Nesnesitelná lehkost bytí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Poprvé vyšel román Nesnesitelná lehkost bytí ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239311/big_nesnesitelna-lehkost-byti-rMl-239311.jpg 4.42745
Nahrávám...

Komentáře (322)

Kniha Nesnesitelná lehkost bytí

Adellll
30. dubna

Možná jsem od knihy čekala trošku víc. Mnoho myšlenek bylo opravdu zajímavých a Kunderovi patří můj obrovský obdiv. Můj hlavní problém byly ale postavy. Autorovi se zkrátka nepodařilo mě přesvědčit, že jsou alespoň trochu reálné. Třeba jsou. Třeba je tato skepse způsobená jen mými malými životními zkušenostmi. Asi bych tedy pouze zmínila, že tato kniha je tak unikátní, že rozhodně stojí za to si na ni udělat vlastní názor...

Jellus
18. dubna

Pana Kunderu jsem si leta odkladal...a mozna to bylo dobre...nevim, jestli bych tuto knihu prijal v 15 stejne, jako dnes, kdy je mi 30...

Priznam se, moc jsem nevedel do ceho jdu. Ze zdejsich komentaru jsem si nebyl schopny vytvorit jasnou predstavu. Mozna to byla trochu obava z tezkeho cteni, mozna obava z nametu, co nezaujme a mozna i jake ocekavat psane remeslo.

Ohodnotil bych to asi takhle.
-Ne, neni to lehke cteni, je dobre u toho premyslet..a srovnavat si vlastni paralelu zivota v rovnobezce a i soucasne udalosti v Evrope (jsem 3.generace od Ruske okupace a ola, je to tu zase)
-Namet... je tak prosty a tim tak slozity...
-Spisovatelske remeslo - Tady bych si dovolil smeknout klobouk, ktery nemam. Nevzpominam si v poslednich letech, kdo me psanym projevem z nasi kotliny tak uzemnil... Tohle je skvele..dobre zvolena slova, promyslene vety... v knize (vypujcene v knihovne) tuzkou nekdo oznacil zajimave myslenky...a ze jich tam bylo.

Muss es sein?
Es muss sein! Es muss sein!


TreborDor
15. dubna

Tak, tak,...Kundera "filozofuje pro filozofování". S odstupem doby a otřískáním životem mi některá "moudra" s každým dalším přečtením "řídnou". Pořád je však vysoký nadprůměr a výjimečnost, kdy některé z myšlenek (i přes spisovatelův kontroverzní naturel "schovávaný za dílem") lze minimálně "do tvrdého dřeva tesat".
"Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."

Podravka
01. dubna

Kundera zde napsal příběh tak trochu o každém z nás. Možná proto se nečte lehce, ale o to je čtenářský zážitek intenzivnější.

Becca_
18. března

Ze začátku mě kniha absolutně nadchla. Pak ale začal převládat pocit, že čtu snůšku filozofických keců, které jsou nám předávány prostřednictvím čtyř nesympatických figurek, jejichž uvažování je mi vzdáleno na kilometry. O knize jsem hodně přemýšlela a hodnotila ji na škále od odpadu až po pět hvězd. Nakonec zakotvuji na třech. Zaujal mě popis snů Terezy a taky život Karenina. A souhlasím s názorem, že kdybych ji četla ve věku okolo dvaceti, asi mě zaujme mnohem více.

Martiiiik
16. března

Dlouho jsem seděla před prázdným rámečkem na komentář.. protože tady se hodně těžko cokoliv píše, to se musí prožít.. tedy přečíst :-) Je bezpochyby, že je autor výborný spisovatel, hraje si s jazykem, používá mnoho metafor a neobvyklých zamyšlení.. Což vede k přemýšlení čtenáře.. Občas se zasmějete a občas je vám těžko.. Pro mě byla velká chyba si o autrovi něco přečíst, protože teď z pohledu toho, co se o něm píše, vypadají věci trochu jinak, jako kdyby se postava Tomáše chovala v některých věcech tak, jak by se zpětně býval autor rád zachoval.. Kdo ví.. Možná jsou tyto úvahy scestné, možná ne.. Rozhodně stojí za to si knihu přečíst :-)

Lukas.007
09. března

Četl jsem už 2x a myslím, že ne naposledy. Kdo nečetl, jako by nebyl.

IvetaZ
25. února

(+ SPOILER) Román velmi věrně zobrazuje psychologii vztahů, jak si každý do nich vnášíme ty dobré věci, ale i své nezahojené šrámy z minulosti - traumata z dětství, zakořeněné vzorce, strachy, potřeby a nepochopení sebe sama i druhých navzájem. S neuvěřitelnou lehkostí jsou zde také vykresleny charaktery postav, že mám pocit, že je úplně znám a rozumím jim. Nikdo z nich není jen dobrý nebo jen špatný. A na konci jsem slzela, protože stejný odchod nejlepšího přítele po 13 letech jsme v rodině prožívali před několika měsíci. Krátké kapitoly plynou tak rychle, až mi to bylo líto a snažila jsem se knihu nehltat, ale prožít a užít. Pro mě skvělý zážitek. Takový ten, kdy ztratíte pojem o čase. Zařadím si jeden výtisk do své malé knihovny, protože jsem si už během prvních sto stran vypsala několik odstavců myšlenek, které mě zaujaly a chci mít možnost se k nim vracet kdykoli. Jedna za všechny:
,,Dokud jsou lidé ještě mladí a hudební skladba jejich života je teprve u svých prvních taktů, mohou ji psát společně a vyměňovat si motivy, ale když se setkají a jsou už starší, jejich hudební skladba je více méně uzavřena a každé slovo, každý předmět znamená něco jiného ve skladbě jednoho i druhého."

1 ...