Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Kromě vážné polohy v knize blahodárně působí jemný humor a dětské rozumy malé Miry. Dojemné i místy jemně odlehčené závažné téma nám ukazuje: jakou moc má rodina, jak je důležité to, že máme pro koho žít a jak je nutné, když v nouzi nejsme v životě sami.
Příběh mě nutil číst dál a dál, udržoval mě v napětí, jak se Hana popere se zpackaným životem a zda se jí ještě podaří vzchopit.
Zajímavá hlavní postava Hany se mi líbila svojí nevšedností. V naprosté většině knih je hlavní hrdinou silný nebo sice na první pohled slabší člověk, ale s řadou interesantních vlastností, které vyvažují jeho nedostatky. Tady je "nehrdinkou" realisticky obyčejná žena, kdysi v mládí snad krásná, která se ovšem dopouští řady chyb a kvůli své povaze, době do které se narodila a politickému dění, který jedinec nemůže ovlivnit, se z ní stává citová troska a tělesně nemocný člověk. Z nastavené situace není úniku, do řádné společnosti už se později nemůže ani nedokáže zařadit. A právě onou realističností to u mě příběh vyhrává. Na světě nežijí jen super schopní jedinci, ale i ti, jejichž sny z různých důvodů nevyšly a svět se jim rozbil na tisíc kousků. Kniha se dobře čte, je srozumitelná a dívá se na Hanu a jí blízké lidí z různých úhlů (očima neteře, lidí z městečka, víme i co se jí zhruba odehrává v hlavě a proč se chová tak, jak se chová).
Jen více knih ze života a méně princezen, které měly v životě " jenom" díky osudu a vrozeným intlelektuálním schopnostem, zázemí, díky "správné národnosti", díky " vhodnému etniku" a dalším atributům více štěstí než neduživci a sociálně nezdatní nešťastníci, kterým prostě nebylo zhůry dáno v životě uspět a vlastní snahou už nešťastné předurčení nenapraví!
Když píšu komentáře ke knihám, snažím se tak trochu zavtipkovat. Poslední co si ale tento, velice silný příběh zaslouží, je vtipkování.
Kniha je skvělá. Smutná, krutá, ale řekl bych, že autentická.
Vždy mám radost, když narazím na vynikající knihu českého autora. Rozhodně se poohlédnu po dalších knihách této Paní Autorky.
Kniha, o které nepřestanete myslet ani po dočtení. Těžké téma, zasazené do uvěřitelného příběhu.
Opravdu vynikající kniha, jeden z vrcholů aktuální české tvorby. Sice je to velká deprese, ale ten příběh je odehraný famózně.
Knihu jsem si koupila na základě doporučení a vysokého hodnocení čtenářů a rozhodně nelituji. Knih o holocaustu jsem přečetla hodně, Hana je však jiná. Je to velmi dobře napsaný příběh, ve kterém jednotlivé dějové linky přeskakují v časové ose, aby se nakonec osudy hlavních postav navzájem propojily. Velmi emotivní pro mě byla třetí část knihy, hlavně poslední dvě kapitoly. V nich Hana popisuje své pocity viny za smrt blízkých a potřebu postarat se o Miru, díky níž nakonec vynaložila spoustu úsilí, aby se znovu zařadila do života, ačkoliv po tom, co prožila, to nebylo vůbec lehké.
Poslední věty knihy však dávají naději: „Pořád mě navštěvují vzpomínky. Stále je hodně těch tíživých, ale přibývají i ty, kvůli kterým chci dále žít.“
Je to má první kniha od Aleny Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Dávám plný počet * a rozhodně doporučuji k přečtení.
Hodně silná kniha. Přibližně od půlky jsem se od ní nemohla odtrhnout a dočetla do konce. Druhá půlka opravdu strhující a šílená představa, že se tohle opravdu dělo...
Takúto knihy by si mal prečítať každý a hlavne mladý ľudia, lebo nie sú vďačný za to čo majú a v akej dobe žiju.
Krásná, smutná. Přestože nemám ráda knihy o válce, tuhle jsem opět zhltla jedním dechem.
Doporučuji všem, a jelikož už mám od autorky (až na Strašidýlko) všechny knihy přečtené, budu netrpělivě čekat na další.
Hanu jsem poslouchala dva dny v podání Terezy Dočkalové a Lenky Vlasákové. Obě herečky dodaly svým postavám silné charisma. Ať už podáním vypravěček nebo autorčiným stylem se mi při poslechu vybavovala atmosféra milovaného seriálu Vlak dětství a naděje. Jen tu naději, aby v textu čtenář pohledal. Přesto se jedná o krásně vyprávěný příběh dvou žen a událostí, které silně ovlivnily jejich životy.
Jak jsem z počátku doufal, že se dozvím Hanin příběh, doufal jsem později, že se ho nedozvím. Nekonečně silné téma psané lehkou rukou. Z knihy je mi hrozně smutno.
Krásné, smutné, dechberoucí vyprávění, které plyne jakoby nic a vlastně přináší všechno. Knihu jsem dlouho odkládala, bála jsem se, že se mi po tom vychvalování všude ani tak líbit nebude, ale opak je pravdou. Nemám slov a ani nevím, zda brečet nebo křičet. Silný čtenářský zážitek.
Námětem podobný Slepé mapě, i přesto originální poutavě vyprávěný příběh. Velmi dojemný již od samého začátku, oproti autorčině prvotině působí Hana výrazně tragičtěji a i přes pozitivně laděný konec bezvýchodně.
Ufff. Této tématice se záměrně vyhýbám, nedělá mi to dobře. Hanu jsem měla připravenou ke čtení snad dva roky, ale nemohla jsem se odhodlat. V rámci Výzvy jsem to udělala. A bum.. Stálo mě to jednu pořádnou noční můru, o osudu Hany se mi zdálo, vzbudila jsem se s ledovým potem. A tři dny úzkostného čtení, které nešlo odložit. V knize nejsou žádné brutální scény a popisy, ale atmosféra strachu a následky na Haně jsou tak brilantně vylíčeny, že mě kniha úplně dostala. Budu ji mít v hlavě ještě hodně dlouho, jdu číst něco normálního a toto téma na dlouho nechám v šuplíku...
Tato kniha pro mě byla obrovským překvapením. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se odhodlala si je přečíst. Odrazovalo mě, že o ní všichni mluvili. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je fantastická. Ale je třeba si na ní udělat ten klidný večer.
Tato kniha pro mě byla obrovským překvapením. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se odhodlala si je přečíst. Odrazovalo mě, že o ní všichni mluvili a také téma holocaustu, které já nevyhledávám. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je fantastická.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
Kniha Hana je v
Právě čtených | 219x |
Přečtených | 19 342x |
Čtenářské výzvě | 5 651x |
Doporučených | 2 257x |
Knihotéce | 2 603x |
Chystám se číst | 2 752x |
Chci si koupit | 943x |
dalších seznamech | 90x |
Bohužel se nemohu připojit k všeobecnému nadšení. Dle mého subjektivního názoru jde pouze o průměrný text, oceňuji však jeho čtivost. Co se samotného obsahu knihy týče, pokud budu mít zase někdy potřebu připomenout si hrůzy holokaustu, vrátím se spíše k panu Lustigovi.