Chyť toho králíka! / Najprv zabiť vlka
Povídka od:
Isaac Asimov
Z knihy:
Já, robot, Robohistorie I.
Greg Powell a Mike Donovan jsou vysláni na asteroid, kde mají za úkol „vychytávat mouchy“ u nového typu robota, který má na starost 6 „prstů“ (jiných robotů). Když je však nikdo nesleduje, roboti přestanou pracovat a začnou se chovat podivně. Nedaří se však zjistit, co se s roboty děje.
Catch That Rabbit
Rok vydání originálu: 1944
Komentáře (4)
Přidat komentář
("...Ano, zapracováváme roboty nového typu. Máme na to smlouvu. Ale řekni mu jednu věc. Proč...proč se s nimi vždycky něco stane?" ... "Protože jsme prokletí...")
Tenhle výstřih konverzace někde z poloviny povídky to vystihl dokonale. Byť příběh sám o sobě je dobrý, problém je v tom, že jsou jejich tři příběhy v knize za sebou a už jsem týhle "prokletý" dvojky měla docela dost. A že tady byli vážně otravný. Oba. Asi to způsobilo víc konverzace Donovana a Powella, kde se ukáže, že bez interakce s roboty toho samy nemají moc co říct. Což je způsobeno jejich úplnými naprosto odlišnými charaktery. Jejich dohadování tedy chvíli působí vtipně ("hlavně, že se to děje jenom sousedům vedle ne mě" situace), ale potom to začne otravovat ("sice se to děje sousedům vedle, ale už to skoro vypadá jako když to prošlo stěnou" situace).
A přestože vysvětlení problému dávalo smysl, tak to bylo nějak trochu...nevím. U dvou předchozích příběhů mě vždycky napadla varianta, ale tady ani ťuk. Dokud mi to nebylo vysvětleno.
Žádný zaměstnanec
se nedopustí
stejné chyby dvakrát.
Hned po první
je propuštěn.
Další povídka s Gregory Powellem a Michaelem Donovanem. Příběh o tom, kterak jeden robot velí pracující četě robotů. Opět je tu brán v potaz tří zákonů robotiky. Příběh se zpočátku tváří úplně jinak, než jak nakonec dopadne. Ta trocha hlouposti obou pánů na konci povídky mě donutila dát jen čtyři hvězdy. Hrát si s výbušninama v dole není dobrý nápad a tak chytré lidi by to mělo napadnou.
Citát: Nejlepší jsou poctiví staromódní roboti, co se nikdy neporouchaj
Spíše průměrnější povídka v této sbírce. Její četbu jsem si užila, prostředí i nápady byly zajímavé, nicméně zápletky ostatních povídek byly o dost lepší.
Powell a Donovan mi občas fakt připadali jako Pat a Mat.