V šedých tónech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/363677/v-sedych-tonech-WMU-363677.jpg 4.71943
Orig. název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (541)

Kniha V šedých tónech

Přidat komentář
Eliška13
21. února

Kniha byla skvělá, napínavá, ale i smutná. Musím říct, že u téhle knížky asi nejde nebrečet. Velmi poutavý a poučný příběh. Určitě doporučiji přečíst, o těhlech věcech se musí více mluvit.

Dida86
21. února

Velice dobře napsaná kniha, napínavý děj jak jen u takových příběhů může být. Ale ten konec byl velice rychle utnutý. Co se dělo těch dalších asi 9 let ?

alibaba72
19. února

Co víc k této knize napsat, když už níže bylo vše sepsáno. Příběh je to velmi zajímavý, poutavý, byl jsem nadšený. Ale ten závěr, co to bylo? Na mě to působilo tak, že už paní spisovatelka usoudila, že už je to dost dlouhé a tak to utnula a rychle dovysvětlila, to mně tedy rozladilo a tak jsem dal jenom čtyři hvězdy.

verulik196
19. února

Když se kniha dostane do první dvacítky nejlépe hodnocených knih, už to něco znamená, ale že až tak? Knížka předčila všechna má očekávání. Je plná smutku, zoufalství, beznaděje, ale i naděje, které se lidé snažili nevzdat a díky tomu přežili všechny ty roky plné hrůzy.

SakuraLuci
18. února

Děsivý příběh z pracovních táborů protkaný útržky ze života "před odsunem". Velice povedená kniha která Vás vtáhne přímo do děje, je nutná zásoba kapesníčků.

veronikau2374
15. února

to je tak silný a děsivý příběh! zase jin pohled na hrůzy války! čtu se slzami v očích. Autorka je neskutečně dobrá vypravěčka, jen málokomu se podaří psát příběh proložený více časovými rovinami tak poutavým způsobem.

Kamchaa
12. února

Kniha nádherně napsaná. Několikrát jsem se při čtení rozplakala a zároveň mě neustále nutila číst další a další stránky. Krutost tohoto příběhu je velkolepá. Určitě všem doporučuji.

Stenzi
10. února

„Pevně doufám, že listy obsažené v téhle schránce ve vás rozdmýchají i ten nejhloub zasutý plamínek lidského soucitu. Doufám, že vás přimějí něco udělat, někomu o tom všem říct. Jen tak zajistíme, aby se takové zlo už nikdy nevrátilo.“

Dela111
06. února

I přes těžké téma ruských pracovních táborů na Sibiři se autorce podařilo knihu velmi lehce a čtivě napsat.
Příběh není jen o otřesných podmínkách v pracovních táborech a popisech hrůz, které uvěznění zažili, je i o síle a odhodlání nenechat se zlomit.
"Co by mi zbylo, kdybych se vzdala své sebeúcty?"

Děj je prokládán vzpomínkami hlavní hrdinky Liny na dobu před uvězněním. Právě ty jí pomáhají přežít. Krásné vzpomínky jsou jednou z mála věcí, které nám nemůže nikdo vzít.

Proč číst knihu píše nejvýstižněji Lina v dopise v epilogu:
"... Pevně doufám, že listy obsažené v téhle schránce ve vás rozdmýchají i ten nejhloub zasutý plamínek lidského soucitu. Doufám, že vás přimějí něco udělat, někomu o tom všem říct. Jen tak zajistíme, aby se takové zlo už nikdy nevrátilo."

Prateri
06. února

V Litvě jsem byla. Je to krásná země. Vilnius, Caunas, Trakai - něco nádherného. Lidé jsou úžasní, přátelští. A vyprávěli nám ty hrůzy, co se tam děly. Věřit se vám nechce. Přečtěte si knížku v Šedých tónech o statečnosti Litevců a o bezpráví, které na nich bylo pácháno.

Alena1234
06. února

Silný příběh,knihu jsem hltala a nemohla odložit.Moc doporučuji všem.

mladkovazuzana
25. ledna

Čteno jedním dechem, úžasná kniha plná emocí

RájKnihoHolky
25. ledna

S odstupem času si uvědomuji sílu tohoto příběhu. Chvilku po přečtení jsem si říkala, že jsem už četla lepší knihy, ale dnes musím říct, že je to vážně jedna z nejlepších válečných knih četla.

Na svůj věk byla Lina opravdu velká bojovnice a obdivovala jsem i její matku, která snad nikdy neztratila naději. Poprvé jsem se setkala s knihou, která ukázala příběh Litvy, Finska a Estonska. Tyto země bývají podle mě opomíjené. Velmi ironické mi přišlo, že doufali v záchranu od Hitlera... Je důležité si tyto události připomínat. Člověk si uvědomí, jak se vlastně dneska máme dobře, oproti dřívější době.

Kalima206
23. ledna

Za mě naprosto "opravdová" kniha. Nevím jak to přesně popsat, ale po celou dobu, co sem jí četla, sem cítila uvnitř hroznou úzkost, která vygradovala slzami. Je psaná tak hrozně osobně, že sem s hlavními hrdiny soucítila, a bylo to prostě děsivé. Osobně si myslím, že by ji měli číst zejména mladá generace, aby si uvědomila, jak jsme marnivý. Protože ano, opravdu jsme.
Nevím, co bych ještě měla dále napsat..

brebta
20. ledna

Mrazivý příběh. Ale před dvěma lety jsem četla Krvavé jahody, které mi příjdou mnohem silnější. Proto jen tři hvězdičky.

MIA-chan
11. ledna

Kniha se mi neskutečně líbila, i když šlo o velmi bolestivé a kruté téma. Krásně a čtivě napsané. Musím si od autorky určitě ještě něco přečíst.
Vřele doporučuji.

akdar72
11. ledna

Četla jsem několik knih z období druhé světové války. Ovšem tato byla dechberouci... Přežít, nedovedu si ani ve snu představit.

Gooverka
11. ledna

Další z výjimečných příběhů, který realitu druhé světové války ukazuje z úplně jiného úhlu pohledu, než je "běžné". Tentokrát jsou hlavním dějištěm Litva, Sibiř a pracovní tábory. Vlastně úplně jednoduchý příběh má nečekaný spád a sympatické hlavní postavy. Jednu hvězdičku ubírám kvůli konci. Nikdy mi nevadí polootevřený konec, ale tady mi to nějak nedávalo smysl.

hana.hanigerova
10. ledna

Název knihy naprosto vystihuje ponurou atmosféru, v jaké se příběh odehrává. Opět se jedná o příběh z druhé světové války, tentokrát však sledujeme osud litevské rodiny. Litevci (jako i Lotyši a Estonci) se tou dobou neměli o mnoho lépe, než Židé. Sověti v touze po rozšíření (respektive navrácení) území obyvatele těchto států odsouvali na Sibiř, kde mnohé z nich čekala jistá smrt. Lidé byli vytrženi ze svých domovů a přesunuti do pracovních táborů. Zde bojovali o život, museli snášet tvrdou práci, smrtící zimu, šikanu a utrpení.

V knize se dočítáme o osudu rodiny patnáctileté Liny. Příběh je popisován od chvíle, kdy Sověti vnikli do jejich domu až do konce války. Líčen je z pohledu obyčejných lidí, kteří se potýkají s nejistou budoucností, snaží se držet při sobě, pomáhat si a udržovat se při životě. O válce neví skoro nic, a tak se ani my z této knihy o ní moc nedozvíme. Knížka je napsána velmi poutavě, navíc má obrovskou přidanou hodnotu v tom, že informuje o státech, o kterých se v souvislosti s druhou světovou válkou moc nemluví. Všichni víme jak válka začala, jak dopadla, víme jak trpěli Romové, Židé, jaké následky měla, jak skončila pro nás. Ale co víme o deportaci obyvatelstva z pobaltských zemí?

Po přečtení knihy má čtenář opravdu o čem přemýšlet. Jaké hrůzy muselo tolik lidí zažít, co vše byli schopni zvládnout, to je naprosto neuvěřitelné. A co mě dostalo, to je konec knihy. Jen mi pár historických informací z konce úplně nesedí a ani jsem zatím nebyla schopná je dohledat.

Anahk1
08. ledna

Němci, Sověti nebo kdokoli jiný není asi úplně podstatný, ale to čeho lidi byli a jsou schopni je zdrcující.. dechberoucí, děsivý příběh tisíců lidí, kteří i přes to všechno, co museli prožít a přežít, v sobě našli sílu žít dál.. všem jim tleskám a smekám.. mají můj velký obdiv.. tato kniha se mi dostala pod kůži a zůstane tam navždy.

Hanina61
08. ledna

Ne, nebyla to sice hrůza nacistického koncentráku, ale v lecčems - v mnohém - si to s ní vůbec nezadalo, především v tom, jak i tady postrádal lidský život jakoukoliv cenu. A i tady nelze než obdivovat sílu těch, kteří se v tak strašných podmínkách snažili o každodenní přežití, neztráceli lásku k životu a dokázali se radovat ze sebemenších maličkostí a chovat se k sobě navzájem s ohleduplností a respektem. Tato kniha mi navždycky zůstane v hlavě.

Pavlína79
06. ledna

skvělý a neuvěřitelně poeticky výstižný název knihy. Ostatně celá kniha byla výborná, ani nemusí být zdůrazněno o jakou ubohost z hlediska lidskosti šlo, a přesto to v člověku zanechá zděšení ... Obdivuji, ze šlo o popis těch největších hrůz a přesto z příběhu nečiší surovost, je to jak výčitka ukrytá v pohledu, ne v hrubých slovech.

harena
04. ledna

Je to už téměř dva roky, kdy jsem četla knihu od Ruta Sepetys v Šedých tónech a je pro mne stále nezapomenutelná. Velice silný a emotivní příběh o tom, že i v bolesti, neštěstí a bídě může zůstat člověk člověkem, může zůstat nesobecký, pomáhat druhým a to si zaslouží veliký respekt. Kniha o zlu , ale i o lásce a přátelství. Jedna z nejhezčích a nejdojemnějších knih, které jsem četla.

Nomia
29.12.2018

V šedých tónech je v podstatě smutný koncentrát hnusu a zvěrstev. Obvykle, když je kolem nějaké knihy příliš velký povyk, tak se jí obloukem vyhýbám a nemám příliš chuť ji číst, ani zde tomu nebylo jinak, ale tahle kniha za všechny ty adorace stojí.
Bez zbytečných keců - tahle kniha je výborná a jen tak na ni nezapomenete. Je jen dobře, že i díky takovýmto knihám se dostane do povědomí, že nejen Hitler byl monstrum, ale že si s ním Stalin rozhodně nezadal...

LieselM
29.12.2018

Jedna z nejkrásnějších a nejdojemnějších knížek, co jsem kdy četla, u příběhu nešlo neplakat.

Sara.B
27.12.2018

Na tuto knihu nikdy nezapomenu! Moc silný příběh, který je ispirován skutečnými událostmi. Knihu jsem měla po přečtení ještě pár týdnů živě v hlavě...

lucygreen
20.12.2018

U této knihy jsem se hodně rozhodovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem se tedy přiklonila ke čtyřem, a to proto, že tato kniha patří mezi ty, které musíte strávit. Četla jsem ji dost rozkouskovaně a nebyl to zrovna žánr pro pobavení. I tak jsem ráda, ze jsem si tuto knihu půjčila a přečetla a konec byl podle mě dost dobře napsaný.

Jeronym
19.12.2018

Nemám slov. Ještě jsem v příběhu, tedy komentář čistě subjektivní, ale myslím, že je to zatím nejlepší kniha, co jsem kdy četl! To je tak, když vás chytí hned od samotného začátku a zapomenete, že máte rozečtené 4 další, uplyne pár hodin a jste v koncích.
Na jednu stranu jsem znechucen lidstvem, že dovolí takovou genocidu. Na druhou stranu jsme rád, že jsem nohama v teple. A smutek vybuchuje jak římská svíce.
Krátké kapitoly, vyprávěno náctiletou holkou s uměleckým cítěním a děj, který vám nedá. Silný příběh, který vede k hlubším uvědoměním.
Díky moc za doporučení.

sarekaslukova
17.12.2018

Opravdu silná kniha, plná zla, strachu, zimy, ale i lásky, víry a přátelství. Opravdu obdivuji ty lidi, kteří přežili a mohli dalším generacím předat tyto otřesné zážitky.

hapac
11.12.2018

Skvěle napsané, smutné, drsné. Období druhé světové války zase z pohledu jiného národa. Doporučuji k přečtení.