Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239311/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-rMl-239311.jpg
4
3353
3353
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text
Přidat komentář
Asi jedna z nejsložitějších knih, co jsem kdy četl. Nedala se číst "na jeden zátah". Kundera moc dobře věděl, proč román rozdělil na velmi krátké kapitoly - aby čtenář alespoň z části dokázal vstřebat vyřčenou myšlenku. A že jich v té krátké kapitole bylo! Člověka nutí se zamýšlet nad tím, co vlastně dneska všechno má a čeho si ani neváží. Kundera dokázal neskutečným způsobem spojit problematiku lásky a nesvobody. Ke knížce se člověk musí po nějakém odstupu znovu vrátit, neb je nad jeho síly, aby vstřebal každé slovo. A zrovna u tohoto románu je každé slovo důležité.
Ani nedokážem tak stručne a pár slovami opísať, koľko skvostných myšlienok sa v tejto knihe nachádza. Bez zbytočných prikrášlení a vyumelkovania. Kundera sa vyjadruje k rôznym oblastiam života. Primárne samozrejme ide o vzťahy muža a ženy, ale z knihy sa dozvedáme rôzne životné pravdy, s ktorými sa je možné stotožniť skrz charaktery a osudové linky postáv.
Asi najviac sa mi do pamäti vryli výborné časti, kde píše o gýči, o rôznych druhoch pohľadov! - s tým súvisí aj tento úryvok : Všechno, co dělá, dělá pro Sabinu a dělá to tak, aby se to Sabine líbilo. - to je takzvaný neprítomný pohľad, keď človek lipne na inej osobe a sprítomňuje si ju myšlienkami na to, ako by asi reagovala!
.....-pohled na tekoucí vodu uklidňuje a léčí. Řeka teče od věku a lidské příbehy se dějí na břehu. Dějí se, aby byly zítra zapomenuty a řeka tekla dál.
... Jen náhoda se nám muže jevit jako poselství. To, co se deje nutne, co je očekávené, co se opakuje každý den, je nemé.... naproti tomu však - Žádny človek nemuže prinést druhému človeku dar idyly. To umí jen zvíře...Karenin obklopil Terezu a Tomáše svým životem založením na opakování...duvod proč človek nemuže být štasten, nebot štestí je touha po opakování.
....-člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy! Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani slovo skica není přesné slovo, protože skica je vždycky náčrtem něčeho, přípravou na obraz, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtem bez obrazu...
Naprosto geniální kniha... Zamilovala jsem se do ní už od prvních stránek... Určitě doporučuji k přečtení, dokázala mi odpověď na spoustu otázek a věřím tomu, že když si ji člověk přečte zase v jiné fázi svého života, objeví odpovědi nové...
Úžasná. Kniha, ke které se člověk vrací. Nejvtipnější je, když se někomu snažím vysvětlit, o čem vlastně kniha je...
Od chvíle, kdy jsem vzala knihu do rukou, se ve mne bylo hodně pocitů. Jeden ale jaksi převažoval. Konkrétně naprosté zhnusení z Tomáše, který za celou dobu neprojevil náznak ničeho, co by mou averzi zmírnilo, naopak si to ješte zhoršoval. Pak zde byla lítost, která provázela celou Terezinu nit. Chudák tragická postava mne vzala za srdce a stala se asi jedinou motivací knihu dočíst. Po autorovi jsem sáhla z příslibu propracované psychologie a dobrých filosofických úvah nad životem a ačkoliv jsem očekávala politický nádech, ten mi to v případě této knihy znepříjemňoval. Jo a to neustálé téma sraní a hoven si kánonový autor mohl odpustit.
moje nejnejnejmilejší knížka.
víc o ní říct ani nemůžu, to by ztratila celý svý kouzlo a důležitost, co pro mě má
Na mě až moc filozofování. V ději je dost časových přeskakování a vlastně i mezi hlavními postavami. Možná, kdybych to četla tak před dvaceti lety, brala bych to všechno jinak...
Absolutní Kundera :-) - žádné slovo nazbyt, každá věta si nese svůj filozofický odkaz, prostor pro vydechnutí v textu neexistuje. Dílo světových parametrů...
Promyšleně chytré (časová souslednost), místy k zamyšlení (filosofie, politika), někdy absurdně kontrastní (taje ženské anatomie i duše, pohřeb zvířete) a občas zoufalé (plácání se v malichernostech místo založte rodinu a dejte pokoj). Asi nevhodné pro obyčejné lidi, kteří zažili ruskou okupaci a nechtějí už o tom nic slyšet. Jinak na mě působí jako román pro ženy, které si snad užijí ten ohňostroj dojmů a emocí. I když nejsem ve fanklubu autora, vyjadřuji obdiv k tomu, že něco takového dal dohromady, ale ubírám hvězdu za ne-konec.
Ta kniha je tak bohatá, že ji těžko rozklíčovávat - na první pohled jde o příběh dvou dvojic, na druhý zprávu o nevratných změnách v duších v čase přelomovém, na třetí esej o českém národu a banalitách životních i dějinných, na čtvrtý úvahu o náhodách a Osudu... Požitek ze čtení je však spíše intelektuální než emocionální, protože marná sláva, čím je autor starší, tím je studenější.
Hrozně smutná a zvláštní knížka. Zprvu jsem nechápala nadšení a jásot, které ji provází: přišla mi pouze jako další z řady románů, které se dobře čtou, a to navzdory snaze autora o amatérské filozofování. Ale než jsem došla na konec, můj názor se dost změnil: našla jsem v textu nespočet chytrých a aktuálních myšlenek a kolikrát mě napadlo, jestli knihu ten a ten / ta a ta četli a pokud ano, zda se v ní poznali. Po dlouhé době knížka, která mě rozbrečela.
Bravo! Naozaj výborné čítanie, odporúčam. Milujem, keď sa ma kniha dotkne až na dreň a stalo sa... Našla som sa v nej miliónkrát, ceruza v mojej ruke podškrtávala múdre riadky... A hoci som ju dočítala pred viac ako mesiacom, ona sa stále silno pripomína, vynára, ozýva sa, rezonuje... Je výnimočná.
Kunderu miluju. A jeho Nesnesitelnou lehkost bytí čtu již potřetí. A rozhodně to není naposled, protože pokaždý mě v ní osloví to, co mě zrovna oslovit má.
Tak já se přiznám- nemám ráda Kunderu. Nemám ráda jeho pohled na vztahy mezi lidmi, na ženy, na lásku... A opravdu bych nechtělabýt hrdinkou některého z jeho románů.
Nesnesitelná bezvýznamnost našich životů.
Když jsem před nějakou dobou četla Žert, byla to, na rozdíl od mých předchozích zkušeností s Kunderovými knihami, nečekaná a famózní trefa do černého. Tenhle zážitek už se s Nesnesitelnou lehkostí bytí neopakoval. Zůstaly sice zajímavé úvahy a kvalitní styl, který se mi dobře čte, ale osobně jsem se v knize nenacházela - když už, tak spíš v jednotlivostech než v celku. Připadá mi, že moje rezistence spočívá v nesouznění se "světem rozumu, skepse a ironie", jak jej nazývá autor doslovu. Kniha nahlíží lidský život především jako náš otisk ve vnější realitě, naše činy, rozhodnutí způsobující viditelné následky, (ne)záměrnou (dez)interpretaci naší osoby druhými. Uvažovat o závažnosti/bezvýznamnosti v tomto kontextu je určitě téma hodné pozornosti, ale považuju ho spíš za odvozené. Více mě zajímá život jako sebeutváření, budování něčeho platnějšího, určitějšího (i když nám samotným možná méně zřejmého) a nedotknutelnějšího, nezávislejšího na tom, co bychom mohli nazvat historií. Tam vidím prostor pro lehkost i tíži v čisté podobě, pro totální závažnost, z níž se žádnou relativistickou sofistikou nevyvlékneme, i pro osvobozující lehkost nesenou nadějí. Neúhybný požadavek odpovědnosti prostý i té nejjemnější nespravedlnosti; břemeno, které netíží.
Musím říct, že kniha mě bohužel zklamala. Chtěla jsem si přečíst celosvětově opěvovaný román a našla jsem něco na pomezí červené knihovny a filozofického románu. Chtěla jsem v tom najít něco skrytého, ale nepodařilo se, škoda. Zkusím se ke knize vrátit někdy později.
Odkládám někde ve třetině ad acta. Kundera má hrozně fajn styl, který se čte téměř sám, i když mě, pravda, iritují vsuvky, závorky, odbočky a další prvky, které dle mého názoru nepatří do beletrie. Jak se tak koukám do komentů, buď prý Kunderu člověk miluje, nebo nenávidí. Nemůžu si pomoct, jsem někde uprostřed, protože postupem textu je mi to čím dál tím víc ukradené.
Zpočátku je to zajímavé, vhledové a autor krásně popisuje situace v jejich - nebo Kunderově, tedy jak si je vykládá autor - opravdovosti včetně více úhlů. Jenže postupně tohle přestává být záživné a přinosné a stává se to jakousi prázdnou onanií nad osudy a myšlenkovými pochody nepříliš zajímavých postav, které vlastně jen tak řeší, co se sebou, aniž by se k něčemu reálně dostaly nebo se během stránek hly z místa. Jedna česká autorka je kdysi nazvala "citečky". Prostě lidé, kteří se neustále vrtají ve svých problémech bez reálné snahy je vlastně nějak řešit a sama sobě nastavit nějaký směr a rychlost. Takové emo.
Takže prozatím opouštím s čistým svědomím pokusu a jdu si dát něco zajímavějšího;-)
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Krásná kniha