Listopád

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/big_listopad-Jkk-463130.jpg 4.22196
Nahrávám...

Komentáře (710)

Kniha Listopád

MartinkaSl
28. července

Trochu jiná kniha, než na jakou jsme od Mornštajnové zvyklí. Zamrzelo mě zasazení děje do fiktivního světa. Přesto mne kniha bavila, měla silný,ale velmi smutný příběh. Zklamalo mne, že na rozdíl od ostatních knih od Mornštajnové byla kniha bez jediného "šťastného" momentu. Doufala jsem ve šťastnější konec.

EvieS
28. července

Autorku mám moc ráda, ale toto je bohužel první kniha, které mě moc neoslovila.


mariva
27. července

Autorka nepíše právě veselé knihy a tahle je asi nejsmutnější, kterou napsala. Opět výborně napsáno a pro nás, kteří jsme události listopadu 1989 zažili na vlastní kůži, to bylo hodně mrazivé čtení. Naštěstí jde o fikci a nemusíme už v něčem takovém žít. Teď jde o to, aby tady už nikdy nic podobného nemohlo být.

HanulkaK.
27. července

O téhle knize si předem nic nečtěte a prostě se do ní pusťte, je neuvěřitelná, opravdu cítím vděk všem, kteří za nás bojovali za svobodu.

Sindy304
27. července

Kniha se mi líbila. Trochu mě mrzí konec,doufala jsem ve šťastnější.

FoxFox
27. července

Ze všeho nejdřív musím vyjádřit vděčnost za svobodu, ve které máme možnost žít. Je důležité si takto významné historické události připomínat, aby nezůstaly zapomenuty.
Četla jsem všechny předchozí knihy paní autorky a byla jsem nadšená, proto jsem se na novou knihu moc těšila. Mám ráda autorčin strhující styl psaní, který člověka vtáhne do děje tak, že při čtení zapomene vystoupit z tramvaje. Bohužel tento pocit jsem u Listopádu neměla, místy jsem se u knihy až nudila. Nebavily mě pasáže popisující komunistický režim a politickou situaci, od autorky čtu raději lidské příběhy. Jak už tady někdo psal, nevnímala jsem ani vývoj příběhu v čase, na který vás upozorní pouze data uvedená začátku kapitol.
Velmi dobře zvolené téma roku 89, ale bohužel dle mého názoru nešťastně uchopené, kdyby autorka zasadila děj do reality a ne do fiktivního světa, udělala by asi lépe.

KaramelkaChuti
27. července

Je to úplně něco jiného, než jsme od autorky do teď měli možnost číst, ale za mě rozhodně palec nahoru. Zážitek z knihy jsem asi schopna shrnout pouze do jedné věty: Jsem strašně vděčná, že jsem se narodila do svobodné země.

Lusie
26. července

Za mne nejlepší autorčina kniha, i když jsem dala 5hvězd všem. Četla jsem celou dobu s vnitřním napětím a myšlenkou "Ještě, že to není pravda."

tamara1351
26. července

Tak tedy tohle.....! Klobouk dolů p.Mornštajnová.Tento příběh ve mně velmi rezonuje a bude rezonovat dlouho.Povedl se Vám přesný zásah.A to zásah do vzpomínek,do paměti,ale především do svědomí.Na jakou stranu bychom se přidali?Stali bychom se hrdiny?Chce se křičet:"Ano,ano"Ale já nevím, opravdu nevím.

Aya81
26. července

Já vím, že je tam spoustu "ale"... Hodnotím ovšem celkový dojem bez ohledu na reálnost myšlenky, na to, zda v příběhu vše "sedí". No a jelikož jsem se od knihy nemohla odtrhnout (jen když jsem skutečně musela), tak prostě musím dát 5 hvězd. Pokud bych měla vyjádřit hodnocení jedním slovem, bylo by to Bolest. Bolest obou hlavních hrdinek, bolest nad jejich osudem, bolest z představy, že bych v něčem takovém měla žít.

Luczina11
26. července

Zajímavá myšlenka

hanavka
25. července

Knihu jsem po první třetině odložila na více než měsíc zpátky do knihovny. Někdy prostě víte, že není ten správný čas. Jsem ráda, že jsem se vrátila.
Bylo to bolestivé, deprimující, alarmující, ale bylo tam i to hezké, i když jen poskrovnu - přátelství s bylinkářkou, nový partner a jeho dcera, nové poslání v pomáhání nemocným, na druhé straně láska a souznění s Alešem, dva synové, splněný sen v podobě vydaných knih. Život je to, co máme, a oběma hrdinkám se dostalo i něco málo z toho, co si přály, přestože jako celek by si jejich život nikdo dobrovolně nevybral.
Moc oceňuji, že Mornštajnová využívá reálných událostí - povodně 1997, útok 11.9., technický pokrok jako mobily, internet. Každá podobná zmínka mi pomohla si zvědomit, jak tenká hranice zde mezi fikcí a realitou vystupuje.
Taktéž, narozdíl od mnoha diskutujících, oceňuji, že jsme se nedozvěděli nic o osudu zbytku rodiny. Ne, že by mě nezajímal, ale je jednoduché si domyslet, že přesně takto kdysi rodiny mizely a spolu s nimi jejich osudy a vztahy.

Karcoolka2210
25. července

"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je."

"Chcete žíct, že se nemáme o nic snažit a jen čekat, kam nás osud postrčí?"

"Naopak, prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácaš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel."

Ani pri piatej knihe ma Alena Mornštajnová nesklamala. Listopád je vďaka Bohu len fikcia, to čo sa odohrávalo pred rokom 1989 nebola a dúfam, že to dôjde aj všetkým súčasným milovníkom komunizmu, ktorí by si mali túto knihu prečítať. Odporúčam.

elleyne
25. července

Pár lidí mě varovalo, že je kniha depresivní. I tak jsem se od ní nemohla odtrhnout a prostě jsem musela číst dál. Emočně to se mnou dost zamávalo. Možná povinná četba pro lidi vyznávající heslo "zlatí komunisti".

Gural
25. července

Není to nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četl, tak nějak se mi pořád nemohl dostat tento příběh pod kůži. Každopádně ale je třeba neustále připomínat to, v čem jsme před listopadem žili a jak to mohlo dopadnout, pokud by to nedopadlo...
Když někdy poslouchám názory lidí, že se vlastně před rokem 1989 nežilo tak špatně, tak jsem vždy na pozoru. Socialismus v praxi jsem zažil na vlastní kůži a.... Děkuji, nechci. Ani bratříčkování s Ruskem a Čínou. Pokud se někomu po tom, co bylo přece jen stýská, ať se tam odstěhuje a žije si spokojeně tam. Já jsem rád, že to je, jak to je a paní Mornštajnové děkuji za mrazivou sondu do útrob socialismu v praxi devadesátých, nultých a desatých let jednadvacátého století.

stanza
25. července

Bravurně a lehce napsaný příběh z pera paní spisovatelky Aleny Mornštajnové která prostě psát umí a nepřestane mě překvapovat. Byla to prostě nádhera, krásný, silný,
chvílemi doslova mrazicí příběh, se pro mé stal uvěřitelný a četla jsem ho téměř bez dechu. A jsem opravdu ráda že se historie u nás vyvíjela jinak. Doporučuji a to nejen mladší generaci.

Kajami
23. července

Hodne pochmurne tema. Nekdy jsem se musela ke cteni dokopavat, protoze zde moc svetlych chvilek nebylo. Jsem rada, ze listopad 1989 dopadl, tak jak dopadl. Tesila jsem se na stastny konec, sledani, ale k tomu nedoslo. Snad to s hlavni hrdinkou dopadne dobre .

Grety
21. července

Co by, kdyby ... Náš život mohl vypadat úplně jinak, je to až děsivě vylíčené a vzhledem k dějinám ne, že nemožné . . Čtivě napsané zajímavé téma

Terka1975
23. července

Upřímně řečeno, já jsem moc ráda, že paní Mornštajnová napsala tento román, příběh matky, která přijde o vše díky režimu, a příběh dívky, která je vychovávaná režimem. Mně to vůbec nepřijde jen jako fikce, věřím tomu, že za jiných okolností by to takto klidně mohlo být, a díky Bohu to tak není. Příběh z dětské ozdravovny mě tak hluboce zasáhnul, protože tak to opravdu před rokem 1989 fungovalo, sama jsem jako velké dítě na jaře 1989 byla několik měsíců v dětské léčebně, všechno se mi to vrátilo a jako dítě, to člověk přijímal tak jak to bylo, i když bez té ideologie, nebrala jsem to jako traumatický zážitek, ale až dnes když jsem si přečetla tuto knihu a bylo mi z těch částí i psychicky špatně, došlo mi, že to traumatické bylo. Doporučila bych ji čtenářům, aby nezapomněli na to, co třeba v mládí zažili a neuvědomovali si plný rozsah toho, v čem žijí. A také našim mladým, kteří tu dobu vůbec nezažili, aby věděli, jak to fungovalo.

Martooni
21. července

(+ SPOILER) Obe dejove linie se mi libily, pohled z oci obycejne zeny, ktera si jednou dovolila nesouhlasit, tak i pohled divky, ktera prozila sve detsvti v ustavu.

Tesila jsem se, kdy se obe linky protnou.

Maja a Lenka nebo spise MagdaLenka? Skvele, pani Mornstajnova, mne jste nezklamala, opet uzasne dilo!

Racík
21. července

Výborně a čtivě napsaná kniha. Paní Mornštajnová je vynikající vypravěčka. Příběh je hodně smutný, ale reálný, i když se jedná o fikci - co by bylo, kdyby....
Jednu * jsem ubrala ne kvůli příběhu, ale protože na mě těch propagandistických a ideologických řečí bylo opravdu hodně. Chápu, že pro řadu čtenářů mají v příběhu svoje místo, ale já tyto části vždy jen rychle proběhla. Ale to je můj subjektivní pocit. Celá kniha je již tradičně napsaná skvěle. Doporučuji k přečtení, i když to lehké čtení není.

Petja
21. července

Knihu jsem pořídila hned v předprodeji, protože každou Mornštajnovou musíme mít v knihovně. Z tématu jsem byla trochu rozpačitá, nemám moc ráda nerealistická témata, a toto naštěstí po 17. listopadu nenastalo. Kniha mne však překvapivě nadchla a pohltila, přečetla jsem ji za dva dny a pořád o ní přemýšlím. Opět skvělá práce!

Teseme
20. července

První mé čtenářské setkání s touto spisovatelkou a nemůžu si ho vynachválit.

mekkinka
19. července

Ovšem …. Tuto knihu budu mít dlouho pod kůží! Jsem narozena v roce 1987, a velmi zvláštně se čte , jak se žije ( v knize ) v současnosti , stále v Československu , stále hlídaní, bez svobody … Opravdu mě z teto knihy mrazí a doufám , ze si ji jednou přečtou i moji dva synové ️

marli58
19. července

Několik dní po přečtení na ni nemůžu přestat myslet a pokud o ní někomu vyprávím, naskakuje mně husí kůže. Dneska už ani nikoho nenapadne, že se to nemuselo povést... Proto děkuji paní Mornštajnové za tuto mrazivou připomínku a doporučuji k přečtení všem, kteří už trochu zapomněli a všem, kteří tuto dobu nezažili.

8 ...