Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
990
254
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
Tyhle povídky byly výborné! Tolik nabité emocemi a pojímaly téma sebevraždy ze všech možných stran a úhlů. Opravdu skvěle zpracovaná kniha!
Ano, musím připustit, že některé povídky vás chytnou za srdce více a některé o dost méně, ale i přesto jsou výborně napsané a čtivé. Nemohla jsem se od nich skoro odtrhnout.
Nejvíce za srdce mě chytla povídka "Vrátíš se?", která je snad nejvíce nabitá emocemi a prostě má největší potenciál člověka zasáhnout.
Jak slibuje anotace, kniha a povídky vás prostě donutí zastavit se a začít přemýšlet nad svým životem, jaký má váš život vlastně smysl. Proto není radno tuto knihu číst, pokud nejste v dobrém životním rozpoložení. Mohla by vás totiž svým způsobem dorazit. Je dost smutná a depresivní.
Líbilo se mi, jak autorka v každé povídce pojala téma z různých úhlů pohledu, kdy vyprávění není jen z pohledů osob, které se o sebevraždu pokouší, ale i z pohledů jejich blízkých.
Autorka zde nachází celou škálu různých důvodů, proč by člověk vůbec o sebevraždě uvažoval.
Kniha je prostě výborně zpracovaná a opravdu mě zasáhla a vryla se mi do paměti. Doporučuju.
Povídková knížka. Některé povídky jsou lepší jiné horší. Jednou jsem se dokonce rozplakala. Je v tom hodně bolesti. Jinak asi nejsem fanynka Hanišové, její styl psaní je předvídatelný a tak nějak víte kam to směřuje.
I když povídky úplně nečtu, novou knihu paní Hanišové jsem nemohla vynechat. Většinou se mi v povídkových souborech většina povídek nelíbí, ale u Dlouhé trati je to přesně naopak. Tady mě zasáhla snad každá. Nejvíce mě zaujaly Vrátíš se, Díra a Manažerka. Rozhodně doporučuji a těším se na další knihy paní autorky.
Předchozí Knihy Viktorie Hanišové mne zcela pohltily a zavalily spoustou úvah. Povídky (ač jinak nevyhledávám) jsem tedy nemohla vynechat. Opět skvěle napsané, velmi bolestné, plné emocí a člověk těžko hledá odpověď na otázku, jestli někteří lidé mají šanci uniknout z osnovy, kterou jim život předepsal (o to víc mnohdy bojují).
Přečteno v rámci ČV 2021. Docela masakr. Nejvíc se mi líbila povídka Vrať se mi
Mela jsem asi prilis velka ocekavani, povidky byly zajimave, ale neprisly mi moc originalni, cekala jsem trochu neco jineho.
Srdce na obálce by měl svírat pařát démonického tvora, s nímž do jisté míry žije asi každý z nás. Tahle emociální nálož jako by sama určovala, kdy bude srdce bít a s jakou intenzitou a já jsem zkrátka jen následovala autorčinu ne příliš dlouhou trať. Každá z povídek je plná té vší hloupé každodennosti, té kunderovské nesnesitelné lehkosti bytí... a navazuje jedna na druhou v tak bravurním spojení, až překvapí svým smířením. Geniální...
Povídkové knihy moc nevyhledávám, ale tuhle jsem si přečíst chtěla, protože tvorbu V. Hanišové mám ráda. V povídkách se objevují otázky života a smrti, které se nečtou zrovna hezky. Zároveň si ale říkáte, proč se tohle někomu děje. Většina povídek se mi líbila, cítila jsem v nich bezmoc a zároveň jsem si říkala, že to takhle přeci dopadnout nemůže. Je to přesně tak, jak se píše na přebalu: “Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze.”
Čtení těchto povídek jsem docela odkládala, protože jsem se bála, co se mnou udělají, hlavním tématem je totiž sebevražda. Nejhlubší deprese na mě padla z druhé povídky Vrátíš se?, zbytek jsem snášela celkem dobře, i když úplně veselé čtení to samozřejmě není. Hanišová se věnuje motivům, které rozvíjela už ve svých třech předchozích knihách (Anežka, Houbařka, Rekonstrukce), tedy například obtížný vztah s matkou, (poporodní) deprese, narušené rodinné vztahy, nefunkční manželství. Doporučuju těm, kteří ta témata snesou, protože ty povídky jsou výborné.
P. S. Grafická úprava nádherná, v naprostém šoku jsem byla z léčebné kůry, i ty, Hoste? :-)
Kniha byla velice čtivá. Dopředu jsem nevěděla do čeho jdu a proto mě místně zaskočilo ak je kniha vlastně depresivní. Číst si jen a pouze o sebevrazdach bylo náročné a k zamyšlení. První příběh mě vůbec nezaujal. Zato Vrátíš se? To mě rozcupovalo i když tam z mého pohledu nešlo vlastně o sebevraždu. Druhá top povídka byl Zbytečný člověk. U té jsem ho taky každé slovo. A ikdyz jsem tomu nevěřila tak nakonec velice vzpomínám i na povídku Díra. Knihu doporučuji ale varuji před depresivnim tématem.
Viktorie Hanišová se Dlouhou tratí zařazuje do seznamu oblíbených autorů. Jak povídky nevyhledávám, u těch jejích jsem nemohla dýchat, potily se mi ruce a bylo mi tak svíravě na hrudi, že jsem asi dvakrát knihu před spaním musela okamžitě odložit. Jít na dřeň na tak maličkém prostoru autorka ovládá tak bravurně, že mě bude mrazit ještě za dlouho.
Smrt jako vysvobození...i jako vysvobození pro někoho dalšího. První příběh mě pohltil, druhým jsem se protrápila, třetí mě týral a ostatní mě svým tempem a barvou nadchly. Jsme složití, netrpěliví a nedůvěřiví; kdo z nás umí (a opravdu chce) stisknout "tlačítko, které zařídí, abychom se měli už vždycky dobře"? (pokrčení ramen:))
"V okamžiku, kdy jsem ta slova v duchu vyslovila, jsem se proměnila v jinou osobu."
Kniha se mi moc líbila. Byla smutná a depresivní, některé povídky méně, některé více. Autorka nádherně dokázala popsat emoce a pocity postav. Moc povedená kniha.
Jo, to téma je depka, veliká. Bolí to trochu míň, když víš, o čem budeš číst. Ale to, jak autorka umí popsat a přiblížit životní situaci, emoci, postavy, stav mysli, náladu i prostředí, to je jedno velké wow. U několika povídek jsem žasla, jak dokáže oddalovat konec, ale přitom nepolevit na síle a napínavosti, ba naopak, jak tím využije místo na dobarvení detailů, které zapadnou jak poslední puzzlík do skládačky. Bylo to všechno jako živé.
Ještě jednou wow!
Od autorky jsem v minulosti četl knihu HOUBAŘKA a líbila se mi, ačkoliv byla smutná. Kniha DLOUHÁ TRAŤ je kniha, která obsahuje 7 povídek a námětem těchto povídek je sebevražda! Povídky jsou hodně smutné a působily na mě depresivně, melancholicky, v některých okamžicích mi při čtení nebylo dobře a musel jsem přivírat oči nad přemýšlením a skutky některých postav. Nejvíce se mi líbily povídky Vrátíš se? Zbytečný člověk, Pozůstalost, Brácho. U některých povídek mi ukáplo pár slz (Vrátíš se? Brácho). U poslední povídky – BRÁCHO – jsem pociťoval, jako by tato povídka byla určena přímo pro mě, jako bych se ocitl v kůži hlavní hrdinky a prožíval s ní tento příběh a vzpomínky. Bylo to pro mě hodně silné. Musím upřímně říci, že v průběhu čtení jsem zvažoval, že knihu ohodnotím na 4 hvězdičky, ale nakonec jsem si to promyslel a knihu hodnotím na 100 %. Pokud bych udělil knize menší hodnocení, tak si myslím, že by to nebylo spravedlivé vůči jiným knihám, které jsem ohodnotil na 4 hvězdičky.
Myslím si, že Viktorie Hanišová zpracovala téma sebevraždy, které se line v jednotlivých povídkách, dobře. Bohužel dochází k tomu, že lidé páchají sebevraždy z různých důvodů – ztráty práce, lásky, šikany, psychických problémů a nespočet dalších důvodů. Osobně znám několik případů z mého bezprostředního okolí, kdy lidé spáchali sebevraždu, anebo se o ní opakovaně pokoušeli. Co se těmto lidem musí honit hlavou, když plánují sebevraždu?! V jakém špatném rozpoložení mysli musí být, když sebevraždu plánují, a nakonec ji zrealizují?! Ty pocity bezmoci, kdy člověka ovládnou temné síly, obalí ho temnota, myšlenky se zakalí, musí být těžko popsatelné pro ostatní lidi, kteří pohrdají lidmi, kteří se o sebevraždu pokusili a přežili, anebo jejím následkem zemřeli. Těžko vykreslit tyto pocity člověku, který nikdy nepomyslel na sebevraždu, byť se v životě mnohdy nacházel na dně, ale každý člověk je jinak stavěný, jinak odolný vůči problémům a stresům a bohužel někteří lidé jsou „slabší“ a mají tendence někdy těmto černočerným myšlenkám podlehnout, říkají si, že už nic na světě je nebaví, nemá smysl dát žít, nechtějí se trápit, nemají sílu ani vstát v postele, mají pocit, že nic v jejich životě nedává smysl a chtějí to jednou provždy ukončit! Když někdy přemýšlím nad tématem smrti a sebevražd, tak mi z toho není příliš dobře a vždy mi to přijde líto, že člověk se k tomuto činu rozhodl. Z druhé strany však chci říci, že v některých případech cítím s dotyčným, který chce spáchat sebevraždu a chápu jeho pohnutky k tomuto činu. Jedná se například o lidi, kteří jsou hodně nemocní a každý den je pro nich utrpení. Život je netěší a bolesti jsou natolik silné, že se jen trápí a nemůžou dál! V některých státech je povolena eutanazie a já si stále pokládám otázku, jestli je to správné či nikoliv. Říká se, že život bychom si neměli samovolně brát, když jsem si ho nedali, ale z druhého pohledu je každý odpovědný za svůj život a rozhoduje o svém životě sám. Dalo by se napsat o tématu sebevražd hodně, ale už raději končím, protože by to zřejmě bylo nekonečné..
Kniha byla smutná, ale myslím si, že stojí za přečtení. Chápu však, že tato kniha asi nebude pro všechny čtenáře a čtenář musí být v dobré pohodě a dobře naladěn, aby se pustil do těchto povídek. Pokud jste četli nějaké knihy od autorky, můžete vyzkoušet také tuto knihu a povídky si třeba dávkovat postupně do jednotlivých dnů. Kniha je docela krátká, dala by se určitě přečíst během jednoho dne, ale za sebe mohu říci, že bych asi nedokázal přečíst tyto povídky na jeden zátah, protože tolik bolesti a smutku by bylo na mě moc. Tato kniha se mi také hodí k tomu, abych ji zařadil do ČTENÁŘSKÉ VÝZVY na rok 2021 do bodu 19 – Kniha, která má na obálce srdce. :)
Krátké, aleo to víc surové a depresivní. Pohltí vás to. Zvlášť pokud máte na duši nějaký splín.
souhlas s Evik.U a výtka autorce - takhle syrově a drsně psát o bolesti a smrti, citlivé duše nečtěte prosím.
Ač je knížka útlá, na jeden zátah jsem jí nebyl schopen přečíst. Bylo to na mě moc depresivní čtení, ale na druhou stranu mi to donutilo se nad každou povídkou zamyslet. I nad těma lidma a jejich osudem a co je vlastně dohnalo k jejich rozhodnutí a co k němu může dohnat lidi v reálném životě, že se rozhodnou pro takový řešení svojí situace.
Dvě nebo tři povídky mi zůstanou v paměti, jinak se mi od paní autorky líbí spíše delší romány.
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Dlouhá trať je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 1 339x |
| Čtenářské výzvě | 448x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 4x |
Přečteno jedním dechem, výborné