Pyramidy

15.06.2022

Pyramidy nejsou mé oblíbené, vinu pak tolik nevidím v ději jako spíše v samotných postavách, přijdou mi takové nemastné neslané, až na jedinou výjimku a tou je Ty Mrcha.

10.06.2022

Tento díl mě moc nenadchl, pouze několikrát jsem se uchechtl. Místy velmi zajímavé, místy velmi nudné. A v podstatě se nic moc zajímavého nedělo.
Napsáno ale jako vždy ikonickým stylem.

23.04.2022

A je to jasné… Na počiatku nebolo žiadne Slovo, ako nám tvrdí istá najčítanejšia kniha na svete. Na počiatku totiž boli smädné ŤAVY!

21.03.2022

Typický Pratchett. S každou další knížkou mi víc dochází, že i když se mi některé líbí víc a jiné míň (tahle nebyla úplně top), tak to bude spíě mým konkrétním rozpoložením, přehledem a blízkostí k tématům, než výkyvy v kvalitě knížek. Tedy někdo jiný možná tuhle knížku zhltnul.

Byl to zajímavý zážitek si takhle pročítat po letech Pyramidy v této krásné sběratelské edici. Upřímně si teď nejsem jist, zda jsem toho času Pyramidy vůbec dočetl, protože zhruba od poloviny jsem si takřka nic nepamatoval.

O čem Pyramidy jsou? O čase (je Dios odvozeno od latinského dies?), Uroborovi, o řeckých filosofech, o Torjských válkách, o žiletkách a kvantech. Také o velbloudech a z velké části o velice podivných vraždách. Pan Pratchett to také celé protkal jistou mírou erotického napětí, které vám v závěru knihy dá pěkně do zubů. To vůbec není špatný výkon na jednu knihu, řekl bych. A řekl bych též to, že právě daný výčet je nejlepším důkazem toho, že Pyramidy jsou, přes veškerá svá specifika, plnohodnotnou Zeměplochou, která není ochuzená o nic krom klasických sériových postav. A to není na škodu, občas to dokáže být velice osvěžující (konec konců, nepatří Malí bohové k tomu lepšímu ze Zeměplochy?).

Ale je fakt, že pro mne Pyramidy i nadále zůstávají jednou z těch méně oblíbených knih série. Jsou zábavné, jsou plné a originální, ale přes to na mě nepůsobí jako jiné díly. Humor je skrytější, kupodivu méně absurdní, a události v knize jsou natolik zvláštně zběsilé, že mne jednoduše nedokázaly upoutat. Ačkoliv třeba taková scéna se Sfingou mě odrovnala. A bylo jich víc. Stejně jsem se na konec knihy docela těšil a to se mi zase tak často nestává, ne u Pratchetta.

Mimo jiné jsem si jist, že s hlubší znalostí egyptské mytologie a řecké filosofie bych si knihu výrazně více užil. Mimochodem, zdá se mi, že i v Pyramidách nalézáme jisté ozvuky Shakespeara (alespoň Antonia a Kleopatry) a možná, pokud si to už jen nenalhávám, také tak trochu utahování si z Nietzscheho. Což opět jen nahrává tomu, že kniha je plná a komplexní a stejně to furt tak nějak necítím.

Každopádně jsem rád, že jsem si ji znovu přečetl, můj názor na ní se za ty roky rozhodně změnil a myslím, že si ji někdy ještě rozhodně přečtu. Pokud nic jiného tak kvůli Ty Mrchovi, Těpicovi a Ptraci. I v tomto samostatném krátkém… asi tománu… dokázal pan Pratchett vytvořit skvělé postavy a vztahy a za to smekám klobouk.

30.12.2021

Tato kniha je další z řady malých odboček na cestě Zeměplochou, které Pratchett pro nás čtenáře připravil. Jde o samostojný příběh, který je opět přehlídkou kreativních nápadů a satiricko-humoristických parafrází.

Z této knihy pochází jedna z mých top 10 (nebo top 1 000 000?) Terryho Pratchetta: fantastický rozhovor se Sfingou!

30.07.2021

Pratchett mě nikdy nezklame. Opět zábavné a velmi vtipné. Být faraonem není snadné, natož když jste v pubertě, můžete za vše co se na světě děje, lidé nemluví k vám, ale ke zlaté masce co máte na obličeji a nebo k Velkému vezírovi. Ta ukrutná nuda a trápení nad tím, proč Pí je zrovna 3,14. A přitom vy byste tolik chtěli udělat pro místní lid. Skvělá parodie na starobylý Egypt, kdy se zaručeně pobavíte.

19.07.2021

Tak tento díl mě taky dost bavil, myslím, že jsem ho četla jako druhý hned po Mortovi...opět velmi humorné, u některých hlášek či částí jsem učůrávala ;)

27.06.2021

Znovu louskám Zeměplochu po nějakých 20 letech a je to pořád pecka. Pyramidy byly slabší, ale druhé přečtení s již nějakou životní zkušeností má větší hodnotu než tenkrát. Příběh "faraonů" a jejich Bohů je taková parodie na náš svět (ostatně jako většina ostatních titulů). Líbilo se mi rozdělení děje do Ankh Morporku a následně do Starého království. Líbilo se mi zhmotnění Bohů a vtíravé rady kněžích, které tlumočí příkazy králů dle vlastního uvážení. Škoda, že tam Smrť skoro vůbec nebyl, ale v místě, kde ožívají mumie je to celkem pochopitelné. Tyhle odbočky od hlavních sérií jako čarodějky či hlídka mi dříve moc nedávaly, ale teď už je beru jako příjemné zpestření a takový spin-off do okolních krajů a příběhů. Ale i přes to se těším zase do toho zasmrádlého města, kde se dá po řece skákat jako na ttampolíně :-)

PS. Šlo cítit, že občas český překlad trochu pokulhává a není schopen vhodně přeložit některé britské specifika. Začíná se tady projevovat Kantůrek, který pod čarou občas vtipně doplní některé zajímavosti.

24.06.2021

„Podobný sebezáchovný pud vede například delfíny k tomu, že zachraňují topící se lidi pokaždé, když se v okolí vyskytuje svědek, který by mohl vidět, jak je překusují napůl (což je jejich běžným projevem), a referovat o tom ostatním lidským bytostem. Skutečnost je taková, že velbloudi jsou mnohem inteligentnější než delfíni. Jsou o tolik bystřejší, že si rychle uvědomili, že nejprozíravější věc, kterou může chytré zvíře udělat, pokud nechce, aby jeho potomci strávili většinu života na laboratorním stole s elektrodami v mozku, přesunem námořních min ze základny A na loď B, nebo pod přihlouplým dozorem biologů, je udělat všechno pro to, aby to ti zas… lidé nezjistili.“

Vím, na koho se obrátit, kdykoliv potřebuji přizvednout skomírající náladu. Desítky knih z bezedné studnice praštěných nápadů sira Terryho Pratchetta zaručují tomuto spisovateli nesmrtelnost. Dokonce i bez pyramid, balzamování a všech těch fáčů, nezbytných pro obyvatele mžilibabských hrobek. Bez obav jsem zavítala do Cechu vrahů, poznala úskalí vládnutí ve zkostnatělé monarchii, trpěla pocitem méněcennosti ve srovnání s velbloudím géniem, plně jsem pochopila vztah mumií ke svým příbytkům a snad nejvíce jsem se nachechtala narážkám na Trojskou válku. Přetrvávající duševní úsměv s občasným vyprsknutím smíchy ke spokojenosti bohatě stačí… Pokud si však správně pamatuji, následující „Stráže! Stráže!“ by měly vést k nadšení. 75%

20.06.2021

U mně výborné. Ale přečetl jsem si anglické vysvětlivky k této knížce a poznal, že velkou část Pratchettových narážek běžný Čech nemá vůbec šanci postřehnout. Koho by třeba napadlo, že Mžilibaba je odkaz na nějaké bonbóny Jelly Babies?

26.05.2021

Kdo by býval řekl, že být faraonem bude taková fuška.

24.04.2021

Zeměplochu zbožňuji. Kniha má stále svůj charakteristický Prattchetovský styl. Za mě patří ale k slabším dílům, děj mě rozhodně nedokázal celou dobu upoutat.

14.04.2021

S Prachettovými knihami mám zvláštní vztah. Hrozně mě baví jeho smysl pro humor, ale ve výsledku mi v jeho knihách vždycky něco schází (mám ale dojem, že chyba je v tomto případě spíše na mé straně...). Začátek knihy mě chytnul, ale první dvě třetiny jsou bezpochyby trochu slabší (pořád velmi zábavné) - v tomhle bodě jsem knihu proložila několika dalšími a když jsem se k ní vrátila měla jsem pocit, jako by mi ji někdo vyměnil, poslední třetiny téhle knihy patří mezi to nejlepší co jsem od Pratchetta četla, přestože (nebo právě proto?) si beze studu utahuje ze Zenóna...

"Několik kroků od nich byla na jedné duně tabule, na které bylo v několika jazycích napsáno: AXIOMICKÁ ZKUŠEBNÍ STANICE. Pod tímto nápisem bylo menším písmem: POZOR - NEDOŘEŠENÉ POSTULÁTY."

Ve výsledku ale asi vůbec není překvapivé, že se mi tahle knížka líbila asi nejvíc (v ukrutném zápasu se "Soudnými sestrami"), protože si přece jen utahuje z něčeho o čem něco málo vím (i když se mi místy zdálo, že vtipy jdou trochu po povrchu... jenže pak už by to hádám bylo pro většinu čtenářů příliš "niche"...).

"Řekl bych, že je to tím šokem," prohlásil jeden kněží. "Víte, jeho cesty byly vždy tak neměnné!"
Všichni ostatní se snažili co nejrychleji dokázat, že i oni by mohli něco poradit.
"Podejte mu někdo sklenici vody!"
"Natáhněte mu přes hlavu papírový sáček!"
"Obětujte mu pod nosem kuře!"

Mrzí mě, že tenhle díl není v audioformátu, protože jinak bych se k němu určitě občas vracela. (Zeměplošské knihy jsou jediné, kterým v audiu dávám přednost...) No, nevadí, za mě určitě jedna z lepších Prachettových knih, ale jsem pořád celkem na začátku... EDIT: Pardon, dopustila jsem se mystifikace! Jsem jen mizerný hledač a audio existuje...

"Byla to ta proklatá dřevěná kráva nebo co," pokračoval Xeno. "Nikdy nám to neodpustili."

P.S. Můžete mi někdo vysvětlit proč je jméno "Ibid" přeloženo jako "Okolik"? V angličtině jsem ten vtip pochopila okamžitě, ale v češtině ho stále nevidím... Z toho důvodu přidávám ještě jeden citát, kterého jsem si v českém překladu vůbec nevšimla, přestože je skvělý...

“The trouble with you, Ibid,” he said, “is that you think you’re the biggest bloody authority on everything.”

04.03.2021

Být faraonem je těžká práce, nikdo vás neposlouchá a všichni se obrací jen ke zlaté masce co máte na sobě a k Velkému Vezírovi, který vše tlumočí. Dost zvláštně protože říká něco úplně jiného než chcete.

Těpic i Ptraci jsou skvělí, ale úžasné jsou také scény s balzamovači a duchem starého faraona, kterému postupně dochází, že netouží být zavřený po smrti v pyramidě.

31.01.2021

V rámci předchozích dílů trochu úkrok stranou. Samozřejmě je tu všechno, co máme na Pratchettovi rádi, ale zároveň to není úplně ono. Jak už název napovídá, celé je to parafráze na starověký Egypt - takže hlavní roli hraje náboženství, dlouhá dynastie vládců, našptávající kněží, balzamovači, mumie, stavitelé pyramid a také samozřejmě pyramidy samotné, se svou zvláštní geometrií, která může křivit a prohýbat prostor i čas. Moc mi to v konceptu Zeměplochy nesedělo, ale pár povedených vtípků bylo i tady, především co se tajného intelektuálního života velbloudů týče. :o)

31.01.2021

Nepodceňujte velbloudy! Ty Mrcha mi připadal jako nejsympatičtější hrdina této knížky. Ale nejvíc mě pobavila Ptraci a její pragmatický vztah ke světu, tedy pardon, k poměrům v údolí Mžilu.
Citát:
"Copak tam nezůstali lidé, na kterých by ti záleželo?"
Ptraci pokrčila rameny. "Jestli jsou mrtví, tak už s tím nic neudělám," řekla, "a i kdyby byli ještě naživu, stejně s tím nic dělat nemůžu. Takže s tím nic dělat nebudu."
Těpic na ni zíral v jakémsi zděšeném obdivu. Bylo to dokonalé shrnutí situace a jejich možností.

22.01.2021

Je to už hodně let od doby, kdy jsem Pyramidy četl poprvé. Tehdy jsem si toho tolik nevšímal, ale opakovaně mě dnes při čtení Pratchetta fascinuje, kolik témat dokáže dát organicky a nenásilně k sobě. Od skvělého rozvedení Cechu vrahů (s vynikající úvodní zkouškovou pasáží, kterou si dodnes z Pyramid pamatuji asi nejlépe), níže zmíněného "vládnutí" a královských povinností (i povinností poddaných) či vysokou matematiku v "netradičním provedení" přes Egypt a mystiku pyramid nebo Řecko s antickou filozofií po otázku daňových rájů a fungování náboženství atd. atp.

Zároveň mě při čtení vždy těší, když si autor v textu klade filozofické otázky, na které si následně i logicky odpovídá. V případě Pyramid a Zeměplochy navíc ještě v souladu s místními fyzikálně-matematickými zákony. Konkrétně jde například o ne/božství faraonů a jejich schopností (východ slunce, povodně...).

Jedním z nejviditelnějších motivů je pro mě v knize také otázka vládnutí. Nevím, jestli to tak Pratchett psal schválně, ale po shlédnutí seriálu The Crown nemůžu nevidět onu "brutální parodii" britské královské rodiny. Stejně jako tady faraon vyloženě jen sedí ve zlaté masce a vše "skrze něj" řeší "velký vezír", tak v seriálu má oproti samotné tradicemi a zákony svázané královně snad i více pravomocí její vlastní kancelář protokolu. Do kontextu ještě zajímavě zapadá kniha Byl jsem posledním císařem čínským, po jejímž přečtení si nemůžu říkat, že Pratchett ve svém textu přehání. Nepřehání, jen už mnohokrát potvrzené a popsané myšlenky rozvádí ve svém vlastním světě Zeměplochy.

(A mimochodem, jsou obrazy kouřících černých kousků Velké pyramidy srovnatelné s obrazy po výbuchu Černobylu jen náhodou?)

Poznámka: Jde sice o dotisk, přesto čtenáře mrzí množství tiskařských/nakladatelských chyb. Mj. buď nebylo opraveno, nebo vypadlo, rozdělení některých částí (neznačených podkapitolek), což docela mate v případech, kdy na sebe přímo navazují jinak nesouvisející věty. Co ale zamrzí hodně, je neodhalený chybný překlad v místě, kde jde o celou pointu knihy (str. 331 a "tichá pošta") a vyznění překladu je o dost jiné, než v anglickém originálu.
Poznámka 2: Na druhou stranu, zábavnost poznámek překladatele opravdu dostihuje samotného autora knihy a jsem za ně rád.

CITACE:
Na síle pyramid není nic mystického. Pyramidy jsou přehrady stojící v proudu času. Jsou-li správně tvarované a správně směrované a mají-li v sobě ukryty správné parakosmické rozměry, časový potenciál té obrovské masy kamene může být využit k urychlení nebo obrácení toku časového proudu ve velmi malé oblasti stejným způsobem, jak dokáže vodní trkač využívat sílu proudu k tomu, aby hnal vodu proti proudu samotnému.
Původní stavitelé, kteří byli prastaří, a tedy moudří, tohle věděli a celý vtip dobře postavené pyramidy spočíval v tom, že v místnosti, kde ležel sarkofág, dosáhli časového toku v hodnotě absolutní nuly, takže kdyby se tam byl strčil umírající král, byl by opravdu žil navěky - tedy přesněji řečeno nikdy by skutečně nezemřel, čas, který by jinak protekl pohřební místností, se shromažďoval ve hmotě pyramidy a každých čtyřiadvacet hodin unikal ve formě výbojů.
Po několika věčnostech lidé tento základní princip zapomněli a došli k názoru, že stejného efektu se dá rovněž docílit a) obřady, b) nakládáním lidí do láku a c) uskladněním jejich měkkých částí v mísách.
Funguje to zřídka.

15.01.2021

Zeměplocha mimo standardní řady čarodějky - hlídka - mágové, ale přesto baví hodně. Čtu už asi potřetí, pořád dobré. :) Výborná parodie na starý Egypt a dobu Faraónů, z pohledu následníka trůnu - shodou okolností úspěšného studenta Cechu vrahů (který ale inhumoval jen něco mezi 0 až 10 lidí)...