Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239311/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-rMl-239311.jpg
4
3330
394
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text
Přidat komentář
Poprvé jsem ji četla na střední škole a zůstalo mi z ní v hlavě jen to, jak skončila (nebo to spíše bylo z filmu)? A teď, po 20 letech?
Prvních asi 30 stran mě naplnilo smutkem. Bylo mi líto Terezy, některé její sny a situace mi přišly známé, nečetlo se mi to příjemně. A další části byly pro mě těžké. Opakování děje, myšlenek a pocitů mi způsobovalo často nesnesitelnou těžkost čtení. U desátého opakování "es muss sein" jsem měla chuť hodit knížku z okna. Postavy mě štvaly, nerozuměla jsem jejich počínání. V tom všem mi největší smysl dávala Sabinina touha po opakované zradě. Pro mě to nebyl román o lásce.
Neodložila jsem ji jen kvůli jménu Kundera a tomu, že přečíst ji, patří asi do kategorie "es muss sein".
Myslím, že pro čtenáře za hranicemi musel být zajímavý popis toho, jak vypadal komunistický režim, jak ničil a ovlivňoval životy.
Přístup k tomuto románu se bude lišit podle toho, kdo jej čte. Jinak zapůsobí na Američana, pro kterého je to první kontakt jak s autorem, tak s českým prostředím, a jinak na Čecha, který Kunderu četl chronologicky a navíc se o Nesnesitelné lehkosti bytí učil ve škole. Jinak působil v době vydání, kdy svět ještě dělila železná opona, a jinak působí po třech dekádách, kdy je součástí světového literárního kánonu. Postupem času v Kunderově tvorbě ubývá postav z masa a kostí a přibývá vykonstruovaných „laboratorních myší“, které autor staví do různých vypjatých situací a nakonec je odhodí jako děravou ponožku do smetí. Nesnesitelná lehkost bytí je současně milostným příběhem (o tom, jak vyměnit poslání za lásku), úvodem do komunismu pro západní čtenáře a současně filosofickým pojednáním o tom, že „člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech“ (variace na Kierkegaarda, podle něhož „se život musí žít dopředu, ale pochopen může být jedině zpátky“…?). Kundera má za to, že je to právě jedinečnost života, která mu propůjčuje závratnou lehkost oproti těžkosti „věčného návratu“. Může to všechno dohromady fungovat? Určitě ano, ale nepřijde mi to tak osobité jako Kunderova starší díla, celé je to možná až příliš vykonstruované. Po pár týdnech už si člověk těžko pamatuje, o čem kniha byla, ale pokud ji znovu otevře, zase v ní najde něco nového. Pro kontext velice doporučuji rozbor od profesora Petra A. Bílka (odkaz v recenzích), který mj. poukazuje na to, že Kundera tento román napsal jako promyšlený projekt světového bestselleru, kterým se posléze i stal. (8/10)
Hraniční p/r/ožitky. Polibky a polibky. Vzduch je prosycen horkými vzdechy. Ale když se Erós utká s Arésem, opanován je mrazivými strachy. Venku krátké nádechy. Povznést se. Poznat sedmé nebe. Otevřené bublinky a zpátky. Doma dlouhé výdechy. Šumivý sekt s ledovými střepy.
Byť to není moje nejoblíbenější od Kundery, tak naprosto chápu, že zrovna tato je asi nejznámější. Koneckonců je to kniha o lásce, jak říká sám autor. Sice nemusíme s Kunderovým pojetím lásky souhlasit, ale těžko mu upřeme, jak krásně se to čte.
Knihu nelze zaškatulkovat, je to stejně milostný román jako filozofický, společenský či psychologický, každý čtenář si v něm najde, co ho zajímá. A právě toto na Kunderových románech obdivuju! Nesnesitelná lehkost bytí je jako symfonie, prolínají se různé části, aby vyvrcholily ve strhujících posledních dvou. Kundera zde dokonale kombinuje děj s filozofií - otázky lehkosti a tíhy, duše a těla, kýče nebo krátký odstavec o spisovatelském umu, všechno je perfektně popsané, uspořádané a přínosné. Přestože člověk s ním nemusí ve všem souhlasit, autorův styl je natolik poutavý, že je čtení pro čtenáře požitek. Nutno vyzvednout to, že ač se bezesporu jedná o intelektuální prózu, je kniha psána velmi srozumitelně a čtivě. Jako mírně nadbytečné mi přišly kapitoly o hovně (!), i když i ty mají svůj skrytý význam. Druhá polovina byla více úvahová a tím pádem melancholická. Na závěr musím říct, že je sice Kundera cynik na slovo vzatý, ale sepsal román v jádru velmi dojemný.
Velký román=vyprávění o lásce. Kunderovský příběh. Lehce napsané, a přesto místy velmi mrazivé.
(2006).
Krása. Musela jsem asi dozrát. Takové to melancholické počteníčko, které následně pitváte nad sklenkou vína. Krásná kniha. O lásce a různých podobách lásky. O lidech. Něco to ve vás zanechá. Pocit.
U některých textů jsem nabyla dojmu, že je MUSÍM přečíst, jinak by to představovalo mezeru ve vzdělání. U tohoto textu se jednalo o třetí pokus v průběhu cca patnácti let, tentokrát úspěšný. Podařilo se mi přenést se přes první třetinu, která je pro čtenáře mého typu dost nesnesitelná a jestli lehce nebo těžce je jedno. K tomu, abych byla zaujata vztahovou linkou románu nemám zřejmě dost sexuální touhy a představivosti, takže mě to uzívává k smrti. Na některé filozofické exkurze jsem zase asi překvalifikovaná a o estetice nic nevím. Bylo proto, chtěla-li jsem dosáhnout cíle a zaplnit tuto mezeru ve vzdělání, nutno přimknout se k lince sociální a politické, k postřehům a úvahám o Evropě (zejména) šedesátých a sedmdesátých let. Autor, s přihlédnutím i k jeho osobní zkušenosti a příběhu, je v této lince pevný, jistý a jeho představení (ve smyslu prezentace) této části společné historie, mi místy bralo dech, jak brilantní to bylo. Při popisu vrcholné akce Velkého pochodu jsem se smála hlasitě. Od půlky jsem text četla už pozorně a celá poslední třetina představovala jakési vykoupení za tu první. V každém případě bylo nutné najít nějakou osobní techniku, jak se proklestit obrovským množstvím slov, která na mě místy působila jako automatický text.
Přijde mi poněkud nadbytečné navršit další komentář k tak ikonickému románu. Ale nemohu si to odpustit. U nemnoha knih získá čtenář už po prvních větách pocit, že čte dílo velkého autora. A ten pocit trvá od první k poslední kapitole. Promyšlená, mnohovrstevná kompozice, prostor pro silný příběh lásky i drama lidstva jako takového. Žádné zbytečné věty, naopak, každá druhá třetí by se dala podtrhávat jako citát. Přitom nejde o povrchní filozofování, ale mnohdy o velmi nepohodlné, znepokojivé úvahy. A přesto se čte nebo poslouchá tak lehce, jako pohádka. Těžko k tomu dodám něco nového.
Nový je však kontext, v němž knihy čteme. To platí obecně pro všechny knihy, aktuálně zde pro Kunderu přibyla vyhrocená diskuze ohledně autora samotného, po vydání jeho biografie (nebo hanopisu, jak libo). Nečetl jsem ji, ale leccos vyslechl. A právě tato přestřelka mě přimněla k dlouho odkládanému přečtení. Nezkazila mi ho. Ač nemám k autorovi vybudovaný žádný vztah a při čtení jsem kriticky myslel na autorův život i styl sebeprezentace (z takových čtenářů Kundera radost určitě nemá), tak jsem Nesnesitelné lehkosti bytí zcela propadl. Aktuální dění jí vlastně přidalo nový rozměr. Vždyť ji stačí pozorně číst. Jak autor sám vyzdvihuje témata zrady, zaslepení, pokrytectví... Kdo jsme, abychom soudili ostatní. Nemohu se zbavit dojmu, že též v příběhu o Oidipovi se autor dotýká sám sebe. Nechme ho se svým svědomím. Nás obdařil skvělou literaturou. Romány, k nímž se můžeme stále znovu vracet.
Na pozadí relativně banálního milostného příběhu Kundera rozvíjí řadu filosofických úvah, klade psychologizující otázky a mimo jiné taky seznamuje čtenáře jakoby okrajově, ale přitom velmi významně, se situací běžných lidí v období tzv. normalizace krátce po okupaci. Kniha mě bavila, ale je třeba vzít v úvahu, že je určená spíše čtenářům, kteří se rádi babrají v psychologii vztahů a bude jim vyhovovat poněkud nekonečné rozebírání těchto věcí ze všech stran. Kdo má raději spíš dějovost, bude ho to nudit nebo i frustrovat. Všiml jsem si tu i rodícího se motivu úvah o roli spisovatele, nebo vůbec známé osobnosti a o snaze člověka zanechat po smrti nějaký obraz o sobě. Tedy téma, které pak drásavým způsobem rozvedl v knize Nesmrtelnost.
Su halt křupan z dědiny a těmto knihám nerozumím, stejně jako 100 roků samoty nebo Topolova Sestra, přečteno z musu, úspěšně na Databázi prodáno a zpátky k "Úhořům, Bylo nás pět" a jiným snesitelným bytím.....ale třeba Já truchlivý Bůh (Směšné lásky) to byla jiná prda!
Moje nechuť číst "maturitní" knihy se ve mně zlomila v den, kdy jsem otevřela tuto knihu. Ke Kunderovi chovám hlubokou úctu a ztotožňuji se s jeho názory i obdivuji jeho spisovatelský jazyk. Děj, ačkoliv se nejedná o fantazií bující strhující scénář, mě chytl za srdce. Dovolím se tvrdit, že si tam každý najde to své a dokáže si z knihy něco určitého vzít. Protože se vyskytující schéma příběhu docela podobně odehrávalo (ačkoliv zasazené do jiné doby, samozřejmě) v mém životě, kniha mi přirostla k srdci.
Kdyby mi někdo vyprávěl děj, asi by mě to nijak zvlášť neupoutalo. Ale je darem velkého spisovatele, používat jazyk tak, že vše co napíše, čtenáře baví bez zásadní role děje. Překvapivě zvláštně erotické, překvapivě civilní. Nejvíc zajímavé myšlenky byly ty o Bohu a o kýči.
Zpočátku nadšení. Zajímavé filosofické úvahy, vztahy, exkurze do duší jednotlivých postav, chrochtám blahem. Postupně mi však filosofické úvahy připadají poněkud školometské a chování většiny postav mě začíná iritovat. Zejména skutečnost, že nejsou schopni cokoli změnit (kromě vnějších podmínek) a setrvávají v něčem, co je samotné nebo druhé ničí. A protože tu dobu nepamatuju, nezachránila to ani politická linie, byť jí nechci jakkoli upírat její důležitost a autentičnost. Postupně dost nuda.
Všechny černošedé konce pak jen dokonaly zkázu mého počátečního čtenářského nadšení.
Čtivé a nepoplatné své době. Kundera si jede svoje bomby a spojuje filozofii s odlišnými úhly pohledů lidí na jednu a tutéž situaci na pozadí jejich životních osudů.
"Muss es sein?"
"Es muss sein!"
Naprosto skvělá kniha,. která v sobě spojuje plynule obraz a atmosferu doby, historické skutečnosti a lehce erotický román s psychologickými úvahami. Chápu, že mladou generaci už asi tolik neosloví, protože tu dobu neprožili. Ale věřte, že je všecho tak reálné, až člověka při vzpomínkách mrazí. Zmar, naděje, láska, šeď, smíření, odpovědnost, vzdávání se, vše v jednom mixeru života. Takové to opravdu bylo.
Jsou knížky, které mají výborný příběh, a pak jsou knížky, které mají obohacující myšlenky. Tohle je pro mě spíš ten druhý případ. Tíha versus lehkost je fascinující protiklad. Vztah na základě neporozumění a výkladový slovník - geniální. A takhle by se dalo pokračovat...
Byla to pro mě první kniha od Kundery, a styl psaní je úplně jiný, než co jsem doposud četla, tak to se mi líbí. Je fakt, že jsem některým částem nerozuměla, ale nepořebuju rozumět všemu a třeba to pochopím někdy jindy. Určitě mám v plánu přečíst si od autora i něco dalšího. (+ Jak jsem dřív nerozuměla, proč má potřebu každý všude cpát doslov, tak čím jsem starší, tím víc je oceňuju, a tady to nebylo výjimkou.)
Hledání odpovědí na zcela běžné témata, příběh na pozadí dramatických událostí. Jak již bylo mnohokrát řečeno, vlastně je to kniha o lásce. Doporučuji.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je v
| Právě čtených | 76x |
| Přečtených | 5 236x |
| Čtenářské výzvě | 655x |
| Doporučených | 437x |
| Knihotéce | 812x |
| Chystám se číst | 1 384x |
| Chci si koupit | 307x |
| dalších seznamech | 31x |
Milan Kundera je mistrovský vypravěč a čte se s nesmírnou lehkostí (ostatně název k tomu vybízí). V příběhu je vše - milostný příběh, napětí, popis komunistického bezpráví, psychologie člověka i vtip.