Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5088
5088
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Překvapivé čtení, ze kterého není lehce u srdce. Četla jsem před delší dobou, nicméně hořkost je stále ve mně. Určitě stojí za přečtení, ale raději s budu vracet k jiným knihám autorky.
Kniha byla úžasná a smutná, až se mi stahovalo hrdlo, když jsem ji četla. Přečetla jsem od paní Mornštajnové skoro všechno a musím říct, že nejlepší mi stejně pořád připadá Hana a Hotýlek.
Myslím, že tentokrát nedostaly postavy tolik prostoru a hloubky jako obvykle a stejně tak vztahy mezi nimi, ale vlastně to dost koresponduje s dobou, kterou kniha popisuje.
Každopádně kniha stojí za přečtení a budu nad ní asi zase dlouho přemýšlet, než se s příběhem a jeho koncem smířím.
Opět knížka k zamyšlení. Knížka o lidském osudu, ze které je člověku hodně úzko a donutí ho přemýšlet co by, kdyby?
Knihu jsem poslouchala v audioverzi. Byla to první kniha, kterou jsem od autorky mohla poznat. Asi dále nebudu záměrně vyhledávat další její knihy, ale pokud na nějakou narazím, ráda si ji přečtu.
Velmi mě zaujalo téma a velmi mě z něj mrazilo. Já se narodila až po převratu, myslím si, že tato kniha na nás dělá jiný dojem..než na naše rodiče, prarodiče.
To s čím jsem měla velký problém, byly skoky v postavách, časech a celkově jsem byla zmatená. Neumím si představit, mít knihu v klasické tištěné podobě. Myslim si, že forma audioknihy byla mnohem přehlednější. Pro mě i tak někdy zmatená.
Tuhle knížku jsem od jara pořád podvědomě odsouvala. Jednak jsem tušila, že to nebude veselé čtení, a hlavně nemám ráda "co by bylo kdyby ..". Až teď v listopadu jsem si řekla, že je asi ten správný čas se do Listopádu pustit. No a Alena Morštajnová mě zase nezklamala. Příběh Maji a Magdy mě strhnul od prvních stránek a přiznám se, že mi při čtení bylo dost úzko, cítila jsem smutek a beznaděj. Ale taky úlevu, že to tenkrát dopadlo tak, jak to dopadlo.
Knihu Listopád jsem si chtěla teď v listopadu přečíst, ale zjistila jsem, že si ji mohu poslechnout jako audioknihu na ČR2. A tak jsem to udělala, nalákalo mě to, poslechla jsem si a teď nevím, jestli jsem udělala dobře a jak hodnotit. Dám si chvíli voraz, počkám a znovu se k ní vrátím a přečtu si ji sama.
Myšlenka alternativní historie je sice zajímavá, ale na to, aby byla nosnou, nestačí. Zajímavější je popis myšlenkových pochodů obou popisovaných žen, ale osobně jsem měla pocit výstižně popsaných disidentských sedmdesátek. Možná, kdyby tam svůj příběh autorka umístila rovnou, bylo by to jaksi čestnější než tato hra na alternativní historii. Jenže to by nebylo tak atraktivní do anotace v novinách.
Ráda jsem si to poslechla, ale nevidím jediný důvod se k tomu kdy vracet.
Paní Mornštajnová má ten dar, že se její romány čtou samy. Jsou lidské, dovedou zahřát a stejně tak rozpálit a v neposlední řadě dojmout, jako závěr této knihy.
Rozečteno, nakonec doposloucháno jako audioknina na Radiožurnálu.
V psané formě mě příběh moc nenadchl, ve čtené verzi už to bylo lepší, ačkoliv je to obvykle přesně naopak.
Temno doby mi evokovalo místy spíše 2. světovou válku, ale co my víme, jak to opravdu funguje v zarytě komunistických státech...
Celkově si ale myslím, že mohl jít příběh více do hloubky.
Ač mi byla postava Magdaleny-Lenky ne zcela sympatická, bavila mě její příběhová linka o něco víc.
Na každou novou knížku paní Mornštajnové se těším s velkým očekáváním a jsem ráda, že autorka ani tentokrát nezklamala. Kniha mě úplně pohltila, kdyby to šlo, přečetla bych ji na jeden zátah. Skvěle napsané, chvílemi jsem měla velmi nepříjemný pocit, že jsem jednou nohou v Číně nebo KLDR, až mi přeběhl mráz po zádech.
Nečekal jsem, že mě děj tak strhne a rozloží mé emoce tak, že jsem při čtení knihy pociťoval celou škálu emocí, od těch pudových, až po ty vyšší. Od těch, které ve mně vyvolávaly vztek, obestřely mě smutkem až po ty, kdy jsem pociťoval až bázlivou víru ve vyšší spravedlnost, jejíhož domáhání nemají lidé nárok. Kniha se četla téměř sama, děj krásně plynul, zanořoval se do hloubky, a já s ním. Listopád je krásný smutný příběh aspirující na to, aby se z něj stala povinná četba ve školách.
Knížku jsem četla již na jaře, hned poté, co vyšla, nyní jsem se k ní ráda vrátila ve formě audioknihy na ČRo2. Přestože jsem věděla, co přijde i jak to dopadne, opět jsem z knihy cítila ten smutek a beznaděj jako při prvním čtení. Znovu dávám plný počet *
Zajímavý námět. Popravdě jsem byla překvapená že jsem knihu přečetla relativně rychle. Ale nemůžu říct, že by to bylo něco extra. Spíš taková klasika. Je zajímavý si představit jak bysme žili kdyby se určité věci v minulosti nezměnily. Opravdu zajímavé téma, které bysme v dnešní době měli připomínat a být rádi, že žijeme tak jak žijeme.
Tušila jsem, že to nebude pohodové čtení a knihu jsem si chtěla dávkovat, jenže paní Mornštajnová píše tak poutavě, že jsem ji nakonec přečetla během pár hodin. Jedna z možností, jak to mohlo dopadnout, kdyby byla revoluce v roce 1989 potlačena, proč ne? Doba plná omezení, příkazů, zákazů a udávání. Příběh je vylíčen na životě matky a dcery, které byly danou situací opravdu hodně zasaženy. Nejvíc mě však na vyprávění zasáhly promarněné šance na pochopení a špatná načasování. Pro mě to byl silný příběh.
Přečteno během pár hodin. Většinou knihy typu ,,co by bylo kdyby,, nemám ráda. Ale tato kniha mě vtáhla, zrůdnost a blízkost daného tématu mě udolala. Pro mě, jako člověka narozeného pár let před převratem a tudíž režimem nepolibeneho mě bolelo u srdce, zvláště, když člověk ví, že i v dnešní době jsou země, kde je pošlapání osobnosti a nesvoboda na pořadu dne. O to více si člověk uvědomí, že naše problémy jsou někdy opravdu k smíchu.
Audiokniha, knihu bych asi nedala.
Zlom co se nepovedl, ale zůstal v mezích přehnaných zrůdností, obav a strachu.
Nemilé čtení, bez odvahy k "lepším zítřkům".
Autorka zůstává v lajně hrozeb z minulosti bez jiskry naděje.
Citlivě ztvárněné KDYBY.
(Inspirací současné doby by mohla mít tvorba i akčnější vliv.) Tak snad příště.
Moc pekne napsano. Jako vzdy krasny jazyk a kazde slovo, kazda veta naprosto dokonala a na svem miste. V tomto pani Mornstajnova nikdy nezklame.
Tema me nejdriv velice zaujalo. Alternativni historie se zdala jako zajimavy napad. Bohuzel to u me ale nakonec nepadlo na urodnou pudu a ja z knihy prilis nadsena nejsem. Takove cerne scenare "co by, kdyby..." nejsou nic pro me. Nevim, jak mam popsat sve pocity z knihy. Ale nejlepe by to slo prirovnat k rozhovoru se zarytym pesimistou, ktery z vas vysaje energii do posledni kapky. Beznadej, smutek, nekonecna deprese a prazdnota v dusi.
Knihu se mi docist nepodarilo, ale doposlechla jsem si ji v aplikaci MujRozhlas, kde je ted na mesic k poslechu zdarma.
Pro mě je román v současné chvíli nejprodávanější České autorky trochu zklamáním. Příběh Marie Hajné je až moc neskutečný aby se vůbec mohl v této době stát. Za druhé světové války určitě ano, ale nyní ne. Více mě zaujal příběh Magdaleny což je důvod proč knize nedám vysloveně špatné hodnocení. V Magdaleně jsem se občas hodně viděl a hodně vzpomenul na starší časy. I já byl v ozdravovně, ikdyž ne za komunismu a kvůli tomu abych přestal koktat. Bylo to na přelomu tisíciletí. To nepochopení okolí, žáků klasické základní školy a pevně daný a striktní život ve škole mi to připomněli. Až na to že tam byl u nás výborný kolektiv a vychovatelky ( ono by to jinak ve věku 6-9 let bylo pro ty děti i dva měsíce mimo domov o to těžší). Příběh Magdaleny tak byl skvěle vykreslen. Celkově na mě kniha i se zvláštním závěrem moc velký dojem neudělala. Podle toho co mi řekli lidé však mám s knihami od autorky pokračovat a příště si přečíst Hanu.
A jedna optimistická zpráva na závěr. Komunisté se nedávno poprvé od roku 1948 nedostali do poslanecké sněmovny! Děj Listopádu se nikdy stát nemůže..
V roce 89 jsem ještě ani nebyla na světě a jsem vděčná, že ti, kteři na světě v té době už chvíli byli, zabojovali za naší svobodu. Jak už je u autorky zvykem, kniha je krásně a čtivě napsaná. Autorka skvěle vykreslila hlavní postavu. Také mi v knize chybělo trochu více detailů ze života. Ale pak jsem došla k názoru, že v této knize jde především o její myšlenku a více detailů není potřeba.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha mi silně připomínala příběhy z poloviny minulého století, jen odehrávající se v době nedávné . Smutné čtení.