Listopád
Alena Mornštajnová
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Musím uznat, že ze začátku pro mě bylo velice náročné se začíst. Každopádně po dočtení pro mě kniha byla silným emočním zážitkem.
Ako by vyzeral náš život, keby sa v novembri 1989 nezvrhol komunisticky režim, ale pokračoval by aj naďalej? Naopak, režim by ešte pritvrdil a moc by prešla do rúk armády a milíc? Tých, ktorí sa zúčastnili protestov na námestí by zavreli na 20 rokov a zničili by životy všetkým ich príbuzným. Aj o tomto je Listopád. Alena Mornštajnová je proste neuveriteľná.
Víme, že v 89' byla naštěstí nutná změna režimu, protože ekonomika byla udušená a čelními představiteli nakradené peníze nebylo možné oficiálně utrácet. Může být alternativní úvaha autorky brána jako zbytečný výtvor? Či snad jde o připomínku lidské jednoduchosti a podřízenosti systému? Kolik z nás je ochotno dobrovolně obětovat svobodu za nerušený klid? Tato kniha vás nic nového nenaučí, jen ukáže, co opravdu máte v sobě...
Já Alenu Mornštajnovou miluju - moje nejoblíbenější současná česká spisovatelka, ale tato kniha byla asi nejhorší co napsala, myslím si, že Hana byla její nejlepší dílo, ale tato kniha mě nechytla. Postavy z toho co jsem přečetla byly nepříliš zajímavé, takové ploché zato všudypřítomný strach byl opravdu děsivý.
Přečteno za dva večery, knížka nešla odložit. Středoevropská KLDR není moc k uvěření, ale jako varování před ruskou rozpínavostí to funguje výborně a zvláště teď bych to dala jako povinnou četbu všem pamětníkům starých dobrých časů. Postavy jsou poměrně ploché a nezajímavé, možná záměrně zrcadlí tu všudypřítomnou socialistickou šeď, ale spíš mi přišlo, že mnohovrstevnatou povahu autorka vykreslit neumí. Naopak ta děsivá beznaděj se mi tak vryla pod kůži, že i přes některé výhrady nemůžu jít pod pět hvězdiček.
I když je Alena Mornštajnová moje oblíbená autorka, tak tady mi asi 100 stran trvalo, než mě kniha chytla. Nevím přesně, co bylo důvodem - jestli to, že jsem knihu četla hned po Lustru pro papeže J. Tománka, který je velmi syrový a zasekne se pod kůži, nebo moje potíž oprostit se od pocitu, že čtu o době, kterou jsem zažila, ale "jaksi to nesedí". S přidáním dějové linky Magdy se příběh stal trochu plastičtější a čtivější, takže se dá říct, že jsem knihu se zájmem dočetla. Ale i tak ve mě nějak přetrvává pocit plochého vyprávění zabaleného do pokusu o (naštěstí) alternativní historii.
Knihu jsem dostala darem, sama bych si ji nevybrala. Nemám moc ráda téma alternativní historie, připadá mi to trochu moc líbivé a zjednodušené, více by se mi asi líbilo, kdyby autorka vytvořila úplnou fikci.
Přesto ale musím uznat, že je kniha velmi poutavá a přečetla jsem ji za jeden den. Autorka umí psát, příběhy do sebe zapadnou. Nejvíce mě bavilo Magdino vyprávění z ústavu.
Upřímně nevím, jestli ve mě z knihy něco zůstane, asi nejsem cílová skupina, ale uznávám, že kniha má své kvality.
Po předchozích knihách od paní Mornštajnové trochu zklamání. Nemohla jsem se začíst a příběh je trochu slabší.
Poslední knížka paní Mornštajnové není tak jednoznačně kladně recenzovaná jako její předchozí díla a musím říct, že jsem váhala, jestli se do Listopádu vůbec pustit. Zvědavost ale zvítězila a udělala jsem dobře. Listopád si mě získal. Vypravěčský talent spisovatelky mě nenechal knížku odložit, i když události v ní popisované jsou tísnivé, plné úzkosti a strachu, depresivní. Autorka vytváří nový svět polistopadových událostí, kdy revoluce je potlačena, restrikce se zpřísňují, v ulicích hlídkují vojáci a příkazy a zákazy určují životy lidí obraných o poslední zbytky svobody. Doporučuji.
Přemýšlím, kdy jsem měl naposledy tak tísnivý pocit při čtení a napadá mě kniha 1984 od George Orwella. Ne, nechci tato dvě díla v žádném případě srovnávat, jen tím chci říct, jak hluboce na mě Listopád zapůsobil. Současné Česko má bezpochyby k dokonalosti daleko, ale i tak jsem vděčný, že se to v roce 1989 nezvrtlo tak, jako v téhle knize, a že můžeme žít ve svobodné zemi, což není zdaleka ve všech koutech světa pravidlem. A jak jsem za školních letech nebyl velkým fanouškem povinné četby, tuhle knihu bych tam neváhal okamžitě zařadit.
Moc chutná sladce a je třeba jí ledacos obětovat. Třeba i štěstí většiny národa. Proto přece vznikly diktatury.
Moc však nestačí jen uchopit, je třeba ji i udržet. Diktatura proletariátu má slovo diktatura přímo v názvu, proto není nutné cokoli předstírat.
Situace v Československu se po pokusu o převrat v roce osmdesát devět zhoršila. Režim utáhl šrouby, už se ani nesnažil nic předstírat a rozdělil společnost na ty, kdo rozhodují, a na ty, kdo poslouchají. Kdo se nehodlal přizpůsobit, skončil ve vězení, nebo zmizel.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Evy Elsnerové, Veroniky Khek Kubařové a Vilmy Cibulkové.
Doporučuji
Od paní Morštajnové mám přečteny všechny knížky, nemohla jsem vynechat ani tuto poslední. Trochu jsem se obávala a byla zvědavá, co se mnou děj udělá. Poslouchala jsem ji jako audio, a nemohla jsem přestat, děj mne dokonale vtáhl, osudy jsou namíchané a vzájemné spojené, jak je u této spisovatelky zvykem...v době listopadové revoluce jsem byla v Praze na vysoké škole a rodiče se obávali, abych se k něčemu nepřimotala. Po přečtení Listopádu (nejen) je jasné, proč. Jejich zkušenost z dřívějších let byla jednoznačná a varující, mamka ji v půlce odložila, jak jí líčené zkušenosti příliš vtáhly a nedělaly dobře. Buďme rádi, že Listopád je jen fikce...ale sakra alarmující. A doporučuji....
Jsem ráda, že kdysi to dopadlo jak to dopadlo. Nedokážu si představit, kdyby tohle co je zde v knize bylo skutečnost. Příběh rodiny mě celkové zasáhl, chvílemi jsem nedychala a četla a četla.. Krásné čtení, jen je škoda, že ve školách se k tomuhle datu a tématu věnuje tak málo... A přes to je to poměrně dosti důležitý milník v vaší hystorii.. Za mě krásná knížka!
Tak opět pro mě byla knížka od paní Mornštajnové strhující a těžko odložitelná. Autorčin záměr s knihou se jí za mě, jako pro čtenáře, opravdu zdařil. Jsem moc ráda, že žijeme ve svobodě, že se to v osmdesátém devátém povedlo.
Nepatřím mezi čtenáře, kteří by knihu zvládli přečíst na jeden zátah (a zrovna tuto autorku si musím dávkovat) a rozhodně bych kvůli čtení neoželela svůj drahocenný spánek. No a pak si přijde Alena Mornštajnová se svým Listopádem a já se nemůžu odtrhnout a vím, že neusnu dokud se nepročtu k poslední stránce.
Nejlepší kniha, jakou jsem letos četla.
Kniha mě nezaujala,přesto jsem dočetla. Jsem ráda,že to v 89 roce dopadlo,tak jak to dopadlo.
Za mě super. Slyšela jsem od jiných, že téma bylo vzaté povrchově..nemyslím si. Je to o představivosti - paní M. nemusí popisovat nudně do nejdelších detailů, on si to člověk při čtení domyslí, jaké hrůzy se v ději odehrávají. To ve mně zanechalo zvláštní pocit...Nicméně - kniha je skvěle napsaná, dobře se čte a za mě prostě dobrý.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
Právě čtených | 116x |
Přečtených | 7 165x |
Čtenářské výzvě | 2 545x |
Doporučených | 331x |
Knihotéce | 1 148x |
Chystám se číst | 1 193x |
Chci si koupit | 337x |
dalších seznamech | 31x |
Krásná kniha, zajímavé téma, konec dojemný... Jsem velice ráda, že to takhle v roce 1989 nedopadlo, že tuto knihu můžeme brát jako coby, kdyby...