Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14499/bmid_jako-zabit-ptacka-iW0-14499.jpg
4
3090
3090
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Dnes již klasický román moderní americké literatury, za který autorka v roce 1961 obdržela Pulitzerovu cenu. Příběh justiční vraždy nevinného černocha na americkém jihu v první třetině 20. století, viděný očima dvou malých dětí. Neměnný řád světa je narušen: nevinný černoch je křivě obviněn ze znásilnění bělošky a postaven před soud. Obhájcem černocha se stává otec obou dětí, který bere tento případ jako věc své osobní cti. Kniha navazuje na humanistické tradice Marka Twaina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Ač byla kniha napsaná před tolika lety, je neuvěřitelné jak je stále aktuální. Situace se malinko mění, nicméně v globále je stále stejná. Dnes ve světě internetu je to ještě markantnější. Tolik nenávisti a rasismu, se kterými se setkáváme dnes a denně, je k neuvěření. A pak že se lidé připomínáním historie poučí. Zdá se mi, že je to spíše naopak. Bylo by lepší zapomenout a žít tady a teď...
Přečteno už před mnoha lety. Tenkrát to byla kniha mezi spoustou dalších stejně i více kvalitních. Máme v podvědomí, že většina dnešní literatury je v podstatě líbivý brak? Já když mohu srovnávat, ten dojem mám. Proto je asi in vysoké hodnocení, které mně nepřipadá moc důvěryhodné. Kniha Jako zabít ptáčka se u mně řadila mezi Medojedky, Na ostří nože. Něžná je noc a spoustu dalších, které měly osobitý styl a pero. Takže by mně osobně připadlo být pozérní, kdybych dala čtyři* či pět*. Dávám tři* a nepřipadám si jako barbar. Mám za sebou lepší.
Dlouho jsem zvažoval kolik dát hvězdiček. V průběhu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti. Nakonec jsem našel logicky kompromis v podobě 4*.
V první řadě musím říct, že knihu jsem rozhodně nečetl naposledy. Urcite se k ní za pár let vrátím a srovnám se svým současným hodnocením.
V první řadě musím říct, že se u mě nekonal žádný ohňostroj, jako již mnohokrát v minulosti u knih od kterých jsem měl velká očekávání.
Příběh sám o sobě by možná spíše slušel novele, než klasickému románu. Ale o tom později. Co nemohu autorce upřít, je jeji nesporný vypravěčský talent, díky kterému drží otěže postav a strukturu příběhu pevně ve svých rukách a neuhne v celém románu ani o milimetr. Bohužel tato překontrolovanost, která je v přímé uměře, k její postavě Atika, působí poněkud sterilně a někdy fádně. Podotýkám, že ne nudně!
První polovina knihy je jakási mozaika krátkých epizod několika lidí, jenž spolu sousedí v až nezdravé blízkosti amerického maloměsta. Stále čekáte, který z těch mnoha minipribehu bude ten pravý, jenz vyústí v hlavní téma. Toto očekávání ale neplní svůj účel v podobě napínání čtenáře, ale spíš jej vyčerpává. (Skoro se zdá jakoby kniha neměla 300 stran, ale přinejmenším 500.) Jediný důvod toho všeho, autorka použila k představení mnoha postav, které sice tvoří jasný obraz společnosti, ale pro příběh samotný jsou až zbytečné. Druhá polovina knihy rozhodně nabere na zajímavosti, kdy přichází onen očekávaný okamžik hlavního příběhu, jenž je mistrný! Zajímavé ale je, že autorka ani v této fázi netlačí nikterak na pilu a dej plyne ve stejném metru jako první polovina. A to opět díky Atikovi. Výsledek, tedy rozuzlení knihy je víceméně očekávatelné a asi nikoho až tak nepřekvapí. Ale o to tu nejde. Autorka nám zcela účinně předkládá tezkopadnost a neochotu společnosti měnit své tradice, názory, zlozvyky. A to navzdory demonstrativnimu soudnímu přelíčení, které nastaví společnosti ono známé zrcadlo. V tomto kontextu vypadá současný první černošský prezident spojených státu Obama, jako utopie a věřím, že i dnes pro mnoho lidí, zli sen.
Nicméně se nemohu ubránit několika kritickým poznámkam. Ono tolik vyzdvihovane vyprávění příběhu z dětského pohledu hlavní "hrdinky" nevnímám jako pohled dítěte na svět dospělých. Zejména pak její vztah s Atikem je pro mě sice ukázkou slušného jednání a příkladu správné výchovy dětí, ale z celého toho mám pocit, že autorka "vyuzila" této možnosti k mentorování, moralizování společnosti a také k polopatickemu vysvětlování. A také jsem patrně očekával jistou nadčasovost celého románu. Místo toho, se mi dostalo "jen" přesného vylíčení dané doby v úseku krátkych amerických dějin. Místy jsem měl pocit, že čtu knihu pro mládež, která má ale naštěstí vysokou literárně stylistickou úroveň.
Jsem rad, ze jsem si tuto knihu přečetl a rád se k ní časem vrátím a porovnám své dojmy.
Knihu, ale určitě doporučuji. Donutí člověka přemýšlet o lidech a světě jako takovém.
Čipera je velmi sympatická a zejména "opravdová" hlavní hrdinka se všemi klady i zápory, kterými malé děvče oplývá. Kniha obsahuje mnoho povedených momentů, které vynikají právě díky specifičnosti dětského vnímání světa. Je to milé, poučné, ale také jaksi neúplné.
Příběh je tvořen mozaikou krátkých epizodek ze života obyvatel Maycombu, což pomáhá vykreslit místní poměry, méně už však zbylé postavy, jejichž charaktery jsou pouze načrtnuty a vyznívají příliš jednostranně. Děj - stejně jako dětská mysl - létá od jednoho k druhému a připomíná placatý kámen hozený na hladinu rybníka.
Polovina knihy je za mnou a pocity víceméně smíšené. Někdy v této fázi však přispěchá na pomoc soudní proces, který ukrojí třicet stran, ani nevím jak. Mistrně napsáno. Zbytek vyprávění opět hop hop hop doskáče do konce.
Bouřlivé ovace nesdílím, ale zajisté stojí za přečtení.
Krásná kniha, vyvolala ve mně spoustu krásných i bolavých vzpomínek na dětství. Prožívala jsem všecky krásy i křivdy s Čiperou a vzpomínala i na Helenku Součkovou.
Ze začátku jsem to brala jako docela dobrou knížku spíše pro děti a měla jsem dojem, že je to něco úplně jiného, než se všude o této knížce píše. Postupně začalo být jasné, jak moc jsem se mýlila. Popsat příběh dětskýma očima, to je geniální. Postavy jsou uvěřitelné. A některé pasáže z knížky jsem si poznamenala.
Přála bych si, aby na světě bylo co nejvíc lidí jako Atikus a jeho děti.
USA jsou dnes v rasové problematice jinde než v době, kdy se příběh odehrává a značný posun je i od doby, kdy knížka byla napsaná. Přesto je knížka aktuální a asi tak docela nikdy být nepřestane.
Neuvěřitelně silný příběh a velice krásný vztah těch tří. Dětí a otce.To ostatní vrhá stíny i přes formu jakou je to napsané z toho ty stíny neunikly. Kniha je plná dojmů, člověk s Čiperou ( a nejen s ní ) vše sdílí, vše si nechá vyložit a jsou i momenty kdy přes vlastní zkušenost člověk všemu věří.Kniha stojí za plné hodnocení, právě pro tu smělost, která neztrácí kouzlo a v jisté neohroženosti do lidského života vstupuje jako pohádka, která však pohádkou není. Čte se to lehce, padne to ruky, a název se doslova ujal v mnoha ohledech.
.....Řekla jsem Kalpurnii, že ještě uvidí jak ji vytrestám : až se jednou nebude dívat, půjdu a a utopím se v Barkerově tůni, a bude litovat. Kromě toho, dodala jsem, už mi dnes jednou zavařila dost: naučila mě psát a je to všechno její vina.
" Máš moc řečí" odbyla mě...........
Počátky knihy pro mě byly náročné, protože jsem se trochu nechala unést očekáváním a vlastní představou o ději celého příběhu. Když jsem se ale přes své nepatrné zklamání dostala a začala si všímat toho, co kniha opravdu skýtá, čtení se stalo jednodušším a já jen napjatě otáčela stránky, až jsem se dostala na samotný konec. To, jak autorka využila nevinnosti malého děvčátka v kontrastu se smýšlením starších, je naprosto brilantní. Využití protiřečení učitelky, která tak urputně stála proti Hitlerovi a přitom jeho myšlenku v trochu mírnější formě vyznávala v Maycombu, mi taktéž v paměti ještě nějaký ten pátek zůstane. Atikův boj proti nespravedlnosti a vůbec všechny myšlenky této postavy jsou hodny obdivu. A závěr knihy hřejivý, i když tak trochu melancholicky laděný, byl přesně tím, co v mých očích tuto knihu dovedlo k dokonalosti.
Tato kniha je knihou mého mládí, mám ji v knihovně doma i na chalupě. Je ideální na prázdniny, vždy mi dokáže navodit příjemnou pohodu. I film s Gregory Peckem v roli Attikuse Finche patří k mým oblíbeným. Dnes jsem se dozvěděl, že autorka zemřela. Je mi to moc líto. Kéž by i dnes vycházely tak skvostné knihy, kéž by i dnes psali tak příjemní spisovatelé.
Jedna z nejlepších knih,kterou jsem kdy četla.
Nezalekávejte se popisu knihy,kde se mluví o politice , rasismu a podobných věcech.
Tahle kniha,vyprávěna osmiletou a velmi vnímavou dívkou,je úžasně čtivá. Je zde napětí, zasmějete se, ale i zasmutníte. Především Vám kniha zůstane v paměti ještě dlouho po dočtení. :)
Nevinnost, nerovnost, respekt.
Po přečtení mě napadají právě tato 3 slova.
Věděla jsem, že se jedná o jedno z nejlepších amerických děl minulého století a očekávala nějáký originální děj. Chyba. Jedinečnost díla rozhodně nění v něčem novém.
Sílá této knihy je v celé knize. Dospíváté s ní jako malá Čipera (Scout) a nahlížíte na svět trochu jinýma očima.
Rozhodně nězapomenu na ,,Ahoj Bubu". Byl to pro mě naprostý zlom, jako by můj život dával najednou smysl.
Myšlenka, napětí, láska - to všechno má knížka Harper Lee!
Nádherný příběh o tom jak se ve třicátých letech nahlíželo na lidi černé pleti, na což je pohlíženo dětskýma očima, které rozpoznají pravdu a lež, dobro a zlo, na rozdíl od "dospěláků", ale je to i krásné poselství o lidském životě a hodnotách, které by člověk měl mít.
Jak říká Čipera Jemovi: "Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."
Kromě toho, že je v knize znázorněn rasismus, demokratické hodnoty, řekla bych, že jsou tam i hodnoty rodinné. To jak se Atikus chová ke svým dětem, jakou k nim má úctu a oni k němu, nic jim nezamlčuje, jen protože jsou to děti a "nerozuměly by tomu", ale naopak jim vše vysvětlí, tak aby tomu i dětská duše porozuměla, to všechno tvoří pilíře, na kterých stojí nádherný vztah mezi otcem a jeho dětmi.
Mimo to je tu spoustu nádherných myšlenek, nejvíce mě zaujala asi tato:
"..., co je to opravdová statečnost, abys neměl představu, že statečnost znamená člověk s puškou v ruce. Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."
Krásná a upřímná kniha. Jediné mínus je, že na mě často působila ospalým dojmem, takže mi trvalo poměrně dlouho ji přečíst.
Za mě výborná kniha. Vyprávění z pohledu dítěte se rozhodně povedlo...svět, kterému dítě někdy nerozumí a který občas nechápe, ale čtenář ví...zajímavý pohled na rasismus v Americe. Moc se mi líbilo, jak děti postupně odhalovaly, jaký je vlastně jejich otec a že boj za spravedlnost a dobrou věc se nemá nikdy vzdávat předem.
Čím to, že mě víc dojme knížka, která to nemá prvoplánově v úmyslu. Tahle je jedna z nich. Získávala si mne postupně, po krůčcích. Není možné si nezamilovat Čiperu, Jema, Atika, Kalpurnii, Maudie, ... A jak pěkně paní učitelka odsuzovala Hitlera a je ho nenávist k chudákům Židům, ale pohled na černochy byl zcela v pořádku.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Velmi ale velmi mně překvapilo, že je kniha takhle stará. Přistupovala jsem k ní jako ke žhavé novince a jako takovou ji posoudila slovíčkem "nenaplněná". Podle recenze jsem ji totiž srovnávala s Grishamovou prvotinou A je čas zabíjet. Celou dobu jsem čekala, kdy potečou potoky krve... Takže v první vteřince maličké zklamání, ale pak přišlo to ALE. Když jsem se začetla do Čiperky a její dětské mysli, tak jsem byla okouzlená. Velice jemně a pěkně vykreslený popis Ameriky a jejich smýšlení. Jistě se časem vrátím a srovnám své hodnocení.