Po otřesech

29.12.2015

Murakamiho mám ráda, ale poselství téhle knížky bylo asi až moc hluboké a nepodařilo se mi hor rozklíčovat. Všechny povídky měly zajímavý námět a minimálně ze začátku byly čtivé, ale jejich konec mě prostě nijak čtenářsky neuspokojil.

26.09.2015

Nikdy jsem nebyl povídkový typ. Jedině R. Dahl dokázal tento můj "předsudek" vůči kratšímu útvaru překonat... Teď i Haruki Murakami.
Do knížky jsem šel možná s trochou předsudků a ne moc dobrým očekáváním. To všechno se ukázalo jako jedna velká chyba, Haruki prostě umí psát. Ta atmosféra, kterou umí navodit opředena mystikou a tajemstvím. Jak říkávala kamarádka, Murakami má obrovskou fantazii a potřebuje si ji někde vybít. A daří se mu to. :-))
Tak krásně jako u tajemného malíře, ohníčkáře mi už dlouho nebylo. Jak je možné na několika málo stránkách vytvořit takové živé prostředí, obyčejné a v podstatě i neobyčejně zajímavé postavy, jejich každodenní trápení, trýznění, křivdy a "kameny"... Všechny povídky na mě zapůsobily moc dobře, doufám, že se v českém vydání dočkáme i dalších povídkových souborů :-)

12.09.2015

Myslela jsem si, že budu více nadšená, ale opak je pravdou. Od mistra Murakamiho si raději přečtu román, než povídky...ano, všechny se hezky četli, ale nějak to není ono. Když už jsem se začetla, tak najednou byl konec...:(
Nejvíce mě ale "pobavila, zaujala" povídka Tanec pro všechna dítka Boží.
Bylo to fajn, ale Murakami má lepší perly než je knížka Po otřesech..

09.09.2015

Této knize jsem se dlouho vyhýbala, i když Murakamiho čtu nejradši. Představovala jsem si knihu o zemětřesení, která bude popisovat, co se dělo, veškerou tu spoušť a někde na okraji se odehrají i nějaké ty příběhy. Opak je pravdou, se zemětřesením to zas tak moc společného nemá, ve většině povídek se autor jen dvěma třema větama zmíní, že někde jinde v Japonsku zrovna zemětřesení je a že tam někdo z hrdinů má příbuzné.
Byla to první povídková kniha, kterou jsem od Murakamiho četla a jsem nadšená. Všechny povídky k zamyšlení, úžasně čtivé a dlouhé tak akorát na cestu metrem. Perfektní.
Nejméně se mi líbila asi povídka Medovníky. Celkově mi nezapadala k ostatním povídkám a hlavně mi připomínala nedávno dočtenou knihu Bezbarvý Cukuru Tazaki.

13.08.2015

Nejvíce mne oslovil příběh Krajina s žehličkou. Ocitla jsem se na pláži a slyšela praskot dřeva. Dialekt pana Mijakeho převeden do moravského nářečí je výborným tahem překladatele.

23.07.2015

Povídková knížka, která je o všem a svým vlastním způsobem o ničem. Prostě jsem si ještě nezvykl, že pro Murakamiho konce nejsou stěžejní. Povídky jsou velmi dobře napsané a ani jedna vyloženě nenudí. Některé povídky by potřebovali ještě několik stránek, aby dokázaly zasáhnout na maximum. Těším se na další knihy co si od Murakamiho přečtu, jelikož mě tento autor hodně moc baví.

20.07.2015

Moje první přečtená povídková sbírka od Murakamiho mě zaujala a mrzí mě, že nejsou přeloženy i jeho další sbírky. Nejvíce se mi líbili povídky na konci (Thailand, Žabák, zachránce Tokia a Medovníky) a nejméně Tanec pro všechna dítka Boží.

01.05.2015

úžasné ako vás autor na pol strane vtiahne do deja, všetka ta pasívna odovzdanosť k životu hlavných postáv, ma priviedla k prehodnocovaniu vlastného života, čo by asi dobrá kniha mala robiť. Môj obľúbený citát :

"Jak to, že člověk o Bohu zapochybovat nesmí, přestože Bůh o člověku pochybuje a sesílá na něj zkoušky?"

14.12.2014

Výborné povídky, které, mnohdy jen vzdáleně, spojuje motiv zemětřesení v Kóbe. Rozmanité příběhy, čtivě psané v typickém Murakamiho stylu, velmi příjemná četba.

18.11.2014

"Když, já, ještě nikdy nepřemýšlela jak asi umřu, to si vůbec nedokážu představit ,když ani ,do teď, nevím ani to, jak bych měla žít"..děkuji za "Žabáka"a"Medovníky"(ty bych v rozšířené románové podobě slupnul jako šťavnatou malinu":)

09.09.2014

I když nejsem kdovíjaký plavec,moc příjemně bylo v bazénu se Sacuky i jejím pruvodcem Nimitem v povídce Thailand.
Pěkně jsem se ohřál s trojlístkem u ohníčku v Krajině s žehličkou.
Medovníky,tak to byla nádhera,Murakamiho vzpomínková typičtina v dárečku na konec i s mašličkou :-)
Pokud máte H.M. rádi,neváhejte.

16.08.2014

Opět skvělý Murakami, který mě ani v nejmenším nezklamal a často v povídkách překvapil. Nejlepší jsou pro mne Medovníky, ale potěšily i ostatní povídky. Jen mi občas bylo líto, že jsou tak krátké :o).

07.08.2014

Obvykle povídky nevyhledávám, ale od Murakamiho jsem prostě musela :) A nelituju, opět nezklamal. Příběhy jsou sice krátké, ale mají jeho nezaměnitelnou atmosféru, díky které jim ráda odpustím i to, že občas nedávají smysl. Doporučuju spíš čtenářům, kteří se s jeho knihami už setkali.

22.05.2014

skvělá knížka, líbila se mi, dobré povídky, nemám co dodat

18.12.2013

Klasická atmosféra většiny HM knížek, jen je to mnohem kratší. Co se týče převodu kansai nářečí jako moravštiny, za mně v poho.

25.11.2013

Funguje to! A to jsem si myslela, že nejsem povídkový nadšenec. Nebo jsem další z řady nadšenců Murakamiho? Často se v povídkových souborech potýkám s tím, že některé zařazené povídky mě nebaví. Ale tohle byl výjimečný případ opaku. Každá měla svého "ducha", dohromady to fungovalo výborně. Ucelená mozaika. Čtenářská slast.

28.09.2013

Další z výborných kousků japonského autora. Četl jsem ji jedním dechem a těžko hodnotím, která z povídek byla nejlepší, protože z každé z nich jsem si něco odnesl. Celkově je velmi zajímavý pohled přenosu traumatu na lidi, kteří nejsou bezprostředně události vystaveni. Je to velmi podobný princip jako dnešní studie o transgeneračním přenosu holokaustu do rodin druhé a třetí generace rodu.
Knihu mohu jenom doporučit.

05.08.2013

Ani ja som neporozumela negatívnym ohlasom na túto knihu. Osobne som toho názoru, že je to typický Murakami so všetkým, čo k nemu patrí a na čo sme u neho zvyknutí (témy, zvláštne postavy, kultúra, atmosféra, hudba, jedlo...). Možno len viacerí z nás nechopili alebo nechceli pochopiť ich zmysel, no HM sa nám tu ukázal i ako výborný autor poviedok. Každý z nás v živote prežil a prežije niečo, čo ním otrasie a bude sa musieť pozbierať a žiť ďalej s tým, čo má k dispozícii a bojovať. Najviac sa mi páčili poviekdy Thailand a potom úplne posledná - Medovníky, z ktorej by pokračovaním, podľa môjho skromného názoru, mohol byť i román :-)

13.05.2013

Väčšinou sa stretávam so samými negatívnymi ohlasmi na túto Murakamiho zbierku poviedok a myslím si, že hlavná príčina spočíva v nepochopení, čo je veľká škoda. Po otrěsech nie je kvalitou o nič horšia ako hociktorý Murakamiho román. Opäť, tak ako v každej jednej Murakamiho knihe, aj týchto šesť poviedok predstavuje akúsi sondu do zraniteľnej ľudskej duše, pričom "otrasy" tu treba chápať ako metaforu, ide o duševné otrasy = zemetrasenie duše. Každodenné problémy, osobné prehry, životné traumy, to všetko sa v nás hromadí, až jedného dňa príde moment, kedy už ďalej nevládzeme. Stačí celkom bezvýznamný podnet a nastane výbuch, katastrofa. A je len na nás ako sa s tým všetkým vyrovnáme, či dokážeme žiť ďalej, alebo nie. Tak ako sa po zemetrasení stavajú nové budovy, obnovuje sa infraštruktúra, vysádza sa nové rastlinstvo, presne tak má každý človek šancu na nový začiatok. Každá z postáv v jednotlivých poviedkach sa so svojím zemetrasením popasovala po svojom, niekomu zostal v duši ešte väčší zmätok, niekto našiel čo hľadal, alebo sa aspoň odhodlal na krok vpred. Z poviedok ma najviac zaujala Thailand. Blízka mi bola aj Džunko z poviedky Krajina s žehličkou: "Když já ještě nikdy nepřemejšlela, jak asi umřu. To si vůbec nedokážu představit. Když vlastně doteď nevím ani to, jak bych měla žít..."