Po otřesech

14.03.2013

Nejsem povídkový nadšenec, ale jelikož patří Murakami k mým oblíbeným spisovatelům, "šáhla" jsem po této knize a nelituji.

13.02.2013

Povídky pěkné, kupodivu se mi nejvíce líbil odsuzovaný Žabák. :) Líbivě použité citace ze světových děl jsou trefné. Není konečná hodnota našeho života určována tím, jak v něm vítězíme, ale právě tím, jak umíme poražení odcházet. E. Hemingway

25.12.2012

Prvýkrát ma Murakami zaujal v Hone na ovcu, hlavne vo zdanlivo flegmaticky písaných častiach samoty hlavného hrdinu. Ničnerobenie, s ktorého sa stáva zrazu dráme je neskôr modifikovaná v ďalších dielach (kronika vtáčika na kľúčik, Sputik má láska, či Tnacuj, tancuj tancuj). Práve to je u Harukiho obdivuhodné naladiť čitateľa na pohodovú vlnu, do ktorej sa potom skôr či neskôr dostane niečo neuveriteľné, mystické, alebo závažná. Čitateľ tak prežíva fantastickosť oveľa intenzívnejšie.

Poviedky Po otrasoch však naplno nerozvinú tú pravú orechovú "nudu" na začiatku, ale rovno riešia dej (zazvoní telefón - ide sa na pláž, v kresle hneď sedí žabiak atď). Preto tvoria len akúsi ochutnávku s tvorby autora, ktorého sila je v románoch. Snaha o mystickú konečnosť potom pôsobí nedokončene, čitateľ by chcel pokračovania (čo Murakami, ako správny psychológ pochopil a dnes vydáva romány an pokračovanie, o ktoré je veľký záujem).

V 6 poviedkach Murakami odhaľuje skoro všetky svoje trademarky - existencionalistické hľadanie outsiderov (Kafka na pobreží), spomenuté hľadanie otca, ľúbostné trojuholníky (Sputnik má láska), či iné fantastické svety (Hard-boiled Wonderland). Každopádne na zachytenie celkovej Murakamiho krásy je potrebný hrubý román, ktorý vtiahne a zaujme oveľa viac.

12.04.2012

Četlo se to dobře. Ale ani po přečtení doslovu Tomáše Jurkoviče, který se rozpisuje o symbolice a psychologii v jednotlivých povídkách, tam prostě tu hloubku nevidím. Chápu, že zemětřesení v Kóbe bylo jakýmsi hybným bodem každého příběhu, že se pan Murakami snažil popsat, jak to všechno člověka po psychické stránce ovlivňuje, ale pro mne ty příběhy vyznívají naprázdno, bez pointy, nezanechaly ve mně potřebu nad nimi přemýšlet.

02.03.2012

Haruki stvořil sérii velmi působivých povídek, přičemž ta druhá(Krajina s žehličkou), odehrávající se na pláži za hořícího ohně je dle mého názoru přímo fantastická. Být všechny stejně působivé, nevím, jak bych knihu hodnotil, když stupnice má jen pět hvězdiček

22.01.2012

Jak už zde bylo řečeno, jakožto Evropané (navíc v tektonicky klidné oblasti) sotva pochopíme dopad zemětřesení na lidi. Díky této sbírce povídek ale můžeme alespoň tušit. V každé povídce bylo jasně známo, že je takovou katastrofou každý ovlivněn.
Murakamiho styl psaní je jedinečný, přestože jsou jeho povídky spíš příjemnou oddychovou výplní mezi jeho romány a myslím, že si zde každý najde to své.
Jo a také škoda, že některé z povídek nemají delší pokračování (za mě Medovníky, Ufo v Kuširu a Thailand).

02.12.2011

Kniha, která vám zabere opravdu necelý den ve škole. Příjemné povídky, mezi kterými se najdou opravdové skvosty. (Krajina s žehličkou, Ufo v Kuširu, Žabák, zachránce Tokia) Nemá cenu dál psát, že Murakami patří mezi jedinečné spisovatele a hlavně psychology, kteří svá díla dotáhnou vždy do spokojenosti čtenáře. Prostě další skvělé dílo, které vás natěší na další Harukiho knihu.

17.07.2011

Povídky se mi líbily, hlavně ta s Medovníky. Žabákovská mi přišla dost ,,ujetá", ale dejme tomu, že extravagance musí být. A někdy mi bylo líto, že povídky byly tak krátké.
Pochopitelně jako Evropanka asi nechápu jejich poslání tak, jak je potřeba, a tak na mě udělaly kladný dojem, kdežto kdejakého Asiata by asi především dojímaly...

23.06.2011

Musím souhlasit s názorem, který tady vyslovilo již několik lidí. Murakami je výborný psycholog a perfektně ovládá své řemeslo. Čte se to krásně, přímo z toho vyzařuje ta japonská mentalita a prostředí. Zkrátka je to kouzelné, úplně se zasníte a sžijete s postavami; přiznejme si však, že mnohem více tuto sbírku ocení Japonci, lidé s jiným smýšlením než my Evropané. Myslím, že jen málokdo z nás si umí představit, kolik hrůz si obyvatelé Japonska vytrpěli v prvních měsících roku 1995. Nedokážu to ani já a proto jsem si povídky neužil tolik, jak by se u takto kvalitní prózy slušelo.

Hrozně se mi ve všech Murakamiho knihách líbí dialogy. Až je mi líto, že nemám žádného japonského kamaráda (na naší školu chodí jen Vietnamci).
Nejvíc se mi líbily "Medovníky" a poněkud netradiční "Žabák, zachránce Tokia". Většina povídek ve mně dokázala vyvolat poměrně silný pocit smutku, prázdna.
Co se hodnocení týká, je to přesně na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Dám tři, protože jsem si jistý, že v budoucnu najdu ještě spoustu autorových knih, které mě osloví a zaujmou více.

Tato knížka se mi líbila

06.03.2011

Teď se hlavně vyspím, řekla si. Nebudu dělat nic jiného, jen spát. A čekat, až ke mně přijde sen, (Thailand) Pro mě nejlepší povídka, i když medovníky ve mně také zanechaly pocit prázdnoty. Hlavně něco, co důvěrně znám, ale neumím se tomu vyhnout.

01.02.2011

Musím přiznat, že nejsem nadšenec pro Murakamiho. Přečetl jsem zatím Na jih od hranic, na západ od slunce a opravdu se mi to líbilo. Tyto nové povídky mi ale nějak nic neříkaly. Vzdal jsem to po druhé.

01.02.2011

Vcelku souhlas s misssiccckou... Kdyby člověk dobře znal japonské reálie, kdyby si knihu mohl přečíst v originále, kdyby si vůbec dokázal představit rámec dvou katastrof, které ohraničují časoprostor všech povídek (kdyby to byl román nebo novela a ne povídky pro časopis) etc. etc. Takových "kdyby" je spoustu, ale přesto přese všechno je Po otřesech jedna z nejlepších povídkových knih, které jsem kdy četla.