Složka 64

26.05.2014

Opět výborné, miluju Asada a jeho přeřeky. Tady byly asi nejlepší hlášky. Taky mám ráda příběhy, kde se prolíná minulost a současnost. Konec byl drsný. Těším se na další příběh oddělení Q.

19.05.2014

Čekala jsem víc, konec autor úplně zazdil.

16.05.2014

Jedu oddělení Q popořádku a musím říct, že každá další kniha je o stupínek lepší než ta předchozí.

10.05.2014

Opět vynikající kniha. Řekla bych, že nejlepší z celé dosavadní série.

25.04.2014

Další ze série. Doufám, že se dočkáme dalšího dílu. Skvěle se to čte, díky propracované zápletce a svěžímu jazyku. Nestává se mi často, že bych se zrovna u detektivky smála nahlas, ale některá slovní spojení a hříčky mě opravdu pobavily. Finále je napínavé až do konce, i když něco jsem začala tušit o něco dřív, ale i tak jsem si to dobře vychutnala.

24.04.2014

Žena v kleci mě nadchla a přečetla jsem ji jedním dechem. Se zabijáky už to bylo o dost horší. Složka 64 mi připomněla, proč mě Adler-Olsen na začátku tak zaujal. Kniha má spád, napětí, pár překvapivých momentů a především humor. Obsahuje však i společensky závažnější témata. Čte se sama. Už se těším na další díly z oddělení Q.

23.04.2014

Čím novější díl, tím lepší. Už se těším na další díl :-)

21.04.2014

Opět vynikající, na autora je vážně spoleh. Protože už je to třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla, můžu srovnávat (všechny jsem ohodnotila na výbornou, ale každá je přeci jen jiná): zatímco ve Vzkazu v láhvi a Ženě v kleci se vyšetřování zaměřovalo nakonec na záchranu přeživších obětí, byť kořeny odložených případů sahaly také hodně do minulosti, ve Složce 64 nebylo už koho zachraňovat (což ale zase plně nahradila dvojka Carl a Asad...). Zde bylo mnohem více prostoru dáno zásadnímu sociálnímu, etickému až politickému problému, což se také promítlo v mírně nečekaných postojích vyčetřovatelů: poněkud zmatený Carl (hrnulo se toho na něj až moc), nekompromisně zanícený Asad a mimořádně aktivní Rose. Humoru (zejména slovního) se pak spíš nedostávalo, ale přeci jen občas potřebně odlehčil temné téma. Autor zde podruhé využil realizaci pomsty po dlouhé době, a z toho důvodu si více cením jedinečné kriminální zápletky ve Vzkazu v láhvi.

19.04.2014

Dil od dilu lepsi a lepsi...

17.04.2014

Podľa môjho názoru zatiaľ najslabšia kniha zo série oddelenia Q. Prišlo mi to všetko také povrchné a plytké. Jussi píše krimi s prvkami humoru, ale tentokrát už bolo toho trochu priveľa a často dosť nemiestne. Všetky tie prepojenia medzi minulosťou a súčasnosťou vyvolávajú veľa pochybností a akákoľvek logika musela ísť pri čítaní bokom. Sorry Jussi, ale ja to vidím takto.

15.04.2014

Zklamání a rozčarování z konce, který jsem (alespoň to hlavní gros) tušila už asi tak 100 stran před koncem, takže za mě žádné překvapení. Nicméně - Olsen má velmi čtivý a příjemný styl, napíná a hlavně mu nechybí humor. Některé poznámky a hlášky v knize mě opravdu rozesmály - Carl a Asad jsou stále větší sympaťáci. Těším se na další díl.

14.04.2014

Další úžasná knížka, měla jsem ji přečtenou za 3 dny ale o trošku více se mi líbí vzkaz v lahvi.

07.04.2014

Zasloužených pět hvězdiček, třetí kniha přečtená od autora a jednoznačně nejlepší. Vynikající!

06.04.2014

Uf, tak jo. Neskutečně výborná knížka. Adler Olsen je čím dál lepší. A zbožňuju Asada :) Při popisu jak Carl vypil kafe a pak se rychle přesouval na záchod, jsem se fakt bavila. No a debata Asada a Rose ohledně zvedání prkýnka mě přímo rozhýkala :)

04.04.2014

Zajímavá zápletka, překvapivě vtipné poznámky, ale konec se mi nelíbil. Jako by se Adler na konci začínal nudit vlastním dílem, tak ho honem a šmahem ukončil, aby ho měl z krku.

31.03.2014

Pěkně jsem si početla ... konec mě tedy dost dostal .. jsem absolutně nečekala takové rozuzlení :-) ... určitě stojí za přečtení. A navíc Asad mě výborně baví :-)

19.03.2014

Tak jsem z těch, kterým tato kniha přišla opět výborná a už se budu moc těšit na další pokračování.

09.03.2014

Hmmmm, tak tentokrát "jen" čtyři hvězdy, jako vždy napínavé čtení, ale tentokrát ne "nad očekávání", po šílených třech předchozích dílech jsem čekala ještě o kapku mrazivější krimi. Nějak se nedokážu sžít s Adler-Olsenovým cítěním s vrahy, u Zabijáků, Ženy v kleci a Vzkazu v lahvi jsem neměla tak silný pocit, že bych měla ty psychouše litovat, kdežto u Složky 64 jsem dávala za pravdu spíše Nette než obětem, zcela logicky vzhledem k situaci. Jussi si u mě nicméně trochu šplhnul v závěru, kdy se stav věcí nečekaně obrátil. Samozřejmě velký aplaus za humor, pořád platí, že u žádné detektivky si tolik nepotrápím bránici, tentokrát se mi vtípky zdály ještě o level fekálnější než dříve:) A ještě něco: Asad je nerozbitný? Terminátor? Nikomu nepřeju smrt méně než jemu, patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec, ale trochu mě děsí jeho nárazuvzdornost, ohnivzdornost a další vzdornosti:D

07.03.2014

Složka 64 – čtvrtá kniha pana Olsena s Carlem Mørckem z oddělení Q - a jeho dvěma nevyzpytatelnými kolegy (Rose a Asad), s nimiž tvoří tak různorodou trojici vyšetřovatelů. A na úvod je třeba říci, že silný lidský příběh tentokrát zcela zastínil samotné kriminální chování hlavního pachatele . . . i když, ten konec je zcela famózní.

Pokud jste měli co do činění s předchozími knihami pana Olsena, není třeba více dodávat. Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi (a připravovaná další kniha s názvem Marco, která se teprve k vydání chystá – 2014), mají hodně společného.

Přesto je Složka 64, dle mého mínění, ještě o cosi více děsivějším příběhem o lidském osudu, než v předchozích knihách, kde kriminalistické pozadí je jen logickým vyústěním celkové situace.

Předně je ale nutno opět podotknout, že série o kodaňském oddělení Q má svůj vývoj a pozadí, znalost reálií předchozích knih se tak trochu autorem předpokládá. V knize se mimo hlavní příběh setkáváte s Carlovým starým traumatickým případem ( popisovaným v předchozích dílech), který stál za jeho další kariérou, za tím, že vzniklo oddělení Q i za tím, že je Carl takový, jaký je a dělá to, co dělá.

Ale hlavní osou knihy je tentokrát neuvěřitelný příběh „hlavní postavy“, který představuje „peklo na zemi“ a který nepřímo zatáhne Carla a jeho kolegy někam, co je již hluboko za hranicí běžného kriminálního vyšetřování. V celku „nevinné“ prošetřování starého případu pohřešovaných osob dá do chodu mašinérii, která má děsivé vyústění, které se přímo dotkne i samotných vyšetřovatelů.

V knize se opět rozbíhají, pro Olsenovy knihy tak typické, dvě časové roviny. Rok 1985 – 1987 (1955) a rok 2010. V obou se toho děje dost a dost, aby Vás kniha a příběhy zcela pohltily.

Sociální nespravedlnosti okořeněné politickou ctižádostí a neonacistickými myšlenkami v historii obětí i hlavních aktérů vyšetřování jsou základem pro strhující zápletku, která Vás překvapuje v průběhu celého příběhu. Obě dvě časové roviny jsou pro pochopení děje důležité a mají své mnohem starší pozadí, které se vyhrocuje v současnosti. Mají své postavy, které se prolínají v obou dvou časových rovinách . . . aby se protly v závěru knihy a opět překvapí svým závěrem a vyústěním.

V té starší (1987) „hraje hlavní roli“ postava, která je sama obětí samotného státního společenského systému, který není schopen včas pomoci. Osud jí dal již při narození velký hendicap. Od útlého věku vyrůstá v neúplné a nezralé rodině, ve zcela asociálním prostředí dospělých, chování, život a zcela nevhodné sociální zázemí předkládá dětskému myšlení situace, které si dětský rozum vyhodnocuje jako standardní chování lidské smečky.

Brzy se má ale přesvědčit, že je všechno jinak. Dítě ale nechápe, co dělá špatně a proč se samo stává terčem výsměchu a krutosti, ponižování a zneužívání. A než si to všechno věkem uvědomí, stává se z něj vyvrženec, který je systémem a všemi kolem jen opakovaně zneužíván . . . Přirozená inteligence není nijak podpořena, nedostatečné znalosti a chybějící základní sociální návyky se zcela obracejí proti svému nositeli a jsou okolím špatně vyhodnoceny.

Postupně jste seznamováni s osudem a životem hlavního aktéra a dalších postav, které negativně ovlivnily jeho další život. Když se pak vlastní pílí a snahou „vyhrabe z bahna“, je mu minulost krutě připomenuta a znamená další pád na samotné dno společnosti. Přesto dále rozhodne náhoda a další nabídnutou šanci uchopí postava již zcela po svém. Místo herce se stane režisérem . . . ale představení má zcela nečekaný závěr.

V té současné časové rovině (2010) pak vedle starého Carlova případu, při kterém přišel o život jeho kolega a další byl celoživotně odkázán na lůžko, autor knihy ještě Carlovo vyšetřování vyšperkovává dalším starým případem, kde sehrál Carl hlavní roli v pozici ne právě lichotivé – v pozici hlavního podezřelého.

Ale vyšetřování pohřešovaných osob z roku 1987 je prioritní a zcela banální případ začne nabývat zcela reálných rozměrů . . . Carlovi se oklikou vrací tento starý případ „na stůl“, případ, který je propojen s reáliemi mnohem staršími a děsivějšími, než se na první pohled Carlovi zprvu zdá.

Všechny osudy a nitky, zprvu oddělené se opět potkávají a vytváří zápletku, která straší svou tajemností a především tím, že odhalením malé pravdy se Carl propracovává k něčemu mnohem většímu, k nejhoršímu zneužívání moci, které navíc neustále pokračuje . . .

Carl se do případů zakousne s tvrdohlavostí sobě vlastní a velkou podporou svých dvou kolegů a čelí nejen situaci samotné, ale i snahou vše zastavit. Kdo a proč má zájem všechna fakta utajit? A jak to všechno dopadne?

Čtěte sami příběh o 536 stránkách, při kterém se nudit nebudete. Potřebujete jen přes dvacet hodin volného času a trochu otrlosti, když se před vámi vyjeví hrůzné pravdy, kterým se nechce ani věřit . . . a závěr, ten Vás jistě překvapí, po té, co jste přesvědčeni, že Víte a chápete vše, se objeví nový úhel pohledu při kterém se dozvíte věci, které je někdy líp nevědět . . .

Dobrá práce, původně jsem měl nachystané 4 hvězdy, ale ten závěr mne dostal . . . dávám pět hvězdiček, asi z uvedených Olsenových knih je Složeka 64 tou nejlepší.