Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5063
1337
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Nezletilá kritička Anna (16 let) hodnotí knihu takto, celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Kniha mě zasáhla opravdu hodně, po dočtení jsem brečela a cítila jsem vděčnost, že se události v ten den odehrály tak, jak se doopravdy odehrály. Přestože mě zajímá historie, byla to moje první kniha s tématem alternativních dějin i totality. Také je to moje první kniha, kterou jsem četla od této autorky, i když jsem už dříve slyšela o Haně. Teď si ji určitě taky přečtu."
Kniha ponurá, bez radosti a naděje, stejně jako komunismus. Ač téma velice žhavé a z pohledu alternativní historie zajímavé, ale nedotažené, jen okrajově naznačeno, emočně si na mě kniha nijak nesáhla.
Pro mě to byla nejslabší kniha této autorky.
Orwel napísal svoju 1984 ako výstrahu pred budúcnosťou, celú knihu som si kládol otázku čo týmto dielom autorka sleduje ? Príbeh bol silný a dobre napísaný, ale nevedel som nájsť pointu. Citím sa podvedený, ako niekto kto sa nechal citovo zmanipulovať k odporu k niečomu čo ani neexistuje.
Jsem trochu v rozpacích. Napsáno dobře, ovšem vkrádá se základní otázka - proč?
Hodně silná kniha. Příběh je úplná noční můra... máme velké štěstí, že je to jen kniha a dopadlo to jinak. Každý by si měl povinně přečíst.
To je hrozná představa, kdyby to tak opravdu bylo. Hlavně by si měli knížku přečíst ti, kteří jsou pořád se vším nespokojení.
První kniha od autorky, co mě asi trochu zklamala. Nebylo to špatný, čekala jsem víc, asi moc pesimistický.
Upřímně nevím, co jsem čekala, ale asi něco trošku záživnějšího, od tak vychvalované knihy. Děj byl akorát depresivní a utahaný. A místy mi přišlo, že až nulový. A zajímavý pohled na alternativní minulost taky takřka nenabídl. Chyběl mi tam pohled víc postav než ženy ve vězení a dívky v ústavě a něco málo potom. O okolním dění to mělo takřka nulovou vypovídající hodnotu. Jediné plus bylo, že jsem to rychle přečetla, ale na další knihy od autorky mě to nenavnadilo.
Jako já nevim, já chápu, že je to asi celkem čtivý, ale já fakt nemám ráda, když něco takhle jednoduše útočí na čtenářovy emoce. A on to Listopád dělá. A asi mě to tolik nepřekvapilo, jako třeba to, jak strašně je to banální a hlavně - černobílý! Fanoušci Milionu chvilek by asi měli radost, chápu, liberální pravice má u nás silnou základnu, takže příběh založený na dichotomii bubák socialismus a sláva svobodě v kapitalismu s kapkou sentimentu tu uhodí na hodně strun. Ale i když pominu tohle, on ani ten příběh sám o sobě nefunguje. Téma alternativní historie může být fajn, ale potřebuje inovaci, a ne zopakovat normalizaci, trochu tomu přidat grády a šoupnout tam pár současných reálií, jo a nesmíme zapomenout na trochu tý orwellovštiny (Velký bratr, lol). Zdálo se mi, že se to snaží tvářit jako umělecká literatura (minimálně formálně - střídání časových linií, vypravěčů i forem vyprávění), ale selhává to, nejvíc na samotným vyznění, který je hrozně moralistní (midcult jak poleno). Fakt ne-e. (A vážně jsem to nečetla, jen abych to mohla shodit, normálně bych to prostě nechala minout, stejně jako většinu dalších současných autorek, ale četla jsem to na seminář, heh.)
Miluju Hanu, přečetla jsem i další autorčiny knížky, které zůstaly daleko za Hanou, ale byly alespoň čtivé - ale tohle bylo velké zklamání. Ó, jak mě to nebavilo ... Za mne ukňouraná, sebelítostivá, zbytečná kniha.
Kniha se mi hůře četla, ale to dávám za vinu sobě. Komunistická doba je hrozně depresivní, díky bohu za listopad 89
Chmurná vize, která líčí jak by to v naší republice vypadalo, kdyby sametová revoluce byla potlačena, je velmi dobře napsaná. Člověka až mrazí, co by bylo, kdyby... Těch zemí, kde je stále policejní stát, je bohužel ještě dost, a tak bychom si měli více vážit toho, že u nás žijeme ve svobodě. Ne všechno se nám vždy líbí, ale máme možnost volby, takže kvalita našeho života je i na nás. Není to snadné ani optimistické čtení, takže bych knihu doporučila spíše náročnějším čtenářům.
Listopád jsem přečetla během dvou dní, kdy se u nás díky tomu celá domácnost zastavila, ale jinak to nešlo. Jestli ale čekáte, že kniha bude v podobném duchu jako předešlé, tak se velmi pletete, protože tentokrát je to tak trochu cesta do budoucnosti.
I když pro mě byl Listopád hodně čtivý, není to úplně téma, co by mi sedělo. Každopádně i tak mě osudy lidí zasáhly a člověk si ani nechce představovat, jak hrozné by bylo takto žít. Jsem velmi vděčná, že žijeme ve svobodě, kterou máme a přeji si, a zároveň se i bojím, aby nám vydržela.
Co by bylo kdyby? Všechno napsané jsem vlastně zažila a chci věřit, že to už nejde změnit. Není chybou autorky, že mám z knihy depresivní pocit.
Kniha Listopád pro mě byla překvapením, protože autorka zvolila jiný žánr, než na jaký jsem u ní byla dosud zvyklá. Kniha byla dosti ponurá, smutná. Velmi čtivý a poutavý styl psaní paní Mornštajnové byl ale stejný jako u všech předchozích románů. Také se mi líbilo prolnutí obou hlavních ženských postav. Jedna byla vyprávěna v ich formě, druhá v er formě... obojí autorka bravurně zvládá a nemohu říct, že by bylo knize co vytknout. Líbila se mi moc, ač se jednalo o náročnější téma a několikrát jsem u knihy brečela.
Pro mne nejlepší česká spisovatelka se vydala směrem fikce a frází typu "coby kdyby". Není to jedna z knih, kterou si znovu přečtu, ale dočetla jsem ji, protože kvalita vyjadřování paní Mornštajnové a schopnost čtenáře zaujmout opravdu chytrým a vytříbeným stylem je nezměřitelná. Nemůžu hodnotit obsah knihy, protože to, jak si každý z nás dokáže představit, jak by vypadala minulost, "kdyby" se různé události vyvinuly jinak, je opravdu různorodá. Přečetla jsem si o představách paní spisovatelky, která tyto své představy umí zhmotnit a popsat velmi realisticky a zejména velmi kvalitně. Dvě hvězdy ubírám za přehnanou představivost, která je opravdu vykonstruovaná. Závěr knihy byl takový, jaký byl a zanechal ve čtenáři přesně takový pocit, jaký paní Mornštajnová zamýšlela - svíravý, smíšený, úzkostný s pocitem trocha toho vděku, že jsme ve společnosti tam, kde jsme.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 116x |
| Přečtených | 7 165x |
| Čtenářské výzvě | 2 545x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 148x |
| Chystám se číst | 1 193x |
| Chci si koupit | 337x |
| dalších seznamech | 31x |
Co by bylo kdyby? Příběh Marie Hajné a Magdaleny. Opravdu dramatická představa a mně se to líbilo. Nicméně Hana je Hana.