Vlk samotář
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215525/mid_vlk-samotar-215525.jpg
4
952
265
Když vlk v divočině ví, že nadešel jeho čas, že už své smečce není k užitku, rozhodne se vytratit. Zachová si hrdost a zemře tak, jak žil. Lidé takové štěstí nemají. Luke Warren strávil celý život výzkumem života vlků, dokonce s nimi nějakou dobu i žil – rozumí jim lépe než vlastní rodině.
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno:
2013
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Lone Wolf , 2012
více info...
Přidat komentář
Podle toho, co jsem zatím od JP přečetla, je Vlk samotář taková její „typická“ kniha: 1. kontroverzní společenské téma, zde eutanazie 2. vyprávění z pohledu více aktérů 3. hodně zaměřené na rodinné/mezilidské vztahy 4. důmyslně vystavěná zápletka, aby to všechno drželo pohromadě 5. součástí je soudní líčení nebo kriminální vyšetřování, což autorce umožní shrnout argumenty pro a proti 6. překvapivé rozuzlení.
Stejně jako v Času odejít je výlet do světa zvířat nejvíc fascinující částí knížky. Stejně jako v Času odejít se tu porovnává lidská morálka a přírodní zákony smečky/stáda. Přišlo mi, že závěrem JP jasně vyjádřila svůj názor, zda eutanazie ano či ne. Je to sice názor, který já osobně nesdílím, ale za tak krásně zpracovaný příběh stejně díky.
Skvělý příběh s obrovským přesahem. Mám ráda příběhy, v nichž se dozvím věci, o které se člověk třeba běžně nezajímá. Autorka musela skutečně hodně nastudovat o chování vlků.
Zpočátku, tak do čtvrtiny knihy jsem byla rozhodnutá, že nedám víc než 3*, tak před půlkou jsem to zvýšila na 4, ale na konci nemůžu jinak než dát 5. Spisovatelka mě opět úplně fascinovala, a to v prvé řadě popisováním života vlků ve smečce, jejich projevy, rituály, hierarchie a rozdělení úloh mezi jednotlivými členy. Fakt by člověk řekl, že mezi nimi sama dlouho žila. I když nejsem zrovna zoolog a nějaká velká milovnice zvířat, tak tohle jsem přímo hltala, stejně tak, jako příběh o životě slonů v knížce Čas odejít. A to vůbec nemluvím o knize Nejsem jako vy, kterou jako by zčásti skutečně napsal autistický chlapec.
Ovšem tady jsem narazila na Lucka, který se mi tedy vůbec nelíbil. Dělalo se mi špatně při představě, jak se krmí syrovým masem a krev mu kape přes bradu na kombinézu, jak přebírá od vlků další jejich rituály a chování, je nemytý, neostříhaný a neoholený a vůbec …. tak tohle byla podle mě úchylka jako hrom. Nevím, možná to jenom nechápu. No a jeho charakter taky teda nic moc. Ostatní postavy jsem docela chápala, i když některé mi byly sympatičtější a jiné méně, ať už jejich jednání mělo jakékoli důvody a následky.
Námět eutanazie byl bezesporu hodně zajímavý, ale hlavně opět smekám před stylem psaní. Při některých pasážích mám pocit jako bych jedla jednu z nejlepších čokoládových bonboniér, kterou mám ráda a mám chuť si to pořádně užít a pošetřit, jenže je to tak dobré, že nedám pokoj, dokud to nezbaštím, a to rychle.
Doporučuji stejně jako všechny knížky od této autorky, které jsem četla.
Autorka této nádherné knihy má úžasnou vlastnost psaní, že je na téma, o kterém chce psát, dostatečně připravena. Pak vede příběh čtenáře k zamyšlení. V tomto případě rodina lidská a ta vlčí a pak téma eutanázie.
Vlk - to je mé indiánské znamení, oblíbené zvíře a vždy mě fascinoval. Proto pasáže, kdy Luke popisuje svůj život s vlčí smečkou, mě zaujaly nejvíce. Vlci, jejich život, komunita, sounáležitost, podřízenost, pomoc jeden druhému - prostě vlčí rodina. Vypadají plaše, ale dovedou dát jasně najevo, že jsou šelmy.
Na druhé straně téma eutanázie. Luke je po nehodě v kómatu a jeho rozvrácená lidská rodina má rozhodnout o jeho životě. Nechtěla bych se v takové situaci ocitnout.
-Vlci vědí, kdy je ta správná chvíle přestat hledat to, o co přišli a soustředit se na to, co přijde.
-Smrt je událost. Stává se to, ale je potřeba jít dál.
My lidé zapomínáme, že i my jsme součástí přírody. Pohled na zvířata a jejich život nám ukazuje to, na co již hodně lidí zapomíná a to je naše rodina, naše životní smečka.
Eutanázie. Právo na pokojný odchod ze života, vysvobození od beznaděje, které je ve většině civilizovaných zemí dopřáváno pouze zvířatům. Osobně mám v daném citlivém tématu poměrně jasno, protože jsem blízkého příbuzného, nemohoucího člověka, opakovaně slýchala žadonit, abychom mu pomohli opustit tohle slzavé údolí. Bohužel si musel odtrpět každou minutu, každý den, každý měsíc, na jaký jeho tělo mělo ještě sílu. „Vlk samotář“ však řeší poněkud odlišnou situaci: pacienta v kómatu, mozek poškozený, vlastní vůle nemůže být vyjádřena. Jak má rodina postupovat? Doufat v zázrak a zachovávat existenci na přístrojích, nebo se smířit s neradostnou prognózou odborníků a zastavit podporu pokročilé, leč zdaleka ne všemocné medicíny? Měla jsem pochopení pro obě strany konfliktu, byť té náctileté by chvílemi prospělo důkladné proplesknutí.
Děj nikam nespěchal, zvolna čtenáře seznamoval s jednotlivými postavami a pokroucenými vztahy, ovlivněnými dominantním otcem, schopným výrazně lépe fungovat ve vlčí smečce než v lidské společnosti. Lucasovy popisy soužití v divočině byly informačně vydatné a obohacující, akorát by podobní fanatici asi raději neměli mít děti. Ve finále jsem se krátce polekala, jestli autorka ze solidního psychologického dramatu neudělá bramboračku, ale naštěstí obstála se ctí. 75-80%
Na knihu Vlk samotář jsem si vzpomněla, když se ve čtenářské výzvě objevilo téma, ve kterém hlavní hrdina pracuje se zvířaty. Jodi Picoult píše opravdu zajímavá díla. Předmětu zájmu se věnuje pokaždé hodně do hloubky. Z popisu na databáziknih jsem předpokládala, že to bude hlavně o nějakém muži zapáleném do vlků, který s nimi pracuje a tráví hodně času. Ta část o kómatu a rozhodování bratra a sestry o životě a smrti jejich otce Luka tady z popisu vypadla a pro mě tak byla kniha trochu o něčem jiném, než jsem očekávala. Chování Cary mi bylo velmi nesympatické. Přišla mi sebestředná, protivná až bezohledná k okolí i členům rodiny. Jako správná Američanka svůj spor s Edwardem dohnala k soudu, který zasedl za pár dnů, což mi přišlo ve srovnání s českými poměry jako sci-fi. Když tohle pominu, bylo to poutavé čtení o nelehké životní situaci jedné rodiny a o životě vlků jsem se taky hodně dozvěděla. Na závěr jsem slzela dojetím.
"Víš, jaký je rozdíl mezi snem a cílem? říkával mi. Plán"
Jodi opět nezklamala a ukázala svoje nejsilnější stránky - otevírání problematických témat (odpojení od přístrojů, sourozenecké vztahy, vztahy s rodiči) a náhled na problematiku z pohledu všech zainteresovaných postav. Popis života s vlky a splynutí Luka s přírodou bylo geniální.
Poutavá a smutná kniha. Na jedné straně nejzásadnější otázky života, na které není vždy jednoznačná odpověď a na straně druhé úžasný Lukův popis života vlků.
Každý vypravěč v knize má svůj názor a pohled.
Dostalo se mi to hodně pod kůži.
Co k tomuto vlastně říct. Velmi silný příběh, které rozděluje čtenáře na dva tábory, stejně tak jako rodinu hlavního hrdiny, Vše je doplněné úžasnou zkušeností s vlky.
Úžasná kniha.
Vlci jsou krásná, úžasná, moudrá stvoření. Ale stále divoká, na to nesmíme zapomínat. Právě ta jejich divokost je tak přitažlivá, ta samostatnost, respekt a zvířecí čistota. Luke je vlky fascinován. Jenom mnohem více než ostatní. Neohlíží se a jde za svým srdcem. Přesně jako ti vlci. To je na něm velice sympatické a vzbuzuje tím zasloužený obdiv. Jako partner však sociálně pokulhává.
Vždy jsem si říkala, že než abych byla držena při životě přístroji, raději odpojit. Určitě. Nyní jsem se na to ale podívala z druhé strany. Kdyby v tomhle stavu ležel můj manžel, také bych ho nechtěla nechat odejít. Protože je zaznamenaných těch pár zázraků. Nejspíš bych se jich taky držela zuby nehty jako Cara. Až při této knížce jsem si uvědomila, jak těžké musí být rozloučení s milovanou osobou, pokud je to na vás.
Kniha ve mně vyvolala hodně podnětů a otázek. A to značí velmi kvalitně odvedenou práci, paní Picoult. Děkuji za ni!
Nejvíc jsem si užívala části s Lukem a vlky.Jeho odchod do divočiny za vlčí smečkou, navzdory své vlastní rodině. Příběh sourozenců ze začátku takový chaotický, ale postupně se příbeh rozvíjí.Moc hezká kniha.
Dají se propojit palčivá témata eutanázie, coming outu, rozpadlé rodiny a soudního souboje s naturalistickým náhledem do života vlčích smeček? Autorka přesně zaostřila pohledy sedmi vypravěčů* a s nimi tohle originální drama zvládla na výbornou.
95 % (zatím 721 hodnotících s průměrem 86 %).
...
PODĚKOVÁNÍ
Mám štěstí, protože mě obklopují lidé, díky nimž vypadám daleko chytřejší, než doopravdy jsem.
* Luke, Edward, Cara, Georgie, Joe, Helen, Barney
Knížky od Jodi Picoult mám ráda, protože umí velmi citlivým způsobem zpracovat neobvyklá témata a tato navíc nikdy nejsou jen černá nebo bílá. Sledujete rozhodnutí a reakce lidí v jejich těžkých životních situacích a sami si kladete spoustu otázek. Jak bych se v dané situaci zachovala já? Je můj názor předsudek nebo přesvědčení?
Vlk samotář není vyjímkou a bod ubírám jen proto, že jiné její knížky se mi líbily o krapet víc.
Tak strasne moc jsem si knihu chtela precist. A jsem rada, ze jsem ji precetla :) jen me hrozne mrzi ten konec... ja cekala jiny. Ale kniha super, jiny zanr nez na ktery jsem zvykla. Vrele doporucuji precist ;)
Je mi hrozně líto, že knížku nemám doma. Je to snad moje úplně nejoblíbenější kniha od Jodi. Pasáže s vlky se mi dostali přímo do ❤️. Nádherná kniha a moc doporučuji!
Mám ráda tuto autorku. Opět se věnuje kontroverznímu tématu a nabízí různé pohledy. Připouštím však, že některé pasáže věnované vlkům jsem prolétla. Přesto plný počet hvězdiček.
Asi mi chybí happy end, když už tam pořád řeší ty vlky měl ho ten vlk probudit, jinak nevím proč zabírají tolik stran ????.
Štítky knihy
příroda psychologické romány vlci
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Kniha Vlk samotář je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 297x |
| Čtenářské výzvě | 168x |
| Doporučených | 111x |
| Knihotéce | 410x |
| Chystám se číst | 569x |
| Chci si koupit | 121x |
| dalších seznamech | 6x |
Moje první setkání s autorkou vyznívá pozitivně. Knížka na vážné téma s příběhem „po americku“ (soudy, právníci …), postupné odkrývání pohnutek i tajemství střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav. Lukovy kapitoly „jakoby vystřižené“ z Moudrosti vlků.