Já, robot

04.01.2016

(8/10) Sbírka povídek, která se většinou motá okolo problematiky tří zákonů, protože i s nimi (nebo právě díky nim či jejich drobné úpravě) občas vznikne problém, který je třeba řešit. Můj komentář sice nevyzrazuje zápletky jednotlivých povídek, ale úplně bezspoileroidní taky není, takže pokud jste knihu nečetli a patříte mezi ty, co před čtením rádi vědí co nejméně, tak ho vynechte.

Na začátku knihy Susan zmíní, že reportér, který s ní dělá rozhovor, už nezažil svět bez robotů a mě tak napadla paralela s naším světem - protože ač nemáme roboty, dostali jsme zase jiný vynález, který podstatně změnil svět a bez kterého si už mladší generace (tedy, pravděpodobně i ta "odrostlejší", která ty dřevní doby ještě zažila, ale vracet by se do nich rozhodně nechtěla) nedovede život představit. Ano, jde o internet :) A zatímco k nám postupně od devadesátých let pomalu pronikal internet, do světa Asimova zase pronikali roboti.

Myšlenka robotických společníků se mi vždycky líbila (což má na svědomí asi právě Asimov a jeho postava Daneela z Ocelových jeskyní a spol., které se ke mě dostaly ještě někdy v pubertě), ale ty Asimovy vize celkově mě občas vážně celkem děsí. Jak jsem psal už u zmíněných Ocelových jeskyní, tak se mi tam vůbec nelíbil život, jaký se vedl na Zemi. A taky ty protirobotické nálady, které jsou tedy logicky i zde. Co já bych jen za humanoidního robota dal! (Nemůžu si pomoct, ale v tomhle jsem optimista, který si představuje, že by takový robot mohl být skvělý a zajímavý kamarád a na nějaké katastrofické scénáře typu R.U.R. absolutně nemyslí) A právě nakonec i Asimov (a nebo tedy v knize Susan) je toho názoru, že se roboti skutečně cítí lidem nadřazení a vládu nad nimi nepřevezmou právě jen díky třem zákonům. To by z nich ale v podstatě dělalo myslící, v podstatě "živé" bytosti, které by vždy byly podřízené lidem, ať už by byl robot sebelepší a ten rozhodující člověk sebehorší. Když je tam pak tedy vyloženě doslova řečeno, že se robot "krčil strachy", tak mi ho bylo jednoduše líto. Pokud by roboti skutečně mohli prožívat něco podobného jako emoce a mít třeba i nějaké vlastní "zájmy", nemohla by pak existence zákonů vůči robotům být až krutá? Jenže jak potom zabránit případné vzpouře? Měla by vůbec takováto nová forma "života" mít stejná práva jako jejich stvořitelé? Dostane se někdy věda tak daleko, že tyto otázky bude jednou skutečně řešit? Kdo ví...

S Asimovem je to jako s Čapkem či Goethem. Ještě jsem nedozrála k tomu, abych si četbu plně vychutnala. Proto nebudu hodnotit.
Ale tím nechci říct, aby si to někdo mylně nevyložil, že své místo ve zlatém fondu sci-fi nemá. Naopak :)

09.10.2015

Ha! Konečně jsem se dostala k jednomu ze základních stavebních kamenů sci-fi a musím uznat, že své místo má na piedestalu oprávněně. Skrze několik povídek chronologicky postupujeme blízkou budoucností (a částečně již naší přítomností), v níž se roboti pomalu ale jistě stávají nedílnou součástí lidské civilizace. Od němé chůvy se dostáváme na vesmírné stanice, objevujeme mezihvězdné pohony, zjišťujeme, kdo je vlastně ještě člověk a kdo robot, a nakonec nahlédneme do celosvětové ekonomiky řízené Stroji. Každá povídka pak nastoluje hned několik otázek, jejichž zodpovězením se autoři sci-fi zabývají dodnes. Kdy je robot ještě sluhou a kdy už pánem? Je robotizace prokletím nebo požehnáním? Může vědomí existovat i v pozitronovém mozku? Někdo by si snad mohl říct, že jsou tato témata pro dnešního čtenáře již značně otřepaná, avšak pravdou zůstává, že i přes intenzivní recyklaci zůstává prapůvod těchto myšlenek na výsluní. Povídky pana Asimova jsou stále svěží, zajímavé a nenechají vás klidnými.

Já osobně jsem shledala na knize neuspokojivým jen přílišný optimismus, s nímž se celkově potýkám ve starších sci-fi dílech. Pan Asimov věřil ve světlé zítřky a prodchnul svou robotickou budoucnost nadšením, díky čemuž pro mě značně děsivé momenty proměnil v komické historky. Já však jeho pohled nesdílím a vidím to na hororovější závěry.

02.08.2015

Ze sci-fi knih, které jsem přečetl, je tato pro mě stěžejní. Asimova nelze jinak obdivovat.

11.07.2015

Úžasná kniha, najmä v dnešnej dobe, kedy skôr rastie strach z technológií a ľudia si prestávajú uvedomovať ich možnosti, kedy by sa veľa ľudí najradšej vrátilo do praveku a lovilo mamuty a kedy nové sci-fi je takmer zásadne o tom, ako ľudstvo zničilo seba samé technológiami. Až na miernu nezáživnosť prvej poviedky, ktorá je síce dôležitá, ale nudná sa nedá knihe takmer nič vyčítať. Asimov je proste z tých autorov, ktorí si dôkladne premysleli čo napíšu a čitateľ v jeho dielach môže vždy nájsť niečo na prmýšľanie.

01.06.2015

Jako Já, bejt robot, tak si dvakrát rozmyslim, jestli chci nebo nechci samostatně myslet. Protože taková myslící mysl obsahuje i vědomí. A u vědomí je potřeba si uvědomit, že uvědomění si sebe sama je definice života. A ať vědomě či nevědomky, takto stvořený duch ve stroji je to, oč tu Asimovi jde. Uvědomuju si, že si někdo z Vás myslí, že je to nesmysl, ale doporučuju si to u této knihy ještě jednou promyslet, ať máte čisté svědomí.

18.05.2015

Jedna klasická, která je zábavná i poučná. Doporučuji přečíst všem.

23.04.2015

Klasika, ale četla jsem to poprvé a naposledy.. nechala jsem se nejspíš až moc strhnout filmem, který jsem nedávno viděla a který má s knížkou pramálo společného.. moc mě to nebavilo, to musím přiznat.

22.02.2015

I když chápu tklivé poselství první a nejdelší povídky, přišla mi jednoznačně nejnudnější. Ve zbytku potom pan Asimov rozjíždí neskutečný tanec se svými zdánlivě neprůstřelnými pravidly robotiky a já si spokojeně rochnil. Nebýt Izákovi neschopnosti napsat pořádnou postavu, šel bych i výš. Solidní 4****

14.02.2015

Dobře napsané povídky, v nichž sledujeme postupný vývoj robotů ke stále větší dokonalosti, ale také všelijaké jejich chyby, které je nutné řešit. Skvělá je pointa poslední povídky: [SPOILER!] Stroje přebírají vládu nad světem a jelikož striktně dodržují zákony robotiky, stává se život prakticky dokonalým.

05.12.2014

Tak konečně vím, jak to všechno začalo.
Povinná četba každého sci-fifila, ke které se plánuju rozhodně aspoň ještě jednou vrátit.

23.09.2014

Není to uplně pohlcující,ale naprosto povinná Asimovka,pro ty co se chtějí dozvědět,jak to tenkrát na usvitu robotu vlastně celé začalo.

24.04.2014

Klasika, kterou jsem nečetla poprvé. Některé detaily by mohly dnes někomu připadat směšné, ale tak už to bývá. Já mám tuhle knihu moc ráda.

22.04.2014

Musím uznat, že kniha je velice dobře napsaná, svěží, ale bohužel čekal jsem něco víc. Čekal jsem nějaké napětí, ale žádné se mi nedostalo. Rámcová kompizice byla dobrá volba, ale povídky mě nijak neoslovili, některé i nudili. Pro mě nejlepší povídka byla Důkaz, protože čtenář nemá jasno, zda-li ten člověk je robot nebo ne. Všemu tomu dala korunu robopsycholožka Susan - nudná a pesimistická vůči lidem.

02.04.2014

Vzhledem k době, kdy to Asimov psal, je to fascinující čtení. S odstupem času jsou některé pasáže pochopitelně lehce úsměvné, nicméně přes to všechno si to označení "klasika" rozhodně zaslouží a jedná se o výborné sci-fi čtení.

18.03.2014

Zajímavý pohled na budoucnost, nejsem fanoušek tohoto žánru, ale kniha se mi moc líbila

04.02.2014

Užasná směsice povídek o robotice v průběhu věků. A Asimovovy tři zákony robotiky jsou opravdu převratné. Vážně dobré pošteníško.

27.01.2014

Dobrá knížka, bylo zajímavé sledovat řešení jednotlivých problémů, ale nenadchla mě tolik, jako Pozitronový muž, kterého mám nyní rozečteného.

17.12.2013

Kniha obsahuje devět výborných povídek o robotech které jsou navzájem dějově propojené,spojující téma jsou tři zákony robotiky.Podle mě jedna z nejlepších povídkových knih které jsem četl.