Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4932
1192
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Příběh se odvíjí v malém hotýlku na kraji nejmenovaného města v průběhu 20. století. Sledujeme život jedné rodiny, přátel a kolegů od 2. světové války až po sametovou revoluci a lehce za ní.
Na začátku knihy je majitelem hotýlku Leopold Mánes, který svou práci miluje natolik, že přimhouří oči i nad hosty, kteří z jeho podniku udělají hodinový hotel. Pochopí, že takto může prosperovat víc a začne vše podporovat a využívat pro svůj prospěch.
Sledujeme život jeho dětí a vnoučat, hlavní děj se točí kolem jeho vnuka Václava Mánesa, jehož osud sledujeme až do sametové revoluce. Leopold po válce a politických změnách v republice neudrží vlastnictví hotelu, ale díky svým zákazníkům mu zůstane pozice provozního. Postupně v hotýlku zaměstná další členy rodiny, později předá správu svému vnukovi Václavovi.
Václavův život je velmi pestrý, i když o to sám nestojí. Je přitažlivý pro ženy, což mu způsobí řadu problémů. Sám se snaží jen být se svou životní láskou, což mu nepřeje ani osud ani někteří lidé kolem. Chce proplout životem bez velkých starostí, dělá vše pro rodinu a hotýlek i za cenu vlastního sebezapření.
Objevujeme životní peripetie ostatních členů rodiny. Nevlastní bratr Václava Oldřich se díky své volnomyšlenkářské povaze dostane do potíží, posléze i do vězení. Bohužel ne jednou, i když ne vlastní vinou (je donucen se přiznat ke zločinu) a to ho poznamená až do tragického konce života. Sledujeme Marcelku, servírku volných mravů, která si v hotýlku přivydělává jako prostitutka, otěhotní a několik mužů přesvědčí, aby platili na jejího syna. A to se jí také stane osudným. Václavova nevlastní sestra Jindra je do něj celý život zamilovaná, trápí se, usiluje o něj, snaží se zapomenout, získá ho, neustále se bojí o společný život. Takto se dá pokračovat o každém členu rodiny.
Jednotlivé postavy se v knize objevují postupně, autorka je zapojuje s citem. Čtenář má neustále přehled, kdo je kdo a jak do děje patří. Na pozadí se odvíjí historické změny v Československu, které ovlivní jednotlivé životy členů rodiny. Únorový převrat sebere hotýlek z rukou Leopolda, politická situace po okupaci vojsky v roce 1968 donutí řadu lidí k ústupkům a dožene Václava až ke vstupu do komunistické strany. Po sametové revoluci společenské změny zase umožní návrat hotýlku do rodinných rukou a jeho následný rozvoj. Autorka ale dějiny nekomentuje, jsou zde zobrazeny pro dokreslení situace a upřesnění času. Vše nechá na čtenáři.
Celkově je kniha napsaná velmi lehce, čtivě. Nenápadně vtáhne čtenáře do děje tak, že prožívá jednotlivé příběhy velmi emotivně, aniž by si toho vůbec všiml.
Svižné, jako kaleidoskop - rychlé střídání obrázků jako rychlé střídání životních událostí v osudu jedné rodiny, bez sáhodlouhých rozborů a popisů, jednoduše a přitom moudře a ne povrchně. A to mě bavilo. Víc než autorčina Hana.
Václav není žádným hrdinou, jeho cílem je vlastní klid. Proto se román nejmenuje po něm, ale po hotýlku, kde klid nehrozí. Budova do sebe vtahuje příběhy lidí, za každým oknem se skrývá jedna osobní historie. Vyprávění se pozvolna šine kupředu s častými odbočkami za vzpomínkami, až to připomíná povídkový román. Tragické postavy Oldřicha a Renaty odmítají přijmout zodpovědnost – za jejich neštěstí může podle nich někdo jiný, jmenovitě Václav, který ale vždy řešil jen spokojenost svou a své nejbližší rodiny. Působí sobecky, ale je nejšťastnější. Dělá, co miluje, žije, jak si přál, a většinou se ničím netrápí, ani před smrtí. Osud Oldřicha nastoluje ještě jinou otázku: Je možné být svobodný v nesvobodném prostředí? A jak toho dosáhnout? Je klíčem právě Václavův přístup?
Hotýlek se četl skvěle. Zaujal mě už "konec na začátku" a těšila jsem se, jak to skutečně všechno ke konci vedlo. Je to vlastně příběh o životě, jaký prožívá spousta z nás, i když v jiné době. Proto nesoudím postavy, jejich činy ani motivace. Každý žije, jak umí.
Po naprosto dechberoucí Haně jsem byla plna očekávání, které se ale nenaplnilo. Tato plytká rodinná sága mě sice neunudila k smrti, ale také nenadchla. Je plná jednobarevných postav, které se nevyvíjejí - jen dějem a životem plynou. Nejlépe bych asi knihu přirovnala ke kuchyňské židli - dobře řemeslně zvládnuté, která nikoho neurazí a je pohodlná, ale brzy zapomenete, že jste na ní seděli.
Krása, krása, krása, srdce mi jásá. Paní Morštajnová se stala mou oblíbenou autorkou.
Hana, zarytá v srdci.
Slepá mapa, oki dobrý.
A Hotýlek, jsem z něj nadšená. Postav tak akorát, všechny si pamatuji, žáden zmatek. Nevadily mi ani návraty v čase, prostě se to četlo samo. Krásná rodinná sága, tak to život prostě dává a paní A.M. to vše umí dávat na papír.
Vřele doporučuji
Dočetl jsem Václavův příběh v knize Hotýlek.Opět knihu řadim mezi nejlépe napsané počiny.Všechny tři díla autorky považuji za vyrovnané a dokonalé.Popis rodiny v jejím podání vás vtáhne a stanete se skoro účastníkem.V Hotýlku bylo více vtipných momentů než v Haně či Slepé mapě.A popis českého člověka,jeho myšlení,a vlastností jsou zde popsány také výborně.
Od Morštajnové jsem nejdříve četla Hanu což je úžasná kniha, ale dost smutná. Další její knihy a to i Hotýlek jsou pěkné a proti Haně pohodové čtení třeba na dovolenou.
Myslím, že Hanou si u mě autorka nastavila laťku hodně vysoko a už ji jen tak něčím nepřekoná
Kvůli Haně dávám 4*, jinak bych asi šel o jednu níže.
Tím ovšem vůbec tuto knihu nesnižuji. Čte se dobře a příjemně ubíhá. Jen těch postav je tam na hranici únosnosti a propracované propletence jejich osudů občas vyžadují intenzívní soustředění. Zároveň mi vadila trvalá schématičnost většiny příběhů: obvykle dobře začnou, aby jejich konec byl... řekněme přinejmenším rozpačitý. A takto pořád dokola.
Sága jednoho hotýlku a lidí okolo něj je v běhu tuzemských dějin zpracována opravdu velkoryse, ale nemohl jsem se ubránit občasnému dojmu samoúčelnosti popisovaných událostí. Vlastně nic a nikdo není úplně normální až je normální úplně všechno.
Nevím, chápu, že tato kniha není Hana, ale v ní bylo vše mnohem uvěřitelnější a tím i emočně uchopitelnější. V Hotýlku jsem si žádnou postavu neoblíbil a jejich osudy jsem tak sledoval jen jako divák přes sklo jedoucího vlaku, který se na konci cesty už začíná vrtět a nudit.
Paní Mornštajnová píše hezky, jen mě mrzí, že jsem tuto knihu četla až po Haně. V jejím srovnání je Hotýlek trochu nudnější a rozvleklejší. I tak jsem ji s chutí přečetla. Oceňuji zejména, že vypráví příběh celé rodiny a ne jen jednotlivce.
Moje druhá autorčina kniha a jsem naprosto spokojená. Líbilo se mi povídání o všech postavách, jaký měli život, proč byli takový, jací byli. A hlavně historická rovina, kterou autorka zakomponovala do děje.
Odskočila jsem si na jednu knihu odpočinout od Larse Keplera, a už čtu třetí knihu od Mornštajnové. :-) Velice příjemný styl psaní.
Skvěle vyprávěný generační příběh s detektivní zápletkou. Knihy Aleny Morštajnové se mi líbily všechny, ale tato nejvíc. Rozhodně doporučuji.
Z počátku dobrý rozjezd, ale později se v příběhu opakovaly zbytečně události - autorka je připomínala, dále potom vyprávění nadbytečných příběhů, což se vleče, bez nich by děj rychleji ubíhal.
Knižka zaujímava, s dobrým námetom, množstvom zvratov, aj po jazykovej stránke sa čítala príjemne. Čo mi nesadlo bol štýl písania - monotónne popisovanie udalostí akoby z "Kroniky rodu", s nízkym výskytom priamej reči, takže pre mňa málo dynamická.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Kniha průměr, avšak celkově z ní mám dobrý pocit. Na jednu stranu se mi moc líbilo, že se děj táhnul celou generací a byla zde hodně vidět i historie, postoje, chování v této době... na druhou stranu, během celé generace se stalo tolik různých věcí, že než jsem se rozkoukala a zvykla si na něco, hned to bylo zase úplně jinak. Ale to je vlastně život... :) Samotný hotýlek je ale moc sympatický.