V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363677/bmid_v-sedych-tonech-xw5-363677.png
5
3778
3778
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Velmi krásná kniha, napsaná velmi citlivě, jemně. Kniha zároveň poučí, moc jsem o tom, co se dělo za Stalina v pobaltských státech, nevěděla. Kniha je vlastně dost krátká, přitom jí nic nechybí, je nesmírně lidská, hluboká a čtivá. Ocitnete se opravdu tam - v pracovním táboře na Sibiři a přestože budete postavám (matka a dvě děti) fandit a hluboce s nimi soucítit, kniha z vás nebude ždímat sentimentální slzy na každé straně, spíše bude budit hlubší a niternější emoce uvnitř. Mám syna ve stejném věku jako je jedna z hlavních postav Jonas, o to více na mě příběh působil. Knihu jsem četla na dovolené u moře a bylo hluboce uspokojující vidět svého syna zdravého běhat nadšeně po pláži a vědět, že až přiběhne, že má hlad, budu ho moct dosyta nakrmit. Matka Jelena tu funguje jako krásný lidský vzor s poselstvím skutečné lidskosti a pevného morálního kompasu. Je to postava, která rozumí dobru a tomu, co k dobru povede. Když čtu nějakou dobrou knihu, která se mi dostane pod kůži, tak se v tom prostředí pak ocitám ve snech. Takže teď už jsem čtvrtou noc strávila v pracovním táboře na Sibiři.....
Krásně napsáno....jak zvláštní, popsat drásající román těmito slovy.
Za příběhem utrpení rodiny z Litvy, která je po vpádu ruských vojsk deportovaná na Sibiř, rozdělená, a vystavená hrůzám hladu, ponižování a zbavení lidské důstojnosti.
Paní spisovatelka naprosto jedinečným způsobem pracuje se slovy a to tak, že i v té nejhlubší tmě vykřeše jiskřičku naděje.
Síly jednotlivců i celku v tomto úseku pro mě nepříliš známých dějin Pobaltských republik jsou detailně vykreslené a jednotlivé charaktery jednajících postav strhujícím způsobem propracované.
Obrazy hlavní hrdinky dokreslují atmosféru.
Takže - krásně napsáno a pro tu pravdivost textu se kniha stává silnou výpovědí a to včetně dodatků a doslovů.
Trochu jiný pohled na druhou světovou válku. Napsáno velmi věrohodně, při čtení mi kolikrát lezl mráz na zádech. I tady válka brala lidem všechno, od vlastní důstojnosti až po členy rodiny. Přežili jen ti nejsilnější a to ještě museli mít potřebnou dávku štěstí. Hodně silný příběh, který jen tak z hlavy nedostanete. Jsem ráda, že jsem si díky Čtenářské výzvě knihu přečetla.
Druhá světová válka trochu jinak .Několikatýdenní jízda vlakem do tábora byla popsána opravdu realisticky a děsivě .
Děsivé, kolik zla se na zemi odehrálo, odehrává a ještě odehraje. Kde se to v lidech bere, dívat se, jak druhý trpí?
Tohle bylo hodně silné čtení. Jakožto velká čtenářka příběhů o druhé světové válce jsem za tuhle knihu nesmírně ráda. Všude totiž jsou většinou knihy o koncentračních táborech a Německu. Tohle je první kniha, na kterou jsem narazila, a která se věnuje době za Stalina, deportací Litevských občanů, pracovním táborům, Sibiři či gulagům. Po většinu času, kdy jsem knihu četla jsem měla husí kůži a ke konci se i rozplakala. Je to důležité čtivo, které mi hodně rozšířilo obzory.
Příběh, na který jen tak nezapomenu a který by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži.
Opravdový čtenářský zážitek...
Takový průměrný román o hrůzách v pracovních táborech v SSSR. Knížka je ale dosti čtivá, hlavní hrdince je patnáct let a snaží se přežít na Sibiři spolu s bratrem a matkou.
Velmi čtiva kniha o tématu o kterém se moc nemluví. O koncentračních táborech vychází spousta knih a románů, o pracovních táborech na Sibiři už toho tolik není a myslím si, že spousta lidí o útlaku Pobaltských zemí Ruskem ani neví.
V románu je spousta bolesti, ale i lásky a víry. Moc hezky napsáno, měla jsem přečteno za dva dny.
Začala jsem číst a četla a četla. Silný příběh Liny a její rodiny mě tak vtáhl do děje, že jsem knihu přečetla za jeden den.
Knížka je plná bolesti, utrpení a hrůz, ale taky plná soucitu, naděje a lásky. Konec jsem probrečela.
Tahle kniha je druhá, kterou jsem od paní Sepetys měla v ruce. Potrhaná křídla jsem ještě dočetla, tohle ale ne. Neříkám, že by kniha byla špatná, naopak. Ruta Sepetys má styl psaní, který mi vcelku sedí, náměty na příběhy jsou určitě zajímavé... Ale kvůli čemu jsem knihu odložila, byla hlavní hrdinka. Prostě dokonalá, úžasná, skvělá a všestranně nadaná Mary Sue bez jediné chybičky. Vždyť to se nedá číst...
Silný příběh o krutosti SSSR. Naděje,láska,soucit... moc pěkně a s citem napsaná kniha. Doporučuji každému přečíst!
Dlouho jsem čekala na knihu, která mě natolik vtáhne, že budu opět jen číst, číst a číst.
Povedlo se a já děkuji. Děkuji autorce za příběh, který se přes veškeré popsané hrůzy nesl na vlně obrovské lidskosti, naděje a lásky.
Jedna z nejsilnějších knih kterou jsem četla. Nemohu ani slovy vyjádřit, jaké pocity ve mně zanechala. Silný příběh, který se opravdu stal a vy tomu nemůžete uvěřit, že lidé byli něčeho takového schopni. Konec knihy jsem již nezadržela slzy. Jen samotné představy příběhu mě “děsily”. Stále knihu vstřebávám a určitě mi zůstane dlouho v paměti. Jsem ráda, že takové tipy knih vychází a svědectví o dávné realitě takto vyplouvá na povrch. Ruta Sepetys mě opět dostala a já jí děkuji za další silnou knihu, díky níž jsem se dozvěděla zas něco dalšího o minulosti. Kdyby autorka přidala další stránky, vůbec bych se nezlobila. Byla jsem tak začtená, že mě i trochu mrzelo, že jsem už došla na konec. Moc doporučuji přečíst!
Fakt strašně smutné a silné čtení. Obdivuju Rutu, jak o tohle dokáže psát a ještě to napsat tak dobře. Moc jsem si oblíbila všechny postavy, které se pohybovaly v bližším kruhu Liny a její rodiny. Pokud si tuhle knížku chcete přečíst, tak doporučuju prvně začít s Mlčícími fontánami. Není to tak ,,brutální" a alespoň zjistíte, jestli vám vůbec sedí styl jejího psaní. Každopádně tahle kniha naprosto bez chyby a určitě doporučuju přečíst.
(Hodnocení Mlčících fontán a jiných knih na mém profilu nebo přímo u dané knihy)
V šedých tónech je kniha, která by se měla číst a téma, kterým se zaobírá je tématem, na které by se nikdy nemělo zapomenout. Není to krásná kniha, je to kniha, o které by se mělo vědět. V našich končinách se hodně mluví o koncentračních táborech, hodně o tom čteme a poměrně dost z nás o nich hodně ví, není tomu tak už když přijde na otázku pracovních táborů na Sibiři a odvedení rodin z Pobaltských zemí, a tak by to rozhodně být nemělo. Díky této knize se možná více lidí dozví o tom, že zvěrstva se děla na obou stranách a není možno na to zapomínat.
Velice mi sedl autorčin styl psaní, nemá smysl to zastírat, spoustě lidem to vadí, mě krátké kapitoly naopak hrozně sedly. Je umění napsat takhle složité téma tak jednoduchým a masám přístupným způsobem.
Oceňuji neuvěřitelnou sílu, lidskost a statečnost matky, Jeleny. Vývoj vyprávěčky celého příběhu, Liny, která mi byla zpočátku nesympatická a místy jednala více než sobecky. Houževnatost malého Jonase, který nakonec vůbec nebyl malý a mnoha dalších postav, které dělaly vše, co považovaly za správné, mnohokrát myslely více na své blízké než na sebe, věřím, že stát před takovými morálními dilematy, která nám byla nastíněna, mnoho z nás by překvapilo samo sebe, jak by se nakonec zachovali. A nemůžu opomenout sovětského vojáka Nikolaje Kreckiho, kde byl nastíněn malinko i pohled z druhé strany, že možná všichni z trapitelů nebyli takovými stvůrami, jak si někdy myslíme.
"Nic jsem si nezasloužil, Lino. Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu."
"Nejsme nemocní. A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Opravdu silný příběh. Surový, krutý, citlivě napsaný. Dějiny Pobaltských států jsem vůbec neznala, naprosto je zastínila druhá světová válka, byť se odehrávaly ve stejném časovém období s přesahem v podstatě do současnosti.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Už ani nevím, od koho jsem tu knihu dostala (k Vánocům, k narozkám?) - začala jsem ji číst až po několikaměsíční prodlevě, kdy byly knihovny zavřené... Jen bych opakovala vše, co napsali čtenáři už přede mnou - jen jsem si pak ještě k tématu vyhledala historické souvislosti, a proto vím, že jen z Litvy bylo takto deportováno 17 tisíc lidí!!! Také jsem pracně vynašla ten literárněhistorický můstek od účastníků z roku 1941 až k autorce, která je jejich přímým potomkem a (jistě dnes) šťastně žije a píše v USA.