Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
13510
3489
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Mám novou asociaci: žloutkový věneček - Hana
Včera jsem vezla mamince zákusky. Byl mezi nimi i žloutkový věneček. Uvařily jsme si kafíčko a mně naskočilo: žloutkový věneček - Hana. Maminka se pak divila, proč jí ten věneček pořád přistrkuju, proč ho nechci, vždyť jsem ho vždycky měla ráda. No, už nemám.
Jamajka ???? Přesně tak, žádné žloutkové věnečky, ale Tiché roky od A.M určitě.
Příští měsíc slavím třicetiny. Manžela jsem hned upozornila, aby v žádném případě nekupoval žloutkové věnečky...
Knihu jsem si přečetla na doporučení a opravdu je to silný a emotivní příběh, kdy postupem děj hlavní postavy Hany a všech ostatních do sebe zapadá jako do skládanky. Čtení knih o židech, holokaustu, koncentračních táborech, bolesti, utrpení, zrady a ponížení za to, kým se narodili mě vždy dostane a velice si vážím svého krásného dětství a svobodného života.
Jedním slovem...PÁNI. Tuto knihu jsem četla jedním dechem, protože se od ní prostě nedalo odtrhnout. Je to moje první kniha od této spisovatelky a rozhodně plánují si přečíst i další.
Hana není jen knihou o holokaustu, Hana je především knihou o vině, a i když hlavní postava nevědomky (a někdy vlastní hloupostí) způsobila neštěstí svých blízkých, které si celý život vyčítá, je důležité si uvědomit, že to ne ona, ale zrůdná ideologie a nacistický režim jsou vinni, nikoliv ona. V žádném ohledu. Jsem hrdá, že u nás máme spisovatelky kvalit Aleny Mornštajnové.
Překvapivě čtivá kniha plná zajímavých historických faktů. Velice dobře přibližuje tehdejší život lidem, kteří to nezažili. Dokonce mi nepřišla ani tak depresivní, jako spíše k zamyšlení o (ne)spravedlnosti světa a životních náhodách.
Úžasná kniha, ale nemohla jsem ji číst v kuse. Téma je dost depresivní a musela jsem si od ní vždy na chvilku odpočinout. Nemám co vytknout. Moc povedená kniha.
...skoro tři čtvrtě knihy jsem nechápala, proč jsou všichni z této knihy tak vedle. Přečetla jsem ji v podstatě za dva dny, takže se nedá pochybovat o tom, že to bylo čtivé a že mě příběh pohltil, ovšem takových jsem četla už spoustu. Čím víc příběh gradoval, tím víc jsem chápala. Protože nešlo o příběh, šlo o Hanu. Šlo o dívku, jejíž život skončil ve 23 letech, a když vám to dojde, když pochopíte, tak trošku zešílíte. Najednou všechno zapadlo do sebe a já už vím, proč jste z Hany všichni vedle, protože pro slzy jsem nemohla dočíst posledních pár stran...
Příběh o jednom zmařeném životě vlastně není jen příběh jednoho života, je o všech zmařených životech všech válek od počátku věků, je o naději, víře, lásce, o bezmocnosti, bolesti, hrůze. Je o lidech, kteří přestali být lidmi, i o těch, kdo jimi zůstali i když už nebylo o co stát. Je o všech, kteří si uchovali své srdce navzdory tomu, že přišli o všechno ostatní. Kteří bojovali, i když už bojovat nechtěli, a kteří prostě žili dál, i když už k tomu neměli sílu...
"Proč vzdycháš?"
"Protože teď už nemůžu umřít..."
A tím je vlastně řečeno vše.
I já jsem něco ztratila. Ztratila jsem při čtení tohohle příběhu hodně. Ale zároveň mi toho taky hodně dal...
Velmi depresivní kniha....
Když jsem viděla, že je po Haně taková sháňka, říkala jsem si, že si ji taky musím přečíst, ale více jsem obsah nezkoumala. O to více mě překvapil... :-) A mile...
Člověk až žasne, jak moc náhody a lidé kolem nás mohou ovlivnit nejen naše životy, ale i životy druhých.
Nekdy je tezke zit, nekdy je tezke cist, nekdy je tezke neco dodat. Komentar k teto knize jsem oddalovala co to slo, temer rok, protoze Hana se na me neskutecne podepsala. Dostala me. Valecna temata patrila do meho hledacku vzdy, ale tady jsem mela pocit, ze se pani Mornstajnove podarilo neco mnohem, mnohem vic. Neni treba dalsich slov, mam pocit, ze ta nejdulezitejsi davno zaznela. Ale nalehave vam vsem potrebuji sdelit, jak moc me stale mrazi z kazdeho pohledu na zloutkovy venecek.
Ani nevím, co napsat...vždy když čtu takovou tématiku, tak nepochopím, že se takové věci staly (jak to ti lidé mohli řežít...) a jsem neskonale vděčná za to, co mám!
Netušil jsem, o čem kniha je, ale to, že se posledních několik měsíců objevovala na předních příčkách vyhledávání na Databázi mě velmi zaujalo. Po přečtení mohu potvrdit, že dílo je i pro čtenáře, kteří židovskou tématiku nevyhledávají rádi. Je až neskutečné, že hlavní linie se odehrávala necelých 70 kilometrů od mého bydliště a je stejně neskutečné, jak tvrdá dokáže být lidská krutost. Příběh Hany je silný a zároveň krásný a prozrazuje, že pokud se i přes všechno trápení rozhodneme pomáhat druhým, můžeme znovu nalézt smysl života.
Hanu už jsem měla dlouhou dobu v hledáčku, téma holokaustu mě zajímá a chtěla jsem zjistit jak se s tím autorka poprala. Od kamarádky jsem věděla, o co zhruba jde a tudíž, když jsem měla v práci dlouhou chvíli, zaběhla jsem za kolegy do knihkupectví a knížka byla moje. Musím říct, že Hana je velice čtivá. Stránky ubíhají jedna báseň. Příběh je to pochmurný (až jsem si chvíli říkala, že do práce to není úplně nejlepší volba), ale protože jsem už přečetla spoustu knih o holokaustu, tušila jsem, co přijde a obrnila jsem se. Opravdu mě to vtáhlo a prožívala jsem strasti i malinké radůstky jak s Mirou, Elsou a i Hanou. Všechny příběhy byly silné a svým způsobem se mi dostaly pod kůži. Za mě skvělá kniha a určitě se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím a od autorky si přečtu další díla.
Ještě nikdy mě žádná kniha takhle nepoložila. Tak silný příběh. Když to srovnám s Tatérem z Osvětimi, přijde mi Hana drsnější. Když jsem četla Tatéra, tak se mě ty hrůzy z koncentračních táborů, nemůžu říct, že nedotkly, ale nevnímala jsem je tak silně jako u Hany.
Ze začátku knihy jsem byla celkem rozpačitá. Ano, Alena Mornštajnová píše velmi čtivě, takže se mi to četlo samo, ale nevím no. Mira mi že začátku přišla jako umíněné děcko, co nedostalo svůj věneček. Události, které se staly potom a celý vývoj jejího charakteru mě překvapil a dostal mě na její stranu.
Číst posledních 30 stran pro mě bylo utrpení. Syrovost s jakou je popisováno utrpení lidí v Osvětimi jsem nedokázala pochopit. Jak se tohle mohlo stát? Jak tohle může člověk člověku udělat? Ze začátku jsem nechápala Hanino podivné chování, nenávist vůči Horáčkovým a spoustu dalších věcí, ale přesně tehdy, když jsem četla její část příběhu, jsem vše pochopila. Kdo by ustál tíhu tohohle všeho? Byla zlomená.
Štítky knihy
Židé pro ženy rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust
HanaKniha Hana je v
| Právě čtených | 218x |
| Přečtených | 19 342x |
| Čtenářské výzvě | 5 651x |
| Doporučených | 2 257x |
| Knihotéce | 2 603x |
| Chystám se číst | 2 753x |
| Chci si koupit | 943x |
| dalších seznamech | 90x |
Hodně silný příběh. Kdo nečetl, neváhejte!!