Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5063
1336
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Nejdříve jsem odposlechl knihu Hana. Nebyla špatná, ale Listopád mě dostal do kolen. Nevím, možná to bylo i tím, že si tu dobu jako kluk pamatuji. Prvomájové průvody, mávátka, fronty na benzín, fronty před Mototechnou, pochoutkovy salát na papír....z té knihy mrazilo a nejednou jsem rozmrkával slzu. Vážně silný příběh a čekal jsem, že to bude ukončeno lépe.
Po poslední kapitole mi dobře nebylo. Tenhle režim už nikdy.
Listopád byla moje druhá kniha od autorky. První jsem četla Hanu a z té jsem šla do kolen, proto byla očekávání u Listopádu tak veliká. Pomohly tomu zřejmě i pochvalné recenze, které se na mě valily snad ze všech stran.
A já vám nevím. Hana se mi asi líbila přece jen o ždibec víc.
Ale teď k Listopádu. Byla jsem velice zvědavá na celou knihu, protože jsem ještě nikdy nečetla nic z alternativní historie (co by se stalo, kdyby to tehdy dopadlo tak a tak). Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. Její styl psaní mi sedí a její knihy jsou plynulé. Časové přeskoky zvládla hezky a neměla jsem problém se orientovat v jakém čase se zrovna nacházím. Bavil mě i kontrast mezi dvěma hlavními linkami, které jsme sledovali. Na jedné straně Maja, která se proti režimu postaví a chce lepší svět, na druhé straně Magda, dítě, které je typickým výplodem režimu, které mu bezmezně věří a také věří, že stát dělá vše pro lepší svět. Obě postavy měly svůj charakter a bavilo mě sledovat jejich myšlení.
Atmosféra je v Listopádu velice specifická. Už dlouho jsem nečetla knihu, ze které by mi bylo po dočtení tak těžko a smutno. Je to velice ponuré a tíživé.
Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že svoboda není samozřejmostí a i když je to v naší zemi bohužel s politikou takové, jaké je, vždy může být hůř a takový život, jaký nám představila Alena Mornštajnová v Listopádu, by nechtěl žít snad nikdo z nás...
Knihu jsem četla hned po dočtení Cesty k nesvobodě od Snydera. Tak nějak jsem z jedné depky vplula do druhé. Kniha mě naprosto pohltila a zalila děsem. Od samého začátku mi to přišlo tak strašidelné, děsivé a... uvěřitelné! Akorát tedy vím, že tuhle knížku, ač je naprosto dokonalá, už nikdy číst nebudu. Opravdu na mě působila ta prožitá hrůza, neštěstí, zlo, nevyhnutelnost, nemožnost volby, nesvoboda a zoufalství všech zúčastněných tak moc, že znovu už se do těch pocitů ponořovat nedokážu. Kniha je velmi, velmi sugestivní. Jedním slovem fantastická, ale nic k čemu bych se chtěla v zájmu sebezáchovy vracet.
Mám ráda styl psaní paní A.M. a asi mě nikdy nepřestane fascinovat,jak je možné tak kruté věci popsat jemnými slovy ... Téma komunismu a socialismu je hodně silné. Pro mě obzvlášť dnes, kdy se pak vládní restrikce a zásahy do svobody jeví v porovnání s historií jako naprosto minoritní.
Skvělý nápad s alternativní realitou, velmi čtivé a záživné. Autorka opět nezklamala.
Osmdesátky,jak vyšité.Pro mladší instruktáž o ničení charakterů prolínající se,bohužel,do současnosti.Knihu jsem si vyposlechl a musím pochválit velmi dobrý přednes i působivou hudbu.Doporučuji a to jednoznačně.
Hltala jsem každou stránku, líbilo se mi to moc.
Celý nápad s alternativní historií - kterou s takovou samozřejmostí, bereme jen jako alternativní a přitom nechybělo zase tak mnoho a mohla být každodenní realitou, mě nadchla. Strhující příběh a za mě nejlepší kniha autorky.
(SPOILER)
Co kdyby... co kdyby 17. listopad 1989 dopadl jinak? Co kdyby hlas svobodného lidu byl potlačen vlastními domácími ozbrojenými složkami? Co kdyby se komunistická strana opět chopila otěží a vláda ČSR by svou nerozhodností a strachem připustila, aby matička Rus opět určovala běh světa? Jaký by to byl život? Byl by to život vymezen zákazy a příkazy, život, kde by vládl všeobecný strach z udavačství a hromadného zatýkání, kde by obchody zavíraly v 5 hodin, pracující lid by nesměl ponocovat, aby mohl plně budovat socialismus. Život by se řídil pravidly jako U Pěti dubů, kde od svých 4 let vyrůstala Magda.
3. pravidlo: Budu ostražitá a budu mít vše na očích.
5. pravidlo: Budu neprodleně hlásit nepravosti.
Opět smekám před literárním stylem, kterým @alenamornstajnova příběh vypráví Skvěle propojuje nitky minulosti a přítomnosti, až jsem ohromená, jak lehce se celá kniha nese. I když je to kniha s tímto nelehkým tématem.
Uprímně, nečekala jsem takový konec. Myslela jsem a doufala, že navzdory příkoří, kterými si hlavní hrdinky Maja a Magda prošly, že to skončí lépe. Jejich osudy nebyly lehké a člověk se jim nemůže divit. Nikdo z nás neví, jak by se v jejich situaci zachoval. Náhled do jejich příběhů je tak věrohodný a mě naprosto chytil za srdce, že jsem jim přála, aby to pro ně dobře dopadlo
Nakonec se příběh vrací ke svému začátku, kdy československý lid opět stojí na rozcestí mezi svobodou a utlačováním a uvidí se, zda se historie bude opakovat, či se koloběh událostí přetrhne
Za mě je to naprosto strhující kniha, která by si zasloužila obšírnější povídání. Proto v dalším postu vyzdvihnu věci, které mi sami utkvěly nejvíce v paměti.
5⭐z5
Tentokrat jsem si ji poslechl (skvela adaptace ne irozhlas). Lehce jsem se obaval, ze je to prilis nahypovane, ale ne, neni - alespon pro mne ne. Uplne jsem tomu propadl. Mozna proto, ze jsem 89 prozival jako student VS. Tahle varianta budoucnosti, ktera mi pripominala cim asi museli prochazet generace pred nami po 68, mne dost desila. Hlavne tim, ze to moc vzdalene od reality neni. Vcetne udavani, podrazu, vecneho strachu, co kdo rekne a tak. Zaver mne svoji rychlosti lehce zklamal, ale je dobre, ze to nebyl zadny happy-end, to bych asi nevydejchal.
Poslechnuto na Můj rozhlas.cz. Ač jsem skoro stejně starý jako autorka a listopadové události 89 jsem intenzivně prožíval, tak se musím přiznat, že jsem nikdy nějak moc nepřemýšlel, že to mohlo dopadnout jinak....Vzpomínka na autobusy připravené na nábřeží Vltavy. Se síťovou radlicí vepředu a uvnitř ozbrojené složky s dlouhými pendreky...no mohlo- a jsem moc rád, že nedopadlo! Tím pádem mě kniha velmi zaujala, připomněla mi známou knihu 1984 a v takové době bych opravdu rád nežil.
Tato kniha v sobě skrývá spousty myšlenek a námětů na přemýšlení a toho si vždy při čtení strašně cením. Po jejím dočtení mi ještě dlouho hlavou běžely různé věci a povídala jsem si o ní s ostatními. Podle mě autorčina nejlepší. No a když to člověk přirovná k současné politické situaci, dostává kniha ještě další rozměr.. :)
Kniha je určitě velmi čtivá a skvěle napsaná, ale hlubší dojem ve mně nezanechala. Celé mi to přišlo málo plastické, postavy jsou jakoby ploché, málo autentické. Téma odloučení matky od dětí je vždycky zárukou čtenářského úspěchu a žánr dystopie je momentálně velmi in. V paměti mám Divoké labutě, které jsem poněkolikáté nedávno opět přečetla a které mapují dopad totalitního režimu na osobní život babičky, matky a dcery, a to jsou poněkud jiný grády...
Kniha se četla velmi dobře, tak jako ostatně všechny knihy od této autorky, nicméně jsem z ní rozpačitá....totalitu jsem zažila, stejně jako rok 1989 a nesedí mi "co by kdyby". Mám raději skutečné příběhy nad kterými můžu přemýšlet v rovině faktů. Nicméně jedno varování v dnešní covidové době jsem si přece jen odnesla, zase s námi manipulují, zase omezují svobodu a zatím tedy po nás nikdo nestřílí, ale????
Mornštajnová prostě umí. Píše sice ženskou literaturu převážně pro ženy. Jo, vím, že spousta lidí proti tomuhle označení brojí a vzteká se nad ním, ale takhle to prostě je. Takhle by chlap nikdy psát nedokázal. Mornštajnové talent tkví v tom, že umí velmi vkusně balancovat na hraně ženského stylu psaní a kýče a má to tak perfektně vyvážené, že knihu zhltnete a%t jste muž, žena či puberťák. Fantastická kniha, opět nezklamala. Tentokrát byla navíc odvážnější a pustila se do tématu "co by, kdyby" a šlo jí to.
Pesimistický scénář dění po listopadu 89. Ale co kdyby to tak skutečně dopadlo? Tuhle otázku si do dočtení knihy neustále kladu a běhá mi z toho mráz po zádech. Téma je pro mě naprosto nepředstavitelné, jsem autorce vděčná, že ho tak skvěle, i když hodně pesimisticky, dokázala vylíčit.
Mám pro Alenu slabost. A není to proto,že jsem z Valmezu ani pro to,že je momentálně v kurzu....je to pro její mimořádný cit zachytit nikoliv příběh,ale pocity. A i když jsem o téhle knize před přečtením slyšela rozporuplné reakce,chtěla jsem si udělat názor vlastní a řeknu vám,přátelé, stálo to za to. Pokud se odprostíte od reality,jakou si z 89 pamatujete vy...pak syrovost, krutost,absurdita,strach,smutek a end,který není ani trochu happy, vás vtáhne do děje, nenechá nadechnout a na konci vás vyplivne v hluboké depresi a smutku...nicméně,život není jen o radostech, duze a jednorožcích...ovšem,jak teď mám jít na odpolední,to už mi AM neporadí....
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 116x |
| Přečtených | 7 165x |
| Čtenářské výzvě | 2 545x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 148x |
| Chystám se číst | 1 193x |
| Chci si koupit | 337x |
| dalších seznamech | 31x |
Alena Mornštajnová prostě umí psát.
Téma si vybrala zvláštní, nejdřív mně to přišlo trochu přitažené za vlasy, ale pak začala vyprávět Magda a to už je opravdu námět k zamyšlení. Co dokáže vymývání mozků, co dokáže závist.