Nesnesitelná lehkost bytí
Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“... celý text
Komentáře knihy Nesnesitelná lehkost bytí
Přidat komentář
"Milovat někoho ze soucitu znamená nemilovat ho opravdu."
Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí.
Nenacházím vhodná slova, která by vyjádřila ten neskutečný zážitek, kterým byl pro mě tento příběh.
Dva páry, které jsou spolu propleteny. Československo v době, kdy politická situace není úplně jednoduchá, útěky, ať už za milostnými aférami nebo do zahraničí. To vše ovlivňuje hlavní postavy.
Tomáš je lékař, ale také svým způsobem bohém, Tereza je citlivá duše, která se těžce vyrovnává s milostnými avantýry svého muže.
Sabina je umělkyně a Franz je starší, velmi vnímavý.
Jak moc ovlivní životy útěk do Curychu, jak moc ovlivní vztah Tomáše a Sabiny celý příběh?
Líbily se mi hluboké myšlenky, kterými je kniha protkána. Autor se ztotožňuje s tím, že láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší paměti. Kundera filosofuje o životě, jeho smyslu, o lásce a o tom, jak moc dokáže dát smysl žití. Zamýšlí se nad mýty, například z Platónova Symposia. Podle něj lidé byli dříve hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých. A přitom jeho otázky i odpovědi jsou dvousečné.
"Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech. "
"Einmal ist keinmal." Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, je to, jako by nežil vůbec.
"Ideál je, jak známo to, co se najít nikdy nedá."
Stejně jako "řeka teče od věků do věků a lidské příběhy se dějí na břehu. Dějí se, aby byly zapomenuty a řeka řekla dál."
Za sebe musím říct, že tento příběh nezapomenu z mnoha důvodů.
Rozplakalo mě v něm několik scén.
Vrána v náruči Terezy, Karenin, u kterého jsem vzlykala a nakonec i dnešní závěrečná část audioknihy. Ještě ve středu jsem slyšela hlas Jiřího Bartošky, který je pro mě nezapomenutelný a který knihu namluvil, jako živý a teď už promlouvá z opačného břehu řeky.
Se slzami v očích píšu tyto řádky a musím souhlasit, že někdy to žití je nesnesitelné a někdy je to lehkost.
A tak jako k životu patří láska, patří k němu i smrt.
Nezapomínejte žít, žijte s lehkostí, je to mnohem snesitelnější než tíha.
Es muss sein. Musí to být.
Poslední dobou okoštovávám známé autory, abych od každého měla aspoň něco přečtené. Nyní přišla řada na Kunderu, a já nemám slov. Nečekala jsem, že mne tato kniha tak zaujme. Řeší se zde velké množství nejrůznějších témat, na každé z nich je tak zajímavým způsobem nahlíženo, vskutku filozofický román. A je opravdu zamyšleníhodná a paradoxní myšlenka, že někdy může být život tak lehký, že ve výsledku působí jako neúnosné břemeno.
Všichni žijeme v planetě nezkušenosti, to je fráze která mne navždy poznamená. A je to stálá pravda, když si tak pomyslím, vlastně každý z nás je nezkušený, to je lidský úděl. Každý člověk je nezkušený svými rozhodnutími které kdysi učinil a nejdou napravit. Vše si uvědomíme pozdě, tak jako Tereza si uvědomí že Tomáš ji opravdu miluje. Celý román je pro mne složitou banálností. Děj je jednoduchý ale vnitřek zcela popírá jednoduchost dějů v této knize. Ke konci je tu vlastně jedna taková banální katarze, čtenář je spokojen, i když ví že hlavní postavy zemřou, tak na konci knihy stále žijí. Jak to nádherně napsal v doslovu Květoslav Chvatík. Časoprostor se zcela vymyká kontrole a člověk ani vlastně neví zda čte sen postav nebo skutečný děj. Ale vše se vyjasní a zůstává v pořádku. Zajímavé je že si postavy své sny pamatují ve vší úplnosti, do každého detailu, i když normálně, my lidé kteří vznikly z matky a ne z písmena, si své sny často nepamatujeme, a prý sny které si zapamatujeme jsou tajným poselstvím, já tomu ovšem nevěřím. Ale jak sám autor říká nejsou to lidé z matky ale z textu, nejsou to skuteční lidé, ale jakási alternativa lidí. A jejich životy nikdy neexistovali, přesto jsou místa dění jejich životů zcela důvěrné, to jsou zase slova má. A jestli, podle slov autora má stejnojmenný film s duchem románu pramálo společného, tak se na něj nikdy v životě nepodívám, jelikož si nechci zkazit tak magickou a výjimečnou knihu (užívám slova výjimečný proto, protože výjimečné věci jsou ty nejlepší. Jestli na něčem stojí budoucnost, tak jedině na výjimkách).
Kniha rozpráva o dvoch pároch, ktoré sa musia popasovať so životom v československej spoločnosti - kde politická situácia nieje jednoduchá. Do toho rôzne milostné aféry...
Čítalo sa to ľahko, no čítať o milencoch, ktorí sa neustále podvádzajú mi prišlo také divné. Nieže by sa to nedialo asi aj teraz, ale venovať tomu taký veľký priestor v knihe. Škoda.
Kniha Nesnesitelná lehkost bytí je fakt super! Je o tom, jak si lidi dělají různé věci, a někdy se cítí moc šťastní, a jindy moc smutní. Hlavní postavy jsou Tereza, Tomáš, Sabina a Franz. Tereza je taková hodná, ale Tomáš jí občas moc nezajímá, protože má rád jiný holky. Sabina je hodně zajímavá, protože se rozhodne dělat, co chce, i když to není vždycky nejlepší. A Franz je takový zamyšlený pán, který přemýšlí o spoustě věcí. Kniha je jako když se díváš na oblohu, co se pořád mění, a nevíš, co bude dál. Líbí se mi, jak autor ukazuje, jak jsou lidi složití a jak každý z nich žije jinak. Kniha má hodně těžkých věcí, ale i krásných, když se zasměješ nebo zamyslíš. Je to moc zajímavé a trochu smutné, ale i krásné.
Geniálně napsaná kniha jedním z největších (možná i jediným největším) z českých autorů.
Ke Kunderovi může mít každý miliony námitek a připomínek, k jeho vztahu k ženám, životním hodnotám, politickým aktivitám a tak dále, ale jeho naprostou oddanost tvorbě, umělecký talent pro psaní o lásce, hlubokou komplexitu, intelektuální duch a přítomnost génia zkrátka MUSÍTE adorovat.
Milan Kundera je naprosto jedinečným autorem románové tvorby a pokud je toto vaše první kniha, nesmí být poslední, prosím!
Dlouho trvalo než jsem si knihu pořídila, byla jsem skeptická.
Nečekala jsem jak mě toto dílo pohltí a duševně obohatí
Za mě super kniha, která i po letech od prvního přečtení má své kouzlo. Jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst po x letech podruhé a současně ve mně žila těch x let, neb jsem se ji rozhodla rovnou pořídit.
Na jednu stranu uchvacující jazyk i forma, na druhou stranu určitá schematičnost postav i děje. Kundera sám se vymezoval proti tomu, aby román byl vnímán politickou optikou, ale zasazením do doby i reálií roku 68 a následující normalizace se od dobových konotací jde jen těžko oprostit.
Ale i přes drobné výhrady jde o vynikající román, který na mě subjektivně ale působil zbytečně chladně, díky snaze o co největší objektivitu.
Kunderovy postavy jsou konstrukty, jejichž pomocí autor zkoumá různá etická a životní dilemata. Proto někdy ujíždí do nesnesitelné neživotnosti, mechaničnosti a někdy i banality. Přesto je někdy hloubavý, jindy jímavý. Tento román patří k těm, které se i dobře čtou.
Nesnesitelná lehkost bytí je tak slavná kniha, že se objevila i v seriálu Přátelé. Je to jedna z nejznámějších českých knih ve světě.
I nadále pokračuje můj vnitřní rozpor s Kunderou. Jeho dílo mě uchvacuje i mírně irituje. U Nesnesitelné lehkosti bytí ale výrazně převažuje fascinace.
To, jak experimentuje s formou, jak se zamýšlí nad tíhou a lehkostí, jak pracuje s motivem Beethovenovy hudby, jak skvěle vykresluje postavy, jak věrohodně popisuje jejich myšlenky a pohnutky.
Kundera je tady filosofem i psychologem (například v části Malý slovník nepochopených slov, kde vysvětluje střetávání pohledů postav na určitou věc).
Je to dílo plné výborných postřehů, chvílemi napsáno tak, až z toho mrazí. Jak komunistický režim ovlivnil život postav a jak se s tím každá z nich vypořádává. Zaujala mě postava Franze.
A co mě rozčilovalo? Asi trochu postava Tomáše a jeho nevěry (tady už to byla diagnóza) a k tomu Tereza, kterou to vnitřně rozervává, a přesto na něm visí - na druhou stranu bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem Tomáš visí na ní. Toto téma se v Kunderově díle opakuje. A taky mi některé filosofické úvahy přišly překombinované.
Občas jsem knížku hltala, občas se mi ji ani nechtělo otevřít... Každopádně je to pozoruhodné dílo a spoustu myšlenek jsem si zaznačila. Co vy a Nesnesitelná lehkost bytí?
"Červánky zániku ozařují všechno kouzlem nostalgie, i gilotinu."
"Nic není těžšího, než soucit. Ani vlastní bolest není tak těžká jako bolest soucítěná s někým, pro někoho, za někoho, zmnohonásobená představivostí, prodloužená ve sta ozvěnách."
"Pro Sabinu žít v pravdě, nelhat sobě ani jiným, je možné jen za předpokladu, že žijeme bez publika. Ve chvíli, kdy našemu jednání někdo přihlíží, přizpůsobujeme se chtě nechtě očím, které nás pozorují, a nic už není pravda z toho, co děláme. Mít publikum, myslit na publikum, to znamená, žít ve lži."
"Skutečně vážné otázky jsou totiž jen ty, které může formulovat i dítě. Jen ty nejnaivnější otázky jsou skutečně vážné."
Asi som na túto knihu ešte nedozrela, ale pre mňa to bolo celkom trápenie dočítať ju. Absolútne som sa nedokázala stotožniť s postavami, ich konanie mi prišlo miestami naozaj veľmi čudné. Tomáš a Tereza sú pre mňa predstaviteľia dosť toxického vzťahu. Pozadie románu, stav spoločnosti v čase, v ktorom sa dej odohráva bola asi najzaujímavejšiou časťou pre mňa. Prvý Kundera, asi na čas aj posledný. AJ
Ocenění si plně zaslouží dílo. Myslím, že se k ní ještě někdy ráda vrátím.
Přiznávám konflikt zájmu: jsem Tomáš, má přítelkyně Tereza, švagr Franz... ;-) To vše je sice věcně pravda, ale teď k věci: Kunderův brilantní literární styl si zasloužil Nobelovu cenu. Tato virtuózní kniha, plná inspirativně-provokativních mentálně-argumentačních kotrmelců to ilustruje dokonale.
Román Milana Kundery je příběhem člověka potácejícího se mezi ideologiemi a dostává se do bezprostředního ohrožení vlastní existence. Zobrazuje sexuální a umělecké požitkářství a také to, co sám autor nazval „nesnesitelnou lehkostí bytí“.
Pár velmi nápadných poselství bych v knize jistě objevila, přesto mě příběh jako celek moc nezaujal a hlavni postavy nebyly mému srdci moc sympatické.
Začátek mě celkem bavil, slova odsýpala a říkal jsem si: „Ha, jaképak těžké čtivo!“ Jenže pak začal autor přihazovat další a další postavy, aniž by se vrátil k těm starým… Ne, to není lehká strava, jakou jsem si objednal
Kunderu jsem na Gymnáziu nečetl, viděl jsem tehdy pouze film Žert.
Nesnesitelná lehkost bytí byla tedy moje první knižní zkušenost s Kunderou.
Překvapilo mě, že je psána poměrně jednoduchou češtinou, takže se četla svižně.
Na několika postavách tu Kundera rozvíjí lehce filozofický příběh o lásce, vztazích mezi mužem a ženou či vztah rodičů a dětí, nevěře, roli náhody v životě existenci, nemožnosti něco napravit, neboť žijeme jen jednou. Samozřejmě je zde i pojednání o emigraci, situaci v republice po okupaci, disentu či vnímání okupace, invaze a války zvenčí.
Zaujala mě šestá kapitola, která propojila filozofii s konkrétními postavami knihy. Ta byla přímo excelentní, kvůli ní jsem dal plný počet.
Francouzský filozof Finkielkraut řekl, že dva spisovatelé, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu - Kundera a Roth ho nedostali proto, že feministická lobby je obvinila že sexismu. No díky některým pasážím této knihy si říkám, že to možné je. :)
Knihu prý tehdy odmítl normalizační disentu, bral to jako útok na sebe. Těžko říct, možná z pár pasáží typu článek Tomáše o Oidipovi nebo jeho první setkání se synem u redaktora. Tam lehce naráží.
Každopádně myslím, že jako první knižní setkání s Kunderou jsem si nemohl vybrat lépe.
První třetinu knihy jsem přečetla jedním dechem, podobně jako tu poslední. K prostřední části jsem se ale nutila, Sabina a Franz mě příliš neoslovili. Řekla bych, že některé fiolozoficko-historicko-sémantické části mi přišly nadprůměrně dobře zpracované, ale jiné mi naopak vůbec nesedly.
Sdílím ale jeden silný úryvek, který mi v hlavě hrál ještě dlouho po přečtení celé knihy a na kterém je, dle mého názoru, kniha postavená:
"Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. Jako kdyby herec hrál představení bez jakékoliv zkoušky .. Život se proto vždycky podobá skice. Ale ani "skica" není přesné slovo, protože skica je vždycky náčtrtkem něčeho, kdežto skica, jíž je náš život, je skicou k ničemu, náčrtkem bez obrazu. Einmal ist keinmal. Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, jako by nežil vůbec."
Štítky knihy
sex nevěra láska satira zfilmováno erotika česká literatura komunismus mezilidské vztahy emigrace filozofická beletrie romány melancholieMilan Kundera také napsal(a)
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Uffff, tak to mi dalo hodně práce přesvědčit se, abych to dočetla. Za mě byla kniha " Nesnesitelná snůška žvástů". Dvě hvězdičky dávám za cenné mapování tehdejšího režimu, což osobně považuju za velice důležité. Jinak hrůza a děs - postavy mi byly všechny vyloženě protivné, ospravedlňování nevěr, které zřejmě tehdy bylo vyloženě životním stylem podle toho jak to pan Kundera podává, se u mě nesetkalo s pochopením. A všechny ty úžasné myšlenky, co tady zazněly..... no já jsem je asi nepochopila.