Zahradníkův rok
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183463/zahradnikuv-rok-183463.jpg
4
499
108
Zahradníkův rok je úsměvná knížka o tom, co všechno čeká na zahrádkáře v průběhu celého roku. Karel Čapek humornou formou vystihuje zahrádkářovu lásku k přírodě včetně každodenních starostí s tím, aby jeho zahrada rostla.
Přidat komentář
Úžasné fejetony. Výborná hravá čeština, vtipné, milé, čapkovsky člověčí. Nadčasové.
A tak trochu i dobrá učebnice přechodníků, dnes je móda je v psaném textu používat, ale ne každý to svede.
Doporučuji číst s přestávkami po jednotlivých kapitolkách večer před spaním. Bude se vám dobře usínat…
*
„S hydrantem a hadicí lze kropit ovšem rychleji a jaksi ve velkém; za poměrně krátkou dobu postříkáme nejen záhony, ale i pažit, svačící rodinu sousedovu, chodce na ulici, vnitřek domu, všechny členy rodiny a nejvíce sebe samy. Takový střik z hydrantu má úžasnou účinnost, skoro jako strojní puška; můžete jím za okamžik vymlet do země jámu, pokosit pereny a servat stromům koruny. Znamenité osvěžení vám poskytne, stříkáte-li z hadice proti větru; to vám je přímo vodoléčba, jak vás to naskrz pokropí. Hadice má nadto zvláštní zálibu udělat si dírku někde uprostřed, kdy se toho nejmíň nadáte; i stojíte pak jako bůh vod uprostřed tryskajících paprsků vody, s dlouhým vodním hadem stočeným u vašich nohou; je to překonávající pohled. Když pak jste mokří až na kůži, prohlásíte uspokojeně, že zahrádka má dost a jdete se usušit. Zatím vaše zahrádka řekla „Uf“, vysrkla vaše vodomety ani nemrkajíc a je zase suchá a žíznivá, jako předtím.“
P.S. Ještě dovětek: Jedinečné ilustrace Josefa Čapka!
Většinu Čapka jsem četla téměř před 40 lety a v průběhu let jsem občas sáhla jen k povídkám z jedné a druhé kapsy .Stejně jako tehdy pradávno mě okouzluje autorův vtip humor a nádherný jazyk, ovšem teprve nyní kdy jsem tak trochu nucena převzít starost o zahradu můžu jen přitakávat jak je to trefné. Potěšily mě i nezaměnitelné obrázky Josefa Čapka - málo kdy narazím v E knihách na ilustraci .
Pokud jste zanícenými zahrádkáři jako já, nemůže vás tato kniha nenadchnout. Vtipná (tím druhem nadčasového humoru, který ocení stejně váš pubescentní potomek jako vaše babička), neuvěřitelně jazykově bohatá a neustále platná ve svých postřezích, nejen co se zahradničení týče.
Ke Karlu Čapkovi se vždycky ráda vracím. Fascinuje mě jeho jazyk, vyjadřovací schopnosti, vtip a optimismus, které jeho knížky vyzařují. Tahle není výjimkou. Asi nejvíc mě pobavila kapitola o kaktusářích a o tom, když zahradník odjede na dovolenou:)
A nejkrásnější popis podzimu, jaký jsem kdy četla:
"Říkáme, že jaro je doba rašení, ve skutečnosti dobou rašení je podzim...Je optický klam, že stromy a keře jsou na podzim holé, jsou totiž posety vším, co se na nich zjara vybalí a rozvine...Říkáme, že příroda odpočívá, zatímco se dere kupředu jako divá. Jen zavřela krám a zatáhla žaluzie, ale za nimi se už vybaluje nové zboží a regály se plní, až se prohýbají. Lidi, tohle je to pravé jaro, co není hotovo teď, nebude hotovo ani v dubnu."
"Ze všeho nejlepší je být živým člověkem, totiž člověkem, který roste."
Lehká, odpočinková četba na jeden den. Rozhodně doporučuji číst v zimě; četba v jarních měsících neodvratně způsobí návštěvu nejbližšího zahradnictví a v jeho důsledku značnou finanční ztrátu a to i u čtenářů-bezzemků.
Tak jako člověk má i zahrada své potřeby, kterým je potřeba se řádně věnovat. Jeden den se zalévá a druhý den se pleje. Do toho se vysévá a taktéž reje. Pak se objeví květy s plody a můžeme se radovat. Ovšem bez tvrdé práce a dobře prokypřené půdy bychom takových darů těžko dosáhli... Kniha je čtivá, ovšem pro letité zahrádkáře může být nudným popisem jejich každoroční práce, fejetony by mohli být více zábavné.
Péče a starostlivost o zahradu samotným autorem a psaná s humorem. Dílo okouzlující a laskající duši.
Když jsem se pustila do knihy a už na první stránce se zalykala smíchy, uvažovala jsem, jaktože jsem knihu nečetla už mnohem dřív, třeba při mém Čapkovém období na střední, ale teď už vím. Na tohle prostě musíte být zahrádkářem! :-D. I když jsem tím sprostým zelinářem a košťálníkem a zelený pažit u nás prakticky neexistuje, královsky jsem se u knihy bavila! Mnozí autoři by se měli inspirovat u Čapka, jak psát humor, protože tahle kniha je skutečně geniální! A pokud člověk hodnotí Čapka, nelze nezmínit jazyk. Čeština v rukou Karla či Josefa vzkvétá a vyráží se svými křídly k nebesům. Je jako jídlo v rukou michelinského kuchaře. Vzniká něco, co nasytí vaši duši na dlouhou dobu dopředu a na co budete s obdivem vzpomínat u každé jiné knihy, kterou uvařil kuchař z vesnické hospůdky.
Geniální, geniální, geniální! Asi jsem zaujatá (stejným koníčkem), ale čtu stále dokola v průběhu celého roku. Stále dokola prskám smíchy, podávám si s autorem imaginárně ruku a říkám mu: taky to tak mám! Jazyk Čapkův je dalším z pohlazení po české duši.
Je krásné se uprostřed zimy rozvzpomínat, jaké slasti a strasti nám přináší vášeň pro zahradničení. Čapek velmi trefně a vtipně vystihuje myšlenky a podivnosti toho, kdo se tomuto krásnému koníčku věnuje. K tomu všemu jsou do zahradnického koncertu zakomponovány okouzlující ilustrace bratra Josefa.
Poslouchal jsem audioknihu. Nádherná čeština klasikova v podání pana Josefa Somra potěší ducha i nezahradníkovi.
Kniha je krásná, vtipná i poučná a filmová kreslená pohádka je nezapomenutelná :-)
Miluju Zahradníkův rok! :) Čtení této knihy ve mně vyvolávalo nesmírně libé pocity, doslova jsem se nechala vtáhnout do toho zahradnického plánovacího a realizačního módu, ve kterém se během celého roku přemýšlí, co, kam, kdy a jak :D S Čapkem to šlo opravdu snadno, užívala jsem si nesmírně pestrý jazyk, autorovy široké zahradnické znalosti, humor, ale i vtipné ilustrace. Nebetyčně milá a vtipná knížečka, kterou si určitě brzy přečtu znovu, protože vyvolávala úsměv na rtech.
Kdysi jsem jednu ukázku, snad zahradníkův červen četl v čítance někdy na gymplu. Od té doby uplynulo docela dost času, takže nastala nejlepší chvíle si zase dát nějaké to dohánění restů a přečíst si něco od Karla Čapka, kterého postupně objevuju a jehož dílo mě stále víc a víc začíná bavit. Tady můžeme odlehčenou formou sledovat, jaké radosti a strasti přináší zahrádka a péče o ni, co vše je potřeba udělat a konat, aby všechno vyrostlo jak má, apod. Vzhledem k tomu, jaký osud autorovi život přichystal mě přišla poslední kapitolka taková smutná, i když její vyznění mělo v době vzniku určitě být optimistické.
Knížka hravá, nenapodobitelná, barvitá. Obdivuju Čapkovu slovní zásobu, stejně jako um vystihnout každý měsíc neotřele a zároveň uhodit hřebíček na hlavičku. Líbil se mi přesah od zahradničení k povaze lidské, k životním úskalím i názorům. Nejvíc to bylo vidět v posledních kapitolách.
Ilustrace Josefa Čapka nutí čtenáře k nadhledu.
Takovou knížku nelze přečíst naráz, ale každý fejeton mi zlepšil náladu a vyplatilo se je dávkovat.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Zahradníkův rok je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 783x |
| Čtenářské výzvě | 167x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 333x |
| Chystám se číst | 110x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 3x |
Davno som si chcel tuto knihu precitat. Nie ako zahradkar, to nie som, len ako Čapkov citatel. Su mi cudzie tie cinnosti a javy ktore tu s takou laskou a vtipom glosuje. V podstate opovrhujem krasne strihanym travnickom, skalkami bez kuska buriny, hnusia sa mi zahony mrkvy a hrachu, a vyhybam sa debatam so zahradkarmi, lebo ako podotkol Karel, su to ludia trpiaci, vecne nespokojni s pocasim, s hmyzom, s neurodou, so susedmi :) Ale!!!
Milujem stare opustene zarastene huste zahrady, plne duchov minulych cias. Kde si priroda berie nazad svoj kus priestoru a vy sa tam mozete az stratit. Vabi ma tajomstvo skryte za zanedbanym zivym plotom, polouschnute opustene pokrutene jablone ktore nik neoberie a ony svoju urodu pustia len na zem do buriny, a tam si na nej pochutnavaju len osi, jezko, mozno slimak. Mam rad fantazirovanie nad tym, ako to kedysi bolo, aki ludia do nej chodili, kto bol posledny co sa o tu dzunglu zaujimal. To mam rad a take miesta vyhladavam. Tam sa da snivat. Za mna je ozajstna zahrada kus dzungle, nepristupnej, zo vsetkych stran ukrytej pred zrakmi ludi, s popraskanymi kvetinacmi, ribezlim, malincim hustym a plnym pavukov, zabudnutou hojdackou na ceresni, zhrdzavenymi hrackami a nastrojmi, sudom hnijucej dazdovej vody. Detstvo som stravil v takej poloneudrziavanej zahrade, hrou na vojaka, indiana, skumanim mravenisk. Nafukovacim bazenikom a utekom pred srsnom. Nijake postreky, mozno obcas hnojivo do hriadok, vinic sa tahal po tujach, nik neriesil kam sa az potiahnu jahody, ked sa slivky urodili a boli zdrave, zavaril sa kompot. Ked boli maliny samy cervik, urobil sa sirup :) Zabudnuta nevytiahnuta redkovka palila v ustach ako cert, dolezitejsie ako skalka bolo, kde dat metrovinu dreva na kurenie na zimu a aby sa sliepky nepodhrabavali pod pletivo a nesli do susedov. Divocina uprostred mesta. Ked dnes vidim tie bazeny, altanky, krby, grily, chodnicky z dlazby, krutim hlavou. My sme si ohen robili v takom kruhu kamenov, ako ked si niekde na cundri. Tam sa palilo listie na jesen, tam sme opekali spekaciky ked sme si chceli urobit akoze peknu veceru vonku. Pred vecernickom samozrejme.
Na...a zase to nebolo o knizke :)