Pyramidy

27.02.2019

Příběh začíná v Ankh-Morporku, kde Těpic, syn faraona Mžilibaby, studuje v cechu vrahů. Vyprávění o tom, jak se v tomhle cechu žije, je vrcholem celé knihy, což je jedním z negativů knihy, protože mít to nejzábavnější přečtené na prvních 50 stranách románu není dobré. I další vyprávění příběhu není špatné, kdy román paroduje zejména starý Egypt a mnohočetnost starých náboženství, ale narozdíl od Soudných sester, kde byl silný příběh, se zde Pratchett opět vrací k vyprávění ve stylu poslepovaných gagů. Z Ankh-Morporku a cechu vrahů se tak přesunujeme do pouštní země pyramid a bohů, abychom se pak přesunuli do země filosofů parodujících pro změnu starověké Řecko. Pokud jste si užili i příběhově slabé romány jako je Barva kouzel nebo Magický prazdroj, tak se vám budou líbit i Pyramidy. Jestliže dáváte přednost silnějšímu příběhu, tak si spravíte chuť další zeměplošskou knihou v řádě Stráže! Stráže! Postava Těpice je jednou z nejméně výrazných hlavních postav zeměplošských knih. Hůře na tom asi je jen Viktor z Pohyblivých obrázků nebo hlavní hrdinové Podivného regimentu. I tak si fanoušci Pratchetta čtením Pyramid užijí další velkou dávku humoru.

26.01.2019

Za mě nejlepší Pratchett, rozhodně nejvtipnější - perfektní zasazení do starověkého Egypta. Pyramidy a Stráže, tím by měl každý začít a pak si Zeměplochu musí zamilovat.

16.01.2019

Vhled do studijních let a potom i života profesionálního vraha celkem zajímavý. Pyramidy a jejich funkce, tradice, které nikdo vlastně nechce, pěkně popsáno. Nemělo to ten drajv co předešlé díly, ale pořád čitelné a bavilo. A jde se na další díl.

10.01.2019

Jak to tak čteme pěkně popořadě, musím přiznat, že z tohoto dílu jsem byla odvázaná jen na začátku. Později se to pro mne vleklo. Ale kamarád, kterému to čtu, se odradit nedal, bavily ho technické podrobnosti, a protože i sám ledacos vynalézá, čtení ho těšilo.

24.10.2018

Tato kniha je na horních příčkách mého pratchettovského žebříčku, pere se o první místo s Mortem. Jak zkombinovat vrahy, pyramidy, filozofii, matematiku, staroegyptskou kulturu a ze všeho si udělat neskutečnou prču.
Posuďte sami. Pokračuji citacemi (možné spoilery, ale věřím, že spíš lákadla):

„…ti byli také v černém, ale v jiných barvách černé. To byl úvod do terciárních barev, barev na druhé straně černé. Těch barev, které dostanete, když černou rozdělíte osmistěnným hranolem. V nemagickém prostředí není snadné je popsat, ale pokud by to chtěl někdo zkusit, může začít tím, že vykouří něco ilegálního a pak si dobře prohlédne špaččí hnízdo.“

Jak popsat tichý pohyb:
„Kruh skla spadl dovnitř a tiše cinkl na podlaze. Dalších několik minut se neozval žádný zvuk. Pak se ozvalo tiché puk-puk olejničky. Stín, který tam tak přirozeně ležel na parapetu, té márnici masařek, se změnil na ruku pohybující se rychlostí rostoucí zeleniny k okenní kličce. Tiše zaskřípal kov o kov a okno se v tichu popírajícím zákon tření pomalu otevřelo. Těpic se přenesl přes okenní rám a zmizel ve stínu pod oknem. Za minutu se místnost naplnila tou intenzivní nepřítomností zvuku, kterou působí osoba pohybující se s výjimečnou opatrností.“

„Moc špatné, taková věc. Umrtví to na nějaký čas celý obchodní svět.“ „Celý obchodní svět, anebo jen tu jeho část, která plave obličejem dolů v řece?“

„…její zpěv ho vždycky rozveselil. Svět se zdál o tolik krásnější, když přestala.“

…Najednou doktora napadlo, jestli nebyl zbytečně konkrétní a zda mu jeho návštěvníci příliš snadno neporozuměli. Medicína byla na ploše zbrusu novým oborem a kdyby jí rozuměl každý, nikam by se nedostala. … Pak doktora něco napadlo. „Je to výjimečná a tajemná choroba,“ zatvářil se tragicky, „která se teď rozšířila po městě. Je způsobena tím… takovým… něčím tak malým, že se to nedá vůbec objevit,“ skončil s vítězným úsměvem na tváři.

„Pokusil se napodobit Diovu chůzi a zjistil, že se mu ten pohyb ve vzpomínkách vrací. Natočili jste trup takhle, pak jste obrátili hlavu takhle, natáhli ruce v úhlu 45° k tělu, dlaně obrátili dolů a dali jste se do pohybu.“

„Bylo to na podlaze a na jednom konci to mělo polštář. Musela to být postel. Těpic se přistihl, jak o tom pochybuje. ... Polštáře vytesané z kamene, je to moje dědictví, musím být připraven na to ho převzít.“ … „Ta ostuda, která padne na jeho předky, až archeologové přeloží zatím ještě nevytvořenou fresku mluvící o jeho vládě: Klikyhák, orel, který má zácpu, vlnovka, hroší zadek, klikyhák. A v roce v období Šefehned, Těpic - bůh slunce dal zavésti kanalizaci a opovrhl polštáři svých předků.“

Teď se zdálo, že má něco na mysli Těpic. „Víš, všechno to flaškování a kdo jsi, co to máš…,“ začal. „Laškování a kdesi cosi,“ opravila ho Ptraci.

„Jak vypadá Efebe?“ „Nikdy jsem tam nebyl, ale co vím, vládne tam tyran.“ „Pak tedy doufám, že se s ním nesetkáme.“ Těpic zavrtěl hlavou. „Není to tak, jak si myslíš. Oni mají každých pět let nového Tyrana. Tyrana s velkým T. A než si sedne na trůn, něco s tím dělají.“ Zaváhal. „Musí ho vždycky… zválet… zvolat… ne, už vím, musí ho nejdřív zvolit.“ „A to je něco takového, co se dělá kocourům, býkům a tak?“ „Hm?“ „No, víš , přece, aby se přestali prát a byli takoví… klidnější.“ „No, abych řekl pravdu, nejsem si tím tak docela jistý.“

A parodie na rádce a manipulátory v postavě nejvyššího kněze Diose:
„Já jsem král,“ zasyčel Těpic. „Jistě, sire,“ promluvil Dios, „nebylo by dobré zatěžovat váš úřad běžnými státními záležitostmi, sire.“

Těpic: „Já kuře nesnáším.“ „Je to tradice, sire,“ řekl Dios, „každý čtvrtek si král
p o c h u t n á v á na kuřeti.“

Dále namátkou Ptakospar 2A a jeho přeměna a popletení dimenzí… největší matematik... potetovaný námořník… samé těžké kalibry.
Četl jsem teď podruhé. A až to začnu zapomínat, už se těším, až se k Pyramidám po čase znovu vrátím a vše si zase připomenu.

13.10.2018

Od knihy které nepatří ani do jedné z minisérií Zeměplochy neočekávám tolik jako od těch s Mrakoplašem, Hlídkou, nebo čarodějkami. Pyramidy jsem četl kdysi dávno a považoval jsem je za stěží průměrné. Ovšem musím říct, že napodruhé byly mnohem lepší. Terry Pratchett představil další kousek zajímavého světa a jen tak mezi řečí napsal trefnou satiru na konzervativismus obecně a zkostnatělé režimy zvláště.

24.08.2018

První setkání s Pratchettem a musím říct, že stalo za to :)

09.08.2018

Nevim no....Pratchetta mám ráda, ale tohle je zatím asi nejslabší kniha co jsem od něj četla...

06.08.2018

Úžasný Pratchettův humor spolu s dokonalým překladem představují trochu jiný pohled na dějiny Egypta.

20.06.2018

Pyramidy mě úplně nenadchly - v příběhu, zejména ve jménech, jsem se krapet ztrácela, a chybělo mi zde to "něco" navíc. Ale pořád je to Pratchett se svým skvělým humorem a stylem vyprávěním a originálním jazykem (v dokonalém překladu pana Kantůrka). Takže ačkoliv jsou pro mě Pyramidy zatím asi nejslabším kouskem, pořád jsem si je opravdu hodně užila.

11.05.2018

Pro mě osobně zatím nejslabší díl. Nečetl se špatně i obdivuji autorovi znalosti historie a jak je bravůrně vtipně zapasoval do děje, ale příběh mi přišel úplně mimo klasickou Zeměplochu. Jako bych četla úplně něco jiného. Přišlo mi zde hodně zbytečných informací, které neměli pozdější využití. Uvidíme, těším se i přesto na další díl.

07.05.2018

Tenhle odlehlý kout Zeměplochy mi připadá jako skládka všech vtipných a matematicko-fyzikálních hlášek, pro které neměl Pratchett uplatnění v jiných knihách. Jednotlivosti a detaily mě bavily, jako fanoušek přírodních věd jsem si užívala popisů známých "pravd", jako např. že vystřelený šíp nikdy nedostihne želvu... Ale jako celek se mi kniha zdá nejslabší z celé Zeměplochy, co jsem zatím četla (a moc mi jich už přečíst nezbývá).

04.05.2018

Všímam si, že čím menej mágie je v Pratchettových knihách, tým viac ma bavia. Pyramidy, ktoré si berú na paškál staroveký Egypt, som tak na rozdiel od posledných dvoch kníh zhltol ako malinu. Prvá, nečakane seriózna, tretina knihy v ktorej nahliadneme do života nádejných vrahov navyše ukazuje, že Terrymu to výborne píše aj na vážnejšiu nôtu. Potom sa však presunieme do Mžilu, kde sa roztáča kolotoč nepredvídateľných situácii na konci ktorého bohovia doslova začnú chodiť po zemi. Potešilo ma, že popri tradičnej dávne skvelého humoru (zdôvodnenie prečo sú ťavy najlepšími matematikmi nemalo chybu) nechýbajú ani originálne zvraty a jeden extra vypečený je dokonca až v samom závere. Za mňa osobne spolu s Mortom doteraz najlepšia Zeměplocha v ktorej sa skĺbil kvalitný príbeh s ešte lepšou zábavou. 8+/10

01.04.2018

Pratchett tentoraz zanechal mágov i čarodejnice a obul sa do zemeplošskej obdoby starovekého Egypta. Na začiatku s výcvikom vraha som tak trochu nevedel o čom to môže byť, ale keď sa hrdina následne stáva faraónom v zemi kde dnes znamená včera, zmení sa to na skvelé zlomyseľné rýpanie do absurdne skostnateného systému a náboženstva, čo rozhodne môžem. Vrcholí to stavbou pyramídy ktorá je tak veľká že jej pyramidálna energia spôsobuje bordel v časopriestore a natrhnutie zadku realite. Pred takými nápadmi skladám autorovi poklonu a taktiež scéne kde hrdina úprimne nechápavým spôsobom vypečie s hádankárskou sfingou. Prekvapivo ma nebavil veľký ťaví matematik Ty Mrcha, za mňa dosť kŕčovitá zbytočnosť/zbytočná kŕčovitosť. Ale inak veľmi trefná a ostrá satirická haluz.

28.03.2018

Mne osobne sa páčila viac prvá časť - škola vrahov v Ank Morphu. Som rád keď Terry píše viac vážne a sem tam prihodí korenie humoru. V Mžilu už to je tak trochu chaotické skrz kúzelné pyramídy a preplnené vsuvkami, z ktorých nie všetky sú úsmevné. Spracovanie faraónov a pohľad z perspektívy zakopaných v hrobke je však veľmi dobré. Celkovo, poňatie Egypta z vtipnej stránky sa podarilo. Na predstavu o ťavách budete myslieť dlho po prečítaní :D

Opět boží kniha s Pratchetovým humorem. Matematik Ty Mrcha a jeho kolegové, Egypt postavený na hlavu,... Nádhera! Nejvíc mě rozsekala Sfinga. Obdivuju překladatele, že si dokáže skvěle poradit se slovními hříčkami.

25.02.2018

334 stran inteligentního slovního humoru.
Na první pohled značně praštěné, při bližším pohledu velmi precizně propracované a s citem dávkující zajímavé myšlenky. Ne že by se člověk smál bez ustání jako řehtací kůň, ale lehké pousmání až středně hlasné vyprsknutí je při čtení častým společníkem... A to i díky skvělému překladu.
Tentokrát si autor vzal na paškál starý Egypt, pyramidy, balzamování, víru a náboženství, uctívání různých božstev a jejich kněží... Postavil vedle sebe pohled lidí „zevnitř“ a nezúčastněný pohled lidí „zvenku“.
Dočtete se mj., jak funguje cech vrahů, kdo jsou nejinteligentnější tvorové planety a proč na to nevypadají, proč Egypťani přestali stavět pyramidy a začali s aquadukty a kanalizací, a taky proč je změna dobrá - aspoň jednou za 7000 let :-).

09.10.2017

Někde kolem poloviny jsem si taky začal říkat, že si Pratchett možná vybral trochu slabší chvilku. Ale byl to jen přechodný dojem, ten konečný je zase v pětihvězdičkové rovině. Že do svých knížek Pratchett pod pláštíkem ztřeštěnosti pašuje spoustu originálních a inspirativních myšlenek, je známá věc, ale mám dojem, že v Pyramidách v tomhle směru ještě přitlačil a jsem za to rád. Mimo jiné se tu leccos dozvíme o věčném sváru tradice a změny nebo o podstatě náboženství a tím to zdaleka nekončí.
V pomyslné soutěži o nejlepší fór knihy hlasuju stejně jako kní: hroší legenda nemá chybu.

19.08.2017

Moje první knížka od Prachetta a fakt mě nebavila. Zdlouhavá, o ničem. Příběh, pokud to nějaký mělo, mě nezaujal. Humor jsem tam nějak asi přehlédla. Nebyla to dobrá volba. Tohle mě teda k tomu, abych si přečetla od autora něco dalšího, nedonutilo.