Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5063
1337
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Listopád je mou první přečtenou knihou od Aleny Mornštajnové. Je to již několik měsíců, co jsem ji dočetla, ale stále na ni musím myslet. Zaujal mě především její námět. Co by se u nás dělo, kdyby v roce 1989 nedošlo k revoluci...
Čekala jsem hodně, ale nejvíc mě tedy dostal příběh Magdy, dcery hlavní hrdinky a dalších dětí, které byly po uvěznění rodičů posbírány a poslány na "převýchovu" do ústavů, aby z nich byli ti správní, stranicky smýšlející, jedinci. Trhalo mi to srdce. A když si vezmu, že k něčemu podobnému dochází i nyní, v reálném světě a ne tak úplně daleko od nás, tak je mi z toho smutno a jelikož budu sama brzo matkou, tak jen pevně věřím tomu, že k něčemu takovému u nás nikdy nedojde...
Knihu jsem si musela dávkovat, protože některé její úseky jsem potřebovala vydýchat. Tajně jsem doufala v trochu jiný konec, ale holt ne všechno v životě končí jako v pohádce. A moc mě mrzelo, že po tom všem, čím si Marie prošla během svého věznění, tak neměla o moc lehčí život ani po svém propuštění...
Listopád se mi líbil nejen svým námětem, ale i zpracováním a už jsem moc zvědavá na další autorčiny knihy, Hanu a Tiché roky, které tu na mě čekají v knihovničce.
Za mě spokojenost. Jako všechny knihy od A. Mornštajnové je i tato velmi čtivá, k tomu oceňuji výběr zajímavého tématu, které vede k zamyšlení, a nechybělo ani dojetí... Zvolená podoba alternativní historie (pro mě) byla navíc velmi uvěřitelná.
Oceňuji nápad, to zamyšlení "co by, kdyby". Ale musím přiznat, že mě kniha neoslovila. Autorka má dle mého názoru lepší knihy.
Skvělá záležitost, celou dobu čtení mi bylo úzko. Námět byl extrémně zajímavý, hned jak byl spuštěný předprodej, tak jsem ji musela objednat. Určitě plánuju i další knížky autorky.
Kniha byla pěkná, ale zatím mi ze všech knih od této autorky přišla nejslabší.
Dlouho jsem u knihy tak neplakala jako tady. Styl, jakým paní Mornštajnová píše knihy je více než poutavý. Při čtení mi bylo opravdu úzko a smutno. Přesto hodnotím pěti hvězdičkami.
(SPOILER)
Za mě zatím nejméně zajímavá z autorčiných knih. V podstatě po celou dobu jsem se neubránila podvědomému srovnávání s Orwellem a jeho 1984. Pravděpodobně kvůli tomu, že autorka si na začátku neodpustila jednu nebo dvě zmínky o Velkém bratrovi. Protože mě ani 1984 neoslovilo, tak jsem nevkládala velká očekávání ani do Listopádu.
Neupírám čtivost, paní Mornštajnová umí napsat knihy tak, aby odsejpaly a aby se četly dobře. Příběh Marie a její dcery Magaleny (Leničky) je určitě zajímavý, ale od Magdy jsme se dozvídali v podstatě neustále to samé a nebýt na konci rozuzlení vztahu mezi Marií a Magdou, tak se tam v podstatě nic nestalo. Smyslem knihy tedy zřejmě není ani tak vyprávět lidský příběh, ale stáhnout nám tepny a cévy představou jak by to vypadalo, kdyby nás tu od roku 1989 hlídal rudý Velký bratr. To se u mě určitě podařilo. Ovšem já bych tam ráda viděla víc osobního příběhu, víc osobních prožitků, víc hloubky jednotlivých postav. Mariiných 15 let v kriminále jsme přeskočili letem světem, na Magdě jsme v domově prožívali v podstatě jen vymývání mozků a její život mi proletěl mezi prsty, ani nevím jak. Najednou byla sama matkou a jakoby ve svém životě neřešila jiné téma, než rozpor mezi tím, co jí říká kamarádka Jana a tím, co jí naimplantovali do mozku komunisté. A ten závěr bez happy endu, ten mě trošku mrzel. Po všem tom splínu a tísni jsem doufala v trochu toho malého štěstí. Ale to by kniha nesměla být o tom, o čem byla.
Já zapomněla napsat komentář! :D
Už pár dní mám knihu dočtenou a sakra, vůbec mi z toho nebylo dobře! Nezažila jsem tu dobu, díky za to!, a rozhodně bych se k ní nechtěla vracet.. samozřejmě z knih a vyprávění vím, co se tak nějak dělo.. ale teď už i vím, jak by to bylo dál. Jasně, že by to bylo ještě horší.
No, z knihy se mi úzkostně svíraly vnitřnosti. Prožívala jsem to hodně, a díky autorce za to poznání, teď už asi víme, jak to víceménně probíhá v Rusku, že?
Strašný, ale zároveň strašně dobře napsaný.
Znepokojující a zdrcující.
Základní slova, co pro mě vystihují tuto knihu.
Věrohodně vykonstruované drama o osudech ženy ve zrůdném komunistickém systému.
Pro ty, co bolševika nepamatují, je škoda, že kniha i přes silné momenty spíš klouže po povrchu událostí a i postavy by mohly mít více do hloubky rozkreslené charaktery.
Kniha by klidně snesla hlubší sondu do událostí a do charakterů postav a klidně by mohla být delší a mít ještě drtivější dopad, než má.
Rád bych dal pět hvězdiček, ale takhle silné téma by si zasloužilo větší, až mikroskopickou péči autorky. Ale asi jde o jistý její záměr, protože tak napsala i ostatní její knihy.
Čtivé jako všechny knihy této autorky. Je to kniha k zamyšlení a jakoby připomínala stav a situaci v dnešním Rusku, i když to tak patrně myšleno nebylo! Po přečtení si oddechnete, že to u nás tak nedopadlo.
Moje první autorčina kniha. Zpočátku jsem měl pocit, že i tři hvězdy budou moc, ale zhruba od chvíle, kdy začala vyprávět Magda, mě kniha chytla. Konec mě příjemně překvapil (Maja), ale na pět hvězd to osobně nevidím. Jak tu již někdo psal, "něco" knize chybělo a pěkné metafory nebo detaily (zboření kostela, mizení lidí) jsou příjemnou třešničkou na dortu.
Stylem (nepřekvapivě) stejné jako vždy, ale je to ozvláštněno tím, že se to odehrává v alternativní realitě, ve které revoluce 17. listopadu 1989 neuspěla, a režim ještě více utáhl šrouby. Takže je to vlastně sci-fi:)
Ještě větší depka a beznaděj jako její předchozí knihy. Líbilo.
Dramatický příběh jedné rodiny zasazený do éry komunismu a jeho utopické budoucnosti jsem si nemohla nechat ujít. Toto byla moje třetí přečtená kniha od paní Mornštajnové a opět jsem byla příběhem přikovaná ke stránkám!
Marie s manželem nejsou úplně spokojení s vládnoucím režimem, rádi by něco změnili, proto se občas účastní demonstrací na náměstí. Ale ne všichni, kdo tam jsou s nimi, jsou na jejich straně. Když Marii zatknou a zavřou na dlouhých 20 let, nic už není jako dřív.
Kromě příběhu Marie sledujeme i malou Magdu, kterou už jakou malou holčičku přivedli “esenbáci” do takzvané ozdravovny. Zde mají z mladých lidiček vyrůst správní soudruzi, kteří se budou zasazovat o blaho společnosti a bdít nad ostatními soudruhy (například tím, že jakmile někdo pochybí, budou honem pospíchat na to upozornit někoho na vyšších místech).
Román je velmi čtivý, plný emocí, a ne vždy těch pozitivních. Rodinné vztahy jsou zde popsány tak, že máte pocit, že rodinu znáte, ale je vám líto, že jim nemůžete pomoci. Poplakala jsem si, hlavně na konci, to bylo velmi silné a smutné.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co by teď s námi bylo, kdyby to tehdy dopadlo jinak. V této knize jsem si přečetla jednu z takových možností a naštěstí jsem to nemusela prožít. Samozřejmě jsem si při čtení vzpomněla i na Orwellovu klasiku 1984. Román Listopád velmi doporučuji, je to pro mě opět perfektní dílo paní Mornštajnové.
Zajímavá kniha, po které mi zbyly velmi rozporuplné pocity. Nemůžu říct, jestli se mi líbila, nebo ne. Příběh byl strašný tím způsobem, jak autorka zamýšlela. Zvedal mi tlak a rval žíly, nenechával mě chladnou. Byl silný a promyšlený. Přesně jak by měl být. A přesto nemůžu dát pět hvězdiček. Nevím úplně proč, prostě mi to nejde. Něco mi tam chybělo. Nebo mi možná jenom nesedl konec. Nebo něco jiného. Netuším. Rozhodně ale stojí za přečtení.
S naší pestrou minulostí asi není problém napsat dystopický román. Pár děsivých podrobností s vlastním pobytem ve státním zařízení pro mládež (internát) jsem našla i já, tyjo :). Profily některých "vychovatelek" a denní program třeba... Dodnes dokážu tím domem v duchu chodit :).
Začátek se slušně rozjel. Uvěřitelné prostředí, praktiky, chování, osudy... Zbytek románu měl svoje světlé a uvěřitelné chvilky, ale ke konci mi tam "něco" chybělo. Vím co, ale asi nenapíšu víc, abych někomu nezkazila dojem.
Celou dobu jsem knížku brala na 4*, ale závěr mě dostal tak, že nemůže nedat 5*. Jak může někdo ten hnus jménem komunismus podporovat?
Při čtení jsem si celou dobu říkala, jak jsem vděčná, že to tehdy dopadlo dobře. Popisy systému po nepovedeným převratu mně silně připomínaly knihu Niny Špitálníkové o Severní Koree, takže bych řekla, že ve své fabulaci autorka nešla mimo možnou realitu. Takhle nějak to opravdu mohlo vypadat. A to je děsivý. Važme si naší svobody, není samozřejmá!
Moja prva kniha od Aleny Mornstajnovej. Prilakal ma skor zaner. Bol som zvedavy ako zdovodni ten historicky "nezvrat". A dostalo sa mi vcelku intimny pribeh rozvratenej rodiny. Zvlast odpudivo vyznieva pribeh Magdaleny, ktora je pekne postupne systemom indoktrinovana, presne ako sme boli my, "husakove deti". Zazil som to prekvapenie, ked sa zacali odkryvat a verejne diskutovat po revolucii 89 udalosti z roku 1968. A sok, ze ako nam to mohli tak uspesne zatajit. Holt, v rodine sa to neriesilo, aby "deti nieco niekde neprekecli". Mal som 15 rokov, a s prepacenim, kkt som o mojom svete vedel. Hlavne, ze som si vedel uviazat pioniersku satku. Zhovadilost tej doby AM krasne doviedla ad absurdum uz len tym, ze komancom dala viac casu. Z tohto aspektu sa je podaril vcelku dobry psycho-horor. Ako citatel som si vsak ten fokus na samotne postavy az tak neuzil. Chcel som viac toho... pozadia. Tej alternativnej casovej vetvy a viac detailov. Ale to by uz bola zanrovo sci-fi.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 117x |
| Přečtených | 7 165x |
| Čtenářské výzvě | 2 545x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 148x |
| Chystám se číst | 1 193x |
| Chci si koupit | 338x |
| dalších seznamech | 31x |
dobrý
co by kdyby