Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4932
1192
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Příjemné oddychové čtení, kdy je na děj pohlíženo z několika pohledů dle postav. Kronika rodiny Mánesových mi život lidí během socialismu mi autorka velmi přiblížila. Nad některými pasážemi jsem neskutečně žasla a říkala si, ,,To se opravdu dělo?" Ještě, že tato doba, kdy člověk musí mít dobré známosti, aby přežil je pryč. Patolízalství není nic pro mne a jsem ráda, že dnes jsou konexe prostě jen výhodou a né nástrojem pro obyčejný prostý život.
Je mi nesmírně sympatické vyprávění autorky. Mohu jen doporučit :)
Přečetla jsem třetí knihu od Aleny Mornstajnove a opět jedním dechem. Moc se těším na konec dubna az vyjde její další kniha.
Také jsem občas nevěděla, kdo je kdo a příběh mi na konci přišel takový pořád na stejné vlně. Od autorky jsem četla všechny její knihy a těším se na další. Ale zjistila jsem, že ačkoli se mi knihy v tu chvíli líbí a opravdu mě baví, za pár dní už si ani nevzpomenu, o čem to bylo a jací lidé v ní vystupovali. Ovšem kromě Hany, ta je jedinečná.
Chvílemi jsem sr ztrácela, kdo je kdo... ale jinak pěkné, bohužel smutné počteníčko.
Hotýlek jsem četla jako první ze tří děl paní Mornštajnové a jednoduše způsobil, že už mám za sebou Slepou mapu a teď zrovna hltám Hanu. Naštěstí se blíží vydání Tichých roků, tak si to potěšení z četby ještě o chvíli prodloužím, ale pak mi to bude asi zatraceně chybět.
Nejprve jsem myslela, že knihu nedočtu. Vůbec jsem se nemohla do příběhu vžít, ale pak to začlo a nemohla jsem se odtrhnout!
Další povedená kniha od autorky. Přečetla jsem tuto jako třetí v pořadí. A opět mohu doporučit.
Opět čtivě napsaná kniha,napínavá,plná lidských osudů. Autorčino vyprávění mě moc baví až fascinuje, náhody,které děj hodì jiným směrem.Ke knize jsem byla připoutaná a zvědavě hltala každou stránku.Jsem přeci jen mladší ročník,který těžké časy naší historie neodžil a tak i z tohoto důvodu mám autorčiny knihy ráda.
Nebylo to tak silné, jako třeba autorčina kniha "Hana", ale i tak jsem byla ke knize přímo připoutaná a pořád jsem chtěla vědět, jak to bude dál. Autorčin vyprávěcí styl je mi velmi sympatický, její knihy se čtou úplně samy. Hotýlek je skvělou sondou do rozvětvené rodiny, kde pozorujeme, jak má každý různé sny a představy od života, ale jak se všechno dokáže snadno změnit, aniž by člověk chtěl. Skvělé, tohle mne bavilo. :-)
Kniha Hotýlek je opět průlet našimi dějinami, na které by se nemělo zapomínat...tentokrát spíše z poválečného období a zaměřením na komunistický režim a celkově o životě v tomto nelehkém období.... Opět moc krásná kniha od paní Mornštajnové..opakuji se znovu, ale paní Mornštajnová je opravdu paní spisovatelka. Její styl psaní je neskutečně poutavý a ikdyž jsou témata knih většinou těžká a smutná...kniha se čte s lehkostí a s napětím, jak to nakonci vlastně všechno dopadne :-). Pořád je u mě na první místě kniha Hana, to je kniha, která mi zůstane v paměti asi navždy...ale Hotýlek a Slepá mapa byly obě také moc krásné knihy, je těžké určit pořadí, zkrátka jsou všechny úžasné a zaslouží si svá místa v knihovně :-) !!!
Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst a chvílemi mě kniha nudila. Přišlo mi, že čtu pořád jedno a to samé dokola. Každopádně po dočtení jsem zjistila, že mě to nakonec i bavilo. Václav mi byl moc sympatický.
Paní Mornštajnová umí! Poklona za to, jak dokáže napsat tak obsáhlý a rozvinutý příběh. Osudy několika lidí. V době několik desítek let. A to všechno jen na 313 stránkách.
Slepou mapu jsem ještě nečetla a s Hanou nelze porovnávat. Hana je top. Tak uvidíme koncem dubna, zda se naše oblíbená autorka dokázala ještě víc zlepšit... těším se!
Chvilkami jsem se nudila. Ale nakonec to nebylo špatné. Bohužel s Hanou nelze srovnat. Hana mnohem lepší.
Kniha se mi líbila, ale bylo v ní hodně postav a občas jsem se musela zamyslet, co už bylo řečené, abych si spojila jednotlivé střípky do zbývající mozaiky. Příběhově velmi zajímavé, ale Hana se mi líbila o něco víc.
Vyprávění plyne lehce, nitky osudu lidí spojených s hotýlkem se splétají a rozplétají, dělají lehčí a těžší rozhodnutí, žijí a umírají.
Moc pěkně a čtivě napsaný příběh o jedné velké rodině a jejich hotýlku. Trochu mi to připomínalo seriál Vyprávěj akorát tady to bylo o rodině Mánesových. Další knížky od autorky mám zamluvené v knihovně
Přečetla jsem všechny tři knihy paní Alenky M. Má svůj styl vyprávění, který mě fakt baví. Píše čtivě, píše příběhy ze života, které nejsou jen plytké lovestory. Někomu vadí množství postav, ale tak to v životě máme..postavy významné i méně významné z douhodobého hlediska, ačkoli jistou roli pro nás sehrály. A ve vyprávění mají své místo. Když jsem dočeta poslední stránku Hotýlku, vrátila jsem na první, která je fakticky závěrem příběhu. Taky taková autorčina zajímavost. stejně jako v předchozích knihách i tady se mi líbí, že autorka jen vypráví, nehodnotí a ponechává čtenáři samotnému možnost udělat si názor takový nebo onaký na činy hrdinů svých příběhů. Nepředkládá nám emoční výlevy při tragických událostech, jen vypráví a nechává na čtenáři, jak moc se ztotožní s osudy, jak mc chce příběh prožívat. Ćte se to příjemně. Ćasto si řeknete, že byste nechtěli být v kůži jejích postav, a přesto mnoho z nás bylo. Takový byl život obyčejného socialistického člověka
Osvědčená autorka, která nezklame - bála jsem se, že po Haně a Slepé mapě budu zklamaná, ale naopak - výborná, čtivá, zajímavá, dlouho zůstane v hlavě - a člověk se těší na další!
Mela jsem knihu jako audioknihu v aute, a spise ji hodnotim jako vypraveni pribehu rodiny bez nejakych vyraznych zajimavych pasazi..
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Krásný, přesto smutný příběh.
Kniha je napsaná neuvěřitelně! Jemně, čtivě, dobře. Do spisovatelčina stylu psaní jsem se úplně zamilovala.
Postavy byly skvěle vykreslené, sympatické, lidské,...
Bavilo mě to od začátku až do konce, přestože jsem od knihy očekávala něco jiného.
Občas mi bylo do pláče. Stojí za přečtení!