V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3780
3780
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Mám dočtenou první knihu od Ruty Sepetys. Nebudu chodit kolem horké kaše, nebylo to příjemné čtivo. Obdivuji autorku, že dokázala vytvořit dílo odehrávající se za druhé světové války, ale naprosto odlišné od všech ostatních se stejným tématem. O osudu pobaltských zemí jsme se v dějepise nikdy tolik neučili a je to velká škoda, protože historie každého státu je nesmírně důležitá.
Vyhovovaly mi krátké kapitoly, které mne aspoň nutily číst dál a strhávaly na sebe neustálou pozornost. Rita píše sice jednoduchým, ale nádherným poutavým jazykem, který vás vtáhne do příběhu a uteče vám hrozně rychle.
Na plný počet hvězd to nevidím, protože příběh neměl nějakou extra velkou zápletku, ale doporučit ho rozhodně můžu!
Dlouho jsem nečetla tak krásně napsaný příběh. Ano, zvěrstva o kterých příběh vypráví, z nich tuhne v žilách krev. Přesto jsem byla okouzlení, jakých stylem to autorka dokázala zpravovat. Moc silná a krásná kniha.
Úžasná kniha, která čtenáři ukáže historii pobaltských zemí v období 2. svět. války, o které se moc nemluví.
Litevská rodina na počátku 40. let. Máma, táta, patnáctiletá Lina a mladší bratr Jonas. A náhle se táta nevrátí domů a zbytek rodiny absolvuje transport v dobytčáku. Jsou nepřáteli Sovětů a ti musí být odsunuti na Sibiř.
Příběh zachycuje transport, jednání lidí v děsivých podmínkách, lidskost i nelidskost vojáků.
Kniha je velmi čtivá, velmi smutná a chytne za srdce.
Neumím si představit, jak muselo být strašné nechat se odvléct na Sibiř.
Nevědět kde je zbytek rodiny (otec, sestřenice s rodinou).
Nevědět kde budu spát, co budu jíst, jestli vůbec bude co jíst.
Nevědět jestli přežiju...
Kruté podmínky a brutální zacházení s lidmi bylo nepředstavitelné.
Zima, hlad, nemoci, tvrdá práce a úmrtí lidí - tomu všemu musela čelit patnáctiletá Lina, její bratr, maminka a spousty dalších.
Pomáhali si, kradli jídlo a dřevo. Lina po celý čas kreslila obrázky toho co viděla a co se událo.
Velice čtivá a smutná knížka, která ukazuje další z hrůz války, ale i statečnost, hrdost, nezlomnost a vůli žít...
Doporučuji!
Uff, to bola sila... To muselo byt nieco tak strasne. Ta doba bola sialena. Z jednej strany strasidelni nacisti, z druhej este horsi bolsevik.
A najhorsie na tom je, ze u nas zije este strasne vela ludi, ktori si bolsevika zelaju spat a bluznia o tom, ako bolo vtedy dobre.
Pri citani tejto knihy si clovek uvedomi, v akom doslova blahobyte zijeme a ako dobre sa mame. Strecha nad hlavou, tepla voda, strava, oblecenie, mame uplne vsetko. Nikto nas nedava na ziadne zoznamy, nie je tu vojna... A stale ludia nadavaju, ako sa mame zle. Je to normalne?
Neskutocne silna kniha. A mozeme len dufat, ze uz nikdy nebude aktualna. Aj ked si to psychopati ako Blaha alebo Kotleba tak strasne zelaju.
Hodně silná, jímavá kniha. Pamatuji si jak moc jsem po ní byla smutná a dojatá. Vstřebat ji mi trvalo několik dní a stejně jsem pak musela sáhnout po oddychovce.
Doporučuji ....
(SPOILER)
Tato kniha je vůbec první, kterou jsem od autorky přečetla a musím říct, že rozhodně nebyla poslední.
Kniha není nikterak dlouhá a stejně tak kapitoly. Avšak nic z toho neubírá knize na její hloubce, lidskosti, bolesti, kterou po jejím přečtení pocítíte.
kniha začíná deportací Liny, její rodiny a dalších několika set nevinných lidí sovětskou tajnou policií. Čeká je deportace až na druhý konec světa - na Sibiř.
Všichni bojují o život. Po cestě musí čelit několika životním zkouškám, kdy jde vysloveně o přežití. Avšak ani přes útrapy a nelidské zacházení deportované lidi neopouští laskavost, přátelskost, láska, naděje, radost z maličkostí a ani ponižování je nedokáže zlomit...
Lina je nadaná na kreslení a svého nadání využije i na této cestě. Vše co se okolo ní děje, si kreslí a zapisuje, aby se mohl celý svět dozvědět, co se s nimi děje. A aby je našel její milovaný otec.
Při čtení mi běhal mráz po zádech, hlavně když jsem zjistila, jak dlouho tito lidé museli utrpení na Sibiři, mimo veškerou civilizaci, trpět.
Co k tomu příběhu napsat? Snad jen...
„V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto“
(Albert Camus)
Nádherná smutná kniha s velkým poselstvím. Přestože jde v podstatě o tragický příběh, přečetla jsem ji jedním dechem. Neuvěřitelná síla lidí hrdých na svůj původ, svou zemi. Lidí, které nezlomilo nelidské zacházení. Příběh založený na skutečných událostech v předválečném čase na území tří pobaltských republik. Silná, dojemná kniha.
Tuto knihu mi doporučila kamarádka a jsem moc rád, že jsem jí věnoval svůj čas a taky své emoce. Kniha se mi hodně líbila a jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového. Autorka Ruta Sepetysová je hodně talentovaná spisovatelka. Zde je to nejvíce vidět na krátkých, stručných a úderných kapitolách. Sepetysová zbytečně neplýtvá slovy, nevytváří složité slovní spojení a věty. Díky tomu je kniha silná a úderná jako facka od strážného v pracovním táboře. Po příběhové stránce to funguje velmi dobře, líbilo se mi zapojení flashbacků do příběhu. Osobně bych asi ocenil, kdyby některé postavy byly propracovanější a nebyly charakterizovány jen nějakou vlastností (plešatý muž, pán co si natahuje hodinky, mrzutá žena atd.). Z mé strany spokojenost, jedná se o silnou a zajímavou knihu a už teď vím, že si chci od autorky přečíst další knihu.
Po téhle knize jsem šla cíleně po přečtení mlčících fontán, jelikož jsem zjistila, že mi její styl a podání historických událostí opravdu sedí. Opět je to román, který nám vypráví příběh o odvaze, přátelství, lásce a boji za svobodu v době, kdy deportovaní lidé na Sibiř neměli co jíst, neměli kde spát a přežít byl pro mnohé nesplnitelný sen. V šedých tónech je mnohem silnější kniha, než Mlčící fontány, nejen kvůli tématu, ale celkovým příběhem.
Rozhodně se nejedná o odpočinkovou knihu, ale o knihu, která Vás rozloží, o které budete přemýšlet a na kterou jen tak nezapomenete. Stejně jako se nesmí zapomínat na hrůzy, které provázely vládu Hitlera a Stalina.
(SPOILER)
Od autorky jsem jako první četla knihu Mlčící fontány a velmi mne zaujala. Jako druhou volbu jsem tedy sáhla po této knize a rozhodně jsem nesáhla vedle. Kniha je psaná tak poutavě, že i já jsem při čtení cítila chlad na kůži.
Ještě více vás příběh zasáhne, když se na konci dozvíte, že podobný osud měla rodina autorky.
Nejhorší pro mne bylo zjištění, že i když se deportovaným lidem podařilo tento teror přežít, tak je ani po návratu do jejich rodné země nečekal pěkný život.. šílená doba a je dobře, že si ji stále připomínáme, například formou těchto knih.
“Mráz” který lidem bral vše.
Jejich důstojnost, rodinu, přátelé.
Jsou, ale věci které vám zůstanou NADĚJE
Tak toto byl hodně silný příběh a hodně smutný. Od čtení nejde odejít, prostě musíte zjistit jak to vše dopadlo. Strašné, čeho všeho jsou lidé schopní. Ti, kteří zlo činili a smekám před těmi, kteří přežili.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Moje první kniha od téhle spisovatelky a určitě ne poslední. Navzdory těžkému a smutnému tématu velmi lehce napsaná, díky krátkým kapitolám se rychle čte. Jsem ráda, že se autorka věnuje tématu druhé světové války z pohledu jiných příběhů a událostí. Nejděsivější mi přijde, že nikdo z nás téměř netuší, co se dělo mimo koncentrační tábory v našem okolí, i když osudy lidí na východě byly neméně tragické a jejich utrpení mnohdy trvalo déle, než jen do roku 1945. I když kniha postrádá zápletku, na kvalitě jí to vůbec neubírá.