hodinu za hodinou, jako vodovodní kohoutek, který se opil vlastními kapkami..."
Pominu literární kvalitu, ale ta myšlenka muset doma před dětmi tajit téměř vše a ve vlastních dětech mít ty nejsnaživější donašeče... Kromě pekla války zažívat i toto domácí peklo...
Osoba strážmistra Studera mi byla osobně blízká. Příběhy byly ale místy zdlouhavé a trochu jsem se v tom ztrácel.
Povídky dobré. Další texty byly pro mě celkem složité, abych se v nich zorientoval, tak jsem si musel pustit nějaké dokumenty o SNP.
Odpočinkové a přitom k zamyšlení. Vypravěč j jiný než ostatní, protože si všiml. Ale ten, kdo ty stromy sází je úplně nevídaný zjev. A nejlepší jsou ti úředníci, kteří to prohlásí za přírodní les se samovolným vznikem.
Hezká kniha o profesním zaujetí a cílevědomosti, ale také pohled na propastný rozdíl v přístupu k pacientovi. Pomáhali jak nejlépe uměli, ale to striktní odmítání říct pacientovi pravdu o špatné nemoci a špatné prognóze... myslím porovnání s dnešním vyžadováním informovaného souhlasu.
Já ten příběh znám, ale nemůžu si vzpomenout, kdy už jsem to četl a od koho to bylo. Snažil jsem se upamatovat na to první čtení v každé kapitole, ale nepovedlo se. Neznáte to od někoho jiného?
No nějaký ten rok už mám a knížek jsem přečetl už hodně. Jestli to bylo před 20 lety, tak si už asi nevzpomenu.
Když si člověk odmyslí tu proletářskou revoluci a třídní boj, tak je to dobré.
Jako parodie nic moc, tento humor mi nesedí. Ale dobře tendenční, dá se to použít jako učebnice pro psaní podobných věcí. Jak zesměšnit nepřítele, v tomto případě třídního.
Ono Rusko té doby asi nebylo nic moc. Nebo se člověk nesměl moc dívat tam, kde se mu to příčilo chudobou. Jinde to bylo sice podobné, ale už se objevoval posun k lepšímu.
Právě jsem ukončoval marodku po 9 měsících. Vím, že to není totéž, jako být sám tak daleko od ostatních a v tak těžkých podmínkách, ale pomohlo mi to.