Krev elfů
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30482/bmid_krev-elfu-Jqe-30482.jpg
5
4926
436
První část ságy o Zaklínači. Geralt, Ciri, Yennefer, Triss Ranuncul, Yarpen Zigrin a další známí a oblíbení hrdinové ze Sapkowského povídek poprvé na stránkách románu, v němž se odehrává boj o osud světa. Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět…
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , LeonardoOriginální název:
Krew elfów , 1994
více info...
Přidat komentář
Krev elfů slouží po dvou povidkových knihách jako úvod pro pentalogii o Geraltovi a Ciri - na faktu že se jedná o úvod kniha stojí i padá. Jako oba Zaklínači předtím je Krev elfů čtivá a zajímavá, ovšem snaha do uvedení do dějových linek tolika postav obsahuje hluchá místa a děj nasledujích knih je zde nastíněn a větší část knihy se věnuje průzkumu postav a jejich motivací.
Po skvělém druhém díle jsem se s chutí pustila do třetího a nastalo velké zklamání. Děj se nikam neubíral, nekonečné rozhovory mě nudily a byla jsem ráda, že knížka skončila. Doufám, že to byla výjimka a díl následující se opět rozeběhne tempem dílů předchozích.
No, upřímně se divím mnohým zdejším negativním hodnocením. Povídkový formát zaklínačovi slušel, ale v něm by se svět kolem něj nemohl rozletět do takové šíře (i když pořád velmi střídmé). A to by byla škoda, věčná škoda. Sapkowski věděl proč to dělá.
Co si budem povídat, je to slabota. Nejhorší díl. Děj je nudný, záplatka slabá. Vtip je v tom, že první knihy povídej, které jsou postaveny před knihu, (logicky, neboť se před ní odehrávají) jsou velmi dobré a Čas opovržení, jež na ni navazuje je také již o něčem úplně jiném.
Krev elfů mi (stejně jako následující díly) nesedla. Povídky o Geraltovi se mi moc líbily a proto jsem do série šel s velkým očekáváním.
Zaklínač se ale zkrátka (podle mě) na dlouhou sérii nehodí. Některé pasáže jsou vyloženě zdlouhavé, děj na mě působí monotónně, někdy až nudně. A u dalších dílů se to, bohužel, nezlepšuje.
Pentalogie o Geraltovi a jeho princezně, naháněné kdekým a ohrožované mocenskými zájmy králů, elfů i čarodějů, je příběh spletitý, důkladně promyšlený, často náročný na paměť (všechna ta jména a názvy) i na trpělivost s košatými odbočkami, když se autor chystá své vyprávění vložit do úst novému vypravěči nebo prostě zaujmout nový úhel pohledu. Je to úchvatný příběh a autor nám ho předkládá v podobě jakési koláže, jako historii poskládanou z fragmentů posbíraných ze starobylých kronik, legend, písní i historických pojednání, z vyprávění potomků očitých svědků a z úvah badatelů. Skrze tyto "prameny" nás autorova fantazie přivádí k vlastním událostem a všechny ty "dochované úlomky" spojuje v jediný proud, v mohutný příliv jmen, vztahů, obrazů a barev, včetně konkrétních činů, myšlenek a dialogů konkrétních osob. Není to lehké čtení, ale ten proud vás strhne a nepustí, jako každá dobrá literatura. Sapkowski patří k Tolkienovým obdivovatelům a netají se tím, inspirace jeho dílem je v příbězích o zaklínači jasně patrná - ale je to jen inspirace, nic víc. Sága o Geraltovi z Rivie nevznikala tak dlouho jako příběhy o Středozemi, ale jedna zajímavá podobnost s Tolkienovým dílem tu je; tak, jako se Bilbo a Gandalf poprvé objevili v knize Hobit, kdy nejspíš autor (alespoň zpočátku) ještě vůbec nemyslel na sepsání velkého příběhu o válce o prsten, ani zaklínač svoje nestvůry nenahání jenom ve velkém pětidílném románu o princezně Ciri. Než se čtenář do pentalogie vůbec pustí, měl by "načíst" i povídky z úvodních dvou sbírek o Geraltovi. Vedle čistě zaklínačských historek o nebezpečných potvorách všeho druhu tu najdete i počátky velké ságy o princezně Ciri. Zejména povídky "Otázka ceny", "Meč osudu" a "Něco víc" jsou pro chápání vztahu mezi Geraltem a Ciri poměrně důležité (i když autor samozřejmě v románových příbězích všechno podstatné vysvětlí). A na rozdíl od Tolkiena má Sapkowského příběh i svoji "doušku" v samostatné povídce. Důležitá , aspoň pro ty čtenáře, kteří si potrpí na dobré konce, je určitě povídka "Něco končí, něco začíná", která vyprávění o Geraltovi, Ciri a Yennefer definitivně uzavírá.
Nejlepší fantasy co jsem kdy četla a jediná co mě nadchla i při druhém čtení, už se těším, čím mě překvapí při třetím čtení :)
Po prvních dvou dílech se dostávám k románu. Konečně se zde mohu více dozvědět o Ciri nebo Yennefer a tento fantastický svět mě velmi fascinuje. Je skvělé, že se zde objevují známé postavy z povídek a celkově se na ně nezpočetkrát odkazují.
Už jsem četl Eragona, takže zdejší vykreslení světa kolem Zaklínače mi přijde téměř komicky slabé. Jenže od dob Eragona mi to přijde téměř u všech fantasy:-)
Vadí mi, kterak se tento svět prolíná s tím naším - někdy to dává smysl, někdy je to takové.. nehodící se. Nejzřetelnější jsou kombinace našich jmen a jmen světa zaklínače.
Na druhou stranu Zaklínači nemohu upřít surovou realitu, kdy pro čtenáře dnešních fantasy naprosto nečekaně přiletí sprosté slovo jako facka. To pak děj knihy zase vrací do reality všedního života.
"Si mě nasral, zkurvenče!" zní rozhodně věrohodněji, něž "U sta hromů, aby tě ďas!" a za to si této knihy musím cenit.
Co si budeme povídat, povídkové knihy jsou lepší, čtivější. I tak to ale bylo příjemné čtení. Jen je ale nutné vzít v potaz, že tohle je prostě jen rozjezd a v knize se toho mnoho nestane. Užijeme si sice Zaklínačova světa habaděj, ale už méně si užijeme samotného Zaklínače, což mne trochu zklamalo. Né, že by ostatní postavy nebyly fajn ale všichni chceme číst o Geraltovi a o tom jak kosí příšery nebo neopak řeší morální dilemata. Politické části sice asi nebudou pro každého, ale dobře v nich vynikne, že si s tím světem Sapkowski fakt vyhrál.
Doufám, že tahle zaklínačská sága nikdy neskončí! S takovouto hloubkou a sílou příběhu jsem se už dlouuuuuuuuho nesetkala.
Povídky sice skončily, ale souvislý příběh začíná a s ním osudy mým oblíbených postav - Geralta, který zaklel mé srdce, rozverné a sladké Ciri a v neposlední řadě Yennefer, jejíž fialové oči dokáží vyvolat mráz v zádech.
Jen v té politické rozmluvě králů a mágů jsem se celkem ztrácela. Ty jejich jména jsou prostě nezapamatovatelná :-D.
Já nevím, ono kniha nebyla špatná, ale tak nějak na mne trochu nudnější a politicky laděná, což nebylo nic pro mne. Snad v dalším díle ukojím své chutě líp ;-)
Nejde přestat číst a ani nechci, bojím se, až dojdu na konec série, co pak budu dělat?
A v tento moment se z povídkového Zaklínače, stal ten příběhový. Ale i tak je zde kvalita opět hodně vysoká.
Krásný přechod z povídkových knih do souvislého příběhu. Hezky navázané na jednu z posledních povídek "Něco více". Docela jsem si oblíbil i Ciri, ke které jsem dříve cítil odpor, protože jsem se bál, že vyšoupne Zaklínače. Geralta tam tedy bylo podstatně méně, ale přesto mě to bavilo a upoutalo. Trošku mi vadilo, spíš jen byla škoda, že už tam bylo méně příšer, mutantů a stvoření, prakticky žádné (až na jedno fakt super!). Těším se moc na další díly a vřele doporučuji :)
Štítky knihy
polská literatura čarodějové zaklínači zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kniha Krev elfů je v
| Právě čtených | 104x |
| Přečtených | 8 039x |
| Čtenářské výzvě | 520x |
| Doporučených | 493x |
| Knihotéce | 2 110x |
| Chystám se číst | 660x |
| Chci si koupit | 157x |
| dalších seznamech | 33x |
Bože, konečně jsem se dostal na dějovou posloupnost. (né že by byli předchozí dvě knížky špatné, to né). Mám rád prostě, že jdou věci v nějaké časové ose. Neskutečně jsem si užil čtení a neovladatelně se těším na dalšííí díl !