Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
4931
1192
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Možná se mi Slepá mapa líbila o trošičku více, ale i tak dávám plný počet. Pro nás, čtenáře trošku zralejšího věku, je to vzpomínka na to, jak to fungovalo v době našeho mládí a zdařilá připomínka toho, protože autorka je opravdu brilantní vypravěčka, že ač dnes vše nefunguje tak, v co jsme v době zvonění klíčů na Václavském náměstí doufali, je to, přes všechny problémy a neduhy v současné společnosti, pořád stokrát lepší než tehdy. Už jen proto, že záleží často jen na nás, jaké si to uděláme. A už jen to je přece osvobozující. Opět knihu , jako i u Slepé mapy, předkádám dcerce, která studuje osmileté gymnázium a momentálně louská jako povinnou četbu Chrám Matky Boží v Paříži. I já ho před skoro čtyřiceti lety četla jako povinnou četbu. Je to krásná kniha, ale možná by stálo za to, dnešní mladé generaci ,předat nějaká poselství o naší zemi v době ne příliš minulé.
Při čtení knih paní Mornštajnové mě zaplaví hřejivý pocit, že současná česká literatura má co nabídnout, a že české dámy spisovatelky stále ještě umí napsat knihu, v níž jsou jasně vykresleny charaktery jednotlivých postav, děj má linii a směřuje k jasnému konci.
Hotýlek se mi moc líbil. Občas jsem měla pocit, že těch postav je tam až moc, ale na druhou stranu se paní Mornštajnové povedlo velmi srozumitelně vystihnout, proč tam daná postava musí být. V životě a v osudech rozvětvené Mánesovy rodiny měly všechny své místo. Fascinuje mě, kolik osudů se dá vměstnat do jedné knihy, těch “náhod” bylo někdy příliš. Když však uvážíme, jakou část historie naší země příběh obsahuje, je to spíše odrazem pohnutých dějin, které často zámávaly osudy celých rodin. Válka, znárodnění, kolektivizace, 50.léta a politické procesy, 60.léta a smutný rok 1968, normalizace, rok 1989 a následné budování kapitalismu... Až mrazí, co jednotlivé historické události pro člověka znamenají a jak mohou ovlivnit lidský život.
Alena Mornštajnová - nádherně se čte a z každé její knihy mám obrovskou radost a perfektní zážitek a nejinak je tomu i nyní.
Osudy jedné rodiny, které se čtou, jako by člověk s nimi přímo žil. Těžko se mi od knihy odcházelo a s radostí jí opět otvírala. Myslím, že kniha by si zasloužila zfilmování - je opravdu krásná, dějově i lidky velmi dobře obsazena.
Neurazí, nenadchne. Děj plyne pozvolna jako realita, nicméně ztrácela jsem se v přehršeli jmen a kolemjdoucích příběhů, které by snesly méně detailů.
Pro mě nejslabší autorčina kniha, i přesto nebyla špatná. Nechci moc kritizovat, protože z Hany a Slepé mapy jsem byl nadšený, takže jsem měl laťku vysoko. Tahla sága prostě neměla něco navíc, jen plynula ...
Krásná kniha, nemohla jsem ji odložit. Knihy od paní Mornštajnové mi prostě sedí. Těším se na další
Opět i u další knihy této autorky jsem se do příběhu začetla a děj plynule ubíhal a příběh života se vyvíjel... moc se mi to líbilo.
Alena Mornštajnová dokáže psát knihy, ve kterých sleduje rozsáhlé příběhy celých rodin se všemi jejich radostmi a strastmi. Podobně jako v Haně i tady hraje prim zejména ta tragická dějová linie. Zatraceně silné jsou zejména části, při kterých se hlavní postava střetává se státním aparátem. Autorce se podařilo výborným způsobem na čtenáře přenést všechny ty pocity z naprosté bezmocnosti, ze které pak těží i na dalších stránkách. Hodně otevřené, zábavné, ale přitom rozhodně ne milé. Hotýlek tak není žádným pohlazením na duši, přesto je však knihou, která je výborným svědectvím určité naší dějové kapitoly a knihou, která má šanci zaujmout široké spektrum čtenářské obce. Dovedu si děj představit v silné seriálové formě.
Prostě paní Alenka. Přečteno opět za 3 dny, pohodová kniha, opět kronika jednoho rodu, rodu Mánesů. Perfektní, klidná, aspoň pro mě, ráda čtu válečné, těžké a toto je příjemná oddychovka. Těším se na další knihu, která by už letos měla být vydána. Takže za mě, opět TOP!!!
AUDIOKNIHA: Moje první setkání s touto autorkou. Kniha vypráví spletitý příběh rodiny Mánesovy, ale děj se výhradně točí okolo Václava Mánese. Václavovy životní peripetie budou opravdu bohaté, plné zvratů, jakož i ostatních postav, které se v ději buď jen mihnou či nás budou provázet po celou dobu. Posluchač prožije s postavami spoustu tragických osudů, nešťastných náhod či životních kotrmelců. První výhradu mám k velkému množství postav a k jejich propleteným příbuzenským vztahům, které jsem si nebyla schopna zapamatovat. Autorka moc hezky vykreslila historické okolnosti té doby, ve které se děj zrovna odehrával, a to bez příkras a bez přehnané negace. Snažila se posluchači přiblížit naši historii a poukázat i na některá méně známá historická fakta. Po jazykové a formální stránce nemám co vytknout. Kniha se poslouchala nádherně, krásná čeština lahodila mému sluchu. Děj plyne velmi poklidně, bez častého výskytu přímé řeči, což byl pro mě nejspíš kámen úrazu. Zpočátku mě příběh zaujal a bavil, v jedné chvíli dokonce i vyděsil, neboť výjev Vašíkova snu, v němž hrál hlavní roli mrtvý otčím, byl až hororový. Poté mě však styl vyprávění spíše uspával. Zvraty sice v knize byly a nebylo jich málo, ale asi jsem očekávala dynamičtější vyprávění. Konec s lehkou detektivní linkou děj pozvedl a dá se říct i zachránil.
Knižku jsem koupila už před časem, pořád jsem ji odkládala a dávala přednost jiným, ale už se na ní dostalo a bylo to moc milé čtení, tak nějak lehce plynulo a moc se mi líbilo.
Krásné vyprávění, snadno uvěřitelný příběh rodiny, který tak přirozeně plynul a mě úplně pohltil. Velmi doporučuji.
Jak může jeden slimák změnit běh života? Velmi!
Hotýlek je dobře napsaná a čtivá kniha, která ve vás nenechá totální emocionální kráter, ale skvěle se čte!
Paní Mornštajnová jste skvělá vypravěčka. I když jsou životy členů Mánesovic rodiny méně vypjaté než třeba v Haně, tak knížka je dobře napsaná, čtivá a můžu doporučit. A těším se na Tiché roky!
Kniha byla na jednu stranu zajímavá, ale na druhou stranu mě to tak štvalo. A je to asi dobře. Znamená to, že jsem se dostala do děje, ale nebyla jsem schopna někomu fandit, protože se každý choval tak moc lidsky až mě to štvalo. Vím, že je divné to takto napsat, ale bylo to opravdu tak moc ze života, že jsem prostě nepřešla do světa té knihy, ale jen jsem se posunula do jakési paralely tohoto světa a to mi moc nedělo. Nebyla to pro mě ta pravá oddechovka.
Poklidné příjemné čtení vyžadující soustředění, kdo je vlastně kdo. Na mě bylo postav moc, všechny nějak propletené.
Sága ze života, uvěřitelná a vlastně dost smutná.
Skvěle napsané, poutavé, promyšlené, zajímavé. Jen mě zaráží, že v knize nebyly krom soucitu žádné pozitivní emoce. Paní autorka tíhne k zobrazování smutku, zrady, nenaplněné lásky a nenávisti. Neříkám, že je to špatně, pouze mě to odrazuje o toho, abych se vrhal na další její knihy.
Od autorky jsem zatím četla jen Hanu a ta se mi moc líbila. U této knihy jsem váhala, podle anotace jsem odhadovala, že mě asi tolik bavit nebude, ale byla jsem víc než příjemně překvapená. Děj ubíhal v rychlém tempu a na osudech postav se promítaly i osudy naší země v dobách minulých, takže celek byl úžasně čtivý, bez zbytečných popisů. Trochu mě mrzelo, že konec byl prozrazený hned v úvodu knihy. Raději bych ho předem neznala a počkala si až na závěr.
Hotýlek se četl velmi jednoduše a rychle, člověk si to ani neuvědomil a už měl téměř dočteno. Sledujeme zde životní peripetie několika generací jedné početné rodiny a ačkoliv je popis jednotlivých postav poměrně podrobný, nijak nezasahuje do celkového dojmu z knihy. Ta plyne velmi svižně, jen občas si musí čtenář uvědomit "kdo je kdo". :) Z Hotýlku jsem měla podobný pocit jako ze Slepé mapy a jelikož se mi některé situace zdály malinko povědomé, dávám 4*.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Nemohu si pomoci, v tomto případě jsem román paní Mornštajnové přelétla bez sebemenšího náznaku silnějších emocí. Styl vyprávění mi připomněl reklamy na seriál Vyprávěj.