Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3090
3090
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že Harper Lee je muž :). Co se týče samotné knihy, nedá se říci, že bych všechny pasáže četla bez dechu, místy jsem se i nudila. Tato drobná zaváhání však vyvážily skvěle napsané postavy, stejně jako hluboká myšlenka celého příběhu. Poslední kapitola mě pak naprosto dostala.
Knihu jsem četla 19 dnů! To je na mě neuvěřitelně dlouhá doba, ale když vydržíte a prokoušete se nudnými částmi zjistíte, že je to skvělá kniha. Má hlubokou myšlenku. Zařadila se mezi mé oblíbené.
Neuvěřitelný příběh a jedna z mých nejoblíbenějších knih - americký Jih v době, kdy už byli černoši "papírově" zrovnoprávněni, ale běloši je stále poněkud "ustrkovali". Silný příběh o lidských předsudcích a zároveň něco jako deník rodilé Jižanky, která svýma dětskýma očima popisuje nejen dramatický vývoj událostí u soudu, u kterého je každý černoch předem vinen, nýbrž i běžný každodenní život, ze kterého se postupně vyklubává charakter tamějších lidí, kteří, často tak svázáni předsudky a konvencí, nechtěli, ba ani nepomysleli na to, že by nějaký černoch mohl mít soud, že by nebyl zlý a skrz naskrz zkažený. Emotivně naladěná kniha, která nenechá klidného snad nikoho, kdo si ji jednou přečetl.
No... tak čekala jsem úplně něco jiného a dostalo se mi do rukou něco co v sobě opravdu něco mělo. Sice některé části byly trochu nudné, ale víc bylo těch od kterých jsem se nemohla odtrhnou. Ale když jsem se blížila ke konci, říkala jsem si proč už je konec, chci se ještě dozvědět něco víc. Možná to bylo tím, že byl konec trochu uspěchaný a nebo jen tím, že se mi nechtělo opouštět Čiperku a Jema. Ale je to skvělá knížka.
Kdybych byla Američanka, kniha by na mě zapůsobila asi mnohem víc. Takhle můžu jen napsat, že se v příběhu skrývají velké pravdy o lidské povaze. Styl vyprávění se mi moc líbil, bylo osvěžující koukat na svět očima malé svéhlavé holky. Podle zdejší anotace jsem čekala trochu něco jiného, než jsem nakonec dostala, ale zklamaná nejsem.
PS: Pozor na vydání z roku 1995, je v něm hromada překlepů, ke konci mi to už dost vadilo.
Je vždycky příjemné, číst o někom, být přítomen někomu, dozvědět se, že existuje někdo.... jako Pan Finch.
Neuhnout za své cesty, ač je trnitá a bolestivá, porvat se za svou pravdu s vědomím možných následků, to je velké hrdinství.
Ze začátku jsem si říkala, že snad čtu knihu pro děti a nemohla jsem pochopit, co dělá knihu tak slavnou. Pak se ale příběh pomalu posouval a mě to došlo... Je to nádherná kniha, která ukazuje nejenom povrchnost lidské společnosti, ale i krásu a sílu jednotlivců.
Výborná kniha! Přesně a vtipně popsaný svět amerického maloměsta 30 let. Ale nejen to, je to i sonda do lidské duše. Proč se chováme špatně, když jsme vlastně dobří? Jakým způsobem uvažují lidé, kteří se nenechají strhnout svým okolím a jejich život je zakotven v pevných morálních hodnotách? Jak hodně se bojíme toho, když je někdo "jiný" než my.
Nádherná knížka o méně hezkých věcech. Ale četla se dobře. Líbily se mi humorné situace mladé hrdinky, líbilo se mi, jak autorka dovedla vykreslit atmosféru tehdejší doby, která nebyla lehká pro nikoho, zvláště ne pro černošské obyvatele.
Kniha, která figuruje na předních příčkách amerických i světových žebříčků zcela oprávněně. Autorka si mě získala hned několika prvky. Není žádná sranda napsat knihu z pohledu malého dítěte, rovněž nebyla sranda psat tuto knihu na dané téma v tehdejších (potažmo dnešních) podmínkách, není sranda napsat knihu, kde pomocí několika různých osudů obyčejných lidí neobyčejně popíšete sociální, politické, kulturní a historické vazby a vztahy jižanského maloměstského života. Autorka nenapsala ani slovo zbytečně.
Malá Čipera vnímá okolní svět s leckdy překvapivou dětskou ostrostí, která se však, jak už to tak u dětí bývá, úzce prolíná s dětskou naivitou a neinformovanosti. Její vlastní radosti i trápení jsou poprve v životě konfrontovány s lidskou zlobou, nesnášenlivostí a zbabělostí. Zárověň se devítiletá dívka musí vyrovnat s pubertou a dospíváním staršího bratra, který pro ni byl vždy nejlepším přítelem, ale hlavně vzorem. Hodnoty, které jí byly otcem vždy vštěpovány, nejsou každému vlastní, ale někdy je nesmírně těžké vysvětlit to dítěti, o to překvapivější a radostnější bývá, když ono dítě dokáže objevit souvislosti, které nám kolikrát unikají. "Ano, tatínku, rozumím...To by přece bylo, jako zabít ptáčka, jako zastřelit mnohohláska, že?"
Kniha, ktorá dlho doznieva.
A napriek nie veselému deju, mám radosť, že ľudia ako Atikus Finch stále žijú.
Tahle knížka měla v sobě všechno. V první části se smějete humoru připomínající Hrdého Budžese, zatímco v druhé části pláčete. Moc mě tato knížka oslovila. Stojí za to přečíst
Tuhle knížku jsem měla jako povinnou četbu ve škole a jsem hrozně ráda, že jsem si ji přečetla. Protože to vyprávěla osmiletá holčička, nebylo to příliš komplikované a velmi dobře se mi to četlo. Příjemně mě překvapilo, že hlavním tématem knížky vlastně nebyl pouze případ Toma Robinsona, ale život v malém americkém městečku na počátku 20. století - se všemi klady a zápory.
Mou nejoblíbenější postavou je jednoznačně Atikus Finch - vždy pevný ve svých zásadách, spravedlivý a dobrý člověk, laskavý ke svým dětem (to, jak jim uměl všechno vysvětlit, jak pro ně byl vždy vzorem a jak na něho byly jeho děti hrdé, to je neuvěřitelné).
Také vztah sourozenců Jema a Čipery stojí za zmínku. Přestože se často hádali, prali, každý měli své mouchy, tak si dokonale rozuměli, nikdy na sebe nedonášeli, naopak se vždy navzájem podpořili - to je to, co se mi asi líbilo nejvíce. Plus samozřejmě jejich zprvu naivní pohled na svět a postupné zjišťování pravého stavu věcí. Že všechno na světě není jen hezké. Že všechno není spravedlivé. Že lidé jsou i zlí. Že klidně předem odsoudí nevinného. A že většina z nich si nemyslí, že všichni jsme si rovni.
Kéž by všichni lidé na světě smýšleli stejně jako děti. Kéž bychom všichni chápali, že jsme si rovni...
Vrátila jsem se k této knize po dlouhých letech a trochu jsem měla obavy, zda se mi bude zdát stejně dobrá, jako tenkrát. Byly zbytečné. Takovéhle knihy by měly být ve školní doporučené četbě!
Obdivuji odvahu autorky, která po 100 letech od zrušení otroctví napsala knihu odsuzující rasismus. V době, kdy ve státě se stejnými právy, zaručenými ústavou, jich někteří měli méně.
Přesto je to dílo, které nás stále oslovuje. Předsudky jsou nadčasové.
Knížka je občas duchaplná, občas naivní, nicméně dobře napsaná a lehce se čte. Nesnaží se příliš moralizovat, jenom zvedá prst nad jednoduchými odsudky. Škoda, že příběh Toma Robinsona nebyl více rozveden, zajímal mě víc než dětský strach z podivného souseda.
Výborná kniha o stále přetrvávající nedůvěře obyvatel Jihu v Afroamerické sousedy i po více jak šedesáti letech po zrušení otroctví A. Lincolnem. Atikus Finch je postava, která je kladná, nezidealizovaná a s jeho dcerou se snadno stotožníte.
Jak dopadne a jaké bude mít následky případ, když se dvojnásobný otec a advokát Atikus rozhodne zastupovat a hájit černocha Toma Robinsona? Dnes nijak zvláštní situace, jenže autorka Harper Lee popisuje své rané dětství, tudíž 30. léta 20. století a tehdy bylo bohužel všechno jinak.
Kniha doslova nabitá podněty k zamyšlení o falešné nadřazenosti, předsudcích a individuálním pojetí hodnot. Upřímný, trochu naivní a zatím nepokřivený pohled malého děvčátka se střetává s tvrdou realitou života tehdejší společnosti. Nutí nás zamyslet se sami nad sebou a zjistit, kde stojíme my. Tenhle příběh je bohužel aktuální v každé době, i když se postavy mění.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Moc příjemné počtení. Připadáte si jako byste četli pohádku, malinko sklouznete ve vzpomínkách k dětem z Bullerbynu, či jiným podobným a najednou jen tak mezi řečí (nebo přesněji mezi slovy v řádcích, chcete-li) objevujete velké životní pravdy. Zásadový Atikus si čtenáře získá právě svými životními postoji, malá vypravěčka Čipera, bezelstným pohledem na svět, její bratr Jem charakterním chováním a bolestným odhalováním toho, že pravda ne vždy zvítězí. Vesměs se začnete cítit jako jeden z obyvatel Maycombu a místní obyvatele vezmete za své s jejich klady i zápory. Budete toužit zahlédnout Bubu Radleyho, pohrdat Ewellovími, vědět co znamená když je někdo Cunningham nebo si myslet své o papírovém sáčku pana Dolphuse Raymonda. V pohodovém duchu se přenesete všedními dny, k dnům dramatickým, které nemluví jen o době dávno minulé, ale vypovídá nadčasově i o době dnešní.